Stav: |
Dobrý, fleky na obálce
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 206 |
Jazyky: | česky |
Ilustrátor: | Alena Ladová |
Edice: | 1. svazek ed. Pověsti a příběhy z Vysočiny 1x |
Vystaveno: | pá 2. června 2023 10:13 |
Číslo položky: | 563470 |
Humorné vyprávění o tom, jak se děti, obývající přední a zadní křídlo velkého činžovního domu, svářily mezi sebou o společný dvůr, i o tom, jak se nakonec smířily a rozhodly se za souhlasu a přispění dospělých přeměnit dvůr ve footbalové hřiště. Autor chce dětem ukázat, jak malicherné jsou dětské sváry a boje, které odjakživa vedly mezi sebou děti z různých vesnic, z různých částí města, z různých ulic, ba i z různých částí domu, a oč radostnějš ía prospěšnější je kamarádské soutěžení, třeba sportovní, v němž se rovněž může uplatnit dětská ctižádost a bojovnost, avšak mnohem lepším a užitečnějším způsobem.
Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem