Desiderius Erasmus Rotterdamský: Důvěrné hovory

Desiderius Erasmus Rotterdamský, Erasmus Rotterdamský, Jaroslav Dvořáček, Desiderius Erasmus Rotterodamus
Aesthetika vědou výrazu a všeobecnou linguistikou + Žena a jiné novelly + Má vězení + Důvěrné hovory + Chvála bláznovství - KOMPLET v jednom svazku

1913 | Nakladatelství J. Otto

Spisz vyšly na samém začátku náboženské krize roku 1518, rok po veřejném vystoupení Lutherově, jehož přívrženci je uvítali stejně nelibě jako pravověrní mniši a ostatní odpůrci německé reformace. Ve všech rozmluvách, které přítomný výbor nabízí, najdeme barvité vylíčení mravů 16. století, ve všech poznáváme mistra sloh…u, jazykové elegance, břitkého vtipu i sžíravé satiry, pro něž bývá Erasmus nazýván „latinským Voltairem“. Vidíme zde totéž, co ne chybí už ve CHVÁLE BLÁZNOVSTVÍ, totiž bystrý postřeh, pronikavou psychologickou analýzu, nemilosrdné satirické šlehy i shovívavý úsměv starého filosofa, který – a v tom je rozdíl mezi ním a Voltairem – se nerad mísí do ryku velikých hesel a převratných činů a s úsměvem pozoruje komedii života, věčně stejnou, a přece věčně svěží a zábavnou. Spisz vyšly na samém začátku náboženské krize roku 1518, rok po veřejném vystoupení Lutherově, jehož přívrženci je uvítali stejně nelibě jako pravověrní mniši a ostatní odpůrci německé reformace. Ve v…šech rozmluvách, které přítomný výbor nabízí, najdeme barvité vylíčení mravů 16. století, ve všech poznáváme mistra slohu, jazykové elegance, břitkého vtipu i sžíravé satiry, pro něž bývá Erasmus nazýván „latinským Voltairem“. Vidíme zde totéž, co ne chybí už ve CHVÁLE BLÁZNOVSTVÍ, totiž bystrý postřeh, pronikavou psychologickou analýzu, nemilosrdné satirické šlehy i shovívavý úsměv starého filosofa, který – a v tom je rozdíl mezi ním a Voltairem – se nerad mísí do ryku velikých hesel a převratných činů a s úsměvem pozoruje komedii života, věčně stejnou, a přece věčně svěží a zábavnou.

Obsažené svazky:

Žena a jiné novelly 1911 (135 s.)
Důvěrné hovory, (Výbor.) 1913 (132 s.)
Chvála bláznovství 1912 (163 s.)
Má vězení, vzpomínky 1926 (263 s.)
Aesthetika vědou výrazu a všeobecnou linguistikou 1907 [I] (xxxiii, 96)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	135 + 132 + 163 + 96 + 263
Jazyk:	česky
Překladatel:	Hanuš Hackenschmied, Emil Franke, Adolf Muťovský, Jaroslav Rozvoda
Edice:	997, 109394, 588589, 895896. svazek ed. 997, 109394, 588589, 895896. svazek ed. Světová knihovna, Knihovna poučení : levná sbírka malých knih, 167582. svazek ed. 167582. svazek ed. Ottova světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 11. 2025 15:52
Číslo položky:	1473918

O autorech

Desiderius Erasmus Rotterdamský

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále.

Více od autora

Benedetto Croce

Benedetto Croce byl italský filosof, historik, spisovatel a italský politik. Je považován za liberála, i když se postavil proti filozofii laissez-faire. Narodil se v oblasti Abruzzo. Jeho rodina byla vlivná a bohatá a byl vychován ve velmi přísném katolickém prostředí. Kolem 16. roku života katolicismus opustil a začal rozvíjet vlastní filozofii duchovního života, v níž je náboženství ryze historickou institucí, jejímž prostřednictvím byla vyjádřena tvůrčí síla lidstva. Této koncepce se držel po zbytek svého života. V roce 1883 došlo na ostrově Ischia nedaleko Neapole, kde byl na dovolené s rodinou, k zemětřesení. Otřesy zničily jejich dům, matka, otec a jediná sestra zahynuli. On byl dlouho uvězněn pod troskami, ale nakonec přežil. Poté byl vychováván strýcem Silvio Spaventou. Zdědil rovněž jmění své rodiny a mohl tak prožít zbytek života v dostatku a svobodně. Zvolil zvláště studium filozofie, byť studoval na univerzitě v Neapoli právo . Ve filozofii se nejprve věnoval zvláště historickému materialismu. Byl dobře obeznámen s vývojem evropské socialistické filozofie, zejména studoval díla autorů jako August Bebel, Friedrich Engels, Karl Kautsky, Paul Lafargue, Wilhelm Liebknecht a Filippo Turati. Později byl ovlivněný myšlenkami Gianbattisty Vica. Croce dokonce koupil dům, ve kterém Vico v Neapoli žil. Jeho přítel, filozof Giovanni Gentile, ho také přiměl, aby četl Hegela. Croceho známá práce o Hegelovi Co je živé a co mrtvé v Hegelově filozofii vyšla v roce 1907. Poté se zapojil do politiky. V roce 1910 byl jmenován doživotním členem italského senátu. Byl poté otevřeným kritikem účasti Itálie v první světové válce. Měl pocit, že jde o sebevražednou obchodní válku. Ačkoli tyto jeho názory ho učinily během války nepopulárním, o to více mu zajistily reputaci po válce a otevřeli dveře k vysokým funkcím. V letech 1920–1921 byl ministrem školství ve vládě Giovanniho Giolittiho. Fašista ...

Více od autora

Komentáře ke knize