F. X Šalda, František Šalda
Čteme z F.X. Šaldy

1981 | Státní pedagogické nakladatelství

Na úvod této knihy se dozvíme o životě F.X.Šaldy, známého prvorepublikového kritika, především literárního, ale též autora.

Dále je kniha rozdělená na pět kapitol, v nichž jsou články F.X. Šaldy o umění, a nejen o něm, ale dělí se se čtenářem i o své názory na tehdejší zásadně braná témata.

Dále jsou zde… rozbory děl či jednotlivých knih, jak je postupem času za svého života F.X.Šalda napsal.
Například o svém vztahu k Dostojevském, Rodinovi, Máchovi, Němcové a jiných. Na úvod této knihy se dozvíme o životě F.X.Šaldy, známého prvorepublikového kritika, především literárního, ale též autora.

Dále je kniha rozdělená na pět kapitol, v nichž jsou články F.X. Šald…y o umění, a nejen o něm, ale dělí se se čtenářem i o své názory na tehdejší zásadně braná témata.

Dále jsou zde rozbory děl či jednotlivých knih, jak je postupem času za svého života F.X.Šalda napsal.
Například o svém vztahu k Dostojevském, Rodinovi, Máchovi, Němcové a jiných.

Stav

Dobrý

lehce opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	317
Jazyk:	česky
Edice:	Pomocné knihy pro žáky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 4. 2026 13:52
Číslo položky:	1687992

O autorech

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora