Eduard Kohout
Divadlo aneb Snář

1975 | Nakladatelství Odeon

Nestor českých herců ve svých pamětech rekapituluje nejen dlouhou životní a uměleckou dráhu, ale v bezprostředním vyprávění zpodobuje i celou galerii významných osobností našeho kulturního života - herců, režisérů, básníků, spisovatelů, kritiků, malířů, nakladatelů aj. Poutavě psanou knížku provázejí četné fotografie a…utorových divadelních postav z jeho bohatého osobního archívu Nestor českých herců ve svých pamětech rekapituluje nejen dlouhou životní a uměleckou dráhu, ale v bezprostředním vyprávění zpodobuje i celou galerii významných osobností našeho kulturního života - he…rců, režisérů, básníků, spisovatelů, kritiků, malířů, nakladatelů aj. Poutavě psanou knížku provázejí četné fotografie autorových divadelních postav z jeho bohatého osobního archívu

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

lehce odřená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý lehce odřená obálka	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce odřená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	218
Jazyk:	česky
Edice:	371. svazek ed. 371. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	Vydání druhé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 9. 2024 10:36
Číslo položky:	963662

O autorovi

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Více od autora