Boje o zítřek : meditace a rapsodie

F. X Šalda

Nakladatelství Lidové noviny | 2000

Kategorie:

Jazyk a lingvistika 5362x

O literatuře 2245x

Štítky:

349 Kč

Stav:	Dobrý, bez přebalu, skvrnitá ořízka
Dostupnost:	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 9. 5. 2024
Vazba:	Pevná brožura
Počet stran:	326
Jazyky:	česky
Edice:	Česká knižnice 14x
ISBN:	9788071063872
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	út 21. listopadu 2023 20:09
Číslo položky:	697658

Popis
Komentáře

Nové vydání první Šaldovy knihy je vydáním čtenářským, doplněné tučným komentářem o vzniku, podstatě a osudu této jedinečné knihy. Čtenář se zde setká s kritickou osobností, která může nabídnout široký rozhled po uměleckém vesmíru přelomu století, a hlavně jasný úsudek a neotřelý básnický jazyk. Eseje jsou prosyceny individualismem a aristokratismem, filosofickými to proudy, které Šalda převzal od Nietzscheho. Kritik je nadšen a v každém eseji oslavuje genialitu umělců, jako byl malíř a sochař Auguste Rodin, Edvard Munch nebo náš básník Jan Neruda. Některé texty jsou ryze teoretické, zde Šalda rozvíjí své úvahy o umělcích jako stvořitelích nových světů, bernou minci k posuzování díla nalézá v množství poezie nejen v literatuře, ale i v obrazech či v hudbě; poezie jako životnosti a nadčasovosti uměleckého díla. Boje o zítřek jsou prostě úhelným kamenem v budově české umělecké kritiky, nepřehlédnutelné a hlavně stále čitelné. 20000522 dandao

Komentáře ke knize

F. X Šalda 109x

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.