37381–37440 z 157325 Autoři
Arno Bělohlávek (1)
Narozen 1913, zemřel 4.4.1977 v Praze. Ing., národně socialistický novinář.
Více od autora
Armand Hammer (1)
Armand Hammer byl americký podnikatel v oboru paliv , filantrop a sběratel umění, a také člověk s nadstandardně dobrými vztahy s představiteli Sovětského svazu i USA . Jeho otec Julian Hammer byl členem Americké socialistické strany po, jejím rozštěpení, které následovalo po VŘSR, byl jedním ze zakladatelů Komunistické strany USA a v roce 1919 jejím generálním tajemníkem. Armand Hammer byl nicméně horlivý stoupenec republikánů Richardu Nixonovi např. poskytl 54000 dolarů na kampaň, nakonec ale musel zaplatit pokutu 3000 dolarů, když se zjistilo, že tyto peníze byly přijaty nelegálně.
Více od autora
Arkadij Sergejevič Buchov (1)
Buchov, Arkadij Sergejevičbyl ruský spisovatel, humorista. Narodil se v Ufě v rodině železničního úředníka. Vystudoval práva na univerzitě v Petrohradu. Psát začal v roce 1906. První kniha mu vyšla v roce 1909, působil ve slavném satirickém časopise Satirikon a byl díky tomu známý humorista v období před před revolucí. Padl za oběť stalinských čistek.
Více od autora
Arkadij Iosifovič Poltorak (2)
Ruský právník, práce z oblasti válečného mezinárodního práva.
Více od autora
Arianna Stassinopoulos Huffington (3)
Americká redaktorka, spisovatelka, publicistka a politička řeckého původu.
Více od autora
Ari Handel (2)
Americký neurobiolog , filmový producent, scénárista, spisovatel a herec.
Více od autora
Aréna (3)
Více od autora
Aran Shetterly (1)
Narozen 27.6.1970, američan, žije v Mexiku, autor publikace o kubánské revoluci.
Více od autora
Aprilynne Pike (4)
Narodila se v Salt Lake City, Utah. Vyrostla ve Phoenixu v Arizoně, až jako teenager se přestěhoval s rodinou do Driggs, Idaho. Tam dokončila střední školu. Během studia pracovala jako servírka a společnice pro starší ženy. Aprilynne dokončila bakalářské studium tvůrčího psaní za pouhé tři roky. Svého manžela, Kennetha Pikea, poznala když sloužil dvouletou misi v LDS Church. Po ukončení titulu se Aprilynne odstěhovala za Kennym do Provo ve státě Utah, kde studoval na bakalářský titul v oboru filozofie. Zde se jim narodilo první dítě. Během této doby Aprilynne začala psát svůj první román. Když Kenny dostudoval, přestěhovali se do domu svých rodičů ve Phoenixu v Arizoně, kde se jim narodilo jejich druhé dítě. Aprilynne a její rozrůstající se rodina se vrátili do Provo, Utah, tak mohl studovat Kenny BYU právnickou fakultu. Do této doby napsala tři romány a začala psát čtvrtý - její první pokus o knihu pro mladé dospělé - a dokončila ho jen pár týdnů před porodem svého třetího dítěte. Ani jeden z románu jí nikdo nechtěl vydat. Po několika měsících úprav byl románový debut Křídla vydán - pár týdnů poté, co její manžel vystudoval právnickou fakultu. Křídla debutoval jako New York Times bestseller. Mezi vichřicí turné a úpravami Aprilynne přestěhovala svou rodinu zpět do tepla, do Arizony, kde porodila své čtvrté dítě.
Více od autora
April Wine (4)
April Wine je kanadská rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Halifaxu v Novém Skotsku. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století zaznamenala skupina mezinárodní úspěch, vydala více než 20 alb a získala si pověst díky svému hardrockovému zvuku. Skupinu původně vedli bratři David Henman na kytaru a Ritchie Henman na bicí, spolu s jejich bratrancem Jimem Henmanem na baskytaru a Mylesem Goodwynem jako zpěvákem a hlavním autorem písní. V průběhu kariéry se však sestava několikrát změnila.
Více od autora
Appianos (2)
Historik, alexandrijský Řek. Působil jako úředník v Egyptě a jako advokát v Římě. Tam byl povýšen na císařského finančního správce.
Více od autora
Antti Ervasti (2)
Finský psychoterapeut se zaměřením na rodinu, mezilidské vztahy a sexuální terapii.
Více od autora
Antony Jay (3)
Sir Antony Rupert Jay, CVO, je anglický spisovatel, moderátor a režisér, nejznámější jako spoluautor satirických seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.
Více od autora
Antony Bridge (2)
Ctihodný Antony Cyprian Bridge působil řadu let jako úspěšný ateistický umělec a za války jako důstojník zpravodajské služby. Po určitém váhání přijal křesťanství a požádal o vysvěcení. Sloužil na farnostech v Kentu a Londýně a od roku 1968 působil jako děkan v Guildfordu. Pravidelně přednášel na Swan's Hellenic Cruises, pořádal přednášková turné do Izraele a Anatólie. V letech 1975-1978 působil v Advisory Council of the Victoria and Albert Museum, v rozhlasu a televizi. Jeho životopis byzantské císařovny Theodory byl vysoce hodnocen všemi významnými recenzenty.
Více od autora
Antonio Tabucchi (3)
Antonio Tabucchi byl italský spisovatel. Vyučoval portugalský jazyk a literaturu na univerzitě v Sieně. Díky své manželce, Marii José de Lancastre, a své lásce k Portugalsku byl velkým znalcem, kritikem a překladatelem děl spisovatele Fernanda Pessoy, z nichž čerpal koncept saudade, fikce a heteronym. S Pessoovým dílem seznámil v 60. letech na přednáškách, které navštěvoval na Sorboně. Byl jím natolik fascinován, že se po návratu do Itálie začal učit portugalsky, aby Pessoově poezii lépe rozuměl. Jeho knihy a eseje byly přeloženy v 18 zemích. Spolu se svou ženou přeložil mnoho Pessoových knih, napsal o něm knihu esejí a divadelní hru. Za Indické nokturno obdržel francouzskou cenu „Médicis étranger“; za Jak tvrdí Pereira obdržell premio Campiello. Narodil se v Pise 24. září 1943, ale vyrůstal u matčiných rodičů v nedalekém Vecchianu. Během studia na univerzitě podnikl mnoho cest po Evropě po stopách autorů, s nimiž se setkal v knihovně matčina bratra. Po návratu do Paříže z jedné z cest nalezl ve stánku poblíž nádraží Gare de Lyon francouzský překlad básně Tabacaria se jménem autora Álvaro de Campos, jedním z heteronymů Fernanda Pessoy. Na stránkách této knížky našel objekt svého zájmu následujících dvaceti let. Odjel do Lisabonu a město i zemi si zamiloval. V roce 1969 promoval s diplomovou prací o portugalském surrealismu. V 70. letech se zdokonaloval na Scuola Normale Superiore di Pisa a v roce 1973 začal vyučovat portugalskou literaturu a jazyk v Bologni. V roce 1973 napsal Piazza d'Italia, „lidovou bajku o třech jednáních, epilogu a dodatku“, jak praví podtitul. Jde o pokus vylíčit perspektivu ztracenců podle tradice velkých italských spisovatelů, jako jsou Giovanni Verga, Federico de Roberto, Giuseppe Tomasi Di Lampedusa, Beppe Fenoglio nebo současník Vincenzo Consolo. V roce 1978, poté co začal učit na univerzitě v Jan...
Více od autora
Antonio Gramsci (4)
Antonio Gramsci byl italský politik, publicista a marxistický filosof. Jako zakládající člen a vedle Amadea Bordigy, kterého vystřídal ve vedení, nejvýraznější osobnost Komunistické strany Itálie 20. let 20. století, byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Ve svých pracích se zaměřil na analýzu kulturní a politické dominance, je proslulý svou koncepcí kulturní hegemonie jakožto prostředku udržování moci v kapitalistické společnosti. Patří k nejvýraznějším osobnostem marxistického myšlení. Gramsci se narodil v Ales na Sardinii . Byl čtvrté ze sedmi dětí nižšího úředníka Francesca Gramsci. Rodinné jméno odkazuje nejspíš k městu Gramsh v Albánii. Otcovy finanční problémy nutily rodinu k neustálému stěhování po Sardinii, až se konečně usadila v Ghilarze. V r. 1898 byl otec v pochybném procesu odsouzen za zpronevěru a uvězněn, což v rodině prohloubilo již tak značnou chudobu a donutilo malého Antonia opustit školu a vydělávat příležitostnou prací. To trvalo až do otcova propuštění v r. 1904. V dětství prodělal Antonio několik zdravotních potíží, z nichž nejhorším bylo poranění páteře, které vedlo k omezení růstu a shrbení postavy. Zdravotní potíže pak provázely Gramsciho po celý jeho život. Druhý stupeň školy dokončil Gramsci v Cagliari, kde bydlel se svým starším bratrem Gennarem. Ačkoli ten se stal jako bývalý voják militantním socialistou, Antoniovy sympatie měl v tehdy spíše sardinský nacionalismus jako odpověď na zbídačování místních zemědělců a horníků průmyslovým severem. Antonio Gramsci dostal v r. 1911 stipendium na Turínské univerzitě , kde se vrhl do četby a studia jazyků. Gramsci objevoval Turín v čase zvýšené industrializace, kdy fabriky jako Fiat a Lancia proletarizovaly příchozí z chudých zemědělských regionů, na vzestupu byly dělnické odbory a na obzoru první sociální bouře. Gr...
Více od autora
Antonín Vaněk (3)
Narozen 17. 5. 1932 ve Vysočanech u Blanska, zemřel 1996. PhDr., DrSc., sociolog zabývající se dějinami české sociologie. Docent v Ústavu marxismu-leninismu University Karlovy v Praze. Politický pracovník.
Více od autora
Antonín Sum (3)
Narozen 31.1.1919, zemřel 15.8.2006 v Praze. Účastník druhého odboje, tajemník Jana Masaryka, starosta Českého Junáka, soudní tlumočník, čestný předseda v Českém svazu bojovníků za svobodu.
Více od autora
Antonín Skrbek (4)
Narozen 8.10.1905, zemřel 30.7.1985. Ing.arch., dr., profesor dopravního stavitelství a vysoké školy železniční, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Šilha (3)
Narozen 31. 5. 1885 ve Starém Podlesí u Příbrami, zemřel 15. 2. 1966 v Příbrami. PhDr., středoškolský profesor, autor jazykových učebnic, slovníků, pedagogických a politicko-historických prací, beletrista, překladatel z francouzštiny, ruštiny a esperanta.
Více od autora
Antonín Schönfeld (2)
Narozen 31. 3. 1869 ve Vraňanech, zemřel 12. 8. 1958 v Úvalech u Prahy. MUDr., RTDr., docent pro obor chov včel, publikace z oboru, též z oboru hydrobiologie. Zabýval se též chovem drobných hospodářských zvířat, hedvábnictvím, rybářstvím.
Více od autora
Antonín Santner (4)
Narozen 28. 8. 1889 v Kročehlavech, zemřel 11. 9. 1948 v Novém Městě nad Metují. Divadelní herec, reřisér, dramatik, autor divadelních her, pohádek, pro děti, oberetních libret, veseloher a historické hry.
Více od autora
Antonín Rükl (4)
Narozen 22.9. 1932 v Čáslavi, zemřel 11./12. 7. 2016 v Praze. Popularizátor astronomie, kartograf, věnoval se též vědecké ilustraci a fotografii.
Více od autora
Antonín Rambousek (3)
Narozen 6.9.1903, zemřel 31.12.1984. Typograf, externí učitel na grafické škole. Práce v oboru, publikoval též anglicky.
Více od autora
Antonín Rambousek (3)
Narozen 12.1.1872 v Novém Kníně, zemřel 20.11.1931 v Praze. Pedagog, redaktor časopisů Česká osvěta a Školská praxe, lidovýchovný pracovník. Práce v oboru.
Více od autora
Antonín Prchlík (3)
Narozen 3.6.1880 v Zásmukách. Středoškolský profesor, práce z oboru geologie.
Více od autora
Antonín Pavel (3)
Narozen 26. 10. 1887 v Kojetíně, zemřel 14. 9. 1958 ve Francii. Ing., státní úředník, zemědělský odborník, publicista. Práce v oboru, politické spisy, překlad z ruštiny.
Více od autora
Antonín Modr (3)
Antonín Modr byl český hudební vědec, skladatel a příležitostný dirigent. Začínal jako dělník a amatérský hudebník ve Strašicích na Rokycansku. Později hrál ve vojenských kapelách v italském Roveretu a v Rimavské Sobotě na Slovensku. Po první světové válce studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Rudolfa Reissiga a skladbu u Josefa Suka. V letech 1923–1927 byl violistou České filharmonie, poté hrál v orchestru Národního divadla a v letech 1934–1936 v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu, který také příležitostně řídil. Vedl lidové umělecké soubory a byl sbormistrem pěveckého sdružení Lukes. Na konzervatoři vyučoval teoretické předměty a hru na kytaru a staré nástroje. V roce 1949 odešel do invalidního důchodu a pouze externě vyučoval na Vyšší hudebně pedagogické škole. Jeho skladatelské dílo na veřejnost příliš neproniklo. Velký význam však měly jeho teoretické práce. Kniha „Hudební nástroje“ vyšla v několika vydáních v tehdejším Československu i v zahraničí. V průběhu druhé světové války se věnoval téměř výhradně chrámové hudbě. Zkomponoval několik mší a jiných duchovních skladeb.
Více od autora
Antonín Minařík (1)
Narozen 14. 8. 1980. Ing., Ph.D., chemický technolog a vysokoškolský učitel, zaměřený na makromolekulární chemii a vliv samoorganizovaných procesů na polymerní materiály.
Více od autora
Antonín Lukeš (3)
Narozen 22. 4. 1901 v Praze, zemřel 15. 2. 1989 tamtéž. MUDr., primář otorinolaryngologie. Práce v oboru.
Více od autora
Antonín Lenz (3)
Antonín Lenz , byl český katolický kněz, pedagog v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kanovník a probošt Vyšehradské kapituly, poslanec českého sněmu a panské sněmovny. Úzce spolupracoval s biskupem Jirsíkem, který ho inspiroval k dalšímu studiu teologie a literární tvorbě. Byl zakladatelem teologické antropologie, ve věroučných textech mj. hodnotil Jana Husa, Petra Chelčického a další náboženské myslitele a pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty polemizoval s proticírkevními názory Alfonse Šťastného. Jeho rodiče byli zaměstnáni na schwarzenberském panství, otec mu zemřel v útlém dětství. Navštěvoval německé a latinské školy, ale učil se i česky. V roce 1850 vstoupil do semináře v Českých Budějovicích, kde strávil čtyři šťastná léta. Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854. a stal se nakrátko kaplanem v Jílovicích. Se svolením biskupa Jirsíka se zapsal na pražskou filosofickou fakultu, kde se připravoval na povolání učitele matematiky a fyziky. Kněžské povolání jej ale lákalo víc a zanedlouho se vrátil zpět do jižních Čech. Působil jako kaplan v Budislavi a Deštné, kde zastával většinu úkolů za místního nemocného faráře. Roku 1861 úspěšně absolvoval zkoušky na bohoslovecké fakultě v Praze a byl biskupem Jirsíkem jmenován členem katedry dogmatiky a patrologie v budějovickém semináři. S biskupem úzce spolupracoval, chodili spolu na procházky a diskutovali. V té době začal také literárně tvořit. Když Jirsík vyslovil obavy z šíření bezbožství mezi českou inteligencí , zareagoval Lenz napsáním několika brožur pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty, v němž tyto názory populární formou vyvracel z hlediska katolické církve. Vedle toho psal i odborné texty.. Ze sudetského Něm...
Více od autora
Antonín Krejčí (2)
Antonín Krejčí byl katolický kněz a vlastenec z doby národního obrození. Od roku 1837 dělal kaplana v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích. Je spojován s nalezením zlomku staročeské epické básně Alexandreis a dalších cenných rukopisů. Znal se s pražskými představiteli národního obrození, zejména s Karlem Jaromírem Erbenem, kterého seznámil s českobudějovickým prostředím a kterému pomáhal v jeho studiu písemností, uložených v městském archivu a při sběru dokladů lidové slovesnosti v okolí Českých Budějovic. Byl spoluzakladatelem vlasteneckého spolku Slovanská lípa v Českých Budějovicích. Obdržel diplom Matice české. Za svou činnost v roce 1848 byl vězněn v Praze . Po propuštění byl přeložen do Jílovic, poté do Mrákova a nakonec do Folmavy. V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.
Více od autora
Antonín Koudelka (3)
Narozen 27. 2. 1856 v Rábu u Pardubic, zemřel 7. 6. 1905 v Praze. Profesor v Plovdivu v Bulharsku, česko-americký novinář, cestovatel, redaktor. Autor cestopisů a učebnic bulharštiny. Překladatel z ruštiny, bulharštiny, francouzštiny, angličtiny a dánštiny.
Více od autora
Antonín Konečný (2)
Narozen 17. 6. 1923 ve Šitbořicích, zemřel 12. 4. 2006. Ing., ekonom, specialista na vinohradnictví a vinařství, práce v oboru.
Více od autora
Antonín Kapek (2)
Narozen 6.6.1922 v Roudnici nad Labem, zemřel 23.5.1990 ve Svinné. Ing., docent, komunistický politik, literatura z oboru strojírenství.
Více od autora
Antonín Jaroš (4)
Antonín Jaroslav Liehm je český filmový a literární kritik, publicista, československý komunistický politik a reformní politik. Proslavil se především jako zakladatel mezinárodní kulturní revue Lettre Internationale, kterou vydává od roku 1984 v exilu v Paříži. A. J. Liehm se narodil v Praze. V roce 1946 založil s E. F. Burianem týdeník Kulturní revue. V roce 1949 bylo vydávání týdeníku zastaveno a Liehm začal pracovat v Našem vojsku, v ČTK a na Ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1961 se podílí na vedení Literárních novin. Po srpnu 1968 odchází do Paříže a vyučuje na univerzitách v Paříži, New Yorku, Philadelphii a Londýně. V Paříži začal v roce 1984 vydávat časopis Lettre internationale. Přeložil do češtiny romány Aurelián, Basilejské zvony a Cestující z Imperialu , výbor z literárněkritických a teoretických statí Básník a skutečnost a sborník Dramata . Po sametové revoluci byl členem redakční rady týdeníku Česko–slovenské Mosty a je předsedou redakční rady Listů. Podle stránek www.cibulka.net i podle stránek www.mvcr.cz byl agentem a tajným spolupracovníkem StB.
Více od autora
Antonín Jareš (2)
Narozen už nemístně dávno a následkem brzy pak nastalých časů k životu až nechtěně pestrému. Nedlouho po rudém Únoru odešen od Vysokého učení k budování socializmu lopatou, než se mu po čase podařilo vsoukat se alespoň k řemeslu automontéra. Od toho se po dalším čase vetřel až k existenci ve výzkumu motorových vozidel, sice náramně zajímavé, ale politicky právě tak vratké, ze které se mu ještě před příchodem bratrských armád zdařilo radši se přemístit do bezpečnějších krajin. Tam se až v Torontu uchytil u všelijakého výzkumnictví, než mimo do odborných a krajanských periodik začal psát doopravdy ve věku už dostatečně zralém. Jeho první knížka vyšla v r.1989 ve Škvoreckých nakladatelství 68 Publishers, druhá v nakl. Baronet 2006, třetí 2010 v nakl. Akcent, kde je i čtvrtá přítomně ve smlouvě k vydání. Ale protože už jen nemnoho času a energie mu zbývá k dalšímu zápolení s nakladatelským byznysem, rozhodl se publikovat zbývající spisy elektronicky. Dva z nich tu právě vycházejí a mělo by dojít ještě na tři další.
Více od autora