37321–37380 z 157325 Autoři
Balet (4)
Balet je forma scénického tance, která využívá choreografii. Balet může být samostatné dílo, nebo může být součástí opery nebo operety. Mezi významná baletní představení patří Louskáček, Labutí jezero, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Giselle a mnoho dalších. Kořeny baletu lze hledat ve druhé polovině 16. století jednak v tanečních vložkách italských oper a francouzským ballet de cour. Tito předchůdci baletu obsahovali tance, již v tomto období se objevují speciální kostýmy a výzdoba. Balet jako samostatná umělecká forma se začal vyvíjet ve Francii během vlády Ludvíka XIV. , který byl velkým příznivcem tance, a jelikož došlo k poklesu kvality tanečních standardů, založil roku 1661 Académie Royale de Danse . Dvorním hudebním skladatelem Ludvíka XIV. byl Jean-Baptiste Lully, ten složil první tzv. comédie-ballet . V této rané formě baletu byly jednotlivé scény divadelní hry oddělované tancem. Díky Lullymu došlo k rozdělení taneční akademie na dvě části: opéra-ballet a školu pro profesionální tanečníky, která byla spojena s Académie Royale de Musique. V 18. století došlo k popularizaci baletu, která vedla k rozpracování a vylepšení baletní techniky, v této době se balet stal rovnoprávnou dramatickou formou. Na vývoj baletu mělo velký vliv vydání Lettres sur la danse et les balety sepsaných Jeanem-Georgesem Noverrem, díky čemuž došlo k plnému prosazení pantomimy a reformě pohybů, čímž se zlepšily možnosti vyjadřovat příběh. V 19. století zájem o balet poklesl, díky velkým sociálním změnám ve společnosti ztratil oporu v aristokratických kruzích a lze říci, že se rozvíjel pouze ve Francii, Rusku a Itálii. Ve 20. století došlo především díky ruské škole k určité renesanci klasického baletu, který díky řadě vynikajících tanečníků postupně získal zpět své ztracené pozice. V Německu došlo k rozvoji tzv. výrazového tance. Sergej Ďagilev založil v Paříži soub...
Více od autora
Bahia Bakari (1)
Bahia Bakari je mladá francouzská dívka, která se proslavila přežitím letecké katastrofy nad Indickým oceánem nedaleko od souostroví Komory. Přes devět hodin se držela jedné z trosek, než byla jako jediná přeživší zachráněna. V roce 2010 vydala o svých zážitcích memoáry Já, Bahia, zázračně zachráněná.
Více od autora
Baden (2)
Více od autora
Bachcollegium Stuttgart (1)
Bach-Collegium Stuttgart je renomovaný německý orchestr, který se specializuje na provádění děl Johanna Sebastiana Bacha a jeho současníků. Soubor byl založen v roce 1965 Helmuthem Rillingem a získal si mezinárodní uznání za autentické a historicky poučené provedení barokní hudby. Bach-Collegium Stuttgart často spolupracuje s pěveckým sborem Gächinger Kantorei, který rovněž založil Rilling, a uvádí sborové orchestrální skladby. V průběhu let nahráli řadu alb, včetně významných děl, jako jsou Bachovy kantáty, pašije a Mše h moll. Jejich interpretace se vyznačují vědeckým přístupem a muzikálností a přispívají k hlubšímu pochopení a ocenění barokního repertoáru. Soubor absolvoval rozsáhlá turné a vystupoval na významných festivalech a koncertních místech po celém světě.
Více od autora
Babe (2)
Více od autora
Ayn Rand (4)
Ayn Randová, vlastním jménem Ayn Rand O'Connor, rodným jménem Alisa Zinověvna Rozenbaum, přechýleně Rozenbaumová, rusky Алиса Зиновьевна Розенбаум byla původem ruská židovská spisovatelka a filosofka, která emigrovala do USA, kde se stala známou především díky svým románům, ve kterých nastínila zcela nový filosofický systém – objektivismus, který později dále rozpracovala. Ayn Randová vystudovala historii a filozofii na Petrohradské univerzitě. Dva roky po dokončení studia emigrovala do Spojených států amerických. První léta po emigraci strávila v Hollywoodu, kde se pokoušela psát filmové scénáře. První scénář se jmenoval Red Pawn a podařilo se jí ho prodat v roce 1932. Svůj první román, We the living, dokončila v roce 1933, nenašla však vydavatele až do roku 1936. Její druhý román, The Fountainhead , byl odmítnut dvanácti nakladateli, ale nakonec byl vydán v roce 1943. I když byl povětšinou literárním světem ignorován, stal se z něj bestseller a zůstal jím dodnes. V roce 1957 vyšel poslední román, Atlas Shrugged , ve kterém představila svou unikátní filozofii – objektivismus. Od té doby se Ayn Randová věnovala psaní esejů a přednáškám, které analyzovaly současné dění a aplikovaly objektivismus na politické a společenské otázky. Její otec ji dal přezdívku Ájin, což hebrejsky znamená „oko“. Ona sama přijala příjmení Rand, které je odvozeno buď od měny Jižní Afriky, tehdejšího největšího naleziště diamantů, anebo od psacího stroje Remington-Rand. Randová objektivismus charakterizovala jako „filosofii pro život na zemi“. Objektivismus je integrovaným systémem definujícím abstraktní principy, jimiž by se měl člověk řídit ve svém myšlení a jednání, má-li žít životem hodným člověka. Ayn Randová nejprve objektivismus představila v podobě hrdinů svých románů The Fountainhead a Atlas Shrugged, poté ji detailněji rozpracovala ve svých spisech a přednáškách o objektivismu. Její vize člov...
Více od autora
Ayaan Hirsi Ali (3)
Ayaan Hirsi Aliová, celým původním jménem Ayaan Hirsi Magan Isse Guleid Ali Wai’ays Muhammad Ali Umar Osman Mahamud je somálsko-nizozemská feministická a ateistická aktivistka, spisovatelka, politička, a kritička islámu volající po reformaci tohoto náboženství. Při studiu díla Sigmunda Freuda a filozofa Hermana Philipsea se stala ateistkou. Roku 2000 vystudovala politické vědy na univerzitě v Leidenu. Posléze začala silně kritizovat islám, byla autorkou scénáře proti-islámského filmu Podvolení , který režíroval Theo van Gogh, jenž byl později právě kvůli tomuto filmu zavražděn. Známé je její odsouzení proroka Mohameda jako úchyla, pedofila a megalomana. Roku 2007 založila nadaci AHA Foundation, která podporuje ženy v islámských zemích a lidi utlačované v těchto zemích z náboženských důvodů. Od roku 2003 byla poslankyní dolní komory nizozemského parlamentu za pravicovou Lidovou stranu pro svobodu a demokracii. Po kontroverzních tahanicích ohledně jejího nizozemského občanství a kvůli lepší ochraně před muslimskými hrozbami se rozhodla odejít do USA. Od roku 2012 žije v USA trvale, roku 2013 zde získala občanství. Je manželkou britského historika Nialla Fergusona. Roku 2005 ji časopis Foreign Policy označil jako 46. nejvlivnějšího intelektuála na světě.
Více od autora
Axel Frelau (2)
Autor dobrodružných romámů, jejichž děj se odehrává v exotických prostředích, které autor dobře zná. Prožil totiž většinu svého života jako lékař v rozvojových zemích. Německý spisovatel Alex Frelau je pseudonym pro Maxima Laufera, narodil se 13. listopadu 1909 ve Vyškově. Vystudoval medicínu. účastnil se občanské války ve Španělsku, na republikánské straně . Později působil jako lékař v Kongu. Usadil se v Praze. V jeho románech a povídkách se projevují socialistické tendence, příběhy se odehrávají většinou v Africe nebo ve Španělsku.
Více od autora
Augustin Skýpala (3)
SKÝPALA Augustin - básník a publicista Narozen 22. 11. 1920 v Jarcové u Valašského Meziříčí Mládí prožil na Oznici, absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a kurzy řezbářství a sochařství. V letech 1940-41 byl také členem divadelního kroužku Mladá scéna vedeného bratry Radokovými. V bulletinu tohoto kroužku také publikoval své první verše. Po válce odešel do Prahy. Pracoval jako tiskový redaktor v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama. Překládal verše z ruštiny a občas publikoval vlastní verše v časopisech . Jeho knižní prvotinou byly verše pro děti Veselý rok , který vyšla rok poté ve Vídni v německém překladu jako Das lustige Jahr. Na delší čas se odmlčel a dal o sobě vědět až soukromým tiskem - básnickou sbírkou Konec sezóny s jojem . Ještě než byl vydán zákaz publikovat jeho dílo, stačil vydat verše pro děti Zvířátka . Brzy poté byla jeho již vytištěná básnická skladba Podzim s Diogenem zničena. Mohla vyjít až v devadesátých letech 20. století v reprezentativním výboru z více než půl století jeho básnické tvorby nazvaném Nebe pro pěší . V roce 2006 se dočkala dalšího, tentokrát samostatného vydání. Kromě toho vyšel ještě jeden rozsáhlý výbor z jeho poezie z let 1939 – 1993 Město - můj Getsemanský sad . V roce 2000 vyšla bibliofilská sbírka Z mého zvěrokruhu s ilustracemi Z. Přikryla. Vedle básnických knih vydal ještě prozaickou knihu o životě kněze A. Pozbyla Bosý kněz . Je zastoupen v několik literárních sbornících, mj. Tanec na hladině ticha . Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu a Obce spisovatel. Jeho literární dílo bylo v roce 1995 oceněno Cenou Leopolda Vrly. Žije v Praze.
Více od autora
Augustin Očenášek (2)
Narozen 15.1.1871 v Kříších u Rokycan, zemřel 24.9.1942 v Praze. Inspektor tělesné výchovy, publikace, redakční činnost a překlad z oboru.
Více od autora
Augustin Kratochvíl (4)
Narozen 29.8.1865 v Bučovicích, zemřel 18.8.1946 tamtéž. Katolický kněz, publikace z oboru historie.
Více od autora
Augustin Bartoš (4)
Augustin Roman Bartoš byl český pedagog, druhý ředitel Jedličkova ústavu v letech 1920 – 1945. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Převzal Jedličkův ústav ve špatném finančním stavu, ale za jeho vedení ústav dosáhl velkého rozmachu a stal se světoznámým. Roku 1945 odešel z Jedličkova ústavu, přijal místo inspektora. Organizoval školy v přírodě, prosazoval moderní vyučovací metody ve výchově postižených. V letech 1945-1951 působil i jako lektor defektologie na PF UK Praha. Bartoš byl průkopníkem projektového vyučování. Ve svém díle Automobil vychovatelem popisuje, jak zřídil jízdu autokarem , při samotné jízdě poznávaly okolí – byla to první pojízdná škola v přírodě). Automobil se tak stal prostředkem výchovy a vzdělávání. Studoval "neobvyklé psaní" – publikoval studii nazvanou Neobvyklé psaní o písmu tělesně vadných dětí , kde popsal způsoby náhradního psaní. Je po něm pojmenován Bartošův fenomén , tedy objev dermatoglyfů – masáží se na pahýlu končetiny časem vyvine citlivost jako na článcích prstů. Vynalezl také některé pracovní protézy, zavedl výrobní praxi žáků v továrně, základní výchovný princip byla fyzická práce. Sestavil Návrh osnov škol pro děti tělesně vadné – kde propagoval hlavně sport, hudební výchovu, zpěv a ruční práce i pro chlapce. Rozdělení škol: školy pro tělesně vadné žáky – ústavy pro léčení, výcvik těl. vadných dětí – školy v léčebnách.
Více od autora
Augustín Bárdoš (4)
Slovenský lékař, profesor gynekologie a porodnictví. Autor publikací z oboru a z oblasti dějin lékařství.
Více od autora
Auguste Renoir (3)
Pierre-Auguste Renoir, známější pouze jako Auguste Renoir , byl francouzský impresionistický malíř. Narodil se 25. února 1841 v Limoges. Protože jeho otec byl krejčí, jehož plat nemohl uživit celou rodinu, musel se už jako malý kluk poohlížet po práci. Ve třinácti letech začal pracovat jako malíř porcelánu v jedné pařížské továrně. Už zde byl rozeznán jeho talent. Brzy ho vybrali, aby maloval na porcelán vlastní motivy, ale v té době se začal porcelán malovat mechanicky a tak si musel hledat práci jinde. Stal se malířem nástěnných dekorací, vějířů a závěsů. V roce 1862 si konečně mohl dovolit začít studovat na umělecké škole École des Beaux-Arts v Paříži. Během studií často navštěvoval Louvre a tak se seznámil s dílem Antoina Watteaua, Nicolase Lancreta a Françoise Bouchera. Zde také zkoušel malovat stylem Petra Paula Rubense. V dílně učitele Charlese Gleyra poznal přátele, kteří měli podobné umělecké ideje. Alfreda Sisleyho, Frédérica Bazillea a Claudea Moneta. Po uzavření ateliéru se tito přátelé spolu vydali do Chailly, kde spolu začali malovat v přírodě. Ovlivněn mnoha umělci a jejich styly, namaloval v roce 1864 obraz Esmeralda, který byl inspirovaný Zvoníkem u Matky Boží Viktora Huga. Ve stejném roce poprvé vystavoval své obrazy na salonu, leč uznání se nedostavilo. V období mezi lety 1865–1870 často neměl ani na barvy. Pobýval v té době poblíž lesa ve Fontainebleau v přízni rodiny Le Coeur, která ho štědře finančně podporovala, a která mu dávala střechu nad hlavou, o kterou záhy přišel po aféře s dcerou pana Le Coeur Marií. Scénická příroda ho inspirovala k obrazu Diana, který byl vědomým následováním Gustava Courbeta a jeho špachtlovité techniky. Se ztrátou svého oblíbeného objektu, přírody okolo Fontainebleau, se změnil i obsah jeho obrazů. Začal malovat portréty. V zimě roku 1867 bydlel v ateliéru svého přítele Bazilla a u dalších přátel, které port...
Více od autora
Auguste Le Breton (1)
Auguste le Breton je pseudonym francouzského spisovatele Auguste Montforta, jenž se narodil v Lesnevenu. Jeho otec, akrobat a klaun, byl zabit počátkem I. světové války a matka odložila Augusta do siročince, odkud několikrát utekl. Ve čtrnácti letech již pracoval jako dělník a také navázal kontakty s podsvětím. Během II. světové války se účastnil ilegálního odboje, za což získal vyznamenání Kříž za zásluhy. Publikovat začal ve čtyřicátých letech a napsal kolem 80 románů převážně detektivního žánru, z nichž několik se stalo náměty pro filmy.
Více od autora
Auguste Forel (4)
Švýcarský profesor psychiatrie, neurolog, entomolog, sociální reformátor.
Více od autora
Auguste Comte (4)
Auguste Comte, celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte , byl francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie. Narodil se 19. ledna 1798 v jihofrancouzském Montpellier. V letech 1807 až 1814 vystudoval s výborným prospěchem lyceum v rodném městě a v létě roku 1814 byl přijat na pařížskou École Polytechnique . Po roce a půl byl ze školy vyloučen za účast na protestu proti zastaralému způsobu výuky. Načas se vrátil do rodného města, kde po krátkou dobu navštěvoval přednášky z medicíny. Ještě téhož roku se však vrátil do Paříže, kde se živil kondicemi z matematiky. Uvažoval o emigraci do USA. V roce 1817 byl Comte představen téměř šedesátiletému Saint-Simonovi a stal se jeho osobním sekretářem, spolupracovníkem a spoluautorem řady statí. V květnu 1822 publikoval Comte v rámci Saint-Simonovy práce „Katechismus průmyslníků“ svůj programový text o plánu na reorganizaci společnosti pomocí vědy Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société. O dva roky později vyšel tento text samostatně v nákladu tisíc výtisků a s plným Comtovým autorstvím. Roku 1824, po rozchodu se Saint-Simonem kvůli sporům o intelektuální prioritu společných textů a taktiky při reformování společnosti, vznikla raná verze práce „Systém pozitivní politiky“ , kterou přivítala řada renomovaných vědců. V roce 1825 uzavřel sňatek s Caroline Massinovou. Skromně se živil kondicemi a psaním drobných textů do listu Producteur, který po smrti Saint-Simona vydávali jeho žáci. V dubnu 1826 zahájil Comte ve svém bytě soukromý kurs, ve kterém seznamoval zájemce se zásadami své pozitivní filosofie. V důsledku přepracování, rodinných neshod a existenčních problémů se Comte duševně zhro...
Více od autora
August Šenoa (3)
August Ivan Nepomuk Eduard Šenoa byl chorvatský spisovatel slovenského a sudetoněmeckého původu, básník, kritik a fejetonista. Kromě práce na řadě časopisů , se projevil jako autor období přechodu od romantického „opěvování slovanské vzájemnosti a velkoleposti“ k realistické literatuře. Studoval v Praze a v Záhřebu. Proslavil se hlavně svým dílem Selská vzpoura , kde zachytil události selské vzpoury proti všehoschopné vrchnosti v atmosféře neustálých obav před expanzí Turků. Byl ale autorem i řady dalších historických románů, jako jsou např. Zlatarovo zlato , Čuvaj se senjske ruke nebo Diogenes . Řada z nich byla vydána také česky. Kromě toho sepsal také celou řadu vlastenecky laděných básní. Šenoova díla přecházejí v použité formě od romantismu k realismu; hledají témata nové doby a ostře odsuzují staré, především feudalistické pořádky. V románu Selská vzpoura se projevil jeho odpor k maďarským feudálům jako k síle, která potlačuje typického chorvatského sedláka. Chorvatské feudály naopak vnímal jako nevýznamné vlastníky polí a sadů. Šenoa se zajímal také i o politiku; názorově neměl daleko k Ante Starčevićovi, a to i přesto, že se ho nebál otevřeně kritizovat.
Více od autora
Asif Osmani (2)
Učitel angličtiny, překladatel a tlumočník, autor slovníků a učebnic angličtiny.
Více od autora
Asia Bibi (3)
Aasiya Noreenová známá jako Asia Bibiová je pákistánská křesťanka, která byla pákistánským soudem za údajné rouhání v roce 2010 odsouzena k trestu smrti oběšením. Nejvyšší soud rozsudek na podzim 2018 zrušil a nařídil její propuštění, ale vláda po masových protestech muslimů rozhodla, že zůstane ve vězení. Osvobozující rozsudek potvrdil pákistánský nejvyšší soud na konci ledna roku 2019. V květnu téhož roku potvrdil její právník, že Asia Bibi už opustila Pákistán a odcestovala do Kanady, kde už předtím našly azyl její děti. V červnu 2009 se Bibiová zapletla do hádky se skupinou muslimských žen, s nimiž sbírala bobule, poté, co se jedna z žen pohoršila nad tím, že pije ze stejné studně jako ostatní. Následně byla obviněna z urážky islámského proroka Mohameda, což odmítá, zatčena a uvězněna. Údajně tvrdila, že „zatímco Ježíš Kristus trpěl na kříži a zemřel pro lidi, prorok Mohamed nic tak významného neučinil.“ 8. listopadu 2010 byla odsouzena k smrti, pokud by byla popravena, stala by se Noreenová první pákistánskou ženou popravenou podle zákona proti rouhání. Případu byla věnována velká mezinárodní pozornost. Propuštění Bibiové požadovala řada osobností včetně papeže Benedikta XVI. Z českých politiků ji opakovaně vyslovil podporu poslanec Tomáš Zdechovský. Vznikly také petice za její propuštění a jedna z nich dosáhla 400 000 podpisů. Menší podporu jí prokázali její sousedé a islámští duchovní v její zemi – ti vytrvale požadovali její popravu. Ministr pro křesťanské minority Šahbáz Bhattí a paňdžábský guvernér Salmán Tásír byli zavražděni poté, co se Bibiové veřejně zastali a požadovali zrušení zákona proti rouhání. Rodina Bibiové se začala skrývat poté, co její členové obdrželi výhrůžky smrtí. V říjnu 2014 potvrdil vrchní soud v provincii Pandžáb rozsudek smrti bez určení data vykonání. Dne 22. července 2015, po téměř pěti letech od rozsudku, ji nejvyšší soud trest smrti pozastavil až do konce odvolacího ...
Více od autora
Asa Briggs (2)
Britský vysokoškolský učitel, historik, přední odborník na viktoriánské období.
Více od autora
Artia (2)
Více od autora
Arthur Symons (2)
Arthur William Symons , byl britský básník, kritik a časopisecký redaktor. Narodil se v rodině metodistického kněze z Cornwallu. Dostalo se mu soukromého vzdělání, strávil delší dobu v Itálii a ve Francii. V roce 1888 se seznamuje s Walterem Paterem a Havelockem Ellisem. V roce 1901 se oženil s Rhodou Bowser. V roce 1908 se nervově zhroutil během cesty po Itálii. Následující dvě léta strávil v ústavech pro choromyslné. Po tomto zhroucení již psal minimálně a otiskoval především dříve napsané práce. V roce 1882 otiskl svůj první článek, v roce 1886 pak svou první knihu, námětem obou děl je básník Robert Browning. V roce 1892 je uvedena jeho první divadelní hra The Minister’s Call. Symons byl vůdčí osobností symbolismu v Anglii. V roce 1896 byl redaktorem časopisu The Savoy spolu s Aubreyem Beardsleyem a vydavatelem Leonardem Smithersem. Jeho kniha The Symbolist Movement in Literature ovlivnila řadu britských básníků, např. William Butler Yeatse nebo Thomas Stearns Eliota. Překládal z francouzštiny Paula Verlaina a Émile Verhaerena, z italštiny Gabriele d’Annunzia. Symonsův text Tanečnice z Jávy ze sbírky Silhouettes, 1892 použil Bohuslav Martinů ve svém díle Tři melodramy z roku 1913.
Více od autora
Arthur Stanley Eddington (2)
Sir Arthur Stanley Eddington byl britský astrofyzik. Je po něm pojmenován měsíční kráter Eddington. Narodil se v rodině kvakera, jímž se také stal. Ve škole vynikal v matematice a anglické literatuře. Díky tomu získal stipendium na Manchesterskou univerzitu, kde studoval matematiku a fyziku. Vzhledem k vynikajícímu prospěchu získal stipendium i na prestižní univerzitu v Cambridgi. Eddington byl prvním studentem prvního ročníku, který byl přemístěn rovnou do druhého. Po vystudování pracoval na několika projektech a živil se učením matematiky. V lednu 1906 byl Eddington nominován do funkce hlavního asistenta Královské observatoře Greenwichi. Po několika letech práce a řadě ocenění byl jmenován jejím ředitelem. V roce 1916 začal pracovat na studiu nitra hvězd a rozpracoval první teorie hvězdných procesů. Na základě jeho prací bylo možno vypočítat teplotu, hustotu a tlak uvnitř hvězdy. Později je využil a obhájil v řadě prací, z nichž nejznámější je patrně Teorie hmotnosti světla. Eddington pracoval jako sekretář holandského astrofyzika Willema de Sittera. Z korespondence mezi Albertem Einsteinem získal první informace o teorii relativity a stal se jejím zastáncem a pracoval na jejím dalším vývoji. V průběhu první světové války bylo navrženo zrušit veškeré kontakty s německými vědci. Eddingnton byl zásadně proti takovému postupu, neboť podle jeho názoru války nesmějí ovlivnit vědu. Nakonec Willema de Sittera přesvědčil, aby mohl uspořádat expedici pro pozorování zatmění slunce. Roku 1919 zorganizoval spolu s astronomem Frankem Watsonem Dysonem dvě expedice pro pozorování slunečního zatmění, za účelem prvního experimentálního ověření platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity. Expedice na Princův ostrov u afrického pobřeží sledovala zatmění Slunce dne 29. května 1919. Během zatmění Eddington vyfotografoval hvězdy, nacházející se v té době v blízkosti slunečníh...
Více od autora
Arthur Omre (1)
Arthur Omre byl norský spisovatel. Omre prožil mládí jako námořník. Roku 1908 získal na škole v Horten vysokoškolské technické vzdělání a pracoval jako konstruktér ve městě Rjukan, pak v Německu a nakonec v New Yorku a v Clevelandu.. V USA začal také anglicky psát články do novin. Do Norska se vrátil roku 1914 a pracoval u firmy Thunes v Christianii rovněž jako konstruktér. O rok později se oženil a otevřel si vlastní podnik. Ten však roku 1922 zbankrotoval, Omre se postupně začal dopouštět kriminálních činů a byl dokonce osmnáct měsíců ve vězení za podvody, krádeže a pašování. Propuštěn byl v roce 1935 a v tom samém roce debutoval jako spisovatel částečně autobiografickým románem Smuglere o lidech , kteří se dostali do rozporu se zákonem. Roku 1936 vydal Omre jeho pokračování, román Flukten s tématem útěku z vězení a snahou o návrat do společnosti, za který získal literární cenu Gyldendals legat. Podobnou problematiku zločinu a trestu řeší i romány Sukkens bro a Kristinus Bergman , které mu rovněž přinesly všeobecné uznání. Poté následovaly milostné romány Intermesso a Harmoni a především kafkovský román Det onde øie o geniálním vědci, který propadá šílenství. Kromě románů psal Omre také divadelní hry, pozoruhodné realistické i absurdní novely a povídky o kriminálnících, lidech na šikmé ploše, tulácích a světoběžnících, ale také milostné příběhy s mysticiózními ženami. Jeho styl je většinou střízlivý a věcný s přesně stupňovaným napětím.
Více od autora
Arthur Lévy (1)
Francouzský historik a spisovatel, zaměřením zejména na období Napoleona I. a první Francouzské císařství.
Více od autora
Arthur Laurents (2)
Spisovatel, divadelní ředitel a scenárista, který je jako autor scénáře podepsán pod slavnými muzikály West Side Story a Gypsy.Rodák z Brooklynu a syn soudce Laurents začínal za války psaním scénářů k výcvikovým filmům. Po práci v rozhlase pak přešel na Broadway. Už v roce 1945 mu tady uvedli hru Home of the Brave o antisemitismu v armádě, dalším autorským úspěchem byla komedie The Time of the Cuckoo. Zároveň produkoval a režíroval. V roce 1962 nastudoval muzikál I Can Get It for You Wholesale, který nasměroval k hvězdné kariéře tehdy neznámou 19letou herečku a zpěvačku Barbru Streisandovou. Na kontě má Laurents dvě ceny Tony, ale ne za své nejslavnější kusy. V roce 1968 získal tuto muzikálovou trofej za Hallelujah Baby! a v roce 1984 za režii Klece bláznů. Její téma mu bylo blízké: přes 50 let žil se svým partnerem, hercem Tomem Hatcherem . Pracoval i pro Hollywood. Na kontě má scénář k Hitchcockovu filmu Provaz z roku 1948, v témže roce se podílel na filmu The Snake Pit. U scénáře pro film The Way We Were se znovu setkal se Streisandovou, jejímž partnerem tu byl Robert Redford. Za scénář k filmu The Turning Point, baletní drama s Shirley MacLaineovou z roku 1978, získal Laurents dvě nominace na Oscary. Své dva nejslavnější muzikály pomáhal nastudovat v několika provedeních. Ještě když bylo Laurentsovi jednadevadesát, v roce 2009, nastudoval v newyorském divadle Palace novou inscenaci West Side Story, kterou obohatil o španělské dialogy a libreta několika písní.
Více od autora
Art Blakey & The Jazz Messengers (1)
Art Blakey & The Jazz Messengers byli velmi vlivnou jazzovou skupinou, která sehrála klíčovou roli ve vývoji hard bopového stylu jazzu v 50. a 60. letech. Pod vedením bubeníka Arta Blakeyho, jehož silný styl a vynalézavé rytmy pomohly definovat tento žánr, sloužila skupina jako odrazový můstek pro mnoho mladých hudebníků, kteří se později stali jedněmi z nejvýznamnějších osobností jazzové historie. The Jazz Messengers byli známí svým soudržným zvukem a schopností kombinovat složité aranže s oduševnělými improvizacemi.
Více od autora
Arslan (4)
Více od autora
Aron Jakovlevič Gurevič (3)
Aron Jakovlevič Gurevič byl ruský vědec, kulturolog a historik-medievalista. Historii studoval Moskevské státní univerzitě, promoval v roce 1950, doktorát získal v roce 1962. Byl vedoucím pracovníkem Institutu všeobecné historie Akademie věd SSSR. Je autorem více než 500 odborných prací. Jeho práce byla ovlivněna Jacquesem Le Goffem a Georgesem Dubym, sám se považoval za člena školy Annales. Byl ovlivněn myšlenkami M. M. Bachtina, ale některé z nich popíral. Gurevičovo dílo bylo považováno za antimarxistické a v Sovětském svazu bylo přijímáno nepřátelsky, ale bylo podporováno v zahraničí v rámci školy Analles, ačkoli mu nebylo dovoleno vycestovat do zahraničí před zahájením perestrojky . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aaron Jakowlewitsch Gurewitsch na německé Wikipedii.
Více od autora
Arnošt Skoupý (4)
Narozen 29. 1. 1934 Šebrov. Historik, autor prací z didaktiky dějin, regionálních historických prací ze severomoravského regionu, obecných dějin novověku či dějin jižních Slovanů.
Více od autora
Arnošt Dvořák (2)
Narozen 1. 1. 1881 v Hořovicích, zemřel 22. 10. 1933 v Praze. MUDr., vojenský lékař, dramatik, divadelní režisér, překladatel z polštiny, ruštiny, němčiny, redaktor divadelních časopisů.
Více od autora
Arnošt Dittrich (4)
Arnošt Dittrich byl český astronom. Narodil se v rodině finančního rady Hypolita Dittricha a jeho manželky Růženy, rozené Fridrichové . Byl nejstarším z pěti dětí. Dittrich studoval matematiku a fyziku na univerzitách v Praze a Vídni. Poté 18 let vyučoval na středních školách v Jičíně, Třeboni a Praze. V roce 1920 se habilitoval na pražské univerzitě na kosmickou fyziku a začal pracovat na observatoři v Starej Ďale , kde se nejprve zabýval zkoumáním zemského magnetismu. V roce 1927 se stal ředitelem této observatoře. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na pražské univerzitě. Ve svých pracích se kromě astronomie věnoval také otázkám teorie relativity a gravitace. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnošt Dittrich na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Arnošt Chamrád (4)
Narozen 11. 10. 1879 v Hrabyni u Opavy, zemřel 26. 2. 1925 v Opavě. Slezský novinář, autor próz a divadelní hry, též hudební skladatel a písničkář.
Více od autora