Miloslav Bureš
Otvírání studánek

1964 | Nakladatelství Československý spisovatel

Cyklus lyrických básní inspirovaných rodným krajem, koutkem země autoru na světě nejmilejším - Českomoravskou vysočinou. Zhudebněny B. Martinů pronikly k nejširší veřejnosti i do světa. Cyklus lyrických básní inspirovaných rodným krajem, koutkem země autoru na světě nejmilejším - Českomoravskou vysočinou. Zhudebněny B. Martinů pronikly k nejširší veřejnosti i do světa.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce opotřebená obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý lehce opotřebená obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)	59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (1. 6. 2026)	69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	46
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdenek Seydl
Vydání:	Vydání čtvrté, v ČS první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 4. 2026 10:35
Číslo položky:	1695321

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora