Hodnocení knihy

České medailóny : výbor z kritických studií o české literatuře

F. X Šalda

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, SNKLHU | 1959

Kategorie:

Jazyk a lingvistika 5378x

O literatuře 2247x

Štítky:

49 Kč

Stav:	Dobrý
Dostupnost:	Skladem pro e-shop
Vazba:	Brožovaná s obálkou
Počet stran:	304
Jazyky:	česky
Editor:	Zdeněk Karel Slabý
Edice:	215. svazek ed. Světová četba 680x
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	pá 9. února 2024 11:46
Číslo položky:	753206

Popis
Komentáře

Výbor z kritických studií o české literatuře. Zásadní literárněkritické eseje o nejvýznamnějších osobnostech, které svým dílem zasáhly do bojů a zápasů na cestě vývoje české literatury v hrubém rozmezí jednoho století. Obsahuje studie zamýšlející se nad dílem F.L. Čelakovského, K.H. Máchy, B. Němcové, V. Hálka, J. Nerudy, S. Čecha, J. Vrchlického, J. Zeyera, J. Arbesa, A. Staška, T. Novákové, I. Herrmanna, V. Mrštíka, A. Sovy, O. Březiny, K. Hlaváčka, B. Benešové, J. Macha, J. Hořejšího a J. Wolkra.

Komentáře ke knize

F. X Šalda 109x

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.