Všichni Autoři a témata

Vladimír Slouka (3)

Český horolezec a autor publikací z oboru oblasti hor českých i zahraničních.

Vladimír Skokan (2)

Narozen 17. 2. 1927, zemřel 22. 12. 2011. Prof. Ing. Arch., DrSc., autor publikací v oboru stavebnictví.

Vladimír Ševela (3)

Vladimír Ševela je český novinář a spisovatel. Vladimír Ševela se narodil v roce 1965 v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi učil několik předmětů na zvláštní škole ve Mšeně u Mělníka. Poté absolvoval vysokoškolské studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií na FF UK pracoval jako jazykový redaktor v Lidových novinách. Během svého jednoročního pobytu v New Yorku posílal svoje články do různých českých novin. Po návratu z USA se začal živit jako novinář „na plný úvazek“. Nejprve působil jako reportér v redakci Mladé fronty DNES, poté psal pro Pátek Lidových novin. Pracoval v týdeníku Respekt odkud v lednu roku 2008 přešel do časopisu Týden. Od roku 2014 působil v Týdeníku Echo a zpravodajském serveru Echo 24. Od roku 2016 pracuje v Hospodářských novinách. V roce 2020 získal Česko–německou novinářskou cenu. Během cest do Indie dostal Vladimír Ševela roli mlčícího Evropana ve dvou bollywoodských filmech. V roce 1998 vydal knihu rozhovorů s českou prozaičkou, publicistkou a překladatelkou Ivou Pekárkovou a v roce 2015 mu vyšla v nakladatelství Prostor biografická kniha faktu mapující podrobně životní příběh československého vyzvědače Karla Köchera a jeho manželky Hany Köcherové .

Vladimír Scheufler (5)

Vladimír Scheufler byl český etnograf a hudební skladatel. Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1941. V letech 1942–1943 studoval soukromě skladbu u Felixe Petyrka v Lipsku a po návratu do Prahy pokračoval u K. B. Jiráka. Současně navštěvoval lektorské kurzy Metoda Doležila a zdokonaloval se ve hře na klavír u J. Sborníka. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu a národopis. Studia dokončil již v roce 1948 obhajobou dizertační práce Problém vzniku a původu českých a německých lidových tanců s proměnlivým rytmem. V roce 1958 získal titul kandidáta historických věd. Po skončení studia byl zaměstnán v Městském muzeu v Ostravě. Zabýval se zejména etnografií a své výzkumy a sběry prováděl na Jablunkovsku, Hlučínsku a Těšínsku. Od roku 1953 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze. Byl členem poradního sboru pro lidovou výrobu a umělecká řemesla Ministerstva školství a kultury. Rozsáhlá byl jeho publikační činnost. Napsal stovky monografií, odborných statí i popularizačních článků. Byl členem redakčních rad Slezského sborníku a časopisů Radostná země, Český lid, Umění a řemesla. Od roku 1956 také přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vedle toho komponoval, ale jeho skladby nebyly často na koncertních pódiích uváděny. Jeho bratrem je spisovatel Jiří Scheufler. Jeho synem je historik fotografie Pavel Scheufler.

Vladimír Roskovec (2)

RNDr., CSc., matematik a fyzik, též vysokoškolský pedagog.

Vladimír Rohlena (2)

Vladimír Rohlena . Nakladatelský a rozhlasový redaktor, novinář a publicista, autor kabaretních pásem a rozhlasových her.

Vladimír Rimbala (6)

Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .

Vladimír Raffel (5)

Vladimír Raffel byl spisovatel a psychiatr, jeden z průkopníků žánru science fiction v české literatuře. Publikoval také pod pseudonymem Karel Nešeda. Studoval medicínu v Praze a Montpellieru. Působil jako literární kritik, politický komentátor a překladatel z francouzštiny, přispíval do Června, Hosta a Rudého práva. Vydal povídkové sbírky Elektrické povídky , Taneční povídky, Tělové povídky, Pathetické povídky a Prapovídky a psychologický román Obchodník sympatiemi . Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem a expresionismem, prolíná se v ní okouzlení možnostmi moderní techniky se skeptickým a ironickým pozorováním lidských povah, častý je motiv zneužití převratného vynálezu. Počátkem třicátých let ukončil literární činnost z důvodu velkého pracovního vytížení; pracoval v pražském Zemském ústavu pro choromyslné, po válce vedl psychiatrické léčebny ve Šternberku a Opavě.

Vladimír Příhoda (4)

Autor kuchařských předpisů.

Vladimír Poš (5)

Vladimír Poštulka , absolvent FAMU . Kromě scénářů byly jeho hlavním oborem texty k písním . Po roce 1990 stál u zrodu časopisů Story a Xantypa, byl šéfredaktorem časopisu Labužník. Byl také několik let předsedou Rady Českého rozhlasu. Kulinářství se stalo jeho novou hlavní profesí, na rozhlasové stanici Praha vysílal každý týden pořad Labužníkův lexikon a nyní má každý týden pravidelnou rubriku v časopisu Instinkt. Je autorem několika knih na toto téma

Vladimír Pistorius (4)

.Vladimír Pistorius vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK , v letech 1978 – 1989 byl programátorem ve VÚMS, následně ředitelem nakladatelství Mladá fronta , od roku 2000 ředitelem nakladatelství Paseka. Řídil vydávání samizdatových knih v rámci takzvané edice KE.78 , organizoval, knihy přepisoval, přenášel, občas vázal, připravoval obálky a v pozdější době zkoušel i sítotisk. V roce 2006 založil se svou ženou knihkupkyní Márií Olšanskou nakladatelství PISTORIUS & OLŠANSKÁ. Nakladatelství se orientuje na českou i překladovou beletrii, poezii a literaturu faktu. Vydává rovněž studentskou edici Scholares, která vzniká v rámci semináře nakladatelské praxe vedeného Vladimírem Pistoriem a pořádaného Ústavem české literatury a literární teorie FF UK v Praze.

Vladimír Pfeifer (3)

Autor detektivek, krimipovídek.

Vladimír Petrů (6)

Vladimír Nekuda (4)

Vladimír Nekuda byl český archeolog věnující se slovanské a středověké archeologii a specializující se na problematiku zaniklých středověkých vsí. Pod jeho vedením byly prozkoumány zaniklé vesnice Mstěnice u Hrotovic a Pfaffenschlag, věnoval se i problematice slovanského osídlení Berlína . Dlouhodobě redigoval sborník Archaeologia Historica a předsedal brněnské Muzejní a vlastivědné společnosti .

Vladimír Motejl (4)

Mgr., práce o strojních zařízeních v textilním průmyslu a u motorových vozidel.

Vladimír Mohr (3)

Autor turistických průvodců Československem.

Vladimír Mikule (2)

Vladimír Mikule byl český právník, odborník na správní právo, vysokoškolský pedagog, bývalý československý politik za Občanské fórum, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci. Profesně je k roku 1990 uváděn jako právník ČSP, bytem Praha. V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Za OF obhájil mandát ve volbách roku 1990. Státní bezpečnost ho evidovala jako agenta . Poté, co tuto skutečnost zjistila komise pro vyšetřování 17. listopadu, rezignoval v dubnu 1991 na svůj poslanecký mandát. V červenci 1993 ale Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl rozsudek, podle kterého pro komunistickou kontrarozvědku nepracoval. Působil jako docent na Právnické fakultě UK v Praze. Náležel mezi odborníky na správní a ústavní právo, byl autorem řady vědeckých a odborných prací, včetně odborných posudků. Po jistou dobu též zastával funkci místopředsedy legislativní rady vlády. Zemřel po dlouhé nemoci v prosinci 2013. V roce 1998 byl spolu s Vladimírem Kindlem uveden jako spoluautor nedatovaného dokumentu, který byl s názvem Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR lživě prezentován jako stanovisko Univerzity Karlovy a spisovatelka Lenka Procházková nebo politik Jiří Paroubek jej neúspěšně používali jako argument proti restitucím církevního majetku. Jak uvádí analýza Parlamentního institutu, posudek byl sice nadepsán jako posudek Univerzity Karlovy, avšak žádné průvodní dokumenty k němu nebyly dodány, podle ústního sdělení dr. Mikuleho kanceláři Poslanecké sněmovny bylo zpracování posudku zadáno Úřadem vlády ČR Univerzitě Karlově, která pověřila jeho vypraco...

Vladimír Michálek (5)

Vladimír Michálek je český scenárista a filmový režisér. Zpočátku vystřídal několik různých povolání a studoval dokonce i medicínu, teprve ve věku 28 let byl přijat na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. Jakožto úspěšný tvůrce hraných filmů se prosadil teprve v 90. letech 20. století po sametové revoluci. Natáčí především filmy se silným příběhem a s výrazným hereckým obsazením. Debutoval filmem Amerika volně natočeným na motivy stejnojmenného románu Franze Kafky. Více na sebe ale upozornil dalším filmem Zapomenuté světlo o těžkém životě faráře, který se snaží v době komunismu zachránit venkovský kostel. V hlavní roli zde zazářil do té doby spíše komediální herec Boleslav Polívka. Poté natočil další výrazný film Je třeba zabít Sekala , jednalo se o drama z české vesnice v době druhé světové války dle scénáře Jiřího Křižana, tento film obdržel posléze deset Českých lvů. K jeho dalším známějším režijním dílům patří též film Babí léto vyprávějící o starších lidech, kteří si stále chtějí ještě užívat radosti života a také film O rodičích a dětech probírající mezigenerační vztahy. Působí rovněž jako televizní režisér, zde na sebe nejvíce upozornil televizním seriálem Záchranáři pojednávajícím o životě a práci příslušníků horské služby, tento seriál vznikl ve spolupráci mezi Českou televizi a Slovenskou televizi.

Vladimír Lánik (5)

Slovenský lékař, specialista v oblasti rehabilitace.

Vladimír Krupka (6)

Práce z oboru trestního práva.

Vladimír Kroupa (3)

Narodil se v Praze, kde stále žije. Je zaměstnaný u jedné česko-americké společnosti. O svém soukromí mluví jen velmi nerad a už vůbec se nechce svěřovat se svou minulostí.

Vladimír Korda (2)

Korda je pseudonym, jméno autora je Vladimír Krychtálek, novinář, šéfredaktor deníku Večer, který byl spolu s deníkem Venkov periodikem agrární strany.

Vladimír Kolář (4)

Narozen 22.10.1928. Ing., geodet.

Vladimír Klečka (1)

Ing., autor metodické příručky k periodickým revizím hospodaření.

Vladimír Klecanda (2)

Narozen 15.11.1888 v Praze, zemřel 22.4.1947 tamtéž. Generál, legionář, spisy z oboru vojenství a z pobytu v Kolumbii. Před První světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po ruské revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 1920–1922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 1924–1929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací. Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky. Dílo: Účelná armáda Marocké vzpomínky Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie

Vladimír Karlický (3)

Narozen 29.5.1927 v Plzni, zemřel 28.6.2007. PhDr., vojenský historik, literatura z oboru, překlad z ruštiny.

Vladimír Kadlec (3)

Prof., JUDr., DrSc., vystudoval právnickou fakultu UK, zabýval se národohospodářstvím, v r. 1966 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické a poté členem ÚV KSČ, v r. 1968 působil jako ministr školství, v r. 1969 rezignoval, r. 1970 byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vydal 14 odborných ekonomických publikací o měnových problémech a o použití matematických metod v ekonomii,

Vladimír Ježek (4)

Vladimír Ježek, křtěný Vladimír Jan Jiří byl český architekt, známý především funkcionalistickými stavbami v Praze. Narodil se v Praze a Novém Městě do rodiny architekta a stavitele Karla Ježka a jeho ženy Marie roz. Bráfové. V letech 1905-1911 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde byl žákem prof. Josefa Schulze. Od poloviny dvacátých let 20. století provozoval společný architektonický ateliér s architektem Oktávem Koutským. Navrhoval puristické a funkcionalistické stavby. Oženil se s Marií Bráfovou , s níž měl syna Vladimíra Ježka , který byl rovněž architektem. Bydleli ve Střešovicích. Jsou pohřbeni na Střešovickém hřbitově.

Vladimír Janský (4)

Práce z oboru stavitelství.

Vladimír Hůna (3)

Narozen 1957, zemřel 20. 8. 2010 v Protivíně. Ing., práce o přírodě, zahrádkářství a kuchařství, encyklopedická publikace.

Vladimír Hříbal (3)

Narozen 3. 1. 1938. Středoškolský učitel češtiny a angličtiny, odborník na zakládání umělých vodních ploch.

Vladimír Horpeniak (5)

Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.

Vladimír Horecký (3)

Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Gračka (6)

Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.

Vladimír Fořt (5)

Narozen 5.2.1904 ve Vetlé u Litoměřic, zemřel 27.12.1982 v Praze. Hudební skladatel, textař písní, prozaik.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Cisár (5)

Vladimír Cisár je český regionální historik a politik, v letech 1996 až 2002 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD, v letech 2009 až 2019 člen Rady ČTK. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v letech 1996–1998 v petičním výboru a v období let 1996–2002 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Angažuje se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem za ČSSD. Kandidoval i v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen. Opětovně do tamního zastupitelstva pronikl v komunálních volbách roku 2002 a mandát obhájil v komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010. Profesně se k roku 2002 uvádí jako historik a archeolog, k roku 2006 a 2010 jako ředitel městského muzea. V roce 2007 neuspěl při kandidatuře do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2009 ovšem uspěl s kandidaturou do Rady ČTK, pozici zastával do května 2019.

Vladimír Chaloupecký (2)

Práce z fyziky.

Vladimír Černík (6)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.

Vladimir Čermák (3)

PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.

Vladimír Bureš (4)

Narozen 4.8.1977 v Jaroměři. Ing., Ph.D., práce z informatiky a informačních technologií.

Vladimír Brabec (1)

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Vladimír Beránek (2)

Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih

Vítězslav Kolek (5)

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Vítězslav Hubáček (3)

Autor publikací z oboru vinařství.

Vitalij Nikolajevič Gorjajev (2)

Ruský grafik, malíř a ilustrátor.

Vít Štěpánek (4)

Narozen 13. 3. 1964 v Praze. RNDr., geograf, odborné práce z oboru geografie cestovního ruchu a kulturní geografie. Také nezávislý publicista a překladatel z angličtiny.

Vissarion Grigor'jevič Belinskij (4)

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Virginia Price (1)

Americká psycholožka.

Virginia E Johnson (1)

Virginia E. Johnsonová, narozená jako Mary Virginia Eshelmanová byla americká sexuoložka, nejznámější jako mladší polovina výzkumného týmu Masters – Johnsonová.

Vinnie Johnson (2)

Americký bubeník. Narodil se v roce 1937 v Bostonu. Zemřel 2. června 2012.

Vincent Kluwe-Yorck (3)

Známý německý spisovatel zabývající se pouze rybářskou a odbornou tématikou. První knihu vydal v roce 1988.

Vincenc Červinka (5)

Vincenc Červinka byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky. Politicky měl Červinka blízko ke Karlu Kramářovi, stal se stoupencem sl...

Vincenc Brandl (5)

Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem...

Vilma Vrbová-Kotrbová (3)

Vilma Vrbová, provdaná Kotrbová, byla česká malířka, portrétistka vynikající na poli dětského portrétu. Byla manželka řezbáře Františka Kotrby. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby . Vytvořila například obrazy Děvčátko v čepci, Rodinná podobizna, v roce 1947 vyhrál její návrh na 100 Kčs bankovku, zbyla po ní též řada kreseb, svůj zájem o dítě zúročila také jako ilustrátorka knih. Od roku 1935 členka Umělecké besedy, v roce 1979 vyznamenána titulem národní umělkyně.

Villi Aleksandrovič Petrickij (2)

Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.

Viliam Plevza (4)

Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.

Vilém Táborský (3)

Narozen 8. 6. 1869 v Praze, zemřel 8. 4. 1935 v Praze. Divadelní herec a režisér. Autor básní, sólových výstupů, veseloher a překladů z francouzštiny, němčiny a angličtiny.