Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem... Zdroj: wikipedia.org