Heinrich Heine, Ludvík Kundera, Pavel Eisner
Písně a lamentace + SP

1966 | Nakladatelství Československý spisovatel

Výbor z básnické tvorby německého básníka, doplněný přehledem jeho hlavních životních dat, bibliografií, básněmi českých a slovenských autorů inspirovaných jeho osobností a dílem a vybranými kresbami Honoré Daumiera. Na mikrodesce recitují Heinovy verše M. Nedbal a J. Hurta Výbor z básnické tvorby německého básníka, doplněný přehledem jeho hlavních životních dat, bibliografií, básněmi českých a slovenských autorů inspirovaných jeho osobností a dílem a vybranými kresbami …Honoré Daumiera. Na mikrodesce recitují Heinovy verše M. Nedbal a J. Hurta

Vyberte kus s kódem LETO26: 20 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	LETO26: 20 Kč
Stav Velmi dobrý obálka s oděrkami, včetně přílohy	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	~~69 Kč~~
Stav Dobrý včetně přílohy	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý cítit kouřem, včetně přílohy	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	LETO26: 10 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	133
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Honoré Daumier
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Klub přátel poezie. Základní řada, 1. svazek ed. 1. svazek ed. Klub přátel poezie
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 2. 2023 10:28
Číslo položky:	495741

O autorech

Pavel Eisner

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu. Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku. Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem. Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny . Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.

Více od autora

Heinrich Heine

Christian Johann Heinrich Heine , vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Mladé Německo v období romantismu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka s látkami v Düsseldorfu Samsona Heineho a jeho manželky Betty van Geldern. Harry Heine byl nejstarší ze čtyř dětí a údajně se narodil ještě před svatbou, proto jeho datum narození bylo posunováno do roku 1799 nebo 1800. Prokazatelné záznamy se nedochovaly a historikové uvádějí jako nejpravděpodobnější datum 13. prosinec 1797. Rodiče své děti vychovávali v duchu osvícenských zásad a Harry navštěvoval křesťanské školy. V té době byl Düsseldorf pod francouzským vlivem a Heine se stal obdivovatelem císaře Napoleona. Vystudoval lyceum a na přání rodičů se měl stát obchodníkem. V roce 1815 nastoupil na praxi v bance ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později ke svému strýci Solomonu Heinemu, bohatému bankéři v Hamburku. Ten se svého synovce ujal a podporoval ho finančně až do své smrti v roce 1844, i když pro jeho literární aktivity neměl příliš pochopení. Harry psal pravidelně od roku 1815 a v roce 1817 byly jeho básně poprvé publikovány v časopise Hamburgs Wächter. Podnětem k básnické tvorbě byla neopětovaná láska k sestřenici Amálii a posléze k její mladší sestře Tereze. Strýc viděl, že Harry nemá vlohy pro podnikání a proto ho v roce 1819 poslal studovat právo na univerzitu v Bonnu. Tam vydržel jen jeden semestr, stejně jako na univerzitě v Göttingenu. V letech 1821–1823 studoval v Berlíně, kde navštěvoval přednášky filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Navázal kontakt s místními literárními kruhy, Počátkem roku 1822 debutoval na veřejnosti jako autor knihy Básně, obsahující 58 vlastních básní a čtyři překlady básní lorda Byrona. Napsal zde své první tragédie Almansor, Lyrické intermezzo a William Ratcliff, které však nebyly uvedeny. Několik týdnů strávil putováním po polské části Prus...

Více od autora