Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1141 - 1200 z celkem 123033 záznamů
Karel Bartuška
Karel Bartuška byl pedagog fyziky a autor učebnic. Karel Bartuška absolvoval v roce 1955 Matematicko-fyzikální fakultu a posléze nastoupil jako učitel na střední školu, ze které se později stalo Gymnázium Nad Štolou v Praze 7, kde zůstal učit celý svůj profesní život. Na této škole byl 40 let předsedou předmětové komise pro fyziku a správcem fyzikálních sbírek. Je autorem řady odborných knih, publikoval odborné články v časopisech, byl členem redakční rady časopisu Matematika a fyzika ve škole a časopisu Věda, technika a my, pracoval na MŠMT jako člen poradního sboru pro gymnázia a člen dvou odborných komisí, byl předsedou komise pro vytvoření osnov fyziky. Dále byl členem Ústředního výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, kde 6 let vykonával funkci místopředsedy. Profesor Bartuška odešel v roce 1996 do důchodu, přičemž na škole dále působil. Zemřel v roce 2008. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných knih včetně učebnic fyziky. Jeho učebnice tvoří základ současné středoškolské fyzikální literatury. Jeho bibliografie v katalogu Národní knihovny zabírá několik stránek.
Více od autora
Josef Hála
Josef Hála byl významný český klavírista a komorní hudebník, známý svou interpretací klasické hudby. Narodil se 6. listopadu 1927 v Pardubicích v Československu a byl významnou osobností české hudební scény. Hála byl všestranným hudebníkem, jehož repertoár sahal od barokních děl až po díla současná. Studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry spolupracoval s mnoha uznávanými umělci a soubory, včetně Smetanova kvarteta a České filharmonie.
Více od autora
Johnny Cash
Johnny Cash , narozený 26. února 1932 jako J. R. Cash, byl americký zpěvák, skladatel, kytarista, herec a spisovatel. Je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob, celosvětově prodal více než 90 milionů desek. Jeho žánrově pestré písně a zvuk zahrnovaly country, rock and roll, rockabilly, blues, folk i gospel. Cash byl známý svým hlubokým, klidným basbarytonovým hlasem, charakteristickým zvukem své doprovodné kapely Tennessee Three, který se vyznačoval vlakově znějícími kytarovými rytmy, rebelstvím spojeným se stále pochmurnějším a pokornějším chováním, bezplatnými vězeňskými koncerty a charakteristickým vzhledem, který mu vynesl přezdívku "Muž v černém".
Více od autora
Johannes von Buttlar
Více od autora
Jiřina Bohdalová
Jiřina Bohdalová je česká herečka. Narodila se do rodiny truhláře Františka Bohdala a jeho manželky Marie, rozené Brunnerové. Matka pracovala jako služebná a věnovala se ochotnickému divadlu. Otec byl v roce 1954 odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavovi Karlovi Feierabendovi k emigraci. Ve Valdické věznici strávil 7 let a v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji. Po obecné škole v Praze-Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila na tři roky jako učitelka na základní škole v Ostravě. Od dětských let ji lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmu Pižla a Žižla na cestách ; další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk a Madla zpívá Evropě . Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění , ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně. V letech 1967–2004 byla členkou Divadla na Vinohradech. V srpnu 1968 emigrovala mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska. V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech...
Více od autora
Jindřiška Smetanová
Jindřiška Smetanová, rozená Jindřiška Macháčková byla česká spisovatelka, scenáristka, autorka televizních inscenací a překladatelka. Jedná se o jednu z postav legendárního rozhlasového pořadu Sedmilháři, kde, kromě jiných, vystupovala např. s humoristou Zdeňkem Jirotkou. Narodila se v Rosicích u Brna. V roce 1928 se přestěhovala s rodiči a sestrou do Prahy, později se narodil ještě bratr. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval v Praze jako řidič jednoho z pražských úřadů. Za války byl nasazen jako dělník do vysočanské továrny, kde se vyráběly zbraně. Po počátečních studiích na gymnáziu pokračovala ve studiu na obchodní akademii v Praze na Vinohradech, kde v roce 1942 maturovala. Její budoucí literární dráhu ovlivnil univerzitní profesor Karel Krejčí, který po uzavření českých vysokých škol působil jako vyučující literatury. Po maturitě pak pracovala jako úřednice v Archeologickém ústavu, na Ministerstvu kultury a osvěty a na Ministerstvu informací. V letech 1943-1944 se zapojila do činnosti v loutkoherecké amatérské skupině, kterou vedl Jan Malík, přítel Josefa Skupy. Silné zaujetí pro obor přetrvalo až do poválečných let, kdy je formou osvětové činnosti prezentovala jako zaměstnankyně Ministerstva kultury. Při vystoupení skupiny v pražském Mánesu se seznámila s příštím manželem, architektem Pavlem Smetanou. Po sňatku se odstěhovala do jeho bytu na Malé Straně, na břehu Čertovky. Malá Strana, stejně jako Říčky v Orlických horách, které byly po válce oblíbeným místem pobytu a setkávání bývalých členů Devětsilu a Mánesa, se staly místy celoživotní inspirace. Zde vytěžila náměty pro svá literární díla. Smetanovi si později v Říčkách pořídili chalupu a Jindřiška Smetanová se stala kronikářkou obce. Mezi lety 1949-1954 se narodily tři děti. V letech 1956-57 začaly vycházet první fejetony, črty a povídky v časopisu Květen a v Literárních novinách. Od roku 1960 působila coby scenáristka, dramatička a dramaturgyně. Pracovala...
Více od autora
Jaroslav Hovorka
Vynikající český spisovatel a lékař MUDr. Jaroslav Hovorka se narodil v Chrudimi, dne 2.9.1925. Studoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a v Praze, kde také absolvoval lékařskou fakultu. Působil jako lékař v oblasti leteckého a kosmického lékařství, lékařství cizokrajných chorob a stal se odborníkem v oblasti epidemiologie a bakteriologie. V letech 1971-73 byl zaměstnán jako vrátný v Národním divadle. Byl osobním lékařem významného českého herce Jana Wericha. Úspěchů dosáhl i na poli sportovním - účastnil se maratónských běhů a běhů na dlouhé tratě. Jako hráč na čelo působil několik let ve Filharmonii hl. Města Prahy a hrál i jako člen vlastního smyčcového kvarteta. Známá je i jeho malířská tvorba, která vychází z námětů jeho rodného kraje - Vysočiny. Výše uvedené skutečnosti se velmi výrazně odrážejí v jeho literární tvorbě, ve které se prolínají texty plné poutavého a vtipného vyprávění s odbornými fakty a skutečnostmi. Vše je skvěle vyvážené, poskytující prostor pro čtenářovu fantazii a zvídavost. MUDr. Jaroslav Hovorka napsal dvacet sedm knih. Mnohé byly vydány v zahraničí. V současné době dokončuje první díl rozsáhlé trilogie, popisující dějinné procesy let 1800 - 2000 očima obyčejných lidí s pracovním názvem „Na břehu Křišťálové řeky“. Z jeho již vydaných knížek nutno zmínit alespoň tyto: Balada z domu V+W, Tamilské listy, Erotikon, Škola zázraků, Cesta do stáří, Údolí Jaků, Barevná léta Země trav.
Více od autora
Jan Masaryk
Jan Masaryk byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Byl mimo jiné vyslancem v Londýně , ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut. Jeho pracovní morálka však byla špatná. Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie . V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“. 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.[8...
Více od autora
Jan Galandauer
Jan Galandauer je český historik zaměřený na období přelomu 19. a 20. století v habsburské monarchii a Československu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde později též přednášel. Do roku 1966 byl vědeckým pracovníkem Muzea Klementa Gottwalda, poté až do roku 1990 působil v Ústavu dějin socialismu, resp. Ústavu marxismu-leninismu. Pro léta 1990–2002 se jeho působištěm stal Historický ústav Armády ČR – Památník odboje. Byl členem redakčních rad periodik Husitský Tábor a Historie a vojenství. V "Rudém Právu" dne 14. září 1987 vyšel jeho obsáhlý článek k padesátému výročí úmrtí prvního prezidenta republiky T.G. Masaryka s fotografií Masaryka a Gorkého, za jejich prázdninového pobytu na ostrově Capri. Předmětem jeho specializace jsou politické dějiny pozdní habsburské monarchie, okolnosti vzniku Československa a odboj za první světové války. Kromě toho se věnuje problematice historických tradic. Nemalou část jeho díla představují biografie a početná je jeho popularizační tvorba v rámci žánru literatury faktu. V anketě časopisu Dějiny a současnost o nejlepší historickou knihu zvítězila v roce 2002 jeho publikace o bitvě u Zborova. Jeho matkou byla básnířka Jarmila Urbánková.
Více od autora
Iveta Bartošová
Iveta Bartošová byla známá česká zpěvačka a herečka, která se v 80. a 90. letech 20. století stala jednou z nejpopulárnějších a nejvlivnějších umělkyň v České republice. Její kariéra začala na počátku 80. let 20. století po účasti v několika pěveckých soutěžích, což vedlo k jejímu objevení a následnému vzestupu ke slávě. Bartošová si díky svému melodickému hlasu a emotivnímu vystupování získala oddané fanoušky a zažila plodnou kariéru, během níž vydala řadu alb a singlů, které měly u publika velký ohlas.
Více od autora
Ivana Čornejová
Ivana Čornejová je česká historička specializující se na české a církevní dějiny 16.–18. století a dějiny českého školství, zejména Univerzity Karlovy. Jako pedagožka se habilitovala a získala titul docentky. Pracuje v Ústavu dějin Univerzity Karlovy a archivu Univerzity Karlovy, kde působí jako vedoucí Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Mimo to externě přednáší na Pedagogické fakultě UK. Jejím prvním manželem byl Jiří Rak, jejím druhým manželem je historik Petr Čornej.
Více od autora
Howard Fast
Howard Melvin Fast byl americký spisovatel, scenárista a publicista. Narodil se v chudé židovské rodině . Od dětství cestoval po Americe a živil se různými nekvalifikovanými profesemi, v osmnácti letech vydal svůj první román Two Valleys a stal se profesionálním spisovatelem. Věnoval se především námětům z americké historie: napsal životopis Thomase Paina nebo knihu Freedom Road, v niž se zabýval osudy černých otroků osvobozených po občanské válce. Psal také komerční literaturu pod pseudonymy E. V. Cunningham a Walter Ericson. Za druhé světové války pracoval pro Office of War Information. V roce 1943 vstoupil do Komunistické strany Spojených států amerických a psal pro její noviny Daily Worker. V roce 1950 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a když odmítl vypovídat, byl odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Velká nakladatelství s ním přestala spolupracovat, založil proto v roce 1952 vlastní firmu Blue Heron Press, kde vydal svůj nejúspěšnější román Spartakus. V roce 1952 neúspěšně kandidoval do Kongresu za American Labor Party. Byla mu udělena Stalinova cena míru. Ve druhé polovině 50. let se od komunismu odklonil, což vysvětlil rozčarováním z odhalení Stalinových zločinů a ze sovětské intervence v Maďarsku. Poté, co byl v roce 1960 zrušen zákaz působení komunistů v americkém filmovém průmyslu, odešel Fast do Hollywoodu a stal se scenáristou. Podle jeho námětů vznikly filmy Spartakus, Podzim Čejenů, Man In the Middle, Přelud, Jednadvacet hodin v Mnichově, The Immigrants a Dubnové ráno a seriály The Lives of Benjamin Franklin a How the West Was Won. Svůj život popsal v autobiografii Being Red . Spisovatelem se stal i jeho syn Jonathan Fast.
Více od autora
George Gershwin
George Gershwin byl americký skladatel a klavírista, jehož skladby zahrnovaly jak populární, tak klasické žánry. Gershwin se narodil 26. září 1898 v newyorském Brooklynu, svou kariéru zahájil jako písničkář v Tin Pan Alley a brzy se stal uznávaným skladatelem broadwayských muzikálů. Mezi jeho nejslavnější orchestrální skladby patří "Rapsodie v modrém" , v níž se plynule prolíná klasická hudba s jazzovými vlivy, a "Američan v Paříži" , tónová báseň inspirovaná pobytem Gershwina ve Francii. Obě skladby jsou proslulé svou inovativností a staly se základními díly amerického hudebního repertoáru.
Více od autora
František Serafínský Procházka
František Serafínský Procházka, František Seraf Procházka byl český redaktor, básník a spisovatel. Pokřtěn jménem sv. Františka z Assisi, kterému se říkalo Serafínský a to podle zjevení Krista obklopeného anděly serafy. Jeho křestní jméno je často mylně zapisováno. V letech 1873–1881 vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté vstoupil v Olomouci do kněžského semináře. Po dvou letech odešel do Prahy studovat filozofii, latinu, řečtinu a češtinu na Karlovu univerzitu. Po absolvování byl krátce učitelem na několika místech Prahy. Od roku 1891 pracoval ve Vilímkově nakladatelství jako redaktor Malého čtenáře. Od roku 1900 řídil městskou knihovnu v Praze na Královských Vinohradech. Od roku 1901 se stal redaktorem České grafické unie a v letech 1913–1939 řídil časopis Zvon. Zapojil se do činnosti v řadě tehdejších kulturních organizací – Moravská beseda, Svatobor, Spolek Máj, Společnost literatury pro mládež, Masarykův lidovýchovný ústav v Praze. Stal se členem České akademie věd a umění. Hlavní těžiště jeho velice rozmanité práce bylo věnováno tvorbě pro děti. Čeští skauti jej znají jako autora textu junácké hymny. Zemřel 28. ledna 1939 v Praze.
Více od autora
Eva Bešťáková
Nar. 12.9.1932 v Kolíně. Po ukončení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působila od r. 1963 jako středoškolská profesorka a později redaktorka nakladatelství Kruh. Z politických důvodů musela toto místo opustit, v letech 1974–88 pracuje jako knihovnice v podniku Vodovody a kanalizace v Hradci Králové. Knižně debutovala psychologickým románem Myší válka , po němž vydala ještě další čtyři knihy ze současnosti. Její šestou knihou je povídková sbírka Voláni černé kachny . Jde o povídky pro mládež, rozdělené do oddílů „tajemství“, „dobrodružství“ a „fantazie“. Osm povídek patří do SF. Tematicky se často zabývají kontaktem s jinou civilizací, ať už na bázi testování lidstva , či přímé hrozby, která lidem od mimozemšťanů hrozí . Povídky jsou psány jednoduchým stylem a jejich neoriginálnost svědčí o autorčině neznalosti žánru. Vyspělejší je sbírka lyrických vánočních příběhů Vánoce na nitkách . Obsahuje mimo jiné osm povídek s prvky fantastiky, vesměs spekulující o možnosti navrátit tok času a změnit lidský osud. SF povídky publikovala také časopisecky v Zápisníku: Invaze , Skvělý manévr , Návrat , Pramen života , Autobus , Iluze , Cesta do pekel , Píseň vojenského oddílu a Meteorit .
Více od autora
Etc…
Vladimír Mišík je známý český rockový hudebník a písničkář, známý svým osobitým hlasem a poetickými texty. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a stal se výraznou osobností československé hudební scény. Mišík byl členem různých kapel, například The Matadors, Blue Effect nebo Flamengo. V roce 1970 založil vlastní skupinu Etc..., která se stala důležitou součástí jeho hudební identity.
Více od autora
Ernst T. A Hoffmann
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, známější jako E. T. A. Hoffmann, byl německý spisovatel, hudební skladatel, právník, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého romantismu.
Více od autora
Eric Lambert
Eric Lambert byl anglo-australský spisovatel. Narodil se v Londýně, jeho rodiče se brzy přestěhovali do Austrálie, kde prožil své mládí. Za druhé světové války bojoval jako dobrovolník australské armády na Středním východě a později na japonské frontě. Byl zajat a dostal se do japonského zajateckého tábora Čangi. Byl členem Komunistické strany Austrálie.
Více od autora
Deepak Chopra
Deepak Chopra je Ind žijící v USA . Povoláním je lékař, známý je však více jako populární autor mnoha knih o osobním rozvoji a celostní medicíně, ale i svou propagací kontroverzní indické alternativní medicíny Ajurvédy. Během svého přednáškového turné již několikrát navštívil ČR. Narodil se v Novém Dilí. Jeho otec byl kardiolog a primář místní nemocnice, který se zaučoval v Británii, zatímco jeho matka byla spirituálně založená . Má jednoho sourozence, mladšího bratra Sanjiva, který je v současnosti profesorem medicíny a také sídlí v USA. Původně se chtěl Deepak Chopra stát hercem nebo novinářem, nakonec v místě svého rodiště vystudoval medicínu. V roce 1970 pak odcestoval na stáž do USA, kde posléze pracoval v několika nemocnicích v Bostonu a zabýval se endokrinologií a interní medicínou. Má manželku Ritu a dvě děti. Ve volném čase se věnuje meditacím a józe. V roce 1980 se podle svých slov vzdal alkoholu. Ovlivněn transcendentním léčením a znechucen množstvím medikamentů, které předepisoval pacientům, se odklonil od západní medicíny a založil spolu s filozofem Mahariši Maheš Jógi "Centrum zdraví" založené na využití Ajurvédy a později i Americkou asociaci ajurvédské medicíny. Založil také vlastní nadaci , která se orientuje na pomoc znevýhodněným skupinám a komunitám - u dětí skrz výuku hudby, umění a meditace až po předporodní podporu rodiček z nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Podporuje i výzkum celostní medicíny a výuku Ajurvédy. Vydal celkem 85 knih, které byly přeloženy do 43 světových jazyků, z nichž více než 20 se dle deníku New York Times stalo bestsellery. Píše články pro San Francisco Chronicle, Washington Post a Huffington Post. Na svém oficiálním webu publikuje články o zdravém životním stylu, má svůj youtube kanál i podcast. Pořádá také přednášková turné ...
Více od autora
Clive Cussler
CLIVE CUSSLER vyznává životní styl, který se v mnoha směrech podobá životu jeho fiktivního hrdiny Dirka Pitta. Ať už při hledání trosek ztraceného letadla nebo v čele výprav vedoucích k objevení slavných lodních vraků, zaznamenává mimořádné úspěchy. V čele své skupiny dobrovolníků Cussler objevil víc než šedesát zmizelých lodí historického významu, včetně dávno zmizelé konfederační ponorky Hunley. Podobně jako Pitt, také Cussler sbírá starožitné automobily. Jeho kolekce obsahuje na osmdesát ukázek skvělé zakázkové rukodělné práce karosářů a je jednou z nejskvělejších, jaké jsou kde k vidění. Cussler žije střídavé v poušti v Arizoně a horách Colorada. Web: http://clive-cussler-books.com/
Více od autora
Charles Théodore Henri De Coster
Charles-Theodore-Henri De Coster byl belgický, francouzsky píšící spisovatel. Jeho nejznámějším dílem je Čtení o Ulenspiegelovi, o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde z roku 1867, v Česku vydané jako Pověst o Ulenspieglovi.
Více od autora
Arthur Schopenhauer
Arthur Schopenhauer byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho. Byl synem gdaňského velkoobchodníka. V roce 1793, tedy pět let po synově narození, přesídlil otec do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života strávil Schopenhauer u otcova přítele v Le Havru, kde se dokonale naučil francouzsky. Také později brali s sebou rodiče chlapce na své dlouhé cesty Belgií, Francií, Švýcarskem a Německem. Za svého půlročního pobytu v Anglii se důkladně seznámil s anglickým jazykem a literaturou. V šestnácti letech vstoupil na přání svého otce do učení u hamburského obchodníka. Otcova smrt , k níž došlo krátce poté, přiměla matku Johannu Schopenhauerovou, později známou spisovatelku, která byla o dvacet let mladší než manžel, aby přesídlila do Výmaru. Zde se setkával mladý Schopenhauer např. s Goethem, Schlegelovými apod. a osvojil si vzdělání potřebné k tomu, aby se mohl zapsat na univerzitu. Výmarské společnosti nicméně mladý Arthur připadal příliš kritický a přemoudřelý, s matkou se proto po hádce rozešel ve zlém a až do její smrti se s ní nestýkal. Se svou sestrou Adel vedl pouze sporou korespondenci, po svém odchodu z domova se potkali pouze jednou v roce 1840, Adel o devět let později umírá. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejně dlouho v Berlíně. Roku 1813 promoval prací O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Následná čtyři léta žil v Drážďanech, kde napsal spisy O vidění a barvách a pak i své hlavní dílo Svět jako vůle a představa . Roku 1820 se habilitoval v Berlíně, ale po neúspěšném prvním semestru, kdy všichni posluchači následovali slavného Hegela, se stáhl do ústraní. Hegelovi nicméně nikdy svůj neúspěch nezap...
Více od autora
Arnaldur Indriðason
Arnaldur Indriðason je islandský spisovatel detektivek. V roce 1996 absolvoval studium historie na Islandské univerzitě. Později pracoval jako novinář a filmový kritik u největších islandských novin Morgunblaðið. Ve většině jeho knih je hlavní postavou komisař Erlendur Sveinsson a jeho kolegové Sigurður Óli, Elínborg a jeho dávný mentor Marion Briem z kriminální policie v Reykjavíku. Je to rozvedený padesátník, kterého chodí čas od času navštěvovat jeho již dospělé děti. Dcera Eva Lind, která skončila na drogách a Sindri Snær, který už má za sebou několik odvykacích kůr. Vztahy mezi nimi jsou značně komplikované. Knihy Oběť, Propast a Chlad probíhají ve stejném časovém rozmezí a mají vždy jiného hlavního hrdinu, u Oběti je to Elínborg, u Propasti Sigurður Óli a u Chladu Erlendur. Knihy napsané po roce 2010 se vracejí do starší minulosti, před první knihu série , hlavním hrdinou knih Duel a Kamp Knox je Erlendurův mentor Marion Briem a Reykjavícké noci popisují začátek policejní kariéry Erlendura u dopravní policie, kdy ve svém volném času vyřeší starší případ dvojnásobné vraždy a je mu nabídnuto místo u kriminálky. Obvykle jsou vyšetřovány případy, kde jejich původ leží daleko v minulosti a svědků už není mnoho. Kniha Severní blata byla v roce 2006 zfilmována a film získal hlavní cenu Křišťálový glóbus na 42. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Více od autora
Anthony Horowitz
Anthony Horowitz je britský spisovatel a scenárista. Známým se stal především sérií románů o dětském agentovi tajných služeb Alexu Riderovi. Narodil se v židovské rodině. Píše především dětské knihy. Jeho knihy se prodávají ve více než dvaceti zemích po celém světě. Za své dílo byl nominován na nespočet cen. Jako scenárista napsal scénáře k televizním seriálům jako Vraždy v Midsomeru, Poirot nebo Foylova válka. Žije v severním Londýně se svou ženou Jill Greenovou a dvěma syny, Nicholasem a Cassianem.
Více od autora
Alphonse Daudet
Alphonse Daudet byl francouzský spisovatel, čelný představitel naturalismu a autor divadelních her. Narodil se v Nîmes v rodině obchodníka s hedvábím. Po nepokojích roku 1848 přestal obchod jeho otce prosperovat a roku 1849 se rodina přestěhovala do Lyonu. Již v průběhu studia na gymnáziu projevoval Alphonse Daudet intenzivní zájem o literaturu – svůj první román napsal v roce 1855. Po maturitě roku 1856 byl nucen z důvodu nedostatku finančních prostředků pro další studium nastoupit jako pomocný učitel v Alès. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu pro nešťastnou lásku jej rodiče poslali za starším bratrem Ernestem do Paříže kde Alphonse Daudet ihned nastoupil dráhu spisovatele. Kromě svého pařížského bytu pobýval často i v blízkém Champrosay kde brzy zakoupil dům. Od roku 1860 pracoval také jako sekretář knížete z Morny, a to až do jeho smrti v r. 1865; poté se už věnoval výlučně tvůrčí činnosti. 23. ledna 1867 se oženil s Julií Allard, s níž pak prožil mnoho let šťastného manželství a rostoucí literární slávy. Od roku 1880 trpěl Daudet postupně čím dál více neznámou a nevyléčitelnou nemocí míchy. Přes opakované ozdravné pobyty v Alpách se jeho zdravotní stav dále zhoršoval a během 90. let 19. století jeho literární aktivita postupně slábla. Zemřel náhle na zástavu srdce 16. prosince 1897.
Více od autora
Alois Jedlička
Alois Jedlička byl český bohemista, profesor českého jazyka na Univerzitě Karlově a redaktor časopisu Naše řeč. Spolu s Bohuslavem Havránkem je autorem české mluvnice a pokračovatelem díla Jana Gebauera a Františka Trávníčka. Narodil se sice v Brně, ale své mládí prožil v Oslavanech u Brna. Jeho otec pracoval jako průvodčí. Články A. Jedličky ve Slově a slovesnosti :
Více od autora
Alexandra Potter
Alexandra Potterová je britská autorka píšící především romantické komedie. Narodila se v Bradfordu v hrabství Yorkshire, studovala na Liverpoolské univerzitě anglickou literaturu a filmová studia. Než začala s kariérou spisovatelky, pracovala jako redaktorka časopisů pro ženy, např. pro australskou verzi Vogue nebo Cleo. Potterová napsala do roku 2014 deset románů . Prvním románem A. Potterové je What’s New, Pussycat? a posledním The Love Detective který byl publikován 16. ledna 2014 ve Spojeném království. Za svou knihu Me and Mr. Darcy získala cenu od Jane Austen Regency World Awards v kategorii Best New Fiction. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandra Potter na anglické Wikipedii.
Více od autora
Aleš Mareček
Aleš Mareček je český novinář, podnikatel a manažer. V letech 2006 až 2018 zastupitel městské části Praha 13 , od července 2020 člen Rady České tiskové kanceláře, člen ČSSD. Jako malé dítě žil v obci Nelahozeves na Mělnicku. Pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Ing. Otakar Mareček byl několikanásobný olympionik ve veslování a vlastní bronzovou medaili z OH 1972 v Mnichově a dlouholetý president Svazu veslování. On sám v mládežnických kategoriích posbíral také několik medailí z mistrovství republiky. Základní vojenskou službu absolvoval ve VTJ Litoměřice a ASVS Dukla Praha. Chodil do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, pak studoval na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně. Působil jako sportovní novinář v redakcích odborných sportovních časopisů. Dále pracoval v cestovním ruchu – byl součástí managementu Hotelu Pyramida v Břevnově. Na kandidátních listinách v letech 2006 a 2010 uváděl jako povolání „obchodní ředitel“. Působil jako předseda představenstva TPC Vidoule, posléze Rozvojové projekty a.s., byl členem představenstva Želivská provozní a.s. a Úpravna vody Želivka a.s. Je ženatý. V mládí vesloval a hrál fotbal, věnuje se též badmintonu. V komunálních volbách v roce 1998 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva městské části Praha 13, ale neuspěl. Nepodařilo se mu to ani ve volbách v roce 2002. Zvolen byl až ve volbách v roce 2006. Ve stejných volbách kandidoval také do Zastupitelstva hlavního města Prahy, v tomto případě však neuspěl. Ve volbách v roce 2010 obhájil mandát zastupitele městské části jako lídr kandidátky ČSSD. V listopadu 2010 se navíc stal uvolněným zástupcem starosty, na starosti měl dopravu ,životní prostředí a sociální oblast. V roce 2012 čelil výzvě k rezignaci. Ve volbách v roce 2014 opět obhájil mandát zastupitele městské části, také tentokrát byl lídrem kandidátky ČSSD. Ve funkci zástupce starosty již nepokračoval, stal se však předsedou ...
Více od autora
Zuzana Maléřová
Zuzana Maléřová je česká spisovatelka a publicistka. Od roku 1990 do roku 1997 pracovala jako tisková mluvčí činohry Národního divadla, na svých projektech spolupracuje s Českou televizí obyčejné životy natočila 11 dokumentárních filmů např. o Stanislavu Zindulkovi, Lubomírovi Kostelkovi, Martě Kubišové či Marii Drahokoupilové) a Českým rozhlasem , je stálou spolupracovnicí časopisu Xantypa. Součástí její knihy Kolemjdoucí je rozsáhlý cyklus deseti audio kazet a CD s podtitulem Hovory o životě s herci českého divadla. Od roku 2003 do roku 2007 měla svůj autorský pořad v Divadle Viola Praha, na jehož základě vznikly její dvě výpravné knihy. Od května roku 2008 vystupovala v představení Národního divadla uváděného na scéně Divadla Kolowrat Barevný život - benefice Blanky Bohdanové. Dlouhodobě spolupracuje s FK Dukla Praha . Za svou knižní prvotinu Život je kulatý získala Cenu literárního fondu. Manželem Zuzany Maléřové je fotograf Vlado Bohdan - syn herečky Blanky Bohdanové, který je spoluautorem řady jejích knih. Jejich dcera Alžběta Bohdanová je zpěvačka a herečka, mladší syn Jeroným Bohdan studuje výtvarnou školu a ilustroval knihu O květině. Dosud napsala 21 knižních titulů. Webové stránky Zuzany Maléřové
Více od autora
Zdenek Seydl
Zdenek Seydl byl český malíř, grafik, scénograf, všestranný výtvarník a člen skupiny Sedm v říjnu ze čtyřicátých let 20. století. Vyrostl po smrti rodičů v rodině sochaře Karla Pokorného. V roce 1929 poprvé vystavoval v Mánesu na Přehlídce dětských kreseb a odnesl si cenu za dětskou kresbu. Vyučil se typografem, v období 1932/1933 navštěvoval jednoroční kurs kreslení na Státmí grafické škole a později vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou v roce 1941 absolvoval ve třídě profesora Františka Kysely. Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu. Válečné zážitky se odrazily v tvorbě , později přešel do groteskní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami . Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu . Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě , Motýli . Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Za zmínku stojí též jeho scénografická tvorba. Již ve 30. letech spolupracoval s amatérskou skupinou Divadelní kolektiv mladých, v 50. letech s Divadlem E. F. Buriana a od roku 1957 pak po mnoho let s pražským Národním divadlem, kde vytvářel nejen kostýmy , ale i celou výpravu . Za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na Pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili. Jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie. K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech....
Více od autora
Zdena Salivarová
Zdena Salivarová, vlastním jménem Zdena Škvorecká, je česká zpěvačka, prozaička, překladatelka z francouzštiny, manželka Josefa Škvoreckého, spolu s nímž založila roku 1971 v kanadském Torontu exilové nakladatelství '68 Publishers. Vystudovala dívčí reálné gymnázium E. Krásnohorské v Praze a pak se stala členkou souboru Československého státního souboru písní a tanců, kde působila až do roku 1962. Jako zpěvačka a herečka působila i v pražské Laterně Magice a divadle Paravan, krátce též coby členka ženské vokální skupiny Inkognito kvartet. V letech 1965–1968 studovala dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze. Hned v roce 1969 opustila i se svým manželem Československo, když se během cesty do Spojených států amerických rozhodli zůstat natrvalo v exilu. V roce 1971 pak Salivarová a Škvorecký založili nakladatelství '68 Publishers, kde pak vydávali především české knihy, které nemohly vycházet v komunistickém Československu. 1978 byli Škvorečtí zbaveni československého občanství. Zdena Salivarová v Torontu žije dodnes, po listopadu 1989 mohla začít s manželem navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě. Roku 1990 byla společně s Josefem Škvoreckým poctěna Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. V roce 1993 vydala v nakladatelství '68 Publishers, jako jeho poslední publikaci, příběhy stovky lidí – spisovatelů, lékařů, právníků, novinářů a dalších. Zdena Salivarová byla StB registrována v prosinci 1958. U soudu dosáhla vymazání ze seznamu agentů, zveřejněném ministerstvem vnitra.
Více od autora
Wilhelm Hauff
Wilhelm Hauff byl německý romantický spisovatel, jehož tři almanachy autorských pohádek z let 1825–1827 patří k trvalým hodnotám světové literatury. Wilhelm Hauff se narodil roku 1802 ve Stuttgartu. Po smrti svého otce roku 1809 žil se svou matkou a třemi sourozenci u svého dědečka v Tübingenu, kde se samovzdělával v jeho knihovně. Od roku 1817 studoval na klášterní škole v Blaubeurenu a od roku 1820 teologii a filozofii na tübingenské univerzitě, kde byl členem studentského nacionalistického spolku Tübinger Burschenschaft Germania. Roku 1824 se stal ve Stuttgartu domácím učitelem v rodině württemberského ministra války Ernsta Eugena Freiherra von Hügela. V té době začal psát fantastické povídky a pohádky, jejichž náměty nacházel ve starých bájích, pověstech a v orientálních Pohádkách tisíce a jedné noci, které pak vydal ve třech svazcích Pohádkového almanachu pro syny a dcery vzdělaných stavů. V každém almanachu jsou pohádky pospojovány pomocí tzv. rámcového příběhu v jeden celek a almanachy jsou také podle tohoto příběhu pojmenovány – Karavana , Šejk z Alexandrie a jeho otroci a Hospoda ve Spessartu . Po návratu z velké studijní cesty po Francii, Flandrech a Německu roku 1826 začal Hauff pracovat jako vedoucí redaktor beletristických částí novin Morgenblatt für gebildete Stände. Roku 1827 se oženil se svou sestřenicí Luise a těsně před smrtí se dočkal narození dcery Wilhelmine. Wilhelm Hauff zemřel roku 1827 ve Stuttgartu v pětadvaceti letech na tyfus.
Více od autora
Vlasta Burian
Vlasta Burian byl český herec, komik, zpěvák a filmový režisér, proslulý svým komediálním talentem a ve své vlasti často označovaný jako "král komiků". Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, který byl tehdy součástí Rakouska-Uherska, a stal se významnou osobností české kultury v období mezi dvěma světovými válkami. Jeho kariéra zahrnovala různé formy zábavy včetně divadla, filmu a hudby. Burianův jedinečný styl humoru a jeho schopnost navázat kontakt s publikem z něj učinily oblíbenou osobnost. Ve 30. a 40. letech 20. století hrál v mnoha filmech, které jsou dodnes považovány za klasiku české kinematografie.
Více od autora
Vladimir Vladimirovič Majakovskij
Vladimir Vladimirovič Majakovskij byl ruský prozaik, básník a dramatik. Stal se zakladatelem ruského futurismu, který ovlivnil celou sovětskou literaturu. Psal také filmové scénáře a dětskou literaturu. Narodil se v Bagdati v Gruzii v rodině polesného rusko-kozáckého původu. Jeho matka byla ukrajinského původu. Přestože vyrůstal v gruzínsky mluvícím prostředí, jeho rodným jazykem byla ruština. Politicky se angažoval již od roku 1908, kdy četl marxistickou literaturu . Od roku 1911 studoval na moskevském učilišti malířství, architekturu a sochařství. Roku 1914 byl vyloučen. Poprvé publikoval v roce 1912 ve futuristickém almanachu Políček obecnému vkusu , jeho první větší báseň Oblak v kalhotách pochází z roku 1915. V letech 1915–1917 pracoval jako kreslič v Petrohradu. Po vypuknutí VŘSR se přihlásil ke komunismu a psal především propagační poezii. V občanské válce pracoval ve státní zpravodajské agentuře ROSTA . Roku 1923 založil časopis LEF, který také později řídil. Ve dvacátých letech jako přední sovětský básník mohl cestovat, navštívil Lotyšsko, Velkou Británii, Německo, Spojené státy, Kubu, Československo, psal tendenční a milostnou poezii a satiry, zaměřené proti šosáctví a byrokracii. V roce 1930 spáchal sebevraždu. Jeho rané dílo spadá do futurismu, jeho pozdější dílo je silně ovlivněné marxismem, socialistickou ideologií a socialistickým realismem, také se snažil oba postupy spojit v takzvaný комфут, tj. komunistický futurismus. Byl nejvýznamnějším oficiálním spisovatelem v tehdejším SSSR. Většina jeho básní je proto silně tendenční, což jim může v očích některých čtenářů ubírat na literární hodnotě. Majakovskij zpravidla používal bohatě rýmovaný tónický verš většinou o třech iktech, typický pro ruskou lidovou poezii, v umělecké tvorbě ale neob...
Více od autora
Vladimír Miltner
Vladimír Miltner byl jedním z předních českých indologů. Navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Již v té době studoval hindštinu a urdštinu. Po maturitě nastoupil na Karlovu univerzitu do oboru indická filologie a indologie. Nejdříve pracoval v jazykové škole, později nastoupil jako pracovník ČSAV. V roce 1967 začal své tříleté působení na univerzitě v Paříži. Když byl nucen odejít z politických důvodů z ČSAV, pracoval chvíli jako kuchař a poté se uplatnil jako redaktor časopisu 100+1 ZZ a překladatel. Po pádu komunistického režimu se vrátil na akademickou půdu ČSAV. Zemřel za nevyjasněných okolností v Indii na cestě po řece Ganze. Zabýval se především indologií se zřetelem na hindštinu, staroindickou erotiku, medicínu a jídlo. Publikoval anglicky i česky. Překládal ze sanskrtu, páli, hindštiny, maráthštiny, bradžštiny, hindaví, urdštiny, bengálštiny a angličtiny.
Více od autora
Václav Tille
Václav Tille byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha. Narodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína. Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea . Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 habilitoval a v letech 1921–1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě. Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 je spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie. Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech , Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur. a mnoho dalších a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.
Více od autora
Václav Archibald Novák
Narozen 28.4.1895 ve Vodňanech, zemřel 8.8.1979 v Černošicích u Prahy. Architekt, cestovatel po USA a Polynésii, cestopisná literatura. Iniciála A. někdy rozšifrována jako architekt, nebo Archibald.
Více od autora
Trygve Gulbranssen
Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.
Více od autora
Svatopluk Hrnčíř
Svatopluk Hrnčíř byl český spisovatel píšící především pro děti a mládež. Hrnčíř začal studovat na reálném gymnáziu v Novém Bydžově. Za okupace studium přerušil a vyučil se knihkupcem. Roku 1945 odmaturoval a pak v letech 1945–1947 absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze. Následně působil po většinu života jako redaktor v dětských časopisech. V roce 1948 spoluzakládal Ohníček, redaktorem byl i v časopisech Vpřed, Pionýr a Větrník, externě redigoval dětskou rubriku Slovíčko ve Svobodném slově. V redakcích časopisů pracoval až do roku 1986. Přispíval pohádkami a povídkami do časopisů, které redigoval, a také do Sluníčka, Mateřídoušky, Čtyřlístku, Pionýrských novin, Sedmičky pionýrů. Od roku 2000 otiskuje fejetony a publicistické texty v Bělohradských listech. Hrnčířova prozaická tvorba je zaměřena zejména na děti staršího školního věku a syžetově často vychází z modelu prázdninových dobrodružství . Pro mladší čtenáře jsou určeny jeho scénáře ke kresleným seriálům a komiksům na kterých často spolupracoval s Adolfem Bornem . Pod vlivem knih Jaroslava Foglara o Rychlých šípech napsal trilogii o Uctívačích ginga. Publikoval také sci-fi povídky a napsal rovněž vědeckofantastický román Případ skončil v pátek, který byl později zfilmován jako Zpívající pudřenka. Jeho dcera Lenka Vybíralová je výtvarnicí a zabývá se především ilustrováním knih pro děti.
Více od autora
Stieg Larsson
Stieg Larsson, plným jménem Karl Stig-Erland Larsson , byl švédský novinář, spisovatel, komunista a odpůrce pravicového extremismu, který se stal známý knižní trilogií Milénium. V roce 2008 byl druhým nejprodávanějším autorem beletrie na světě. Narodil se 15. srpna 1954 nedaleko města Skellefteå na severu Švédska. Když bylo v roce 1995 ve Švédsku osm lidí zavražděno neonacisty, tento novinář se stal jednou z nejvýraznějších osobností při zakládání organizace Expo a s ní i stejnojmenného časopisu, ve kterém později pracoval jako šéfredaktor. Čtvrtletník vychází dodnes, obsahuje převážně investigativní články na téma nacionalismu, rasismu, nedemokratického a antisemitského smýšlení. Magazín důrazně vystupuje proti extremistickým pravicovým hnutím. Kromě práce pro Expo byl zpočátku politickým aktivistou za Kommunistiska Arbetareförbundet , pracoval jako fotograf, editor trockistického Fjärde internationalen a byl dopisovatelem pro týdeník Internationalen. Na rok se stal předsedou největšího švédského fanklubu science fiction. V letech 1977–1999 působil jako grafik v největší tiskové agentuře ve Skandinávii Tidningarnas Telegrambyrå. Právě zde se v 90. letech zrodila myšlenka psát detektivní sérii Milénium. Do své smrti stihl o novináři Mikaelu Blomkvistovi a svéhlavé Lisbeth Salanderové napsat jen tři romány, které byly všechny poprvé vydány až po jeho smrti - Muži, kteří nenávidí ženy , Dívka, která si hrála s ohněm , Dívka, která kopla do vosího hnízda . Všechny tři detektivky načetl Martin Stránský pro nakladatelství OneHotBook. Na motivy trilogie byly natočeny tři navazující filmy. První, režírovaný dánským režisérem Nielsem Ardenem Oplevem, měl ve Švédsku premiéru v lednu 2009, druhý, režírovaný švédským režisérem Danielem Alfredsonem, byl do kin uveden téhož roku v září. Pre...
Více od autora
Stanislav Jelínek
Stanislav Jelínek je český rockový kytarista a skladatel. Působí jako sólový a doprovodný kytarista popových a rockových umělců a některých muzikálů, věnuje se i komponování nahrávání filmové hudby apod. Má skladbu na kompilačním albu Czech Masters of Rock Guitar.
Více od autora
Poul Anderson
Poul William Anderson byl americký spisovatel science fiction, jehož dílo přesahovalo do fantasy. Řadí se k autorům tzv. Zlatého věku sci-fi. Mezi jeho nejznámější díla patří Strážci času , Kosmičtí křižáci a Tři srdce, tři lvi. Narodil se roku 1926 v Bristolu v USA. Mládí strávil v Minnesotě a Texasu. Vystudoval fyziku na Minnesotské universitě. Roku 1953 se oženil s Karen Kurseovou, která byla často spoluautorkou jeho děl . Měli spolu jedinou dceru Astrid, ta se později stala ženou jiného SF spisovatele Grega Beara. V roce 1972 se stal šestým prezidentem Science Fiction and Fantasy Writers of America. Díky svým románům Zlomený meč a Tři srdce a tři lvi se stal členem Swordsmen and Sorcerers' Guild of America , sdružení spisovatelů píšících fantasy, konkrétně její odnož sword and sorcery. Debutoval již během svých vysokoškolských studií v roce 1947 povídkami Tomorrow's Children a Chain of Logic. První povídky publikoval ještě pod pseudonymy „A. A. Craig“, „Michael Karageorge“ a „Winston P. Sanders“. Během více než padesáti let tvůrčího života vytvořil úctyhodnou řadu děl – stovku knih včetně sbírek povídek a několik set povídek a téměř sto článků na různá témata. Vytvořil několik cyklů románů, ve kterých kromě své ženy spolupracoval s dalšími SF autory – cyklus Hoka vytvořil s Gordonem R. Dicksonem. Mezi jeho nejrozsáhlejší cykly patří Psychotechnic League a sága Technical History - Nicolas van Rijn a Technical History - Dominic Flandry . Tento cyklus popisuje padesát století historie vzestupů a pádů tří impérií galaktické federace, s dlouhodobými vlivy různých myšlenkových postojů a technologií na společnost, její utváření a strukturu. Do cyklu Time Patrol patří pět povídkových knih (česky vyšly Strážci času, Horizont 1970, nové a doplněné vydání...
Více od autora
Petr Prouza
Petr Prouza je český spisovatel a novinář. Maturoval v roce 1960 a poté vystudoval práva . Do roku 1968 se věnoval právu, poté se stal postupně redaktorem několika časopisů, přičemž mezi jednotlivými redaktorskými zaměstnáními byl spisovatelem z povolání. V letech 1970–1977 byl redaktorem týdeníku Mladý svět, kde umožnil tehdy již zakázanému spisovateli Milanu Kunderovi pod pseudonymem Emil Werner publikovat seriál astrologických statí. Tím se ocitl v hledáčku StB, byl vyhozen z redakce a další roky byl bez zaměstnání. V letech 1989–1990 byl tajemníkem Sdružení československých spisovatelů. Později působil jako jednatel česko-německo-rakouské Nadace Bernarda Bolzana. Po odtajnění agentů StB bylo uvedeno, že byl agentem s krycím jménem Brňák. Že je v seznamech StB evidován neoprávněně potvrdilo soudní jednání v r. 1999, soud posléze nařídil také výmaz z oficiálního registru MV ČR. Je členem Penklubu a Klubu českých spisovatelů.
Více od autora
Pavel Grym
Pavel Grym byl český novinář a spisovatel. Narodil se v Náchodě, v rodném městě maturoval v roce 1949, v době, kdy byl prosperující obchod jeho otce znárodněn. Začal studovat češtinu a divadelní vědu na Filozofické fakultě, po roce přešel na AMU, odkud byl pak z politických důvodů vyloučen, po vojně však školu dokončil. Od roku 1956 do začátku tzv. normalizace byl redaktorem Lidové demokracie, potom tiskovým referentem v Divadle Spejbla a Hurvínka. Pavel Grym psal do novin a časopisů, dělal dramatizace pro rozhlas i televizi, psal knížky pro děti nebo texty na gramofonové desky. Celý dospělý život žil v Praze, ale zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Humpolci.
Více od autora
Paul Éluard
Paul Éluard , vlastním jménem Eugène Emile Paul Grindel , byl francouzský básník, jeden ze zakladatelů surrealistického hnutí. Byl levicově orientován, antimilitarista, účastnil se protifašistického odboje. Narodil se v Saint-Denis v rodině účetního Clémenta Grindela a švadleny Jeanne Cousin. V první světové válce působil na frontě jako zdravotník, v té době se také stal antimilitaristou. Ve svých 16 letech onemocněl tuberkulózou, musel ukončit studia a odjet na léčbu do švýcarského sanatoria Davos. Tam také poznal svou první ženu Galu , se kterou se v roce 1917 oženil. Měli spolu dceru jménem Cécile. V té době začal Éluard psát své první básně, částečně inspirované Waltem Whitmanem. V roce 1918 jej objevil Jean Paulhan a představil ho André Bretonovi a Louisi Aragonovi - tím se stal ústřední postavou pařížské dadaistické skupiny, kde patřil k levému proudu . Později se přidal ke skupině surrealistů. Po manželské krizi, díky které hodně cestoval, se v roce 1924 vrací do Paříže. Do básní se promítají jeho problémy z tohoto období: vrátila se mu tuberkulóza a žena jej opustila se Salvadorem Dalím. V roce 1934 se oženil s modelkou jeho přátel Mana Raye a Pabla Picassa jménem Nusch , považovanou za jakéhosi maskota surrealistického hnutí. Během druhé světové války byl členem francouzského hnutí Résistance. Bojoval také svými básněmi, např. Svoboda , nebo Les sept poèmes d'amour en guerre . V roce 1942 se stal členem Francouzské komunistické strany, což mělo za následek jeho odklon od surrealismu. Později dokonce vyzdvihoval Stalina a prohlášením „mám dost práce s nevinnými, kteří prokazují svoji nevinnost, než abych měl čas na vinné, kteří se přiznali“ veřejně odsouhlasil popravu Kunderova přítele Záviše Kalandry . Zármutek z předčasné ...
Více od autora
Otakar Dorazil
Spisovatel a historik Otakar Dorazil se narodil ve Strážnici, kde měl jeho otec JUDr. Josef Dorazil advokátní praxi. Zemřel ve Valašském Meziříčí. Vystudoval stavební inženýrství a pak historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde na sklonku života působil jako vůbec první lektor metodiky vyučování historie na středních školách. Za studií pracoval v akademickém spolku Palacký ve Valašském Meziříčí. Byl iniciátorem tzv. „létacích knihoven" a stál u zrodu Veřejné čítárny a knihovny ve Valašském Meziříčí. Podílel se na zvolení TGM poslancem za valašská města. Mnoho práce vykonal také pro Československý červený kříž. Byl autorem mnoha historických publikací, mj. Světové dějiny v kostce a autobiografie Chtěl jsem být učitelem .
Více od autora
Miloš Čermák
Miloš Čermák je český novinář a spisovatel, konzultant a spolumajitel firmy NextBig.cz. Do února 2019 byl šéfredaktorem serveru iHNed.cz. Předtím působil v Lidových novinách a časopise Reflex . Je spoluautorem postmoderního komiksu Hana a Hana. Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je na částečný pracovní úvazek členem katedry žurnalistiky FSV UK. Od 1. června 2019 je externím spolupracovníkem Seznam.cz. V Seznam Zprávy bude připravovat originální autorský komentář a v Televizi Seznam by měl mít od podzimu 2019 vlastní publicistický pořad. Vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 1988 se jako dobrovolník zúčastnil experimentu Štola 88 simulující let k Marsu. Jeho manželkou je Senta Čermáková. Čermák Staněk je označení pro komickou dvojici, kterou tvoří Luděk Staněk a Miloš Čermák. Natáčí spolu podcast a veřejně spolu vystupují na stand-upech a ve Werichově vile, kde svá vystoupení zkoušejí před menším publikem. Čermák Staněk Comedy Podcast je podcast, který natáčí Luděk Staněk a Miloš Čermák. Námětem podcastu byly diskuse na sociální síti Facebook. Proto se v podcastu řeší ta největší aktuální společenská témata . Podcasty jsou dostupné zdarma a bez reklam či spoluprací na Spotify a Apple Podcasts. 100. díl je výjimka, ten probíhal naživo na Letní Scéně pod Žižkovskou věží a hostem byl Leoš Mareš. odehrál se 4.9. 2020 a dostupný je již pouze na webu cermakstanek a je jediný placený. Čermák Staněk Comedy Podcast je jeden z nejlépe hodnocených podcastů v ČR a částečně se uchytil i na Slovensku. V první polovině zahajují podcast. na začátku si řeknou, kdo má jaký stupeň na stupnici svého osobního štěstí. Stupnice osobního štěstí se pohybuje na škále 1–10, kdy 1 znamená agonii a 10 je euforie. Luděk Staněk se běžně pohybuje 2–4, Miloš Čermák 6–9. Pokračují ...
Více od autora
Markéta Harasimová
Markéta Harasimová je česká spisovatelka a scenáristka, publikuje také články na webových portálech Psychologie.cz či zeny.iPrima.cz. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Pochází ze severomoravského Krnova. Je absolventkou obchodní akademie a romány začala vydávat již během studií. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, brzy tuto dráhu opustila a nyní se věnuje pouze literární tvorbě. V současné době žije na jižní Moravě, v Hustopečích u Brna. Tento kraj si zamilovala už v útlém mládí. První autorčiny romány byly určeny dívkám, později přidávala erotické motivy a přeorientovala se na knížky pro ženy. Její aktuální tvorba je spíš detektivní, pohybuje se na hranici thrilleru. Na motivy jejího románu Sametová kůže aktuálně vzniká scénář k stejnojmennému filmu.. Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP, asociace detektivní a dobrodružné literatury. Potrpí si na pádné dialogy, emoce a napětí. V roce 2018 vydala prvotinu pro děti, interaktivní knížku Z deníku kočičky Ťapičky , pravidelně vystupuje se svým kulturním programem na různých scénách, spolupracuje s řadou známých umělců, a v roce 2017 založila nakladatelství MaHa, kde vychází díla českých autorů. Je také scenáristkou a publicistkou. Pro web www.vimvic.cz připravila online kurz o tom, jak napsat knihu. Pustila se i do tvorby divadelních her – v prosinci 2017 měla premiéru její hra Fronta na vánočního kapra a na jaře 2018 další divadelní hra Rozbité demižony. V roce 2020 byla premiéra třetí hry Já jsem ty, miláčku. Fronta na vánočního kapra Rozbité demižony Já jsem ty, miláčku
Více od autora
Maria Treben
Maria Treben, rozená Günzel byla rakouská spisovatelka a bylinkářka, která se v 80. letech 20. století stala slavnou díky svým dvěma knihám: Zdraví z boží lékárny a Léčebné úspěchy Marie Treben. Její první kniha byla přeložena do 24 jazyků a prodalo se přes 8 milionů výtisků. Treben se účastnila seminářů a prezentovala na konferencích o přírodních léčebných prostředcích v Německu, Rakousku a v celé Evropě, její přednášky přitahovaly stovky lidí. Je vnímána jako průkopník obnoveného zájmu o přírodní prostředky a tradiční medicínu na konci dvacátého století. Narodila se roku 1907 v Žatci jako prostřední ze tří dcer majitele tiskařského obchodu. Ten zemřel, když jí bylo 10 let. Po první světové válce se staly Sudety součástí nově vzniklého Československa. V dospělém věku pracovala mimo jiné jako osobní tajemnice spisovatele Maxe Broda. V roce 1945, po skončení druhé světové války, se stala spolu s manželem Ernstem Gottfriedem Trebenem obětí vyhnání Němců z Československa. Několik let žili v uprchlických táborech, než našli útočiště v Rakousku a usadili se v roce 1951 v Grieskirchenu. Zemřela v roce 1991. Používala tradiční přírodní prostředky z Německa a východní Evropy - pouze místní byliny, a součástí léčby byly vždy rady v oblasti výživy. Běžně používala tymián, vlaštovičník větší, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřivu a kontryhel. Léčila širokou škálu potíží od lupénky přes zácpu a cukrovku až po nespavost. Používala své vlastní recepty i tradiční léčivé prostředky, jako Švédské kapky, o kterých věřila, že jsou všelékem. Některé z jejích prostředků a rad se ukázaly jako kontroverzní, stejně jako všechny přírodní léčebné kúry, neboť je obtížné prokázat jejich účinnost. Přesto jsou její díla stále populární a jsou zmiňována kvůli jejím podrobným znalostem evropských léčivých bylin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Treben na anglické Wikipe...
Více od autora
Ludvík Baran
Ludvík Baran byl český etnograf, fotograf, kameraman, režisér a pedagog. Absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav v Ostravě a Akademické gymnázium v Praze . Studoval dějiny umění, etnografii a antropologii na Univerzitě Karlově a obhájil zde rigorózní práci roku 1949. Roku 1951 získal diplom kameramana na katedře kamery FAMU. V letech 1946–1951 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze, od roku 1950 jako asistent na FAMU, později odborný asistent, vedoucí kabinetu audiovizuálních prostředků, docent a profesor . V letech 1968–1978 působil jako profesor na Kunstgewerbschule v Curychu, v roce 1977 ve Finsku. Od roku 1961 pracoval jako kameraman Československé televize. Věnoval se etnografickému filmu a fotografii. Je autorem textů k výstavám fotografů a malířů . Za celoživotní dílo obdržel roku 1987 Cenu mezinárodního sdružení fotografů AFIAP, v roce 1983 Zlatou medaili AMU a roku 1987 ocenění Interkamera. Řadu prací napsal se svou manželkou, etnografkou a výtvarnou teoretičkou Jitkou Staňkovou. Spolupracoval s Karlem Plickou.
Více od autora
Lucius Annaeus Seneca
Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...
Více od autora
Leonid Nikolajevič Andrejev
Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...
Více od autora
Karel Jungwirth
Narozen 15.9.1913 ve Vsetíně, zemřel 6.10.1978 v Praze. PhDr., CSc., docent německého jazyka na Vysoké škole ekonomické v Praze. Práce v oboru výuky němčiny.
Více od autora
Karel Hieke
Karel Hieke byl přední český dendrolog a zahradník, autor desítek publikací o zahradnictví a dendrologii. Vyučil se zahradníkem v Městském zahradnictví ve Znojmě, poté přijat na Vyšší ovocnicko-vinařskou zahradnickou školu v Lednici na Moravě, kterou dokončil v roce 1952, načež začal studovat obor zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně. Od třetího ročníku VŠZ studoval v Lednici. V roce 1957 se stal zahradnickým inženýrem. Po studiích pracoval ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, kde byl koordinátorem mnoha výzkumných úkolů, členem redakčních rad a odborných časopisů, edičních komisí a domácích i zahraničních odborných společností. Byl odborníkem v oboru pěstování stálezelených pěnišníků. Napsal řadu vědeckých i populárních článků pro domácí a zahraniční časopisy. V roce 1974 se stal spoluzakladatelem Dendrologické zahrady ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Jako zahradní architekt byl výhradním autorem projektů sadových úprav města Krásné Lípy. Šlo především o úpravy intravilánu města. V roce 2005 byla provedena úprava zeleně na městském hřbitově podle jeho projektu.
Více od autora
Kamil Krofta
Kamil Krofta byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat. Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové. Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898. O rok později ukončil i vídeňská studia. Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911. V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil. V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920 se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921 . V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu. Po svém zvolení presidentem zprostil E...
Více od autora