František Žákavec
Max Švabinský : k šedesátinám Maxe Švabinského - I

1933 | Nakladatelství Jan Štenc

Obsáhlá monografie českého malíře, životopis, působení, přehled díla. Textová část doprovázena množstvím obrazové dokumentace. Publikace je rozdělena do třech dílů, dle životních období, třetí zpracovala po smrti F.Žákavce Hana Frankensteinová, aby tak dokončila obsáhlé zamýšlené dílo o malíři. Obsáhlá monografie českého malíře, životopis, působení, přehled díla. Textová část doprovázena množstvím obrazové dokumentace. Publikace je rozdělena do třech dílů, dle životních období, třetí zpracov…ala po smrti F.Žákavce Hana Frankensteinová, aby tak dokončila obsáhlé zamýšlené dílo o malíři.

Součástí souboru:

Max Švabinský 1933 (2 sv. (338; 343 s.))

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	338
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 1. 2024 11:45
Číslo položky:	738541

O autorovi

František Žákavec

František Žákavec byl český historik umění, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě. František Žákavec pocházel ze starobylého chodského rodu, s kořeny doloženými do roku 1654. Byl synovcem regionálního historika Emila Tšídy . Vystudoval původně romanistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a jako stipendista v letech 1899–90 studoval na pařížské Sorbonně. Tam se prohloubil jeho zájem o výtvarné umění. Studia dokončil v Praze, kde byl ovlivněn zejména přednáškami T.G. Masaryka a F.X. Šaldy a vitalistickou filosofií Henri Bergsona. Po studiu nastoupil jako suplent na reálce v Praze na Žižkově a pak působil jako středoškolský profesor v Plzni, Mladé Boleslavi a v Praze-Karlíně . Historií umění se intenzivně zabýval od roku 1918. V letech 1919–1920 byl redaktorem časopisu Volné směry. Ve 20. letech patřil do vlivné společnosti historiků umění Šestka v Praze. K jeho přátelům patřil Josef Šusta. Habilitoval se na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde od roku 1924 působil jako profesor dějin umění. Od roku 1933 byl dopisujícím a od r. 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk . Spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby . Ve 30. letech podpořil stavbu památníku bitvy u Domažlic, která však nakonec nebyla realizována. Zemřel v Praze ve věku 59 let. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Hlavní doménou Žákavcových vědeckých zájmů bylo české umění 19. století v jeho historických souvislostech, zejména generace Národního divadla. Detailně se zabýval dílem Františka Bílka, Mikoláše Alše, Josefa Mánesa, a zejména Maxe Švabinského. Měl literární nadání a vybroušený styl, kterým ve své generaci vynikal. Jeho kultivovaného slovního projevu si cenil také Jan Mukařovský. Zajímal se o staré světové umění ...

Více od autora