46561–46620 z 155099 Autoři
Hayley Gardner (1)
Florence Moyer, alias Hayley Gardnerová, měla na střední škole ve zvyku psát si do sešitu na hodinách dějepisu místo poznámek milostné příběhy. Což se obrátilo v její prospěch, protože učitelé si vždy mysleli, že je jejich nejpilnější studentkou, zapisující si každé jejich slovo! Nyní - o mnoho let později - je Hayley šťastná, že se jí splnil její sen a ona se může věnovat psaní na plný úvazek - pokud ovšem zrovna nemusí dohlížet na svého syna. Veškerý volný čas, který jí zbývá, tráví Hayley se svým manželem, nebo zkoumá metody vyučování autistických dětí nebo sbírá pananky či plete nebo dlouze zhluboka dýchá... a oddává se naději, že její čtenáři oceňují její úsilí pobavit je a vyvolat úsměv na tváři i na duši.
Více od autora
Hasso Mager (2)
Německý prozaik, autor kriminálních textů, publicista, esejista. Původně automechanik, bojoval ve 2. světové válce, v letech 1943–1945 v sovětském zajetí. Vystudoval práva, v letech 1951–1962 pracoval jako právní poradce, později se věnoval literatuře. Autor čtyř krimi románů a pěti knih dalších žánrů.
Více od autora
Harry W Harmattan (2)
Technický úředník Škodových závodů v Plzni, který psal detektivní a sf romány pod pseudonymy: Harry W. Harmattan, Sim Clayton, Richard Richardson a Jiří Medula . Za okupace byl Havránek zatčen a zemřel na Mírově, kde je na vězeňském hřbitově také pochován. Spolu s autorem Josef Kuchynka https://www.databazeknih.cz/autori/josef-kuchynka-66957 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.
Více od autora
Harry Macourek (3)
Narozen 11.4.1923 v Banské Hodruši , zemřel 13.1.1992 v Praze. Hudební skladatel, autor písní a hudby k písním.
Více od autora
Harriet Bucher (1)
Fyzioterapeutka, zpracovala publikaci indického autora Jóga proti bolestem zad.
Více od autora
Harriet A Washington (1)
Americká vědecko-výzkumná pracovnice v oblasti lékařství, lékařské etiky a veřejného zdraví. Též vysokoškolská učitelka, vědecká žurnalistka a redaktorka.
Více od autora
Harlan Ellison (2)
Americký spisovatel science fiction a fantasy literatury, televizní scenárista, editor, kritik.
Více od autora
Harilal W Púndža (3)
Indický mistr duchovních nauk, pokračovatel Šrí Ramany Maharšiho.
Více od autora
Harald Stutte (3)
Harald Stutte je historik, redaktor politické rubriky listu Hamburger Morgenpost a publikuje v různých časopisech věnovaných cestovního ruchu a turistice. Sdružení německých novinářů píšících o cestování mu udělilo cenu za reportáže.
Více od autora
Harald Steffahn (2)
Harald Stefahn se narodil roku 1930 v Berlíně. V letech 1949-1951 byl volontérem u jednoho hamburského deníku. V letech 1951-59 studoval dějiny a politické vědy v Hamburku a Berlíne, poté byl promován doktorem filozofie. Opět se věnoval žurnalistike, působil v: "Spiehel"-archiv, Deutsche Presse-Agentur, "Die Zeit". Od roku 1975 je novinářem a spisovatelem na volné noze.
Více od autora
Harald Schöndorf (1)
Německý profesor filozofie, teolog, člen řádu jezuitů. Zabývá se dějinami filozofie, jezuity, filozofií Suáreze, Descarta, Kanta a Schopenhauera a teorií poznání.
Více od autora
Harald Braem (1)
Narodil sa 23.júla 1944 v Berlíne. Nemecký dizajnér a spisovateľ. Pôsobil ako textár a kreatívny riaditeľ v reklamných agentúrach. Harald Brae je členom záujmového združenia nemeckých psychológov .V roku 2005 získal medailu Za zásluhy Porýnie-Falcko .
Více od autora
Hanuš Thein (1)
Hanuš Thein byl významný český operní pěvec a režisér. Mezi lety 1927 – 1939 a 1945 – 1973 působil v pražském Národním divadle. Vystudoval Státní konzervatoř hudby v Praze, kde pak řadu let působil i jako pedagog . Zpěv studoval u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana. Studoval též na právnické fakultě University Karlovy v Praze , ale studia zanechal v roce 1927 po nabídce od Otakara Ostrčila na stálé hostování a později angažmá v Národním divadle. Zde působil jako sólista opery i jako režisér opery až do roku 1973. V sezónách 1963/1964, 1964/1965 a 1967/1968 byl šéfem opery. Dotkla se jej i nacistická perzekuce kvůli jeho židovskému původu. Mezi lety 1939 – 1945 proto nebyl členem Národního divadla a byl internován v Terezíně, odkud několik dní před koncem války utekl. Zemřel v Praze 30. prosince 1974 na infarkt. Je pohřben na pražském Vyšehradě. Za svůj život hrál či režíroval mnoho představení. Mezi jeho nejvýznamnější role patřil Kecal v Prodané nevěstě, Doktor Bartolo v Lazebníku sevillském či Bartolo ve Figarově svatbě, z režijních počinů můžeme jmenovat Prodanou nevěstu, Káťu Kabanovou či Romeo, Julie a tma. Četné úspěchy slavil také v zahraničí např. v Německu, Nizozemsku a Velké Británii.
Více od autora
Hanuš Kuffner (3)
Hanuš Kuffner – 20. května 1929, Praha, Staré Strašnice) byl český novinář, spisovatel a vojenský historik. Vystudoval gymnázium a potom kadetku – starou rakouskou vojenskou školu zaměřenou na přípravu důstojníků. Svou profesní kariéru zahájil roku 1883 jako důstojník v Rakousko-Uherské armádě. V roce 1889 z armády pro své národnostní smýšlení odešel a stal se novinářem, spisovatelem a znalcem historie českého válečnictví. Jako žurnalista psal pro časopis Národní politika, noviny Národní listy a pro vojenskou rubriku deníku Politika. Publikoval v Časopisu českého muzea články o válečném umění Jana Žižky a Prokopa Holého. Byl důvěrníkem dr. Beneše a ve sporu o rukopisy zaníceným obhájcem pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Za některé své extrémní postoje si vysloužil označení "fanatický Slovan". Ve své práci Záboj a Čestmír : obrazy starého čes. válečnictví doby předkřesťanské , dokládá pomocí etymologie, že Slované vládli ve středu Evropy již na sklonku Římského císařství, jen je tehdejší historikové omylem pokládali za Germány. V roce 1903 zmapoval spolu s Jozefem Miškovským průběh Čertovy brázdy. Originál této mapy je uložen v Podlipanském muzeu v Českém Brodě, kopie pak v Sázavském klášteře. V roce 1912 založil a do roku 1920 vlastnil a provozoval v Praze, Nuslích kino Bio Světovid . Kromě filmových představení se v kině Světovid, s Kuffnerovým přispěním, konalo několik charitativních akcí, konaných nuselskými spolky, například Sokoly . Hanuš Kuffner patřil mezi velké znalce válečného umění Husitů, své bádání promítl do snahy vytvořit didaktickou hračku pro děti. Kuffnerovou snahou zprvu bylo husitské vojsko odlít z kovu. Vytvořit protiváhu tehdy velmi populárním „cínovým vojáčkům“ dovážených z Německa. V roce 1908 spojil síly s akademickými malíři Karlem Štapferem (1863–193...
Více od autora
Hans-Peter Martin (1)
Rakouský publicista, politik, publikuje na téma: globalizace, životní prostředí a politika.
Více od autora
Hans-Dieter Schmidt (1)
Odborník v oblasti vývojové psychologie v bývalé NDR, podává ve své knize - Obecná vývojová psychologie - důkaz, že se oborem zabýval dostatečně.
Více od autora
Hans-Christoph Diener (1)
Narozen 19.3.1951. Německý lékař, neurolog, věnuje se výzkumu bolestí hlavy.
Více od autora
Hans Weiss (1)
Hans Weiss byl německý důstojník Waffen-SS a tankové eso za druhé světové války v hodnosti SS-Obersturmbannführer . Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání, včetně Rytířského kříže nebo německého kříže ve zlatě. Narodil se 28. srpna roku 1911 v bavorském městě Vöhringen. V roce 1936 vstoupil do SS a účastnil se anšlusu Rakouska i okupace Sudet. V roce velel SS Nachrichtenabteilung ze SS-Verfügungstruppe. S rozvojem Waffen-SS byl převelen v roce 1941 do 2. tankové divize SS „Das Reich“, kde sloužil nejprve jako velitel 4. roty u 2. tankového průzkumného praporu SS . Na počátku následujícího roku sloužil krátce jako velitel 2. motostřeleckého praporu SS , kde nahradil SS-Hauptsturmführera Christiana Tychsena, než byl převelen zpět ke 2. tankovému průzkumnému praporu SS , kde převzal dočasně velení. S jednotkou tankového průzkumu získal také svůj Rytířský kříž. V dubnu roku 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer a byl jmenován velitelem 1. praporu 2. tankového pluku své divize , kde nahradil SS-Sturmbannführera Herberta Kuhlmanna Dne 20. března roku 1944 byl převelen do Francie ke 102. těžkému tankovému praporu SS, kde ve vedení vystřídal SS-Sturmbannführera Antona Laackmanna. S praporem se zúčastnil tažení v Normandii. Ke konci srpna téhož roku byl těžce raněn v obklíčené Falaiské kapse a nakonec byl zajat americkými jednotkami. Zbytek jeho jednotky, který se vyhnul obklíčení, byl odvelen zpět do Německa k doplnění stavů. Ve velení praporu jej nahradil SS-Sturmbannführer Kurt Hartrampf. Válku přežil a zemřel na následky zranění, která utrpěl při autonehodě 23. října roku 1978 ve městě Ulrichsberg v Rakousku....
Více od autora