Antonio Tabucchi byl italský spisovatel. Vyučoval portugalský jazyk a literaturu na univerzitě v Sieně. Díky své manželce, Marii José de Lancastre, a své lásce k Portugalsku byl velkým znalcem, kritikem a překladatelem děl spisovatele Fernanda Pessoy, z nichž čerpal koncept saudade, fikce a heteronym. S Pessoovým dílem seznámil v 60. letech na přednáškách, které navštěvoval na Sorboně. Byl jím natolik fascinován, že se po návratu do Itálie začal učit portugalsky, aby Pessoově poezii lépe rozuměl. Jeho knihy a eseje byly přeloženy v 18 zemích. Spolu se svou ženou přeložil mnoho Pessoových knih, napsal o něm knihu esejí a divadelní hru. Za Indické nokturno obdržel francouzskou cenu „Médicis étranger“; za Jak tvrdí Pereira obdržell premio Campiello. Narodil se v Pise 24. září 1943, ale vyrůstal u matčiných rodičů v nedalekém Vecchianu. Během studia na univerzitě podnikl mnoho cest po Evropě po stopách autorů, s nimiž se setkal v knihovně matčina bratra. Po návratu do Paříže z jedné z cest nalezl ve stánku poblíž nádraží Gare de Lyon francouzský překlad básně Tabacaria se jménem autora Álvaro de Campos, jedním z heteronymů Fernanda Pessoy. Na stránkách této knížky našel objekt svého zájmu následujících dvaceti let. Odjel do Lisabonu a město i zemi si zamiloval. V roce 1969 promoval s diplomovou prací o portugalském surrealismu. V 70. letech se zdokonaloval na Scuola Normale Superiore di Pisa a v roce 1973 začal vyučovat portugalskou literaturu a jazyk v Bologni. V roce 1973 napsal Piazza d'Italia, „lidovou bajku o třech jednáních, epilogu a dodatku“, jak praví podtitul. Jde o pokus vylíčit perspektivu ztracenců podle tradice velkých italských spisovatelů, jako jsou Giovanni Verga, Federico de Roberto, Giuseppe Tomasi Di Lampedusa, Beppe Fenoglio nebo současník Vincenzo Consolo. V roce 1978, poté co začal učit na univerzitě v Jan... Zdroj: wikipedia.org