Miroslav Míčko byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel. Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury , románskou filologii a estetiku a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění. Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách. V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou. V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU . Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA. Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie. V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004. Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století nebo F. Goyou a své statě shrnul v knize Člověk v umělci . Míčko je au... Zdroj: wikipedia.org