Max Švabinský
Max Švabinský

1937 | Nakladatelství S.V.U. Mánes

Dílčí monografie pojednává o osobnosti M. Švabinského a jeho díle, z něhož se omezuje na výběr olejů, kolorovaných kreseb a pastelů. Dílčí monografie pojednává o osobnosti M. Švabinského a jeho díle, z něhož se omezuje na výběr olejů, kolorovaných kreseb a pastelů.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

vybledlé desky

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý vybledlé desky	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~69 Kč~~
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~59 Kč~~ LETO26: 34 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, vybledlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	[4] s., [1] l. barev., [24] s. čb. obr. příl
Jazyk:	česky
Editor:	František Muzika
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Prameny, sbírka dobrého umění
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 1. 2025 11:54
Číslo položky:	1119735

O autorovi

Max Švabinský

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...

Více od autora