José Pijoán
Dejiny umenia 9

1986 | Nakladatelství Tatran

Toto rozsáhlé encyklopedické dílo čtenáře postupně seznámí s poklady světového umění. Opírá se o proslulé dějiny Josého Pijoana, které vyšly před téměř 70 lety. Čtenáři, milovníci umění, ocení bohatství obrazové dokumentace, na níž je dílo založeno. Vynikající barevné reprodukce představují jednotlivé kultury, epochy, …umělecké proudy a osobnosti. Desetidílné Dějiny umění jsou určeny širokému okruhu zájemců o výtvarnou kulturu a kulturní historii.
V poslední dekádě 19. věku až po dvacátá léta 20. století, které sleduje tento díl Dějin umění, docházelo v souvislosti s rozvojem průmyslové civilizace k revolučním proměnám v architektuře i ke složitému vývoji výtvarného umění. Zaznamenáváme četné zvraty ve výtvarném myšlení a senzibilitě, objevy v oblasti formy i nekonvenční reakce na společenskohistorické skutečnosti. Nejprvé scénu ovládli umělci prosazující principy symbolismu, kolem r. 1900 prožívá vzmach secese, ale už s novým stoletím se otevírá vlastní historie moderního umění. V rychlém sledu se střídají tendence a indiviuální hledání: fauvismus v čele s Matissem, kubismus zejména Picassův a Braqueův, ruská avantgarda, holandská skupina De Stij, italští futuriské, dadaismus, německý expresionismus... Naznačený rámec v knize překračuje studie o naivním umění a kapitola z dějin tzv. pařížské školy. Toto rozsáhlé encyklopedické dílo čtenáře postupně seznámí s poklady světového umění. Opírá se o proslulé dějiny Josého Pijoana, které vyšly před téměř 70 lety. Čtenáři, milovníci umění, ocení bohatst…ví obrazové dokumentace, na níž je dílo založeno. Vynikající barevné reprodukce představují jednotlivé kultury, epochy, umělecké proudy a osobnosti. Desetidílné Dějiny umění jsou určeny širokému okruhu zájemců o výtvarnou kulturu a kulturní historii.
V poslední dekádě 19. věku až po dvacátá léta 20. století, které sleduje tento díl Dějin umění, docházelo v souvislosti s rozvojem průmyslové civilizace k revolučním proměnám v architektuře i ke složitému vývoji výtvarného umění. Zaznamenáváme četné zvraty ve výtvarném myšlení a senzibilitě, objevy v oblasti formy i nekonvenční reakce na společenskohistorické skutečnosti. Nejprvé scénu ovládli umělci prosazující principy symbolismu, kolem r. 1900 prožívá vzmach secese, ale už s novým stoletím se otevírá vlastní historie moderního umění. V rychlém sledu se střídají tendence a indiviuální hledání: fauvismus v čele s Matissem, kubismus zejména Picassův a Braqueův, ruská avantgarda, holandská skupina De Stij, italští futuriské, dadaismus, německý expresionismus... Naznačený rámec v knize překračuje studie o naivním umění a kapitola z dějin tzv. pařížské školy.

Součástí souboru:

Dejiny umenia 1982 (10 sv, 1. vyd.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	334
Jazyk:	slovensky
Překladatel:	Anna Škorupová
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	28. 8. 2024 15:57
Číslo položky:	956975

O autorovi

José Pijoán

José Pijoán byl katalánský architekt, historik a kritik umění, esejista, básník a propagátor katalánské kultury. V roce 1902 dokončil studium architektury v rodné Barceloně a v následujícím roce podnikl svou první cestu do Itálie, kde dále studoval. Zde objevil dílo Ramona Llulla a začal o něm šířit povědomí v rodném Katalánsku. Po návratu z Itálie se aktivně zapojoval do kulturního života. Stal se členem Rady muzeí , spoluorganizoval 1. mezinárodní kongres katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v roce 1906, a následující rok Mezinárodní výstavu výtvarného umění. Jako člen Rady muzeí se podílel se na založení několika institucí v Barceloně, například byl z jeho iniciativy vytvořen Institut katalánských studií , jehož byl prvním generálním tajemníkem, či Katalánská knihovna . Díky jeho úsilí bylo zřízeno Barcelonské muzeum umění , které se později stalo Katalánským národním uměleckým muzeem . Popularizoval katalánské románské umění doma i v zahraničí. Jeho aktivity výrazně uspíšily kulturní rozvoj Katalánska, pro který razil termín pankatalanismus . V roce 1910 odešel do Itálie, kde studoval na Španělské škole. Španělskou vládou byl poslán do Britského muzea, aby tam studoval rukopisy. V roce 1911 v Římě založil a stal se tajemníkem a prvním úřadujícím ředitelem Španělské školy umění a archeologie. V lednu 1913 odcestoval do Švýcarska, kde se seznámil s Terezou Mestre i Climent, jež opustila svého manžela a děti, a v březnu se spolu přestěhovali do Toronta v Kanadě. Tam začal Pijoán nový profesní život věnovaný práci architekta a stavitele. Do roku 1922 žil v Torontu, v letech 1922 až 1929 v Claremontu a 1930 až 1938 v Chicagu . V těchto třech městech pracoval jako univerzitní profesor (Pomona College...

Více od autora

Komentáře ke knize