F. X Šalda
Boje o zítřek : meditace a rapsodie

1922 | Nakladatelství Unie

Boje o zítřek, svou první knihu, vydal literární kritik F. X. Šalda v roce 1905 s podtitulem Meditace a rapsodie 1898–1904. Zahrnul do ní čtrnáct esejů, asi pětinu svého dosavadního díla, avšak její eseje formuloval již s perspektivou knižního celku.

„Vydám... brzy asi nákladem Volných směrů menší vybranou knihu… svých esejí a článků, která by vyhovovala mému srdci. Beze všeho kritického a dialektického aparátu, Jen svoje nejvnitřnější prožití a poznání z umění. Jen vnitřní zkušenosti, jen esenci: jakési meditace v próze.“

Edice Emanuel Macek a Michael Špirit, komentář Michael Špirit a Emanuel Macek. Boje o zítřek, svou první knihu, vydal literární kritik F. X. Šalda v roce 1905 s podtitulem Meditace a rapsodie 1898–1904. Zahrnul do ní čtrnáct esejů, asi pětinu svého dosavadního díla, avšak její e…seje formuloval již s perspektivou knižního celku.

„Vydám... brzy asi nákladem Volných směrů menší vybranou knihu svých esejí a článků, která by vyhovovala mému srdci. Beze všeho kritického a dialektického aparátu, Jen svoje nejvnitřnější prožití a poznání z umění. Jen vnitřní zkušenosti, jen esenci: jakési meditace v próze.“

Edice Emanuel Macek a Michael Špirit, komentář Michael Špirit a Emanuel Macek.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	303
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Spisy F.X. Šaldy
Vydání:	Čtvrté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 6. 2024 7:31
Číslo položky:	871275

O autorovi

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora