Jan Řezáč
Amedeo Modigliani : [monografie]

1960 | Nakladatelství československých výtvarných umělců

Výbor uvádí 43 ukázek vynikajícího portrétního umění italského výtvarníka, který pracoval v Paříži. Připojena je studie o jeho díle, jemuž se dostalo uznání teprve dlouho po autorově smrti. Výbor uvádí 43 ukázek vynikajícího portrétního umění italského výtvarníka, který pracoval v Paříži. Připojena je studie o jeho díle, jemuž se dostalo uznání teprve dlouho po autorově smrti.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	79 Kč
	Stav Dobrý zachováno	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 18. 7. 2025	79 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	19 s., [42] s. obr. příl., [6] l. barev. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	34. svazek ed. 34. svazek ed. Nové prameny
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 7. 2025 8:56
Číslo položky:	1294476

O autorovi

Jan Řezáč

Jan Řezáč byl český redaktor, básník, prozaik, teoretik a překladatel. Jan Řezáč se narodil na pražském předměstí Žižkově. Studoval na obecné škole v Cimburkově mezi 1927 a 1930, pak v Lupáčově ulici v letech 1930 až 1932 a dokončil své studia v roce 1940 na reálném gymnáziu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během války pracoval jako pomocný dělník a skladník. Po válce byl zaměstnán v nakladatelství Svoboda jako tajemník, administrátor, redaktor a zástupce šéfredaktora pro beletrii. V roce 1951 byl šéfredaktorem nakladatelství Rovnost. Mezi 1951 a 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Mír – Družstevní práce. Během 1953 až 1968 pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění . V roce 1954 založil časopis Světová literatura a byl šéfredaktorem. Mezi 1969 a 1970 byl ředitelem nakladatelství Odeon. V té same době byl předsedou Svazu českých nakladatelských a knihkupeckých podniků. V roce 1971 musel odejít z Odeonu. Od roku 1972 byl redaktorem, poté šéfredaktorem nakladatelství ČTK–Pressfoto, kde zůstal až do 1982. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Společnosti Karla Teiga a do roku 1993 byl tam předsedou. Mezi 1995 a 1996 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. V roce 2005 získal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře.

Více od autora