Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 361 - 420 z celkem 122031 záznamů

Robert Graves
Robert von Ranke Graves byl anglický badatel, literární kritik a spisovatel . Během svého dlouhého života vytvořil více než 140 děl. Jeho otcem byl anglicko-irský spisovatel Alfred Perceval Graves, matka byla německého původu. Narodil se ve Wimbledonu v Anglii. Chodil na školu Charterhouse v Godalmingu a získal stipendium na St John's College na Oxfordské univerzitě. Tak či onak, výhled na strávení čtyř let studiem latiny a řečtiny se mu v devatenácti letech moc nezamlouval. Po vzplanutí první světové války tedy téměř okamžitě narukoval do Royal Welch Fusiliers . V roce 1916 vydal svoji první básnickou sbírku Over The Brazier, ale později se svoji válečnou poezii snažil potlačit. V bitvě na řece Sommě. v témže roce utrpěl tak vážná zranění, že byla jeho rodina informována o jeho smrti. Ovšem uzdravil se, i když za cenu trvalého poškození plic. Po krátkém období zpět ve Francii strávil zbytek války v Anglii, ačkoli se snažil vrátit se zpět na frontu. V roce 1917 sehrál důležitou roli v záchraně svého známého, básníka Siegfrieda Sassoona, před válečným soudem poté, co dezertoval a napsal svému veliteli dopis, ve kterém odsuzoval válku. Tito dva důstojníci se stali blízkými přáteli, když spolu sloužili v RWF. Jeho životopisy toto dobře dokumentují a novela Pata Barkera Regeneration o tom také vypráví. Intenzita jejich raného vztahu není nikde jasněji demonstrována než v jeho sbírce Fairies and Fusiliers , která obsahuje mnoho básní oslavujících jejich přátelství. Sassoon se sám zmiňoval o „silném sexuálním elementu“, jemuž nasvědčuje silná citová povaha dochované korespondence mezi oběma muži. Díky Sassoonovi se také setkal s Wilfredem Owenem, jehož talent okamžitě rozpoznal. Owen se také zúčastnil jeho svatby s Nancy Nicholsonovou v roce 1918. Po jeho svatbě a konci první světové války znovu nastoupil na Oxfordskou univerzitu a snažil se uživit...
Více od autora
Robert Fulghum
Robert Lee Fulghum je americký spisovatel, unitářský pastor, filosof, učitel, zpěvák, malíř atd. Popularitu si získal především svými knížečkami s drobnými úvahami. Nejznámější z jeho statí je Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Jde o člověka mnoha povolání a schopností. Má několik vysokoškolských diplomů, ale mluví o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Čtyřikrát objel svět, strávil dlouhý čas jako mnich v zen-buddhistickém klášteře. Během svého života vystřídal velké množství povolání, z nichž stojí za zmínku, že např.: pracoval jako kovboj na statku v Texasu, Coloradu a Montaně, závodil na místních rodeích, nějakou dobu byl zaměstnaný u firmy IBM, pak také jako barman a jako učitel hry na kytaru. Hře na kytaru se věnuje poloprofesionálně, hraje na charitativních koncertech ve skupině The Rock Bottom Remainders spolu se svými přáteli, taktéž spisovateli: Dave Barry, Stephen King, Amy Tan. Ovládá hru na hudební nástroj mandocello. Posledních 20 let rovněž učí kreslení. O svém spisovatelství říká: “Nechtěl jsem být spisovatelem. Je to něco, co přišlo po tom, co mi bylo 50 let. A já jsem vždy měl život, jaký jsem chtěl, manželku, jakou jsem chtěl, a v tomto věku jsem měl docela jasno o tom, co je důležité. Úspěch mého psaní přišel, jako když najednou objevíte bohatého strýčka, který vám nechá vlak plný kladiv. Myslím kolik kladiv můžete použít? Je to čokoládový sirup. Je to něco navíc.” Má 4 děti, jeho syn Hunter S. Fulghum je také spisovatelem. V současné době během roku střídavě žije se svojí manželkou na houseboatu na Lake Union v Seattlu, městečku Kolymbari na řeckém ostrově Kréta nebo na samotě v horách Moabu v Utahu, kde se věnuje psaní. Do Česka se pravidelně vrací. Bývá jedním z hostů knižního veletrhu Svět knihy v Praze a Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodu. V roce 2005 byl hostem pořadu Marka Ebena Na plovárně. V roce 2006 navštívil také...
Více od autora
Pavel Bobek
Pavel Bobek byl český zpěvák a překladatel, který se proslavil svým osobitým hlasem a přínosem pro country a rockovou hudební scénu v České republice. Narodil se 16. září 1937 v Praze a původně se věnoval inženýrské kariéře, ale nakonec se přeorientoval na hudbu. Bobek proslul zejména svými zdařilými překlady amerických country písní do češtiny, které pomohly zpopularizovat tento žánr v jeho vlasti.
Více od autora
Ludvík Aškenazy
Ludvík Aškenazy byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života prožil v emigraci. Pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Zaměstnání Ludvíkova otce celou rodinu přivedlo do Polska. Maturitu Ludvík složil roku 1939 v haličské Stanislavi , , tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Počátkem druhé světové války byl Aškenázy evakuován do Kazachstánu, kde učil na střední škole dějepis do doby, než v Sovětském svazu v roce 1942 vstoupil do 1. československého armádního sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou. Bojoval i u Sokolova. Za svoji statečnost v boji dostal po válce sovětské i československé vyznamenání. S československým vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Carlu Henriettou Mariou Leonií Mann, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Carla Henrietta Maria Leonie Mann, manželka Ludvíka Aškenazyho, byla jediné dítě, které vzešlo z čtrnáctiletého manželství pražské herečky Marie Khan a Heinricha Manna. Heinrich Mann a Leonina matka "Mimi" se v roce 1928 rozvedli. Marie Khan s dcerou Leonií zůstaly v Praze, neboť nestačily utéct před nacisty, ale válku přežily. Matka Leonie Marie Khan však zemřela necelé dva roky po válce na následky pobytu v terezínském táboře, Ludvíkovi Aškenazymu a Leonii Mannové se narodili dva synové: ještě před svatbou Jindřich Mann ; po svatbě pak Ludwig Mann . Oba synové se v dospělosti stali režiséry. Po druhé světové válce, po roce 1945, Ludvík Aškenázy pracoval až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně polit...
Více od autora
Jan Skácel
Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....
Více od autora
Marta Kubišová
Marta Kubišová je známý český zpěvák, který se stal symbolem odporu proti komunistickému režimu v bývalém Československu. Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích a první popularitu si získala v 60. letech 20. století svým výrazným hlasem a emotivním vystupováním. Kubišová byla členkou tria Golden Kids, které tvořili také Helena Vondráčková a Václav Neckář. Její kariéra byla náhle přerušena v roce 1970, kdy jí komunistická vláda zakázala vystupovat kvůli jejímu zapojení do Pražského jara a spojení s disidentským hnutím.
Více od autora
Mario Puzo
Mario Gianluigi Puzo byl americký spisovatel, který bývá literárními kritiky označován jako dědic generace naturalistů. Narodil se v Hell‘s Kitchen v západní části New York City jako syn chudých italských přistěhovalců z obce Pietradefusi v provincii Avellino v Kampánii. Když Spojené státy vstoupily do druhé světové války, narukoval k letectvu, v němž sloužil v jižní Asii a Německu; tam také zůstal i po skončení války jako civilní zaměstnanec. Po návratu z války studoval na Kolumbijské univerzitě sociologii a navštěvoval kursy tvůrčího psaní. První povídku s názvem Poslední Vánoce publikoval v roce 1950. Po mnoha letech v diplomatických službách se začal věnovat psaní. Zemřel 2. července 1999 v New Yorku. První dva romány Maria Puza, Temná aréna a Šťastný poutník, byly přijaty kritikou vlídně, ale autor jimi peníze ani slávu nezískal. Jeho hlavním uměleckým odkazem je série románů z prostředí italské mafie v USA. V roce 1969, po dokončení románu Kmotr se Puzo stal doslova přes noc uznávaným a slavným autorem. Na úspěch Kmotra navázal dalšími „mafiánskými“ romány – např. Sicilián , Omerta a Poslední kmotr. Další román pak popisuje sérii teroristických atentátů, spiknutí a posléze atentát na fiktivního amerického prezidenta z rodu Kennedyů – „K“ znamená Kennedy. Jeho posledním románem byla Rodina, zemřel však před jeho dokončením roku 1999. Tento román o klanu Borgiů z 16. století později dokončila Carol Ginová, kniha však výraznějšího úspěchu nedosáhla. Byl rovněž autorem filmových scénářů podle vlastních předloh. Kmotr v režii F. F. Coppoly 1972 získal Oscara, stejně tak i Kmotr II. z roku 1974, třetí část z roku 1990 byla na Oscara nominována. Kromě tvorby scénářů podle svých románů spolupracoval Puzo i na tvorbě scénáře filmů Superman a Superman 2....
Více od autora
Kurt Vonnegut
Kurt Vonnegut, Jr. , byl americký spisovatel, známý zejména díky knihám jako Jatka č. 5 , Kolíbka nebo Snídaně šampiónů , v nichž dokázal mísit prvky satiry, černého humoru a science fiction. Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu 11. listopadu 1922 do čtvrté generace německých přistěhovalců jako syn a vnuk indianapoliských architektů firmy Vonnegut & Bohn. Během studia na Shortridgeské střední škole v Indianapolisu se Vonnegut stal editorem The Daily Echo, vůbec prvního středoškolského deníku v Americe. V letech 1941 až 1942 studoval biochemii na Cornellově univerzitě. Stejně jako jeho otec se stal členem spolku Delta Upsilon. Působil také jako editor studentských novin The Cornell Daily Sun. Vonnegut v té době nastoupil do armády, která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na Carnegieho technický institut a na univerzitu v Tennessee. 14. května 1944, na Den matek, spáchala jeho matka Edith S. Vonnegutová sebevraždu. Vonnegutovy zážitky z války, kterou prožil nejprve jako voják a poté jako válečný zajatec, měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během ofenzívy v Ardenách jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky Wehrmachtu a převezly do Drážďan, kde se stal svědkem ničivého bombardování města. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu Schlachthof Fünf , tento název pak vězni používali pro celý tábor. „Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do masových hrobů. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s pla...
Více od autora
Josef Janáček
Josef Janáček byl český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí. V letech 1945–1949 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Souběžně studoval i Státní archivní školu v Praze, kterou dokončil v roce 1948. Po studiích pracoval jako archivář v Archivu hl. města Prahy a od roku 1956 jako vědecký pracovník v Historickém ústavu ČSAV. K jeho nejvýznamnějším pracím patří monografie věnované Rudolfu II. , Albrechtu z Valdštejna a českým dějinám 1. poloviny 16. století .
Více od autora
Tess Gerritsen
Čínsko-americká spisovatelka narozená v San Diegu čínským emigrantům. Má dva doktoráty. Prosadila se na literárním poli jako autorka romantických thrillerů. V roce 1996 se prosadila prvním „lékařským“ thrilerem Harvest .Její thrillery jsou vysoce hodnoceny. Podle dvou hrdinek jejích detektivek, Jane Rizzoli a Mauře Isles, byl i natočen seriál Rizzoli & Isles.
Více od autora
Orchestra Ladislav Štaidl
Orchestra Ladislav Štaidl , vedený českým skladatelem, aranžérem a dirigentem Ladislavem Štaidlem, byl významným souborem české hudební scény. Sám Ladislav Štaidl byl významnou osobností československé populární hudby, zejména od 60. let 20. století. Spolupracoval s celou řadou známých českých umělců a během své kariéry se významně podílel na formování zvuku české populární hudby. Jeho orchestr doprovázel mnoho slavných zpěváků, včetně Karla Gotta, nejslavnějšího zpěváka české populární hudby. Všestrannost orchestru umožňovala provádět širokou škálu hudby, od popu až po úpravy vážné hudby, a byl známý také svou prací na filmové hudbě a televizních pořadech."," a "4" zde nejsou uvedeny, je zřejmé, že Orchestra Ladislav Štaidl měl plodnou tvorbu a zanechal trvalý vliv na kulturní krajinu české hudby.
Více od autora
Martina Drijverová
Martina Drijverová je česká spisovatelka knih pro děti, překladatelka a autorka televizních pořadů, rozhlasových her, seriálů či divadelních her. Její otec je nizozemský inženýr. Vyrůstala se sestrou v dvojjazyčném prostředí, otec rodinu brzy opustil. Po maturitě studovala rok dějiny umění na pařížské Sorbonně, od roku 1974 produkci na pražské FAMU. V 80. letech pracovala v dětské redakci Československého rozhlasu v Praze. Později přispívala do různých dětských časopisů, jako je ABC, Mateřídouška, Sedmička a Sluníčko. V roce 1987 se stala spisovatelkou z povolání, dodnes vydala takřka tři desítky knih. Po studiích začala Martina Drijverová překládat, mimo jiné pohádky z francouzštiny. Pohádky se jí nelíbily, a tak se rozhodla zkusit napsat lepší. I přes počáteční nezdary se jí podařilo dosáhnout úspěchu a její pohádky jsou dnes oblíbené.
Více od autora
Maj Sjöwall
Maj Sjöwallová, nepřechýleně Maj Sjöwall byla švédská spisovatelka, překladatelka a novinářka. Dosáhla světové proslulosti hlavně sérií románů o zločinu. Těchto deset volně navazujících románů z prostředí stockholmské kriminálky napsala společně se svým životním partnerem, kterým byl švédský spisovatel a novinář Per Wahlöö. Jejich osobní i pracovní vztah trval celkem 13 let až do roku 1975, kdy Per Wahlöö v 48 letech zemřel. Hlavní postavou celé série je komisař Martin Beck. Během deseti let, ve kterých romány odehrávají, se z řadového detektiva na oddělení vražd policie ve Stockholmu vypracuje až na jeho šéfa. Případy, kterými se Beck a jeho kolegové zabývají, jsou povětšinou velmi závažné, např. hledání sériového vraha nezletilých dívek v třetím románu Muž na balkóně, nebo postřílení osmi cestujících samopalem v autobuse městské hromadné dopravy ve čtvrté knize Noční autobus. Jak však oba autoři zdůrazňují, nejedná se o klasické detektivky, ale o skutečné romány se snahou o důkladné vykreslení charakterů jednotlivých postav, ať už detektivů, pachatelů ale často i obětí. V neposlední řadě mají knihy i silný sociální podtext. Sjöwallová i Wahlöö byli přesvědčenými marxisty a tento jejich politický postoj je v románech značně patrný v ostré kritice švédské společnosti 60. a 70. let 20. století. Partneři psali skutečně společně u jednoho stolu, každý jednu kapitolu, které si po napsání vyměnili k vzájemné revizi. Jejich souznění bylo tak hluboké a jejich literární styl tak podobný, že po nějaké době ani sami nedokázali rozeznat, kdo z nich byl autorem které kapitoly. Několik knih přeložila společně s Per Wahlöö již v 60. letech 20. století, ale této činnosti se věnovala především po jeho smrti a stala se ve Švédsku uznávanou překladatelkou z angličtiny, dánštiny a norštiny. Přeložila mimo jiné knihy těchto autorů:...
Více od autora
Felix Slováček
Felix Slováček je uznávaný český klarinetista, saxofonista, dirigent a skladatel, který se zasloužil o rozvoj klasické i populární hudby v České republice. Narodil se 23. května 1943 ve Zlíně a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Slováček studoval na konzervatoři v Ostravě a později na Akademii múzických umění v Praze. Díky svému hudebnímu nadání vystupoval s různými orchestry a soubory doma i v zahraničí.
Více od autora
Rudolf Steiner
Rudolf Steiner – 30. března 1925, Dornach u Basileje, Švýcarsko) byl rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. Byl zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurytmie. Rudolf Steiner se narodil jako syn železničního úředníka, dostalo se mu římskokatolického křtu a jako chlapec ministroval v katolickém kostele v Neudörflu. Od 11 let studoval na vídeňském reálném gymnáziu ve Wiener Neustadtu, kde v roce 1879 maturoval. Zajímala ho hlavně matematika a deskriptivní geometrie, soukromě studoval latinu a řečtinu a četl Kanta. Roku 1879 se zapsal na Vysoké učení technické ve Vídni s úmyslem stát se inženýrem. Již v osmi letech se u něho, podle jeho slov, objevily jasnovidné schopnosti. Tím se mu prý otevřela možnost "žít od toho okamžiku s duchovními bytostmi přírody". Na cestách do Vídně se seznámil s Felixem Koguzkim, formálně nevzdělaným, ale duchovně založeným bylinkářem, který Steinerovi ukázal "instinktivní vědění pravěku". Také se tehdy setkal s osobou, jejíž jméno nikdy nezveřejnil, nazýval ji Mistr, a ten Steinera zasvěcoval do spirituálního obrazu světa. Zároveň ho tento Mistr přivedl na myšlenku prosadit tento způsob nazírání na svět v západním světě. Ve Vídni docházel mezi umělce a vzdělance a diskutoval zde s představiteli kultivovaného katolicismu o reinkarnaci a christologii. S argumentací katolických teologů byl nespokojen, nesouhlasil s jejich popíráním možnosti reinkarnace. Jeho učitel, literární historik Karl Julius Schröer ho seznámil s pracemi Johanna Wolfganga von Goetha a Steiner se podílel na vydávání jeho spisů. Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza. Vysvětloval tímto pojmem skutečnost, že v přírodě se vše živé vyvíjí, nic nezůstává tak jak to Bůh kdysi stvořil. Nevědomky na tuto ideu navazoval svou prací Charles Darwin. Profesor Schröer dopo...
Více od autora
Milan Paprčka
Milan Paprčka je pilot a dobrodruh. Začal podnikat již v 18 letech, založil vydavatelství CBS. Je největším vydavatelem ručně malovaných map v Evropě a druhým největším ve světě. Edice leteckých knih, zobrazujících Čechy a Slovensko, je výsledkem jeho velké vášně k létání.
Více od autora
Jiří Voskovec
Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann , byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle. Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové . Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop a Olga vyrůstali v Rusku. Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií, po návratu v r. 1920 si nechal změnit jméno na Václav Voskovec. Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924. Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“. V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka. Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA . Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Ja...
Více od autora
Jiří Bílek
PhDr. Jiří Bílek, CSc. byl český historik, dlouholetý pracovník Vojenského historického ústavu Praha , vědecký pracovník, publicista a překladatel. Též autor beletrie, literatury faktu, krimi, televizních a rozhlasových scénářů, populárně-naučných publikací o záhadách a z oblasti lidové medicíny. Narodil se v Teplicích, absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Specializoval se na dějiny 2. poloviny 20. století, především na vojenství a výstavbu čs. armády. Vedle studií v odborném tisku samostatně publikoval více než 30 knih, v nichž spojuje zájem historika s pohledem milovníka záhad. Pravidelně publikoval je v revue Příliš tajné, napsal také několik rozhlasových a televizních scénářů.
Více od autora
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková je známá česká zpěvačka, jejíž kariéra trvá již několik desetiletí a patří k nejvýraznějším osobnostem českého hudebního průmyslu. Narodila se 24. června 1947 v Praze a poprvé se proslavila koncem 60. let 20. století po účasti na několika hudebních festivalech a soutěžích, kde se projevil její pěvecký talent a charismatický pódiový projev. Rozsáhlá diskografie Vondráčkové zahrnuje širokou škálu žánrů od popu přes šanson až po hudební divadlo.
Více od autora
Pearl S Buck
Pearl Bucková, rozená Sydenstrickerová, byla americká prozaička, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Pearl Bucková se narodila v rodině presbyteriánského misionáře. Jako několikaměsíční byla otcem misionářem odvezena do Číny, kde strávila své dětství. Po studiích v Americe se tam opět vrátila a pracovala po vzoru rodičů jako misionářka a učitelka. V Číně strávila Pearl Bucková téměř čtyřicet let, získala zde také podklady pro své nejúspěšnější romány. V roce 1938 získala Nobelovu cenu za literaturu. Pearl Bucková získala nejen výbornou znalost čínštiny, ale důvěrně se zžila s prostými čínskými lidmi, které si zamilovala. To jí dalo podnět k literární tvorbě.
Více od autora
Miroslav Florian
Miroslav Florian byl český básník a překladatel. Byl také dlouholetým členem výboru Svazu československých spisovatelů. Pocházel z Kutné Hory, kde roku 1950 maturoval, poté vystudoval knihovnictví na Karlově univerzitě, tomuto oboru se ale nikdy nevěnoval. V letech 1952–1954 absolvoval vojenskou službu, kde se dostal do časopisu Československý voják, vojnu dokončil v redakci tohoto časopisu, to vedlo k přestěhování do Prahy, kde zůstal i po vojně. Od roku 1955 pracoval v Československém rozhlase a od roku 1958 až do roku 1977 v redakci nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Roku 1976 byl zvolen poslancem České národní rady. Zemřel na jevišti pražského Národního domu při slavnostním předávání jeho poslední sbírky Vroubky při příležitosti jeho 65. narozenin. Jaromír Nohavica jej zmiňuje ve své rozverné písni Maturitní písemná práce - Česká poezie alias Básníci, chlípníci. V 50. letech byl vyznavač tzv. poezie všedního dne, kterou ozvláštnil citovým zaujetím. V pozdějším období zdůrazňoval občanskou angažovanost a úsilí postihnout základní etické normy tehdejší společnosti.
Více od autora
Louis Bromfield
Louis Bromfield, rodným jménem Lewis Brumfield , byl americký spisovatel a publicista. Proslavil se ale i jako ochránce přírody. Pozdější spisovatel se narodil jako Lewis Brumfield 27. prosince 1896 v Ohiu jako syn Charlese Brumfielda a Annette Marie roz. Coulter. Rodina žila na farmě. Později změnil svoje jméno na Louis Bromfield, protože toto znění považoval za „vznešenější“. V letech 1914 až 1916 studoval zemědělství na Cornellově univerzitě ve městě Ithaca. Odtud však v roce 1916 přešel na studium žurnalistiky na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Jeho pobyt na této univerzitě však netrval příliš dlouho, v důsledku první světové války byl nucen narukovat na frontu. Nakonec se přidal ke zdravotnímu oddílu francouzské armády. Za své činy během války byl oceněn Válečným křížem. Po návratu z války se naplno věnoval práci reportéra, vyzkoušel si však také i povolání divadelního producenta a reklamního manažera. V roce 1921 se oženil s Mary Appleton Wood, která byla dcerou významného newyorského advokáta Chalmerse Wooda a jeho manželky Ellen Appleton Smith. Manželům Bromfieldovým se narodily tři dcery; Ann, Hope a Ellen. Bromfieldova žena zemřela v roce 1952. Jeho první novela s názvem Zelený vavřín slavila velký úspěch. V roce 1926 vydal Bromfield portrét puritánského prostředí Nové Anglie s názvem Časný podzim , za které získal Pulitzerovu cenu za rok 1927. V roce 1930 se Bromfield přestěhoval do města Senlis 42 km severně od Paříže. Podnikl však také dvě dlouhé cesty do Indie, kde načerpal námět ke svému nejslavnějšímu dílu, románu Když nastaly deště z roku 1937, který byl vydán i v češtině. Námět byl zfilmován v roce 1939 . V tomto populárním hollywoodském snímku hráli mj. Myrna Loy a Tyrone Power. V prosinci 1938 koupil Bromfield 600 ha velkou zanedbanou farmu v unijním státě Ohio a postavil na jejím pozemku dům s 19 pokoji. Jeho spisovatelská č...
Více od autora
Ross Macdonald
Ross Macdonald byl americký spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Kenneth Millar a patří k velmi známým a populárním autorům další vlny tzv. „drsné školy“. Jeho příběhy se většinou odehrávají v jižní Kalifornii a mají stejného hrdinu, soukromého detektiva Lewa Archera. Narodil se v Los Gatos ve státě Kalifornie, ale vyrůstal s rodinou ve městě Kitchener, v kanadské provincii Ontariu. Zde začal také navštěvovat střední školu, ovšem poté, co jeho otec odešel od rodiny, začal spolu s matkou cestovat po různých městech v Americe. Na Michiganské univerzitě vystudoval postgraduálně literaturu. Ještě v Kanadě se poznal s Margaret Sturmovou, se kterou se oženil v roce 1938. Jeho manželka Margaret Millar se stala později také známá jako úspěšná spisovatelka detektivních románů. Měli spolu dceru Lindu, která zemřela v roce 1970. Na počátku 50. let se usadil s manželkou v Kalifornii v Santa Barbaře, kterou zčásti použil jako vymyšlené místo , kde se odehrávaly některé jeho knihy. Macdonald zde zemřel v roce 1983 na Alzheimerovu chorobu. Millar začal publikovat první povídky v pulpových magazínech pod jménem John Macdonald, ještě za studií dokončil svůj první román Temný tunel , který vyšel v roce 1944 . Svůj pseudonym změnil na Ross Macdonald, aby se nepletl s dalším americkým autorem, Johnem D. MacDonaldem, který je známý řadou kriminálních románů s hrdinou Travis McGee. Nejznámější Macdonaldův detektiv, Lew Archer, se poprvé objevil v krátké povídce Find the Woman, která vyšla v roce 1946. První román s tímto hrdinou – Pohyblivý terč – vyšel v roce 1949 a zaznamenal velký úspěch a později byl i zfilmován s Paulem Newmanem v hlavní roli pod názvem Harper. S Lew Archerem vyšlo celkem 18 románů, k nejúspěšnějším patřily například Pohled zpátky nebo Šípková Růženka. Macdonald pokračuje v tradici tzv. „drsné ...
Více od autora
Otokar Březina
Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý , byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Narodil se 13. září 1868 v Počátkách č. p. 224 manželům Ignáci Jebavému a jeho manželce Kateřině, rozené Fákové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý. Otec byl již potřetí ženat a syn Václav vyrůstal jako jediné dítě starších rodičů . Po základní školní docházce v Počátkách přestoupil v roce 1883 na reálku v Telči. Zúčastnil se zde kulturního života a maturoval v roce 1887. Byl spolužákem a spolubydlícím Františka Bauera-Martinkovského. Po maturitě se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou. V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, se kterou si celý život dopisoval. V roce 1888 získal doplňkovou maturitu na učitelském ústavu v Praze a působil v letech 1888–1901 v Nové Říši. Oba rodiče mu umřeli během jednoho týdne, v únoru 1890 a v Nové Říši žil osaměle; věnoval se studiu jazyků, filozofie a vlastní tvorbě. V roce 1894 složil v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na kterých učil od roku 1901 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od roku 1914 učil se sníženým úvazkem, od roku 1919 až do penzionování měl tvůrčí dovolenou. Roku 1925 odešel definitivně do penze. Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek. Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Napsal ji jeden z mála Březinových blízkých přátel po dobu více než třiceti let, Jakub Deml; po vydání vyvolala publikace řadu polemik. Březina psal hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy toho...
Více od autora
Miloš Zapletal
Miloš Zapletal , skautskou přezdívkou Zet, je český spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník. Vyrůstal v Pardubicích, kde jako patnáctiletý vstoupil do vodáckého skautského oddílu; později tu vedl 1. oddíl. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor tělesná výchova, v Praze, před nastoupením literární dráhy krátce působil jako učitel tělesné výchovy. Na konci 50. let se přestěhoval do Liberce, kde vedl skautský oddíl, po rozpuštění Junáka v roce 1970 transformovaný na turistický. Jeho nejvýznamnějším dílem je mnohosvazková Velká encyklopedie her; její dřívější verze vyšla kromě češtiny také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Po obnově skautingu v roce 1989 se významně podílel na obnově vydávání skautských časopisů. V Liberci založil nakladatelství Skauting a vytvořil edici Skautské prameny, v níž vyšla řada prvních porevolučních skautských metodických příruček; na mnoha z nich se autorsky podílel. Spoluzakládal skautské kurzy FONS, které významně ovlivnily podobu skautského vzdělávání. Je také činný jako překladatel; z angličtiny přeložil více než deset knih E. T. Setona a z bengálštiny povídky, eseje a projevy Rabíndranátha Thákura. Je považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, s nímž také spolupracoval a působil jako editor jeho kronikových knih. Často autorsky spolupracoval také s Miloslavem Nevrlým. V roce 2020 mu byla udělena Stříbrná medaile předsedy Senátu ČR.
Více od autora
Antonín Šplíchal
Antonín Šplíchal je český výtvarník, ilustrátor knížek pro děti. Vyučil se aranžérem, poté vystudoval v Uherském Hradišti užitou grafiku. Jeho prvním samostatným dílem byl komiks Tři mušketýři v roce 1972. Po roce 1991 začal pracovat jako ilustrátor na volné noze. Dosud ilustroval přes sto knížek, převážně pro děti.
Více od autora
Anna Sedlmayerová
Anna Sedlmayerová byla česká spisovatelka. Narodila se jako Anna Jungwirthová v rodině lesního ve schwarzenberských lesích Vojěcha Jungwirtha a jeho manželky Boženy , rozené Baltové. Budoucí spisovatelka vyrůstala nejprve v myslivně rodném Vraníně, odkud chodila do školy do Štěpánovic. V roce 1921 se rodina přestěhovala na samotu Holickovna Do školy a poté do gymnázia chodila v Třeboni, kde v roce 1930 maturovala. V roce 1932 se provdala a žila v Praze–Hostivaři, do Prahy se její rodiče přestěhovali v roce 1938. V roce 1946 se s manželem přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde se stala úspěšnou spisovatelkou. Pro nesouhlas se vpádem cizích vojsk do Československa v roce 1968 byla v roce 1970 vyloučena z KSČ a nemohla publikovat. Od roku 1991 žila v jihočeském Tourově, kde zemřela. Je pohřbena na starém hřbitově v Třeboni. Od sňatku v roce 1932 žila v Hostivaři, manžel Karel byl úředník. Odsud se v roce 1946 přestěhovala do Ústí nad Labem. Po roce 1945 publikovala v denících a časopisech Práce, Květy, Tvorba, Besedy venkovské ženy, Rudé právo, Vlasta, Literární noviny, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda . Romány Anny Sedlmayerové sloužily jako náměty rozhlasových her rozhlasového studia Ústí nad Labem , Každé jaro pampelišky , Neznámá z Labe podle románu Pomozte mi, Terezo! , Vražda bez paragrafů , Zelené pastely Román Dům na zeleném svahu zdramatizoval Vojtěch Cach a v roce 1947 hru uvedlo divadlo v Teplicích; následně byla uvedena i v Praze....
Více od autora
Václav Kaplický
Václav Kaplický byl český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie. Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku, kde byl jeho otec Emanuel Kaplický nájemcem dvora. Studoval na gymnáziu a reálce v Táboře, kde po tu dobu bydlel v domě na náměstí blízko školy . Roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu. Zde byl 10. 8. 1916 zajat, a 1. 9. téhož roku vstoupil do československých legií a stal se členem 1. střeleckého pluku. Roku 1918 byl delegátem zakázaného II. vojenského sjezdu legií, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku. Po návratu do Československa se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce na to byl úředníkem ministerstva národní obrany. V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích , nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci publikace Adolfa Zemana Cestami odboje – Jak žily a kudy táhly československé legie. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře v tomto období téměř výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská a doba pobělohorská. V roce 1978 byl jmenován národním umělcem. Byl přítelem spisovatele a humoristy Jaroslava Žáka, jehož po Vítězném únoru 1948 podporoval. Václav Kaplický je pochován na čestném místě – vyšehradském hřbitově. Busta na jeho hrobě je dílem sochaře Břetislava Bendy. Na námět Kaplického románu Kladivo na čarodějnice natočil v roce 1969 režisér Otakar Vávra stejnojmenný film s Vladimírem Šmeralem v roli inkvizitora Bobliga....
Více od autora
Petra Janů
Petra Janů je známá česká zpěvačka, která se významně podílela na rozvoji hudební scény ve své zemi. Narodila se 19. listopadu 1952 jako Jana Petrů, později přijala umělecké jméno Petra Janů . Její kariéra odstartovala koncem 70. let 20. století po účasti v několika hudebních soutěžích, díky nimž získala široké uznání. Je známá svým výrazným hlasem a emotivním vystupováním.
Více od autora
Michail Aleksandrovič Šolochov
Michail Alexandrovič Šolochov byl sovětský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Více od autora
Josef Toman
Josef Toman byl český spisovatel, básník a dramatik. Po studiu na reálném gymnáziu v Praze a v Rokycanech vystudoval obchodní akademii v Praze . V letech 1920–1921 pracoval na velvyslanectví v Římě a poté u obchodní firmy v Palermu. Po návratu do Prahy působil v letech 1923–1945 ve Spolku výtvarných umělců Mánes, podílel se na činnosti Československé filmové společnosti a v Klubu moderních spisovatelů Kámen. Mezi roky 1945–1953 pracoval na ministerstvu osvěty a informací. Poté odešel do invalidního důchodu a věnoval se literatuře. Jeho manželkou byla Miroslava Tomanová také spisovatelka a spoluautorka několika jeho děl. Publikoval v řadě novin a časopisů např.: Cesta, Topičův sborník, Literární noviny, Lumír, Lidové noviny, Tvorba, U Blok, Právo lidu, Rudé právo, Národní práce, Panorama, Zemědělské noviny. Byly vytvořeny filmové, divadelní i rozhlasové podoby několika jeho děl.
Více od autora
Jana Moravcová
Jana Moravcová, provdaná Jana Neumannová , byla spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Psala pro děti, poezii, detektivky i práce z oblasti science-fiction. Po složení maturity v roce 1955 a absolvování Vysoké školy ruského jazyka a literatury v Praze, obor překladatelství a nakladatelství pokračovala ve studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity , zde obor slovanská filologie a získala později i titul PhDr. Po studiích v roce 1959 nastoupila do nakladatelství Svět sovětů, později přejmenovaného na Lidové nakladatelství. Zde působila jako redaktorka a zástupkyně šéfredaktora do roku 1975. V letech 1961 až 1963 práci v nakladatelství přerušila, působila na Kubě jako lektorka slovanských jazyků. Od roku 1975 byla zástupkyní šéfredaktora Československého spisovatele a v roce 1991 byla v nakladatelství archivářkou. Provdala se za profesora pražské univerzity, literárního historika Bohumila Neumanna a v občanském životě používala příjmení Neumannová. Překládala z španělštiny a ruštiny. Přeložila některé práce T. Jeseninové, K. Simonova, V. Vysockého. Řada samostatných povídek byla otištěna v různých antologiích..
Více od autora
James Fenimore Cooper
James Fenimore Cooper byl americký spisovatel první poloviny 19. století. Populárním se stal především jako autor romantických historicko-dobrodružných románů, z nichž nejznámější je Poslední Mohykán , dějově druhá část románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy . Narodil se 15. září roku 1789 v Burlingtonu ve státě New Jersey jako jedenácté dítě soudce a člena kongresu Williama Coopera . Když mu byl rok, odstěhovala se rodina k jezeru Otsego ve státě New York, kde jeho otec založil osadu, pojmenovanou po něm Cooperstown Po absolvování Yaleské univerzity ve státě New Hampshire nastoupil Cooper roku 1805 do námořní služby Spojených států. Na počátku své služební dráhy byl přidělen ke službě do oblasti Velkých jezer, kde měl možnost získat znalosti krajů, které se později staly dějištěm mnoha jeho dobrodružných knih. V roce 1810 se oženil a roku 1811 opustil vojenskou službu. Usadil se na rodinném statku v Cooperstownu a vydal svá první díla, na kterých je znát velký vliv anglického spisovatele Waltra Scotta. Roku 1825 odcestoval do Evropy. Nějaký čas pobyl v Anglii a pak žil jako konzul dva roky ve Francii, procestoval Německo, Švýcarsko a Itálii. Roku 1833 se vrátil do Ameriky a pokračoval ve své literární činnosti. Zemřel 14. září roku 1851. Za svůj život napsal celkem třicet tři románů. Svoji literární činnost započal roku 1820 anonymně, když vydal svou ne příliš úspěšnou prvotinu Opatrnost , silně ovlivněnou mravoličným dílem anglické spisovatelky Jane Austenové. Ale již jeho druhé dílo z roku 1821, romantický historický román Vyzvědač , napsaný v duchu Waltera Scotta a odehrávající se v letech 1780–1781 v období americké války za nezávislost, zaznamenal poměrně slušný úspěch. Roku 1823 zahájil vydávání své proslulé románové pentalogie Příběhy Kožené p...
Více od autora
Dominik Dán
Dominik Dán je slovenský spisovatel detektivních románů. Píše pod pseudonymem a v roce 2010 se autorsky podílel při tvorbě seriálu Kriminálka Staré Město. O autorově identitě se na veřejnosti i mezi příznivci jeho díla vedou spory. Objevují se konspirační teorie předpokládající nikoli autora jednoho, ale několik. Poté, co vydal první desítku knih, se o něho média začala zajímat, jako o úspěšného autora. Začal komunikovat prostřednictvím elektronických médií. Neodhalil však svou totožnost. Jediné, co takto vedenými rozhovory potvrdil, že patří mezi kriminalisty. Více, z profesionálního pohledu, odhalit nehodlá. Jeho identitu, kromě nejbližších spolupracovníků, zná i několik novinářů. Nesprávný je i rok jeho narození uváděný na přebalech knih. Svou identitu Dominik Dán částečně odkryl v září 2020 poté, co byl propuštěn z Ministerstva vnitra Slovenské republiky. Oficiálním důvodem jeho odchodu z ministerstva měly být chystané organizační změny ve struktuře ministerstva a zrušení pozice, jíž na ministerstvu zastával. Slovenská média však spekulovala, že důvodem měl být fakt, že D. Dán na ministerstvu nepracoval a jen docházel pro výplatu, což vadilo novému ministru vnitra, Romanu Mikulcovi. Na své propuštění z ministerstva a odchod na odpočinek D. Dán reagoval otevřeným dopisem , v němž jednak velmi stručně vysvětlil svou pracovní pozici, pozadí propuštění i další záměry . Z otevřeného dopisu Dominika Dána a následné reakce ministra R. Mikulce je zřejmé, že Dán od roku 2010 pracoval v tiskovém odboru ministerstva vnitra, když předtím dvacet pět let pracoval u policie, mimo jiné na pozici vyšetřovatele. Autor ve svých knihách řeší kriminální případy, které se staly v tzv. Našem městě . Ačkoliv je jeho dílo monotematické a tyto případy vždy řeší detektivové z oddělení vraž...
Více od autora
C. S Lewis
Clive Staples Lewis , přezdívkou Jack, byl spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena, autora Pána prstenů. Oba autoři byli vůdčími postavami mezi profesory anglického jazyka na univerzitě v Oxfordu a neformální oxfordské literární skupiny zvané Inklings. Podle svých memoárů Zaskočen radostí byl Lewis po svém narození pokřtěn v irské anglikánské církvi, ale v době svého dospívání od víry odpadl. Pod vlivem Tolkiena a dalších přátel se ve věku kolem 30 let znovu obrátil ke křesťanství a stal se laikem anglikánské církve. Obrácení významně ovlivnilo jeho dílo a jeho rozhlasový pořad o křesťanství vysílaný za války vyvolal vlnu nadšení. V pozdějším období života se oženil s americkou spisovatelkou Joy Greshamovou, která o čtyři roky později ve věku 45 let zemřela na rakovinu kosti. Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005. Z jeho křesťanských děl dosáhly velkého úspěchu a celosvětové popularity např. Rady zkušeného ďábla, které byly přeloženy do desítek jazyků a v současnosti se pracuje na jejich převedení na filmové plátno, či kniha K jádru křesťanství. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších křesťanských laických apologetů 20. století.) Pozn.: Jednou se J. R. R. Tolkien vsadil s C. S. Lewisem, kdo napíše dřív nějakou vícedílnou fantasy. C. S. Lewis vyhrál, a tak na světlo světa přišly Letopisy Narnie a Pán Prstenů. * Knih...
Více od autora
Anne Golon
Anne Golon či Sergeanne Golon je nejznámější pseudonym autorky Simone Changeux byla francouzská spisovatelka známá zejména svými romány o proslulé francouzské milostnici 17. století Angelice. Narodila se v přístavním městě Toulon jako dcera kapitána francouzského námořnictva. Jako dítě byla často nemocná, takže do školy moc nechodila a svůj proležený čas věnovala malování a psaní. To přineslo zaručeně své ovoce, protože první knihu napsala již v 18 letech. Vydané však bylo až v roce 1944. Z Anne se stala novinářka, kterou neumlčela ani válka. Díky povolení úřadů mohla opustit Paříž okupovanou nacistickými vojsky a vydala se na venkov. Jela na kole, malovala a psala. O přespání vždy zažádala v nějakém klášteře. Měla zamířeno do Španělska, ale i přes její formální žádosti o přechod byla na hranicích zadržena gestapem. Uprchnout se jí tenkrát podařilo jen zázrakem. Po válce už věděla, že ji psaní uživí, a tak se rozhodla jet do Afriky, kde dostala nabídku napsat o geologovi a chemikovi, který se v Africe zabýval těžbou zlata, o Vsevolodovi Goloubinoffim. Toto setkání bylo pro oba osudové a jeho můžete znát jako Serge Golona. Serge se proti vůli svého otce s Anne oženil a narodily se jim tři děti. Pierre , Nadia a Cyrille .
Více od autora
Amanda Quick
Narodila se 28. března 1948 v Borrego Springs ve státě Kalifornia. Za svobodna se jmenovala Castleová a její matka ji vychovávala společně s jejími dvěma bratry – Jamesem a Stephenem. Svá studia historie na kalifornské univerzitě v Santa Cruz ukončila s hodností bakaláře v roce 1970. Ve studiu pak pokračovala na státní univerzitě v San Jose, kde si udělala doktorát z knihovnictví. Okamžitě po jeho získání se vdala za inženýra Franka Krentze, s nímž se setkala na škole v San Jose. Novomanželé se přestěhovali na Panenské ostrovy, kde Jayne pracovala jako knihovnice na základní škole. O této době Jayne mluví jako o „zhoubě svého profesionálního života“. Práce v knihovně se jí líbila, ale uvědomila si, že to, co se požaduje od učitelky na základní škole, ji neuspokojuje. Změnila tedy své působiště a pracovala jako knihovnice na vysoké škole. Nyní už déle než 30 let žije Jayne se svým manželem Frankem v Seattlu ve státě Washington. Je proslavená svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno. Mimo jiné ráda vaří vegetariánská jídla. Díky její minulosti jistě nikoho nepřekvapí, že je velice štědrá vůči knihovnám, kterým pravidelně přispívá nemalými finančními částkami. Založila také univerzitní knihovnický fond, díky němuž si univerzitní knihovny mohou dovolit nakupovat více literatury a finančně přispívá patnácti základním školám v Seattlu na nákupy nových knih. Je rovněž členkou poradního sboru washingtonské univerzity pro nástavbové studium v oboru tvůrčího psaní. Když ještě pracovala jako knihovnice na vysoké škole v Duke, začala s psaním vlastních povídek. Kombinovala v nich prvky romance s postupy science-fiction. Asi šest let psala a rozesílala náměty na romány, ale ty se jí pravidelně vracely se zamítavým stanoviskem. Během této doby zkoušela několikrát se svojí tvorbou skončit, ale ta se jí mezitím stala nutností. Pak se s rodinou přestěhovala do Seattlu, aby tam její manžel pokračoval v kariéře leteckého inženýra. Ani v ...
Více od autora
Vladimír Jiránek
Vladimír Jiránek byl český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek – králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Mezi časopisy, se kterými spolupracoval, patří: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa atd. Je také autorem obrázků v počítačové hře Expedice na divnou planetu pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho kreslené vtipy na aktuální témata bylo možno vidět v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, v časopise Reflex a na internetových stránkách Neviditelného psa. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, stylizovaná podoba Sigmunda Freuda se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa. Jméno „Jiránek“ nese planetka 1997 ET1 objevená v roce 1997. Zemřel v noci z 6. na 7. listopadu 2012.
Více od autora
Pavel Kosatík
Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.
Více od autora
Oldřich Odvárko
Doc. RNDr. Oldřich Odvárko, DrSc., narozen 29. 11. 1938 v Nové Pace. Katedra didaktiky matematiky MFF UK. Autor desítek učebnic matematiky pro střední a základní školy a metodických materiálů pro učitele.
Více od autora
Miguel de Cervantes Saavedra
Miguel de Cervantes y Saavedra byl španělský voják, básník a spisovatel. Působil na přelomu 16. a 17. století za vlády Filipa II. a jeho potomka Filipa III. Ačkoliv ve Španělsku byla hospodářská krize, španělské umění a literatura dosahovaly svého vrcholu. Dalšími významnými osobnostmi v této době byli: Velázquez, Murillo, El Greco, Lope de Vega a Calderon). Cervantes se narodil jako třetí dítě z pěti v rodině zchudlého nižšího šlechtice Rodriga Cervantese z rodu Saavedrů , špatného chirurga, dobrého jezdce na koni a amatérského hráče na violu, a Doni Leonor de Cortinas Sánchez z rodiny statkářů. Rodiče mu zajistili vzdělání, jaké jim dovolila tehdejší finanční situace, kdy král Karel V. uvalil na obyvatele tak vysoké daně, že je bylo schopno zaplatit kolem 20% z nich. V roce 1551 se pětičlenná rodina přestěhovala za lepším životem do Valladolidu. Tento cíl se nenaplnil, protože Cervantesův otec Rodrigo byl špatný lékař, trpěl hluchotou, brzy byl uvězněn kvůli dluhům a majetek rodiny byl zabaven. V roce 1553 se rodina vrátila do rodného města, šestiletého Miguela učil číst a psát příbuzný rodiny Alonso de Vieras, od roku 1555 Cervantes chodil do nově založené Jezuitské školy v Córdobě. V roce 1564 se přestěhovali do Sevilly, a v roce 1566 do Madridu. V devatenácti letech začal studovat na veřejné škole Estudio de la Villa, kterou vedl lingvista, profesor Juan Lopéz de Hoyos, který se nejvíce zasloužil o Cervantesovo vzdělání a také v jednom se svých děl vydal i několik Cervatesových raných básní. Roku 1550 se narodil Cervantesův bratr Rodrigo, v roce 1552 sestra Magdalena, v roce 1554 bratr Juan. V roce 1569 se Cervantes přestěhoval do Říma. Tam pracoval jako tajemník pro Gulia Acquaviva. Možné vysvětlení pro Cervantesův nečekaný odjezd ze Španělska byl útěk před trestem za účast v souboji s Antoniem de Sigurga. V roce 1570 narukoval k vojsku Juan...
Více od autora
Marek Podhorský
Autor turistických průvodců. Jeden z tvůrců televizního pořadu Toulavá kamera, který vysílá Česká televize a spoluautor navazujících knih 50 vybraných reportáží. Pořad provází diváka po různých koutech České republiky a poznává tak zajímavé historické památky, důležitá místa, rodná místa slavných osobností apod.
Více od autora
Karel Toman
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...
Více od autora
Josef Václav Sládek
Josef Václav Sládek byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I. Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery. Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky. Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci. Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky , procestoval ji od Michiganu po Kalifornii a pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Byl orientován především na anglo-americkou literaturu. Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské p...
Více od autora
Ján Kozák
Jan Kozák byl český spisovatel. Patřil ke spisovatelům, kteří byli zcela oddáni politice KSČ. Po roce 1968 podporoval tzv. normalizační proces. Jan Kozák je prozaik, jehož dílo je tematicky spjato se dvěma oblastmi - s východním Slovenskem, krajem pod Vihorlatem a se sibiřskou tajgou. Jan Kozák se narodil v Roudnici nad Labem jako syn strojního zámečníka. V roce 1940 maturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích. Po maturitě pracoval v Roudnici nad Labem jako úředník u firmy Meva. V roce 1945 byl členem revolučního národního výboru v Roudnici a vstoupil do KSČ. V roce 1951 absolvoval ústřední politickou školu KSČ a stal se pracovníkem aparátu ÚV KSČ. Přednášel také na Vysoké škole politické ÚV KSČ. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl předsedou federálního Svazu československých spisovatelů. Jako stranický pracovník se Jan Kozák účastnil kolektivizace venkova na Slovensku, odkud čerpal náměty ke svým prvním knihám. Náměty čerpal i na svých cestách na Sibiř.
Více od autora
G. K Chesterton
Chesterton napsal přibližně osmdesát knih, několik set básní, kolem dvou set povídek, čtyři tisíce esejů a několik her. Působil jako sloupkař pro noviny Daily News, Illustrated London News a vlastní G.K.’s Weekly. Psal i články pro Encyklopedii Britannica, pro 14. vydání například vytvořil heslo Charles Dickens a část hesla Humor. Jeho nejznámější literární postavou je kněz z detektivních povídek Otec Brown. Za předlohu mu posloužil jeho přítel, katolický kněz John O` Connor, který ho provázel na cestě spirituálního hledání až ke konverzi na katolickou víru. Z jeho románů je pravděpodobně nejvíce známý Anarchista Čtvrtek. Ještě před svým vstupem do katolické církve byl Chesterton zapřisáhlým křesťanem, křesťanská témata a symbolika se objevují ve většině jeho děl. Ve Spojených státech jsou známá jeho díla týkající se distributivismu, protože je popularizoval časopis American Review . Ve svých dílech obhajuje tradiční hodnoty. Ve vážných komentářích o světě, vládě, politice, ekonomice, filozofii, teologii a o mnoha dalších tématech často využíval formu paradoxu. Výrazným znakem Chestertonova díla je vtip a smysl pro humor
Více od autora
Emil Calda
Doc. RNDr. Emil Calda, CSc. narozen 3. 7. 1935 v Dobřichovicích. Autor matematických učebnic a matematických legrácek. Přezdívá si HgS - rtuťovitý stařík.
Více od autora
Anselm Grün
Anselm Grün, OSB je německý katolický kněz, benediktinský mnich, ekonom, filosof a teolog . Je mimořádně úspěšným autorem duchovní literatury a hlavním ekonomem opatství Münsterschwarzach. Napsal okolo dvou set knih. Řada z nich byla přeložena do několika jazyků, více než třicet titulů se dočkalo i českého vydání. Anselm Grün prožil dětství se šesti sourozenci v Lochhamu u Mnichova. V letech 1965 - 1971 studoval filozofii a katolickou teologii v St. Ottilienu a v Římě. V roce 1974 získal doktorát z teologie. Žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach.
Více od autora
Adolf Wenig
Adolf Wenig byl český spisovatel, pedagog, libretista a překladatel. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho děd František a otec Josef působili na tamní škole jako řídící učitelé. Po dokončení obecné školy jej otec poslal na studia do Domažlic, kde byl ubytován u krejčího Votruby . Toto období bylo poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila . Osudnou ránou, nejen pro Adolfa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Adolf Wenig studoval nižší střední školu na Smíchově. Následně Pražský učitelský ústav. Poté přijal místo učitele. Nejprve na Žižkově, poté na Královských Vinohradech. Současně se studiem pedagogiky studoval zpěv na pražské Pivodově pěvecké škole. Dne 21. listopadu 1903 se oženil s Pavlou Korbovou , dcerou pražského obchodníka Alberta Korba. Od roku 1904 bydleli manželé Wenigovi v Praze v Královských Vinohradech na Korunní třídě číslo 71. Dne 23. července 1905 se jim narodil syn Jan a 28. dubna 1912 syn Adolf. Adolf Wenig zemřel 19. března 1940 po srdečním záchvatu ve vinohradské nemocnici. Adolf Wenig pocházel z významné umělecké rodiny, kdy jeho blízcí, či vzdálení příbuzní patřili mezi významné divadelníky, redaktory, literáty a malíře. Strýc František Adolf Šubert , ke kterému se v roce 1888 po otcově smrti s matkou a sourozenci přestěhoval, byl mladším matčiným bratrem. V Praze působil jako významný český dramatik, publicista, redaktor, spisovatel a především divadelní ředitel. Mezi lety 1883 až 1900 ...
Více od autora
Viktor Fischl
Viktor Fischl , hebrejským jménem Avigdor Dagan, , byl český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista. Viktor Fischl se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové, kam se jeho rodiče přistěhovali z moravsko-slovenského pomezí. Otec Mořic Fischl byl knihvedoucí, matka Frieda byla rozená Ehrensteinová, oba příslušeli do Uher. Po maturitě na gymnáziu vystudoval sociologii a práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích od roku 1933 pracoval jako novinář na volné noze, přispíval do Českého rozhlasu, byl redaktorem sionistického týdeníku Židovské zprávy a parlamentním sekretářem menšinové Židovské strany, začal se zajímat o literaturu, psal své první básně, vydané v sbírkách Člověk na mezi, Jaro, Kniha nocí a Hebrejské melodie. V roce 1938 stihl promovat na doktora práv a oženit se se Stellou Bergerovou. Fischl dobře sledoval, co se s Židy provádělo ve 30. letech v Německu, nejistotu vystřídalo rozčarování z Mnichova a vztek, proto hned v roce 1939 emigroval s ženou a dětmi do Londýna, kde začal pracovat pro zahraniční odboj. V Benešově exilové vládě zajišťoval komunikaci s britským parlamentem a řídil propagaci československé kultury. Do začátku září, než vypukla válka, zachránil z protektorátu asi dvě stě lidí, kterým v Londýně opatřil britská víza a zajistil pro ně v Anglii přijetí. V dubnu 1939 byl v Londýně představen Janu Masarykovi, který ho už předtím znal z jeho básní. Když Benešova exilová vláda přesídlila po obsazení Francie v roce 1940 z Paříže do Londýna, nabídl mu Masaryk, jenž byl nově jmenován ministrem zahraničí, místo na svém úřadě. Tak se začalo rozvíjet přátelství, které trvalo až do Masarykovy smrti v roce 1948. Až do konce války pak Fischl pracoval jako vedoucí oddělení pro kulturní propagandu v informačním odboru čs. exilového ministerstva zahraničí a jako styčný úředník mezi čs. vládou v exilu a čs. výborem anglického parlamentu. Působil také jako ...
Více od autora
Věra Martinková
* 15.5.1948 Vysoké Mýto - grafička, malířka, nakladatelka, pedagožka. Pod pseudonymem Veronika Műllerová píše detektivní příběhy. Majitelka a šéfredaktorka nakladatelství. Učila na středních a vysokých školách, pracovala na pedagogických projektech. V současnosti majitelkou a šéfredaktorkou nakladatelství ALFA-OMEGA v Dobřejovicích, kde také žije. Autorka a spoluautorka učebnic českého jazyka a literatury, také receptů zdravé výživy.
Více od autora
Ludmila Kollmannová
PhDr. Ludmila Kollmannová je autorka českých učebnic pro výuku angličtiny .
Více od autora
Josef Jonas
Je jedním z našich nejpopulárnějších autorů a zároveň vyhledávaným praktikem celostní medicíny. Svůj věhlas získal především díky své průkopnické knize "Křížovka života" a volnému cyklu pokračování s názvem "Tajenky života". V rámci svých publikačních aktivit je také jedním z hlavních spolupracovníků a zároveň předním expertem "Encyklopedie praktického přírodního léčení" a "Rad měsíce" v měsíčníku REGENERACE, časopisu pro zdravý životní styl, který integruje poznatky tzv. západní i alternativní medicíny.
Více od autora
Franz Werfel
Franz Viktor Werfel byl rakousko-český německy píšící spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů, Pražského kruhu. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu. Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela a jeho ženy Albiny Werfelové , roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu , která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii . Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení. Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici , později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici , kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku. Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanstv...
Více od autora
Bohumil Dobrovolný
Bohumil Dobrovolný byl český konstruktér, pedagog, spisovatel a překladatel, autor mnoha strojírenských, elektrotechnických i jazykových příruček. Bohumil Dobrovolný vystudoval strojírenství na ČVUT v Praze, pracoval jako technik v několika evropských zemích, odkud si přivezl znalost jazyků, a působil jako učitel na střední průmyslové škole v Praze, nakonec jako redaktor v nakladatelstvích Hokr a Práce. Psal i romány, knihy pro děti a překládal z angličtiny. Jeho vlastní práce jsou praktické technické příručky, příručky pro konstruktéry a zlepšovatele, přehledy matematiky, fyziky a národního hospodářství, učebnice a cvičebnice jazyků i příručky jednání s lidmi a podobně. "Umění vynalézat a technicky myslit" s podtitulem "Zajímavé uvedení do světa techniky, spojené se školou zlepšovacích námětů" byl velmi dobrý úvod do studia techniky i technické a konstruktérské práce vůbec. Pro svoji stručnost a srozumitelnost byly jeho knihy velmi oblíbené a vycházely v mnoha vydáních.
Více od autora
Arkadij Natanovič Strugackij
Bratři Arkadij Natanovič Strugackij a Boris Natanovič Strugackij byli ruští spisovatelé, kteří se stali známí romány jako například Piknik u cesty, Poledne, 22. století, Je těžké být bohem nebo Špunt. Všechny tyto knihy se odehrávají ve 22. století ve Světě Poledne nazvaného podle povídkového sborníku. Psali i humorněji pojatá díla, například novely Pondělí začíná v sobotu a navazující Pohádka o Trojce. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii v kombinaci s pohádkovými a absurdními motivy však na sebe upoutali větší pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou pak měli problémy i nadále. Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi - bratři Arkadij a Boris Strugačtí - byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové. Prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivnit pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Strugačtí jsou jedni ze zakladatelů moderního žánru sci-fi. Narozen roku 1925, zemřel 1991. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v nacisty obleženém Leningradě. Doprovázel nemocného otce přes Ladožské jezero, otec však cestou zemřel a Arkadij se dostal do dětského domova, matka v Leningradě zůstala. V roce 1943 narukoval, vystudoval pěchotní učiliště v Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. V roce 1955 opustil armádu a živil se jako redaktor. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini. Narozen roku 1933, byl tedy o 8 let mladší než bratr. Proto s matkou v obleženém Leningradě zůstal, absolvoval po válce školu s maturitou a později na Leningradské státní univerzitě fakultu fyziky a mechaniky. Studia ukončil promocí v roce 1955 a začal pracovat na Pulkovské hvězdárně v Leningradě. Když v roce 1991 bratr zemřel, v psaní pokračoval pod ps...
Více od autora
A. C Nor
19.09. 1903 / 29.07.1986 A. C. Nor byl autorem románů z prostředí slezské vesnice, fejetonista. A. C. Nor, vlastním jménem Josef Kaván, se narodil v rodině mlynářského dělníka. Dětství prožil v Hlavnici u Opavy. Po maturitě na českém gymnáziu v Opavě vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval v redakci večerníku Telegraf, od roku 1952 byl redaktorem Státního technického nakladatelství. Působil i jako volný novinář a spisovatel. Živil se i přednáškami o literatuře pro školy i veřejnost po celé republice.Publikoval v Moravskoslezském deníku Cestě, Literárních rozhledech, Rozpravách Aventina, sborníku ruralistů Básníci selství aj. Po 2. světové válce působil A. C. Nor ve výboru Syndikátu českých spisovatelů, ale v únoru roku 1948 byl jako mluvčí opozice z výboru vyloučen. V roce 1963 odešel A. C. Nor do důchodu.
Více od autora
Věra Řeháčková
Věra Řeháčková je česká spisovatelka, autorka knih pro děti i dospělé. Absolvovala učiliště pro prodavačky a až do sedmnácti let ji nenapadlo, že by mohla být spisovatelkou. Prodávala v klenotnictví. Během studia na učilišti se zrodil námět jejího úspěšného románu Za bílými mřížemi: měla napsat slohovou práci o svém největším zážitku a protože jako malá strávila tři měsíce v nemocnici s nemocným srdcem, vzala si za téma právě toto. Tato práce sklidila velký úspěch, a tak ji v sedmnácti letech zpracovala pro svoji první knihu, která ale vyšla až v roce 1996. Prozatím vydala přes 50 knih. Píše romány pro děti od devíti let, dospívající dívky i dospělé. Jako téma knih pro ženy jsou jí blízké ženy v obtížných životních situacích.
Více od autora
Michal David
Michal David je známý český zpěvák, skladatel a producent, který významně ovlivnil českou hudební scénu. Narodil se 14. července 1960 jako Vladimír Štancl, později přijal umělecké jméno Michal David . Jeho kariéra začala koncem 70. let a nabrala na obrátkách v průběhu 80. let, kdy se stal jedním z nejpopulárnějších popových hudebníků v zemi. David je známý svými chytlavými melodiemi a tanečně orientovanou popovou hudbou, která často obsahuje prvky diska.
Více od autora