Milo Urban
Živý bič

1984 | Nakladatelství Tatran

Urbanov román Živý bič, prvý raz vyšiel roku 1927, je tým dielom, ktoré patrí medzi vážne príspevky k téme života slovenskej dediny pred prvou svetovou vojnou i počas nej. Čitateľská verejnosť i literárna kritika prijali román ako najvýznamnejšie dielo prvého desaťročia povojnovej slovenskej prózy, a Živý bič dodnes ta…kým zostal. Široká epická evokácia a neraz i lyricky podfarbená štylizácia vytvára z prípadu osnovaného okolo postavy Adama Hlavaja a jeho ženy Evy pôsobivý obraz dediny ako jedného etnika, celistvého v zásadných otázkach sociálnej spravodlivosti, morálnej zásadovosti, etnika zmietajúceho sa pod nárazmi vzdialenej, a predsa v ľudskom organizme hlboko prítomnej prvej svetovej vojny.

Svoj samorastlý talent silnej epickej váhy naplno rozvil M. Urban po prvý raz práve v tomto románe. Umocnil predovšetkým tie pozitívne fakty svojho umeleckého talentu a kréda, ktoré už naznačil v Jaškovi Kutliakovi spod Bučinky a najmä v široko koncipovanej tragickej novele Za vyšným mlynom . Ide tu predovšetkým o videnie sociálnych problémov a realít, o znalosť prostredia v tých najširších dimenziách, o realistický fakt obrazu a deja literárneho diela. Živý bič je otrasnou drámou slovenskej dediny Ráztoky a jej obyvateľov postavených zoči-voči krutým udalostiam prvej svetovej vojny. Živý bič — to je protest ubitých ľudí nielen proti vojne, ale predovšetkým proti sociálnemu útlaku, proti nezmyselnému vraždeniu a ničeniu hodnôt, proti ponižovaniu jednoduchého pracujúceho človeka. Kresba a výstavba postáv Živého biča zdôrazňuje momenty a fakty statočnej práce, húževnatého zápasu o spravodlivosť a pokrok. Román podmaňuje epickou šírkou, lyrizmom, metaforickosťou štýlu, dramatickosťou, psychológiou hrdinov, mravnou myšlienkou a hĺbkou. Urbanov román Živý bič, prvý raz vyšiel roku 1927, je tým dielom, ktoré patrí medzi vážne príspevky k téme života slovenskej dediny pred prvou svetovou vojnou i počas nej. Čitateľská verejnosť i liter…árna kritika prijali román ako najvýznamnejšie dielo prvého desaťročia povojnovej slovenskej prózy, a Živý bič dodnes takým zostal. Široká epická evokácia a neraz i lyricky podfarbená štylizácia vytvára z prípadu osnovaného okolo postavy Adama Hlavaja a jeho ženy Evy pôsobivý obraz dediny ako jedného etnika, celistvého v zásadných otázkach sociálnej spravodlivosti, morálnej zásadovosti, etnika zmietajúceho sa pod nárazmi vzdialenej, a predsa v ľudskom organizme hlboko prítomnej prvej svetovej vojny.

Svoj samorastlý talent silnej epickej váhy naplno rozvil M. Urban po prvý raz práve v tomto románe. Umocnil predovšetkým tie pozitívne fakty svojho umeleckého talentu a kréda, ktoré už naznačil v Jaškovi Kutliakovi spod Bučinky a najmä v široko koncipovanej tragickej novele Za vyšným mlynom . Ide tu predovšetkým o videnie sociálnych problémov a realít, o znalosť prostredia v tých najširších dimenziách, o realistický fakt obrazu a deja literárneho diela. Živý bič je otrasnou drámou slovenskej dediny Ráztoky a jej obyvateľov postavených zoči-voči krutým udalostiam prvej svetovej vojny. Živý bič — to je protest ubitých ľudí nielen proti vojne, ale predovšetkým proti sociálnemu útlaku, proti nezmyselnému vraždeniu a ničeniu hodnôt, proti ponižovaniu jednoduchého pracujúceho človeka. Kresba a výstavba postáv Živého biča zdôrazňuje momenty a fakty statočnej práce, húževnatého zápasu o spravodlivosť a pokrok. Román podmaňuje epickou šírkou, lyrizmom, metaforickosťou štýlu, dramatickosťou, psychológiou hrdinov, mravnou myšlienkou a hĺbkou.

Stav

Dobrý

obálka s oděrkami

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	369
Jazyk:	slovensky
Edice:	Čítanie študujúcej mládeže
Vydání:	Vyd. v této edici 3.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	2. 2. 2026 10:18
Číslo položky:	1597560

O autorovi

Milo Urban

Milo Urban byl slovenský spisovatel-prozaik, překladatel a novinář, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů moderní slovenské literatury. Narodil se v rodině hajného a vzdělání získal v Zázrivé, Polhoře, Trstené a v Ružomberku. Z rodinných důvodů musel studium přerušit a pracoval jako pomocný redaktor a úředník ve Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě. Nakonec se rodinná i finanční situace zlepšila a on mohl pokračovat ve studiu na státní vyšší lesnické škole v Banské Štiavnici, ale studium předčasně ukončil pro další finanční problémy. Pracoval v časopise Slovenský národ v Bratislavě, v roce 1927 však zůstal po zániku časopisu nezaměstnaný a věnoval se hlavně vlastní literární činnosti. Byl redaktorem v časopise Vatra, později pracoval v periodiku Slovák. Od roku 1940 v době existence loutkového Slovenského štátu byl šéfredaktorem fašistického deníku Gardista. Před koncem 2. světové války emigroval do Rakouska, kde prožil dva roky v internačních táborech. V roce 1947 byl eskortován do ČSR, postaven před Národní soud a o rok později odsouzen za působení v novinách během války. Později se usadil v Chorvatském Grobě. V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy, kde se věnoval zejména překladům a později pokračoval ve vlastní literární tvorbě. Urbanova prozaická tvorba patří k trvalým hodnotám slovenského písemnictví. Psal realistické povídky a novely ze života horalů, romány z období Druhé světové války. V trilogii Živý bič, Hmly na úsvite a V osídlach zachytil osudy obyvatelů hornooravského kraje ve 20. letech a 30. letech 20. století. Uměleckou a dokumentární hodnotou vynikají hlavně jeho knihy vzpomínek. Překládal z polské, německé a české literatury . Na jeho dílo měli vliv hlavně Martin Kukučín a Svetozár Hurban-Vajanský, ale také Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, ze zahraničních autorů potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, E...

Více od autora