José Pijoán
Dějiny umění 4

1988 | Nakladatelství Odeon

Čtvrtý díl dějin umění je věnován významným památkám gotického umění ve Francii, Španělsku a Itálii. Charakterizuje gotické umění ve střední a severní Evropě, ve Velké Británii a ve východním Středomoří. Začleňuje Asii do evropské antické kulturní sféry a zaměřuje se na nejtypičtější znaky a ukázky parthského a sásánov…ského umění. Seznamuje s výtvarnými projevy islámského umění a památkami starověkého a klasického umění Indie. Stručná kapitola je věnována i přehledu památek a umění Dálného východu, Číny a Japonska. Kniha je bohatě ilustrována 405 barevnými reprodukcemi významných děl a památek a je vybavena rejstříkem. Čtvrtý díl dějin umění je věnován významným památkám gotického umění ve Francii, Španělsku a Itálii. Charakterizuje gotické umění ve střední a severní Evropě, ve Velké Británii a ve východním Středomo…ří. Začleňuje Asii do evropské antické kulturní sféry a zaměřuje se na nejtypičtější znaky a ukázky parthského a sásánovského umění. Seznamuje s výtvarnými projevy islámského umění a památkami starověkého a klasického umění Indie. Stručná kapitola je věnována i přehledu památek a umění Dálného východu, Číny a Japonska. Kniha je bohatě ilustrována 405 barevnými reprodukcemi významných děl a památek a je vybavena rejstříkem.

Součástí souboru:

Dějiny umění 1 - 10 KOMPLETNÍ ZÁKLADNÍ ŘADA 1987 (10 sv, 3. vyd.)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	332
Jazyk:	česky
Edice:	100. svazek ed. 100. svazek ed. Světové umění
Vystaveno:	30. 12. 2018 18:17
Číslo položky:	49187

O autorovi

José Pijoán

José Pijoán byl katalánský architekt, historik a kritik umění, esejista, básník a propagátor katalánské kultury. V roce 1902 dokončil studium architektury v rodné Barceloně a v následujícím roce podnikl svou první cestu do Itálie, kde dále studoval. Zde objevil dílo Ramona Llulla a začal o něm šířit povědomí v rodném Katalánsku. Po návratu z Itálie se aktivně zapojoval do kulturního života. Stal se členem Rady muzeí , spoluorganizoval 1. mezinárodní kongres katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v roce 1906, a následující rok Mezinárodní výstavu výtvarného umění. Jako člen Rady muzeí se podílel se na založení několika institucí v Barceloně, například byl z jeho iniciativy vytvořen Institut katalánských studií , jehož byl prvním generálním tajemníkem, či Katalánská knihovna . Díky jeho úsilí bylo zřízeno Barcelonské muzeum umění , které se později stalo Katalánským národním uměleckým muzeem . Popularizoval katalánské románské umění doma i v zahraničí. Jeho aktivity výrazně uspíšily kulturní rozvoj Katalánska, pro který razil termín pankatalanismus . V roce 1910 odešel do Itálie, kde studoval na Španělské škole. Španělskou vládou byl poslán do Britského muzea, aby tam studoval rukopisy. V roce 1911 v Římě založil a stal se tajemníkem a prvním úřadujícím ředitelem Španělské školy umění a archeologie. V lednu 1913 odcestoval do Švýcarska, kde se seznámil s Terezou Mestre i Climent, jež opustila svého manžela a děti, a v březnu se spolu přestěhovali do Toronta v Kanadě. Tam začal Pijoán nový profesní život věnovaný práci architekta a stavitele. Do roku 1922 žil v Torontu, v letech 1922 až 1929 v Claremontu a 1930 až 1938 v Chicagu . V těchto třech městech pracoval jako univerzitní profesor (Pomona College...

Více od autora