Miroslav Lamač
Antonín Pelc : [Monografie]

1963 | Nakladatelství NČSVU

Svazek je věnován především malířskému dílu národního umělce, jehož obrazy jsou výrazem intenzívního prožívání doby a okolního světa. Podstata jeho realismu spočívá v tom, že "chce najít a zvýraznit napětí vztahů života, vztahů lidí mezi sebou, vztahů elementárních stejně jako politických, vztahů lidí a přírody, vztahů… věcí a přírodních forem". Reprodukce kolorovaných kreseb, zátiší, figurálních kompozic, krajin a knižních ilustrací doplňují úvodní úvahy. Svazek je věnován především malířskému dílu národního umělce, jehož obrazy jsou výrazem intenzívního prožívání doby a okolního světa. Podstata jeho realismu spočívá v tom, že "chce najít a zvýraznit n…apětí vztahů života, vztahů lidí mezi sebou, vztahů elementárních stejně jako politických, vztahů lidí a přírody, vztahů věcí a přírodních forem". Reprodukce kolorovaných kreseb, zátiší, figurálních kompozic, krajin a knižních ilustrací doplňují úvodní úvahy.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	10, [13]
Jazyk:	česky
Edice:	55. svazek ed. 55. svazek ed. Nové prameny
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 2. 2025 14:16
Číslo položky:	1132324

O autorovi

Miroslav Lamač

Miroslav Lamač byl český výtvarný kritik a kunsthistorik zaměřující se na moderní umění. Roku 1944 maturoval na gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. V letech 1947-1949 studoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Jana Baucha a zároveň dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Absolvoval roku 1953. Mezi lety 1953 a 1964 byl vedoucím redaktorem časopisu Výtvarná práce, mezi lety 1965 a 1970 šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Byl členem AICA a čestným předsedou teoretické sekce Unie výtvarných umělců. Od roku 1966 na něj Státní bezpečnost vedla signální svazek a sledovala ho jako nepřátelskou osobu prostřednictvím svých agentů, např. Josefa Jelena. Roku 1981 však StB Lamače získala jako tajného spolupracovníka a využívala ho proti významným zakázaným výtvarníkům. Lamač podával zprávy o Čestmíru Kafkovi, Vladimíru Janouškovi, Jiřímu Kolářovi a Josefu Jírovi, nebo o teoretikovi Františku Šmejkalovi. Po Paterově zprávě o výstavě v Ústavu makromolekulární chemie na Petřinách, na které se sešla řada umělců a teoretiků, kteří byli považováni za odpůrce režimu, přijala StB opatření k zamezení výstav. Lamačova spolupráce trvala do roku 1989, kdy byl jeho svazek skartován. Roku 1957, v kulturní pustině tzv. socialistického realismu 50. let, připravil spolu s Jiřím Padrtou a J. M. Tomešem významnou výstavu české předválečné avantgardy v Domě umění města Brna, která pak měla reprízu v Jízdárně Pražského hradu . Roku 1959 následoval druhý díl - Moderní české malířství II , Dům umění města Brna. Roku 1966 připravil spolu s A. Hoffmeisterem a J. Zeminou výstavu českého moderního umění a francouzského umění ze sbírky Národní galerie v Praze v pařížském Musée national d'art moderne. Roku 1968 byl kurátorem výstavy Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Va...

Více od autora