Max Švabinský
Max Švabinský : národní umělec : souborná jubilejní výstava malířského a kreslířského díla k osmdesátým narozeninám umělcovým

1953 | Nakladatelství Výstavní ústředí Ústředního svazu čs. výtvarných umělců

Dílčí monografie pojednává o osobnosti M. Švabinského a jeho díle, z něhož se omezuje na výběr olejů, kolorovaných kreseb a pastelů. Dílčí monografie pojednává o osobnosti M. Švabinského a jeho díle, z něhož se omezuje na výběr olejů, kolorovaných kreseb a pastelů.

Stav

Dobrý

zadní strana obálky s flíčky

Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 7. 2026 U vás 27. 7.

O knize

Stav:	Dobrý, zadní strana obálky s flíčky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	55 , 47 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 5. 2026 11:18
Číslo položky:	1741563

O autorovi

Max Švabinský

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...

Více od autora