Avetik Isahakjan
Abulalá al Maarrí

1966 | Nakladatelství Svět sovětů

Poéma, pokládaná za vrcholné dílo arménského básníka a za jedno z největších děl arménské poezie. Její hrdina má do jisté míry předobraz ve stejnojmenném arabském básníku a filosofu a líčí jeho odchod z města kalifů, kde se těšil úspěchu, slávě, přízni mocipánů, do pustiny. Cestou se zamýšlí nad láskou, ženou, přátels…tvím, zákonem, společností, vztahem k vlasti a upevňuje se v rozhodnutí žít vzdálen světu a lidem. Poéma, pokládaná za vrcholné dílo arménského básníka a za jedno z největších děl arménské poezie. Její hrdina má do jisté míry předobraz ve stejnojmenném arabském básníku a filosofu a líčí jeho odcho…d z města kalifů, kde se těšil úspěchu, slávě, přízni mocipánů, do pustiny. Cestou se zamýšlí nad láskou, ženou, přátelstvím, zákonem, společností, vztahem k vlasti a upevňuje se v rozhodnutí žít vzdálen světu a lidem.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	93
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Liesler
Překladatel:	Ludmila Motalová
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 7. 2023 13:23
Číslo položky:	588593

O autorovi

Avetik Isahakjan

Avetik Isahakjan, arménsky Ավետիք Իսահակյան byl arménský básník. Pro vlastenecký obsah řady jeho veršů je v Arménii považován za národního básníka. Mnoho jeho veršů bylo zhudebněno a tyto písně nezřídka zlidověly. V letech 1889-1892 studoval na Kevorkianově semináři v Ečmiadzinu. Poprvé publikoval v roce 1892. O čtyři roky později byl zatčen za proticarskou aktivitu a poslán do vyhnanství do Oděsy. V roce 1897 vydal první sbírku veršů, které charakterizoval lyrismus, emocionalita, muzikálnost, smutek a vlastenectví. Znovu byl zatčen v roce 1908. Během let 1909-1911 napsal dlouhou filozofickou báseň Abul-Ala-Mahari popisující střet silného jedince s "krvežíznivou silou" zákona, soudů a morálky. Báseň byla cenzurou zakázána. Protože se tlak carského režimu na něj stupňoval, roku 1911 emigroval. V exilu se jeho poezie epizovala, napsal též sbírku orientálních legend, pracoval i na románu Usta Karo, který však nikdy nedokončil. Během první světové války napsal historickou baladu Naši předkové , oslavu nesmrtelnosti arménského národa. Roku 1926 se rozhodl vrátit se Arménie, tehdy již součásti Sovětského svazu. Roku 1930 znovu odešel do zahraničí, působil v Paříži. V roce 1936 se nadobro vrátil do Arménie. Během Velké vlastenecké války skládal vlastenecké a burcující verše, za něž roku 1946 obdržel Státní cenu SSSR. Od roku 1943 byl akademikem Akademie věd arménské SSR. V letech 1946-1957 pak působil jako předseda arménského Svazu spisovatelů. Jeho portrét dnes zdobí arménskou bankovku v hodnotě 10 000 dramů. Jeho dílu se v českých zemích věnovala armenoložka Ludmila Motalová.

Více od autora