František Xaver Harlas
Stará Praha - nástin vývoje města a průvodce jeho sbírkami

1911 | Lidové nakladatelství

Autor nepředkládá klasického průvodce významnými stavebními památkami historické Prahy. Stavebního vývoje města v jednotlivých obdobích si všímá jen zevrubně tak, aby si čtenář uvědomil, jak město vzrůstalo a jakého rázu postupně nabývalo. Stará Praha pro něj nepozůstává jen z památných budov, patří do ní i sochy, řeme…slné práce , malby a další výzdoba domů a kostelů, ale i nářadí, nábytek, zbraně, šperky, kroj a vše, co provázelo život Pražanů od narození do smrti. Právě těmto staropražským památkám shromážděným v pražských muzeích, galeriích, knihovnách, ve veřejných i soukromých sbírkách věnuje autor pozornost. Vedle českých prací upozorňuje i na vynikající díla cizích mistrů, která náležejí k pražským pokladům. Nepředkládá pouhý seznam exponátů, ale i, byť někdy stručný, výklad, jímž osvětluje vztah památky k ostatním "dokumentům staropražského vývoje". Cílem nepříliš rozsáhlého svazku s menším množstvím černobílých ilustrací je přesvědčit čtenáře, aby staré Praze věnoval svou pozornost, aby ji studoval a zároveň aby podporoval snahy o zachování jejího starobylého rázu, který začal být koncem 19. stol. ohrožen. Autor nepředkládá klasického průvodce významnými stavebními památkami historické Prahy. Stavebního vývoje města v jednotlivých obdobích si všímá jen zevrubně tak, aby si čtenář uvědomil, jak město vzr…ůstalo a jakého rázu postupně nabývalo. Stará Praha pro něj nepozůstává jen z památných budov, patří do ní i sochy, řemeslné práce , malby a další výzdoba domů a kostelů, ale i nářadí, nábytek, zbraně, šperky, kroj a vše, co provázelo život Pražanů od narození do smrti. Právě těmto staropražským památkám shromážděným v pražských muzeích, galeriích, knihovnách, ve veřejných i soukromých sbírkách věnuje autor pozornost. Vedle českých prací upozorňuje i na vynikající díla cizích mistrů, která náležejí k pražským pokladům. Nepředkládá pouhý seznam exponátů, ale i, byť někdy stručný, výklad, jímž osvětluje vztah památky k ostatním "dokumentům staropražského vývoje". Cílem nepříliš rozsáhlého svazku s menším množstvím černobílých ilustrací je přesvědčit čtenáře, aby staré Praze věnoval svou pozornost, aby ji studoval a zároveň aby podporoval snahy o zachování jejího starobylého rázu, který začal být koncem 19. stol. ohrožen.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

některé archy stále nerozřezané

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý některé archy stále nerozřezané	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 45 Kč
	Stav Dobrý desky s oděrkami, na titulní straně vpisováno	Skladem pro e-shop	~~79 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	nečíslováno
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 4. 2022 14:47
Číslo položky:	317425

O autorovi

František Xaver Harlas

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

Více od autora