František Xaver Harlas: Sochařství ; Stavitelství

František Xaver Harlas, Fr. X Harlas
Sochařství ; Stavitelství

1911 | Nakladatelství Bursík & Kohout

Kniha výtvarného kritika F. Harlase se snaží postihnout vývoj českého sochařství a architektury od konce 18. století do počátku 20. století. Autor uvádí a rozebírá díla sochařů od V. Prachnera po generaci S. Suchardy. Zmiňována jsou nejrůznější sochařská díla vzniklá v Praze i mimopražská. Kromě sochařství je zachycen …i vývoj v mincovnictví, medailérství a řezbářství. Zvláštní pozornost je věnována umělcům, kteří se podíleli na sochařské výzdobě Národního divadla. Ve druhé části knihy je mapován rozvoj architektury mezinárodní i české od nejstarších slohů po počátek 20. století. Na závěr seznam sochařů, řezbářů a architektů. Kniha výtvarného kritika F. Harlase se snaží postihnout vývoj českého sochařství a architektury od konce 18. století do počátku 20. století. Autor uvádí a rozebírá díla sochařů od V. Prachnera po gene…raci S. Suchardy. Zmiňována jsou nejrůznější sochařská díla vzniklá v Praze i mimopražská. Kromě sochařství je zachycen i vývoj v mincovnictví, medailérství a řezbářství. Zvláštní pozornost je věnována umělcům, kteří se podíleli na sochařské výzdobě Národního divadla. Ve druhé části knihy je mapován rozvoj architektury mezinárodní i české od nejstarších slohů po počátek 20. století. Na závěr seznam sochařů, řezbářů a architektů.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	vevázaná obálka
Počet stran:	204 s., fot
Jazyk:	česky
Edice:	České umění
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 10. 2023 15:18
Číslo položky:	661806

O autorech

František Xaver Harlas

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

Více od autora