Všichni Autoři a témata

Helena Nosková (2)

Spisovatelka a ilustrátorka dětské literatury, dříve učitelka cizích jazyků a masérka.

Helena Nehasilová (1)

Narozena 9. 12. 1988. Ing., podnikatelka a lektorka jógy. Publikace z oboru.

Helena Mevaldová (2)

Narozena 23.5. 1952 v Praze, dcera spisovatele Františka Nepila, PhDr., etnografka a archeoložka.

Helena Marešová (2)

Překlad z norštiny.

Helena Lehečková (2)

Narozena 6.3.1952 v Praze. Filoložka, zaměřena na lingvistiku, ugrofinistiku, slavistiku a neurolingvistiku. Autorka učebnic a knih pro děti, překladatelka.

Helena Kupcová (3)

Narozena 24.3.1940 v Praze. PaeDr., Vysokoškolská pedagožka, věnuje se české literatuře 20.stol, světové literatuře, historické poetice.

Helena Kumperová (1)

Helena Kubíčková (3)

Narozena 1948 v Brně. Spisovatelka, autorka povídek, vysokoškolská učitelka francouzštiny a španělštiny, překladatelka.

Helena Kovářová (1)

Narozena 16. 4. 1975 v Hranicích. Mgr., historička zabývající se regionální historií Hranicka a Drahotušska, historickou kartografií, dějinami školství a komeniologií.

Helena Konstantinová (2)

Narodila se v Praze. V letech 1961-1965 studovala Výtvarnou školu Václava Hollara, v letech 1965-1972 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér ilustrace a grafiky profesora Karla Svolinského a profesora Zdeňka Sklenáře. V roce 1979 se vdala za hudebníka Pravoslava Kohouta, ve stejném roce se jim narodila dcera Klára. V letech 1981-1983 absolvovala pobyt v Mexiku, v letech 1987-1991 pobyt ve Finsku. Spolupracovala s nakladatelstvím Čs. spisovatel, Vyšehrad, Mladá fronta, Albatros, Panton, Aulos, Supraphon aj. V roce 1977 spolupracovala jako výtvarnice s režiserem Jiřím Brdečkou na filmu „Tři balady“. Soustřeďuje se zejména na ilustraci české poesie např. Bohuslava Reynka, Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Jana Skácela, Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, K.H.Máchy, Vítězslava Nezvala.

Helena Kohlová (3)

Helena Janišová (1)

Narozena 1922, zemřela 1999. Socioložka, autorka knihy o dějinách československé sociologie.

Helena Houšková (1)

Překladatelka z angličtiny.

Helena Honcoopová (3)

Helena Honcoopová je česká japanoložka, historička japonského umění, překladatelka z japonštiny. V letech 1967–1972 vystudovala japanologii a angličtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. Ve studiu pokračovala v letech 1974–1977 studiem dějin umění, jejím učitelem byl Lubor Hájek, zakladatel sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Po ukončení studia pracovala v letech 1972–1983 ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze a jako kurátorka se věnovala především japonské malbě a grafice. Je autorkou několika katalogů výstav této sbírky. V letech 1983-1985 žila se svým manželem, japonským fotografem v Japonsku. Po návratu působila jako překladatelka a tlumočnice. V roce 1994 se vrátila do Národní galerie, kde pracovala do roku 2012. Po odchodu do důchodu vyučuje na Anglo-American University in Prague. V roce 2012 obdržela tvůrčí stipendium Hany Žantovské pro práci na překladech japonské poezie 16. století Kniha vějířů.

Helena Holubářová (1)

Autorka turistického průvodce po rozhlednách, členka Klubu přátel rozhleden .

Helena Holejšovská (3)

Helena Hnük von Wicher (2)

Lingvistka.

Helena Helceletová (2)

Zemřela 6. 4. 1967. Překladatelka z němčiny a francouzštiny.

Helena Hardenová (2)

Helena Hardenová Narodila se roku 1964 v Brně. Tam také chodila na gymnázium. Byla plánovačkou, knihovnicí i uklízečkou, několik let pracovala jako personalistka, podnikala a prodávala stroje pro pekárny.V současnosti je výkonná ředitelka menší strojírenské firmy. Žila tu i onde, v poslední době tráví menší část roku v Brně, větší část v Níhově a občas pobývá na Kanárských ostrovech. Má syna Víta, druhého manžela Petra a kocoura Kotíka. Napsala osm detektivních příběhů z Kanárských ostrovů. Pak se pravděpodobně ona i její hrdinka Zuzana přesunou do Středomoří, aby dál pokračovaly ve vraždách na ostrovech. Má ráda svou rodinu, procházky okolo rybníka, východ slunce nad mořem, dobré jídlo, dobré pití a samozřejmě detektivky.

Helena Hanušová (2)

Narozena 9.5.1955. Ing., CSc., vysokoškolská pedagožka podnikatelské fakulty VUT Brno, práce z oboru ekonomie, účetnictví a harmonizace s EU.

Helena Glezgová (1)

Narozena 1958 v Praze. Redaktorka periodik a nakladatelská editorka knih s lékařskou tematikou.

Helena Florentová (2)

Pod pseudonymem Helena Florentová vydává autorka křesťanskou literaturu, zejména práce o svatých.

Helena Erbanová (1)

Narozena 1988. Autorka povídek. V profesním životě se věnuje evropské politice a tématu změny klimatu.

Helena Dvořáková (1)

Helena Dvořáková (2)

Narozena 4.5.1943 v Bratislavě. Slovensky píšící spisovatelka.

Helena Durnová (3)

Narozena 1972. Ph.D., matematička a informatička, práce z oboru dějin matematiky a odvozených matematických věd.

Helena Dubová (1)

Narozena 23.11.1944 v Praze. Scénáristka, kostýmní výtvarnice.

Helena Drdlová (1)

Helena Dostálová (2)

Narozena 1972. Kadeřnice, vizážistka, maskérka a autorka pohádek.

Helena Císařová (1)

Helena Chvojková (1)

Autorka biografie o čs. sportovní letkyni Věře Šlechtové-Špačkové.

Helena Chaloupková (4)

Narozena 1951. JUDr., advokátka, vysokoškolská pedagožka specializující se na problematiku tištěných a elektronických médií a práv k nehmotným statkům, autorka komentářů k zákonům.

Helena Beránková (2)

PhDr. - folkroristka, etnografka, muzejnice a kurátorka.

Helena Bendová (2)

Narozena 1976. Mgr., filmová historička a teoretička, filmová publicistka, šéfredaktorka filmového dvouměsíčníku Cinepur.

Helena Arendt (1)

Polsko-německá výtvarnice, výtvarná pedagožka a keramička. Též autorka knih tvořivých nápadů.

Helen Townsend (2)

Narodila se v roce 1947, studovala v Melbourne a Sydney a promovala z historie a ekonomie na univerzitě v Sydney v roce 1968. Autorka dvaceti knih, píše novinové články. Napsala hru a rozhlasové dokumenty. Je vdaná, má tři dospělé děti, Sophii, Lewise a Patricka.

Helen Shelton (3)

Novozélandská lékařka píšící romány pro ženy z lékařského prostředí.

Helen Pilcher (2)

Helen Peters (3)

Učitelka angličtiny a dramatu, autorka knih pro děti.

Helen Paris (3)

Německá spisovatelka. Autorka románů pro ženy.

Helen Gustafson (1)

Americká autorka publikací z oblasti kulinářství.

Helen Foster (3)

Britská autorka knih z oblasti životosprávy a zdravé výživy.

Helen Cooper (1)

Britská autorka románu. Absolventka kreativního psaní.

Helen Cody Wetmore (2)

Americká autorka životopisného románu.

Helen Benedict (1)

Americká spisovatelka a novinářka.

Helen Ann Augst (1)

Německá autorka chovatelských příruček.

Helen Ahpornsiri (1)

Britská ilustrátorka.

Helen A Rosburg (1)

Americká spisovatelka, zaměřuje se na romantické příběhy.

Helebrant Jakub (3)

Heinz-Helge Schulze (1)

Německý ilustrátor.

Heinz Weihrich (1)

Ph.D., profesor, zaměřuje se na oblast: globální management a věda o chování. Publikace z oboru.

Heinz von Bülow (1)

Německý fotograf, publikace z oboru.

Heinz Strunk (1)

Vlastním jménem Mathias Halfpape, německý herec, hudebník a spisovatel.

Heinz Schütte (1)

Německý teolog.

Heinz Oskar Wuttig (3)

Heinz Meynhardt (2)

Heinz Meynhardt byl německý filmař zvířat a autor literatury faktu. Jako mezinárodně uznávaný odborník na divočáky byl známým autorem knih a filmů. Vydal řadu knih a 32 filmů o životě divočáků. Prostřednictvím přítele, který byl ředitelem mysliveckého spolku, přišel Meynhardt v roce 1973 do kontaktu s divočáky, kterým poté věnoval plnou pozornost. Jako prvnímu badateli v Evropě se mu podařilo navázat tak těsný kontakt s prasnicemi, že ho stádo snášelo. Dokumentoval život do té doby málo prozkoumaného divočáka nejen na filmový pás od narození po smrt. Meynhardt zemřel na nádor na mozku.

Heinz Knobloch (2)

Německý novinář, fejetonista a spisovatel.

Heinz Guderian (2)

Heinz Wilhelm Guderian , pro svůj agresivní a vysoce efektivní styl vedení jednotek známý jako „Schneller Heinz“ – „Rychlý Heinz“, byl německý vojenský teoretik a generál tankových vojsk. Jednalo se o hlavního tvůrce tankové doktríny německé armády i teorie blitzkriegu. Jeho kniha Achtung! Panzer! z roku 1937 je dosud považována ze jednu ze základních učebnic taktických a strategických zásad úlohy tankových jednotek v koordinaci s mobilním dělostřelectvem a motorizovanou pěchotou podpořenou letectvem. Tato seskupení rychle útočících formací, se stala jádrem wehrmachtu v moderní válce, ve které dokázala provést hluboké průlomy a obklíčení velkých území nepřátelských vojsk. Guderian byl zpočátku velitelem tankového sboru , posléze tankové armády . Během úspěšného tažení a pronásledování britských expedičních vojsk u Dunkerque mu samotný Hitler nedovolil zničit beznadějně ustupujícího nepřítele k pobřeží Atlantiku. Jeho taktika Blitzkriegu se však nejvíce osvědčila při napadení Sovětského svazu a způsobila Rudé armádě obrovské materiální a lidské ztráty. Během tohoto ruského tažení se však naplno projevily jeho typické spory s nadřízenými. Guderian byl mimo jiné jedinečný tím, s jakou vynalézavostí dokázal mistrně obcházet či přímo ignorovat rozkazy vrchního velení. Po neúspěchu wehrmachtu dobýt hlavní ruskou metropoli Moskvu, se Guderian dostal do vůdcovy nevole. Dne 25. prosince 1941 byl odvolán společně s vrchním velitelem pozemního vojska Waltherem von Brauchitsch. Adolf Hitler se stal od této doby vrchním velitelem všech vojenských sil Německa a Heinz Guderian byl převelen do rezervy OKH pro ignorování Hitlerových rozkazů zakazujících ústup. Byl přesvědčen, že viníkem jeho odvolání byla pomluva polního maršála Günthera von Kluge, který tak chtěl zamaskovat své některé velitelské chyby. Guderian dokonce vyzval Klugeho na osobní souboj, který však Adolf Hitler zakázal. 1. ...

Heinz Buchmann (1)

Německý autor knih pro děti.

Heinrich Wölfflin (3)

Heinrich Wölfflin byl švýcarský historik umění, jehož analytický, deskriptivní systém zásadně ovlivnil metodologii dějin umění první poloviny 20. století. Wölfflin se narodil ve švýcarském Winterthuru, kde je dnes i pohřbený. Byl žákem a později nástupcem historika umění Jacoba Burckhardta na basilejské univerzitě. Studoval také filozofii u Wilhelma Diltheye v Berlíně a dějiny umění a filozofii na univerzitě v Mnichově, kde jako filolog působil jeho otec Eduard Wölfflin. Ve své dizertaci nazvané Prolegomena zu einer Psychologie der Architektur vycházel Wölfflin z dobově aktuální psychologické teorie vcítění. Pokusil se ukázat, že architektuře může být rozuměno i z čistě psychologického hlediska. Ve své druhé publikaci Renaissance und Barock se věnoval italské architektuře z let 1580–1630. Jako jeden z prvních autorů dokázal ocenit vizuální znaky barokního stylu. Přátelil se tehdy také s teoretizujícím sochařem Adolfem von Hildebrandtem, jehož prostřednictvím poznal formalistickou estetiku Konrada Fiedlera. Tu spojil s analytickým výzkumem památek v Burckhardtově smyslu – zejména v práci Klasické umění , v níž studoval slohový přechod italského renesančního umění ze 14. do „klasického“ 15. století. Od roku 1897 přednášel dějiny umění v Basileji, od roku 1901 v Berlíně, od roku 1912 v Mnichově a po roce 1924 v Curychu. Bývá mu připisováno, že jako první historik umění začal na přednáškách používat diapozitivy. Promítal vždy dva obrazy vedle sebe tak, aby bylo možné porovnávat formální rozdíly zobrazených uměleckých děl. Podobně pojal i svou nejslavnější práci Kunstgeschichtliche Grundbegriffe , v níž sledoval charakteristické rysy baroka 17. století a porovnával je s uměním klasické renesance 16. století. Zavedl proto 5 dvojic terminologických protikladů × otevřenost , mnohost × ...