Josef Kopal
Romain Rolland

1964 | Nakladatelství Orbis

První oddíl jednak objasňuje a hodnotí románovou, dramatickou, publicistickou a hudebněvědnou tvorbu Romaina Rollanda, jednak sleduje jeho myšlenkový vývoj, v němž dospěl od buržoazního humanismu a pacifismu až k sociálnímu aktivismu. Ve druhém oddíle jsou otištěny úryvky z jeho prací, v třetím soudy o jeho díle. První oddíl jednak objasňuje a hodnotí románovou, dramatickou, publicistickou a hudebněvědnou tvorbu Romaina Rollanda, jednak sleduje jeho myšlenkový vývoj, v němž dospěl od buržoazního humanismu a pa…cifismu až k sociálnímu aktivismu. Ve druhém oddíle jsou otištěny úryvky z jeho prací, v třetím soudy o jeho díle.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	128
Jazyk:	česky
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Portréty
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2024 10:17
Číslo položky:	891207

O autorovi

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Více od autora