Miloslav Bureš
Otvírání studánek

2009 | Nakladatelství Městská knihovna Polička

Kantáta "Otvírání studánek" je jedno z nejintimnějších vyznání lásky skladatele k jeho rodnému kraji. Skladba je inspirována starým zvykem loučení se zimou a vítání jara, kdy děti vycházejí čistit, "otvírat" studánky od nánosu jarního rmutu. "Svěcení jara", ale docela jinak, než jak je známe od Stravinského. V postavě …poutníka se do rodného kraje vrací alespoň ve vzpomínkách i sám autor, kterému bylo od roku 1938 až do konce života odepřeno vrátit se domů. I další dvě kantáty - "Legenda z dýmu bramborové nati" a "Mikeš z hor" dokončil Martinů v posledních letech života, se steskem po domově, vzpomínkou na rodný kraj a jeho lidové písně v srdci. Kantáta "Otvírání studánek" je jedno z nejintimnějších vyznání lásky skladatele k jeho rodnému kraji. Skladba je inspirována starým zvykem loučení se zimou a vítání jara, kdy děti vycházejí čistit, "o…tvírat" studánky od nánosu jarního rmutu. "Svěcení jara", ale docela jinak, než jak je známe od Stravinského. V postavě poutníka se do rodného kraje vrací alespoň ve vzpomínkách i sám autor, kterému bylo od roku 1938 až do konce života odepřeno vrátit se domů. I další dvě kantáty - "Legenda z dýmu bramborové nati" a "Mikeš z hor" dokončil Martinů v posledních letech života, se steskem po domově, vzpomínkou na rodný kraj a jeho lidové písně v srdci.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	původní
Počet stran:	63
Jazyk:	česky
ISBN10:	8025701654
ISBN:	9788025701652
Ilustrátor:	Pavla Pavlíčková
Vydání:	Vyd. 5., V Argu 1.
Vydáno v:	Polička
Vystaveno:	20. 11. 2023 21:14
Číslo položky:	695633

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora