Všichni Autoři a témata

Vilém Santholzer (5)

Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové

Vilém Hubka (4)

Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.

Viktor Kripner (5)

Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.

Viktor Knapp (5)

Viktor Knapp byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Knapp vystudoval smíchovské reálné gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK. Dosáhl titulů prof. JUDr. PhDr. dr. h. c. Viktor Knapp, DrSc., a byl rovněž akademikem. Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován. Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd , později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO. V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Podílel se na občanském zákoníku z roku 1950. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též...

Viktor Horejs (4)

Autor publikací o ochraně proti korozi a lakýrnictví.

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (3)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Victoria Saxon (6)

Americká autorka knih pro děti.

Victor Sanchez (3)

Mexický antropolog. Věnuje se výzkumu tradic domorodých obyvatel Mexika.

Victor Lucien Tapié (2)

Victor-Lucien Tapié byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes. Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země. Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII. Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.

Victor J Drapela (4)

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Vicki Edgson (3)

Britská nutriční terapeutka.

Vic Suneson (3)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Veselá Tereza (1)

Veronika Matysová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.

Veronika Kašáková (4)

Narozena 6. 11. 1989 v Praze. Modelka, autorka autobiografie.

Veronika Hug (4)

Německá redaktorka, autorka návodů na ruční práce, zejména pletení.

Veronika Bednářová (4)

Narozena 1972. Reportérka časopisu Reflex.

Veronica Stallwood (5)

Veronica Stallwood se narodila v Londýně, po vystudování školy pro sekretářky vystřídala v Anglii řadu zaměstnání, od překladatelky a knihovnice přes práci v PR agentuře. Hlavní postavou série detektivních příběhů z „oxfordské série“ je Kate Ivoryová, spisovatelka a občasný amatérský detektiv.

Verner von Heidenstam (5)

Carl Gustaf Verner von Heidenstam byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916. Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem . V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu. Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ .

Věra Zahradníčková (4)

Narozena 1973. Editorka slovníků a jazykových příruček.

Věra Wajsarová (3)

Věra Tichá (3)

Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.

Věra Lejsková (5)

Narozena 1.10.1930 v Žeravicích u Kyjova. Pianistka, pedagožka na konzervatoři, hudební komentáře, recenze a fejetony, televizní scénáře, monografie o hudebnících.

Věra Kubíčková (4)

Věra Kubíčková-Stivínová byla česká íránistka, teoretička a historička islámského výtvarného umění, překladatelka z perštiny a arabštiny. Narodila se v rodině sochaře Leoše Kubíčka, je neteří sochaře Josefa Kubíčka. V roce 1936 začala studovat na Obchodní akademii v Praze. Její studium přerušilo uzavření vysokých škol nacisty. Po skončení války začala studovat orientalistiku a dějiny umění na Filosofické fakultě University Karlovy. Jejími učiteli byli Jan Rypka, Felix Tauer a Jan Květ. Studium zakončila získáním titulu PhDr. v roce 1951. Od roku 1952 pracovala v Orientálním ústavu. Od roku 1960 působila jako externí pedagog perské literatury na Universitě Karlově. V roce 1972 byla donucena ústav opustit. Spolupracovala s Náprstkovým muzeem a s orientálním oddělením Národní galerie v Praze. Publikovala odborné stati a překlady od klasické perské poezie po moderní perskou literaturu. Přispívala rovněž do slovníků a encyklopedií. Nešét Esfahání

Věra Dvořáková-Janů (6)

Narozena 1938. Ing.,CSc., socioložka. Práce z oboru.

Věra Chase (4)

Věra Chase je česká spisovatelka, básnířka, textařka a překladatelka. Má dvě děti a je rozvedená. Druhým manželem byl český výtvarník Filip Turek. Žije střídavě v Praze a Kokoníně u Jablonce nad Nisou. Narodila se do pražské literární rodiny, psaní se věnovala už od dětství, vzorem jí byl dědeček Alois Svoboda - novinář. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Spoluredigovala bilingvní literární časopis Jedním okem/One Eye Open, zaměřený na genderové otázky v mezinárodních souvislostech, spolupracovala na tvorbě literárně kulturní revue Labyrint. Její vlastní literární tvorba sahá od básní přes básnickou prózu, povídky, dramatické pokusy až k psaní románů. Její dobrodružně-fantasticko-filozoficko-humorný román Vášeň pro broskve, jehož děj se odehrává na fiktivní planetě ve fiktivní budoucnosti, protkaný spoustou kulturních odkazů, sršící vtipem originálních slovních hříček, a přesto předkládající čtenáři vážné otázky, získal v roce 1998 Literární cenu Knižního klubu. Básně a prózy Věry Chase, tematicky i formálně často velmi různorodé, spojuje neortodoxní práce s jazykem - experimentování s jeho odlišnými fasetami, žánry, styly a žargony. Věra Chase je známa i originální atmosférou svých autorských čtení. V roce 1998 na pozvání Indian Poetry Society přednášela a četla své texty, které píše i v angličtině, v India International Centre v Novém Dillí. V roce 1997 přednesla na University Rutgers v USA řeč Smugling Verses o současné české poezii a v roce 2001 reprezentovala českou literaturu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Kromě vlastního psaní Věra Chase překládá literární a umělecké texty z angličtiny do češtiny i naopak - je autorkou řady překladů poezie, mnoha teoretický textů o výtvarném umění a dvou románů současných anglicky píšících spisovatelek. Z autorčiny básnické tvorby se vyčleňuje skromná oblast písňových textů - nejznámějším je nejspíše text-báseň Elida, zh...

Věra Branislavová (3)

Učitelka hudby, práce z oboru.

Vendula Šafránková (4)

Výtvarnice, malířka a kreslířka, autorka komiksů.

Vendula Dvořáčková (3)

Publicistka, autorka českých místopisných pověstí a legend.

Vendula Císařovská (3)

Narozena 30. 7. 1950 v Praze. Malířka, ilustrátorka a restaurátorka.

Věnceslava Dezortová (4)

Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.

Velký Smyčcový Orchestr (3)

Czech string orchestra, part of Brno Radio Pops Orchestra .

Velíšková Lucie (1)

Vavřinec (3)

Vavrinec je obec na Slovensku v okrese Vranov nad Topľou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1363. Nachází se zde řeckokatolický chrám Seslání svatého Ducha. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vavrinec na slovenské Wikipedii.

Vasilij Grigor'jevič Zajcev (1)

Sovětský voják, účastník 2. světové války, držitel vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, autor vzpomínkové knihy.

Vašáková Jana (1)

Vanessa Bini (2)

Italská autorka prací o alternativních lékařských metodách, relaxačních technikách, o józe a shiatsu.

Vanda Jurčíková (4)

Narozena 20. 1. 1912, zemřela 25. 5. 1992. MUDr., gynekoložka, autorka prací z oboru.

Václava Černého (6)

Václav Zelený (4)

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Václav Zahradník (3)

Václav Zahradník byl český hudební skladatel, aranžér a dirigent, který se významně zasloužil o rozvoj hudby zejména v České republice. Narodil se 10. května 1932 v Brně a stal se vlivnou osobností československé hudební scény. Zahradník proslul svou prací s Orchestrem Československé televize, který sehrál klíčovou roli při popularizaci televizní hudby v tehdejší době.

Václav Vybíhal (5)

Narozen 1950.Prof.ing., ekonom, publikace z oboru, zejména mzdové účetnictví, daně a veřejné finance.

Václav Vratislav z Mitrovic (4)

Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...

Václav Vondra (4)

Narozen 12. 1. 1929 v Českých Budějovicích, zemřel 2. 12. 2006 tamtéž. Mgr. učitel dějepisu, zeměpisu a občanské nauky, historik, zaměřil se na dějiny jihočeského průmyslu a období nacistické okupace a osvobozování jižních Čech. Rozsáhlá publikační činnost v krajových periodikách.

Václav Vilikovský (5)

Narozen 24.4.1878 v Semechnicích u Opočna, zemřel 12.7.1956 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor zemědělské technologie, práce z oboru.

Václav Velísek (1)

Narozen 21.3.1936 v Hustopeči u Brna. RNDr., geobotanik, stati z oboru.

Václav Tureček (1)

Autor se zaměřením na chov domácích zvířat zvláště pak holubů.Častý přispěvatel časopisu Chovatel.

Václav Tryhuk (3)

Narozen 13.8.1949 v Broumově. Matematik, práce z oboru.

Václav Tomek (5)

Narozen 4. 11. 1942 v Táboře, zemřel 1. 7. 2022. Historik, filozof se zaměřením na evropský anarchismus a filozofii přelomu 19. a 20. století, básník.

Václav Štěpánek (5)

Narozen 31. 7.1959 v Brně, doc., PhDr., Ph.D., slavista, balkanista, historik, redaktor časopisu Věda a život , redaktor Lidové demokracie , šéfredaktor časopisu Veronica , lektor českého jazyka na Katedře slavistiky Filologické fakulty Bělehradské univerzity , vysokoškolský učitel Ústavu slavistiky FFMU; specializuje se na dějiny jihoslovanských literatur, historii jihoslovanských národů, regionální dějiny jižní Moravy, krajinnou ekologii; syn biskupa a patriarchy Církve československé husitské Vratislava Štěpánka .

Václav Spán (3)

Karel Sýs maturoval roku 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na vysoké škole ekonomické . Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od r. 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupce šéfredaktorem literárního časopisu Kmen. V letech 1990 - 1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.

Václav Širl (2)

Narozen 1944. Mistr sportu, horolezec, metodik horolezectví, publicista.

Václav Šilha (4)

Fotografovat začal v souvislosti s cestováním, dnes už o sobě říká, že naopak cestuje kvůli fotografování. Procestoval řadu zemí Afriky, Evropy, Asie Ameriky a také ostrovy Francouzské Polynésie. Mezi jeho oblíbené destinace patří zejména Keňa, Tanzanie a Botswana, ale zaujalo jej například také fotografování na Floridě nebo na Aljašce. Pravidelně publikuje v celé řadě cestopisných a fotografických magazínů u nás i v zahraničí. Trvale spolupracuje například s magazíny Lidé a země, Koktejl nebo Photo life. Ze zahraničních titulů lze zmínit například BBC Wildlife Magazine a jeho snímky se objevily i v dalších prestižních médiích napříč různými kontinenty. Za všechny lze jmenovat např. listy Daily Telegraph, The Sun, Daily News, The Guardian, New York Times, Le Figaro nebo Stern. Jako autor spolupracuje s britskou mediální bankou Barcroft Media, která působí v 52 zemích po celém světě. Jeho unikátní snímky zachycující souboj hrošího stáda s krokodýlem byly zařazeny do knižní ročenky Ripley´s Believe it or Not. Je držitelem ocenění v rámci novinářské soutěže Czech Press Photo. S tvorbou Václava Šilhy se mohou pravidelně setkávat i návštěvníci různých fotografických výstav. Věnuje se také přednáškové činnosti. Václav Šilha úzce spolupracuje s cestovní kanceláří African Way, kde působí jako odborný průvodce v rámci specializovaných fotografických safari v Africe a v Americe . Je jedním z realizátorů česko-slovenského fotografického a filmového projektu LAGA 09, který od srpna do října 2009 probíhal v keňské rezervaci Masai Mara. Je spoluautorem výpravné fotografické knihy „Divoká planeta“, která vyšla na podzim roku 2008. V současné době se podílí na tvorbě dokumentárního filmu o expedici LAGA 09 a pracuje na dalších dvou knižních projektech, které vyjdou v letech 2010 a 2011....

Václav Šikl (2)

Václav Šikl se narodil v Praze 1915, absolvoval leteckou akademii. Za války v zahraniční armádě jako stíhací pilot, operační kontrolor, důstojník štábu. Od r. 1945 profesor na Vysoké škole vojenské, po únoru ve vojenském koncentračním táboře na Mírově do r. 1951, potom pět let v jáchymovských dolech. Po propuštění umývač oken, řidič, posunovač vlaků, překladatel. R. 1968 člen předsednictva Sdružení zahraničních vojáků a zástupce šéfredaktora celostátního deníku čs. odboje. Od r. 1969 v exilu, kde vydal knížky „Nač jaru nezbyl čas“ a „Praha v kleštích“.

Václav Semerád (3)

Ing. Václav Semerád se narodil v Pardubicích 14.12.1945. V roce 1969 ukončil studia na jaderné fakultě ČVUT, několik let pracoval jako energetik a později zůstal u výpočetní techniky. Láska k vědeckofantastické literatuře ho doprovází už od dětství. Jako školák pozorně sledoval první nesmělé krůčky lidí do vesmíru a pro zábavu svou a svých spolužáků se už tehdy pokusil napsat své první neumělé sci-fi. Postupně se dostal až k románům, často na sebe navazujícím. O tom, že jeho tvorba měla úspěch, svědčí například i to, že se mu půjčované rukopisy často ztrácely. Přátelé, kteří jeho díla četli, mu často radili, aby je publikoval oficiálně. Zkusil to poprvé počátkem sedmdesátých let, ale z toho záměru sešlo. Tenkrát stačila malá, neúmyslná zmínka o ”umírající rudé hvězdě”... možná za tím vězelo i členství v tehdy zakázané Společnosti pro lidská práva. Na svou lásku však nezanevřel a tvořil dál. ”Sága Galaktického Společenství” má devět menších i větších knih. Kromě Ságy GSMB má i další samostatné romány, často se odehrávající na Zemi, jako jsou ”Fext, stín z temnot”, ”Démon”, ”Omíor, válka světů”, ”Mloci” a další. Celkem jich je více než 20. Ačkoliv příběhy Václava Semeráda nepostrádají fantasii, dramatický děj i napětí, nesetkáte se v nich s brutalitou hlavních hrdinů. V jeho vyspělém Galaktickém Společenství není místo pro vyznavače násilí, ani pro povýšené rasisty. Tvrdí supermani a mocné vražedné nástroje vyvolávají v lidech kosmické éry nanejvýš opatrnost, odstup a - soucit. Barbarští obyvatelé Země se musí v mnohém poučit, než je ostatní světy přijmou za své partnery, ačkoliv uznávají i některé jejich přednosti. Symbolické je, že nejznámější pozemskou osobností ve vesmíru není žádný věděc a tím méně politik, ale - Mozart. Václav Semerád obdivuje celou řadu autorů sci-fi, od známých, jakými jsou A.C.Clark, Stanislav Lem, bratři Strugačtí, až po autory ve světě neznámé - J.M.Trosku, Františka Běhounka nebo L. So...

Václav Šebek (5)

Narozen 24.4.1901 v Praze, zemřel 16.2.1980. MUDr., docent gynakologie, publikace z oboru gynekologie a chirurgie.

Václav Šašek (4)

PhDr. Václav Šašek je český dramaturg a filmový scenárista. Jeho práce je spojena především s československým filmem tzv. české nové vlny 60. let 20. století. Do Filmových studií Barrandov nastoupil roku 1960, do tvůrčí skupiny Šebor – Bor. Jeho první realizovaný film jakožto dramaturga byl Černý Petr režiséra Miloše Formana. Poté začal psát i scénáře. Mezi nejdůležitější filmy, ke kterým napsal scénář patří Intimní osvětlení, na kterém spolupracoval s Jaroslavem Papouškem. Za scénář k filmu Helimadoe, který vychází ze stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka, obdržel v roce 1994 Českého lva.

Václav Rytíř (6)

Narodil se 22. 12. 1889 v Praze a zemřel 29. 6. 1943 také v Praze. Malíř a grafik. Specializoval se pro tvoření „ex libris“. Studoval u L. Vacátka a v letech 1909 – 1910 v Paříži, kam podnikl cestu pěšky, u Karla B. Maliny. V letech 1916 – 1927 vydal velmi mnoho publikací „ex libris“. Vydal též „Malířské signatury“ a doplňky k nim vydával po sešitech. Roku 1935 byl zvolen víceprezidentem „The Bookplate Association international – Los Angelos“. Vytvořil mnoho krajinomaleb na českobrodsku, olejomalby a akvarely.

Václav Ryneš (4)

Narozen v lednu 1939 v Praze. Publicista specializující se na moderní historii katolicismu a křesťansko-demokratickou politiku.

Václav Raboch (2)

Práce z oboru automobilismu.