José Pijoán
Dějiny umění : 6

1999 | Nakladatelství Knižní klub

Šestý svazek je věnován 16. století, období, kdy vydala své nejcennější plody renesance a kdy se k vrcholům vzepjal velký počet geniálních umělců. Navštívíme hlavní umělecká centra v Itálii, především Řím a v něm vatikánský palác s Raffaelovými freskami a Sixtinskou kapli s výzdobou Michelangela. V Benátkách se zase vy…hranila originální malířská škola, jejímiž protagonisty se stali Giorgione, Veronese, Tintoretto a Tizian, jeden z největších koloristů všech dob. Dále sledujeme vliv renesančních ideálů ve Španělsku , ve Francii . V Nizozemí upoutá osobnost H. Bosche a P. Breughela. Obraz dokreslují kapitoly vyhrazené střední Evropě a tvorbě dvou velikánů renesance A. Dűrera a L. Granacha. Šestý svazek je věnován 16. století, období, kdy vydala své nejcennější plody renesance a kdy se k vrcholům vzepjal velký počet geniálních umělců. Navštívíme hlavní umělecká centra v Itálii, především… Řím a v něm vatikánský palác s Raffaelovými freskami a Sixtinskou kapli s výzdobou Michelangela. V Benátkách se zase vyhranila originální malířská škola, jejímiž protagonisty se stali Giorgione, Veronese, Tintoretto a Tizian, jeden z největších koloristů všech dob. Dále sledujeme vliv renesančních ideálů ve Španělsku , ve Francii . V Nizozemí upoutá osobnost H. Bosche a P. Breughela. Obraz dokreslují kapitoly vyhrazené střední Evropě a tvorbě dvou velikánů renesance A. Dűrera a L. Granacha.

Součástí souboru:

Dějiny umění 1998 (12 sv, 4. vyd.)

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	348
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024201410
ISBN:	9788024201412
Překladatel:	Jiří Pechar
Vydání:	Vyd. 4., V Knižním klubu 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 3. 2026 13:6
Číslo položky:	1669102

O autorovi

José Pijoán

José Pijoán byl katalánský architekt, historik a kritik umění, esejista, básník a propagátor katalánské kultury. V roce 1902 dokončil studium architektury v rodné Barceloně a v následujícím roce podnikl svou první cestu do Itálie, kde dále studoval. Zde objevil dílo Ramona Llulla a začal o něm šířit povědomí v rodném Katalánsku. Po návratu z Itálie se aktivně zapojoval do kulturního života. Stal se členem Rady muzeí , spoluorganizoval 1. mezinárodní kongres katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v roce 1906, a následující rok Mezinárodní výstavu výtvarného umění. Jako člen Rady muzeí se podílel se na založení několika institucí v Barceloně, například byl z jeho iniciativy vytvořen Institut katalánských studií , jehož byl prvním generálním tajemníkem, či Katalánská knihovna . Díky jeho úsilí bylo zřízeno Barcelonské muzeum umění , které se později stalo Katalánským národním uměleckým muzeem . Popularizoval katalánské románské umění doma i v zahraničí. Jeho aktivity výrazně uspíšily kulturní rozvoj Katalánska, pro který razil termín pankatalanismus . V roce 1910 odešel do Itálie, kde studoval na Španělské škole. Španělskou vládou byl poslán do Britského muzea, aby tam studoval rukopisy. V roce 1911 v Římě založil a stal se tajemníkem a prvním úřadujícím ředitelem Španělské školy umění a archeologie. V lednu 1913 odcestoval do Švýcarska, kde se seznámil s Terezou Mestre i Climent, jež opustila svého manžela a děti, a v březnu se spolu přestěhovali do Toronta v Kanadě. Tam začal Pijoán nový profesní život věnovaný práci architekta a stavitele. Do roku 1922 žil v Torontu, v letech 1922 až 1929 v Claremontu a 1930 až 1938 v Chicagu . V těchto třech městech pracoval jako univerzitní profesor (Pomona College...

Více od autora