F. X Šalda
Boje o zítřek : meditace a rapsodie

1950 | Nakladatelství Melantrich

Nové vyd. prvního Šaldova kritického souboru, obsahujícího hlavně projevy zásadní, které na dlouho určily dráhu české lit. a umělec. kritice. Toto vyd. v celkovém pořadí již 7., reprodukuje text posled. vydání vyšlého za života autorova . Má oproti vyd. 1. navíce stati: Tvůrčí činy, Auguste Rodin Nové vyd. prvního Šaldova kritického souboru, obsahujícího hlavně projevy zásadní, které na dlouho určily dráhu české lit. a umělec. kritice. Toto vyd. v celkovém pořadí již 7., reprodukuje text posle…d. vydání vyšlého za života autorova . Má oproti vyd. 1. navíce stati: Tvůrčí činy, Auguste Rodin

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, V textu podtrháno tužkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, V textu podtrháno tužkou
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	214
Jazyk:	česky
Edice:	Soubor díla F.X. Šaldy, 1. svazek ed. 1. svazek ed. Soubor díla F. X. Šaldy
Vydání:	7. vydání (v souboru díla F. X. Šaldy vydání druhé)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 10. 2025 17:10
Číslo položky:	1412624

O autorovi

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora