Fedor Michajlovič Dostojevskij
Deník spisovatele : II

1977 | Nakladatelství Odeon

Druhý díl přináší Deník spisovatele za rok 1877, Deník spisovatele za rok 1880, obsahující jediné číslo - Srpen s proslulou Řečí o Puškinovi a vysvětlujícím slovem k ní, a Deník spisovatele za rok 1881, zahrnující rovněž jediné číslo - Leden, vyšlé posmrtně. Druhý díl přináší Deník spisovatele za rok 1877, Deník spisovatele za rok 1880, obsahující jediné číslo - Srpen s proslulou Řečí o Puškinovi a vysvětlujícím slovem k ní, a Deník spisovatele za rok 188…1, zahrnující rovněž jediné číslo - Leden, vyšlé posmrtně.

Součástí souboru:

Deník spisovatele 1977 (2 svazky (665; 618 ), 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý ustřižen kousek obálky	Skladem pro e-shop	~~899 Kč~~ 799 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	379 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	618
Jazyk:	česky
Edice:	Knihovna klasiků., 13. svazek ed. 13. svazek ed. Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 6. 2025 14:24
Číslo položky:	1278554

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora