Všichni Autoři a témata

Peter Langhammer (1)

Trenér squashe.

Fr Hodgson-Burnett (1)

Josef Vykus (1)

Jiřina Knoblochová (1)

Prof. MUDr. Jiřina Knoblochová, CSc. byla česká psychiatrička žijící od roku 1970 ve Vancouveru, kde působila jako emeritní profesorka kanadské Univerzity Britské Kolumbie . Studium medicíny nestihla dokončit, protože během německé okupace byly vysoké školy zavřeny. Za druhé světové války pracovala jako válečná zdravotnice na Slovensku. Po válce byla vyznamenána Řádem slovenského národního povstání druhé třídy, za její účast v partyzánské jednotce. Poté studovala chirurgii na klinice prof. Jiráska v Praze a v roce 1947 přešla na psychiatrickou kliniku, kde pracovala jako vedoucí speciální ambulance pro manželské problémy. Spolupracovala společně se svým manželem Ferdinandem Knoblochem na vývoji Integrované psychoterapie.  Vedla také psychoterapeutické komunity v Lobči a Horní Palatě v Praze. V roce 1970 emigrovala s dcerami za svým manželem do USA. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Veřejnosti je známá především jako průkopnice dětské a rodinné psychoterapie. Stejně jako její manžel, se věnovala zdravotnické osvětě. Od svého mládí se zajímala o postavení žen ve společnosti. Velmi populární se stala její publikace Láska, manželství a ty. V roce 1953 založila ambulanci manželských a rodinných problémů, vedla manželské a rodinné skupiny. Je spoluautorkou několika odborných knih. Zejména publikace Integrovaná psychoterapie, na které se podílela se svým manželem a která vyšla v letech 1979–1999 v pěti jazycích . Má velké zásluhy na praktickém využití a vypracování techniky skupinového schématu.

Fritz Leiber (1)

Fritz Reuter Leiber Jr. byl americký spisovatel děl z žánru fantasy, hororu a sci-fi. Patří mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction a je považován za jednoho ze zakladatelů žánru meč a magie. Narodil se do herecké rodiny, matka byla divadelní herečka a otec filmový a divadelní herec, potomek německých přistěhovalců. Vystudoval psychologii a fyziologii na Chicagské univerzitě, kterou absolvoval roku 1932. Dále získal vzdělání v oblasti teologie. K psaní ho přivedl kamarád na univerzitě. Roku 1939 vydal v magazínu Unknown svou první povídku Two Sought Adventure , která je zároveň první povídkou z fantasy série Fafhrd and the Gray Mouser . Před válkou přispíval do magazínu Weird Tales, v padesátých letech patřil ke kmenovým autorům časopisu Galaxy Science Fiction. Než se stal roku 1956 spisovatelem na plný úvazek vystřídal několik povolání. Byl divadelním i filmovým hercem, redaktorem, instruktorem letecké společnosti i vyučujícím na dramatické škole. K jeho zálibám patřily dějiny, poezie, kočky, sportovní šerm, šachy a backgammon. Oženil se celkem dvakrát. Poprvé si roku 1936 vzal Jonquil Stephensovou, se kterou měl syna Justina. Po smrti první ženy roku 1969 žil dlouho sám, až se těsně před smrtí oženil dne 15. května roku 1992 podruhé s Margo Skinnerovou. Patrně nejznámější je díky již zmíněné sérii o Fafhrdovi a Šedém Myšilovovi, která spadá do žánru meče a magie, mezi jehož zakladatele je řazen. Za své dílo obdržel šest cen Hugo, tři ceny Nebula a další ceny v oblasti fantasy. Roku 1981 se stal velmistrem sci-fi a roku 2001 byl uveden do Síně slávy science-fiction. Kromě toho psal i básně a je autorem celé řady esejů. Fantasy série žánru meče a magie Fafhrd and the Gray Mouser vypráví příhody seveřana Fafhrda, mohutného a poctivého skalda, a Šedého Myšilova, zloděje a bývalého čarodějova učně. Narazí na sebe v La...

Israël Shahak (1)

Israel Shahak se narodil roku 1933 ve Varšavě rodině vzdělaných ortodoxních sionistů. Dětství strávil ve varšavském ghettu a na počátku druhé světové války se začal skrývat. Chytili jej a spolu s matkou převezli do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde strávil dva roky. Ty se na něm nesmazatelně podepsaly do konce života. Jeho i matku osvobodili v dubnu 1945 Američané, do Izraele emigroval koncem roku 1945 ve věku 12 let. Roku 1961 obdržel doktorát na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Začal přednášet na univerzitě jako lektor a později se stal profesorem organické chemie. Po mnohá léta byl Shahak nejoblíbenějším profesorem ve studentském hlasování. Profesor Shahak obdržel mnoho projevů mezinárodního uznání za výzkum a léčbu rakoviny, ale nejvíce jej proslavily jeho kontroverzní politické názory. Velmi dlouho jej označovali za „toho, který nenávidí Izrael“. Shahak se v šedesátých letech aktivně zapojil do politiky a hnutí na obranu lidských práv a proslul svými nezávislými a originálními názory. Veřejně odsuzoval veškeré formy a projevy nacionalismu a vysloužil si tím nenávist jak Izraelců, tak Palestinců. V roce 1968 předsedal jedné z prvních politických organizací, jež projevovala nesouhlas s izraelským obsazením okupovaných území – Council against House Destruction. Shahak se v polovině sedmdesátých let stal předsedou Izraelské ligy pro lidská práva a v té funkci setrval do roku 1990, kdy organizace zanikla. Účast profesora Shahaka na početných mezinárodních fórech, kde odsuzoval izraelskou okupaci, vyvolávala v domovské zemi veřejnou nenávist a na počátku sedmdesátých let se začaly ozývat hlasy, které požadovaly jeho vyloučení z Hebrejské univerzity a odsouzení za zradu. Postavili se za něj intelektuálové z celého světa, například jeho přátelé Jean-Paul Satre a Noam Chomsky, ale z Izraelců jej podporovala jen malá část. Jeho přednášky a publikace přiváděly k šílenství izraelské levičáky ještě více než pravičáky. Shahak velmi často napa...

Pavla Damohorská (1)

Působí jako odborná asistentka Ústavu židovských studií HTF UK, kde se dlouhodobě věnuje zejména otázkám židovských tradic a rituálů či synagogální liturgie.

Houston Stewart Chamberlain (1)

Houston Stewart Chamberlain byl myslitel a spisovatel britského původu, proslulý germanofilií, který později žil v Německu a přijal německé občanství. Byl to autor populárně naučných knih , ale především propagátor nacionalistických, pangermánských, rasových a antisemitských teorií a myšlenek. Byl rovněž propagátorem myšlenek eugeniky. Jeho kniha Základy devatenáctého století se stala ideovou základnou rasistických teorií v Německu na začátku 20. století. Narodil se v přímořské části Portsmouthu. Jeho matka Eliza Jane Hall zemřela, když mu nebyl ještě ani rok a Chamberlain vyrůstal u své babičky ve Francii. Jeho otec, kontradmirál William Charles Chamberlain, plánoval pro syna vojenskou kariéru, a proto byl v jedenácti letech poslán do školy pro budoucí námořní důstojníky. Avšak mladý Chamberlain se zajímal více o studia hudby, literatury a astronomie a vyhlídka na službu důstojníka v Indii nebo na jiných místech Britského impéria jej vůbec nelákala. Jeho chatrné zdraví přispělo k tomu, že se tomuto osudu vyhnul. Ve čtrnácti letech se jeho zdraví stále zhoršovalo, a tak byl nucen navštěvovat různá evropská lázeňská střediska, kde ho doprovázel jeho pruský poručník, který na něj měl veliký vliv. Pod tímto vlivem začal Chamberlain studovat německou kulturu a historii. Stal se z něj zapálený germanofil. Později se přestěhoval do Německa, kde se stal členem Bavorského kroužku německých nacionalistických intelektuálů, kteří byli ovlivněni ideami Richarda Wagnera. Vzal si Evu Wagnerovou, dceru slavného skladatele. V roce 1899 napsal své nejdůležitější dílo Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts . V tomto díle se snaží vyvodit, že západní civilizace za svou vyspělost vděčí germánským kmenům. Árijská rasa je vybudována na základech protoindoevropské kultury a tuto rasu tvoří Keltové, Germán...

Radek Pastrňák (1)

Radek Pastrňák, vlastním jménem Radomír Pastrňák je hudebník a textař, frontman skupiny Buty, jenž se objevil taktéž v jedné z hlavních rolí ve filmu Jízda. Vystudoval střední průmyslovou školu stavební, kde v roce 1981 maturoval. Poté absolvoval základní vojenskou službu a začal pracovat. V roce 1985 spolu s Richardem Kroczkem začali působit v kapele U238, poté oba dva působili v kapele B Komplex a v roce 1986 založili kapelu Buty.

Ferdinand Kahánek (1)

Narozen 13. 10. 1896 ve Vítkovicích, zemřel v květnu 1940 v Bukurešti. JUDr., novinář, politik Národní ligy, práce v oboru politické publicistiky.

Zita Kostrová (1)

Slovenská historička a kritička výtvarného umění.

Klára Hofbauerová-Heyrovská (1)

Nejstarší z šesti dětí právníka Leopolda Heyrovského, prvního profesora římského práva a v letech 1908-1909 rektora c. k. české university Karlo-Ferdinandovy. Sestra fyzikálního chemika Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny, a také entomologa Leopolda Heyrovského ml. Studovala na pražské Vyšší dívčí škole a v dámské třídě Umělecko-průmyslové školy , vdala se za malíře Arnošta Hofbauera, vychovala dvě děti. Za 2. světové války byla vyšetřována gestapem.

David Iosifovič Ortenberg (1)

Generálmajor a žurnalista, autor vzpomínek z války.

Daniel Okáli (1)

Daniel Okáli byl slovenský a československý literární kritik, básník, publicista a politik za Komunistickou stranu Slovenska , poúnorový poslanec Slovenské národní rady a pověřenec vnitra. V 50. letech pronásledovaný v rámci procesu s buržoazními nacionalisty. Pocházel z dvojčat. V dětství oba sourozenci brzy ztratili matku i otce a od věku pěti let vyrůstali v evangelickém sirotčinci v Modre. Studoval na lyceu v Bratislavě a gymnáziu v Trenčíně. V letech 1921–1926 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se zapojil do studentských levicových organizací. V roce 1922 založil Okáli, Vladimír Clementis a Ján Poničan Voľné združenie študentov-socialistov zo Slovenska, které se pak v roce 1924 přetvořilo v skupinu DAV se stejnojmenným časopisem. Ve 30. letech patřil mezi významné představitele mladých komunistických intelektuálů ze Slovenska podobně jako Gustáv Husák nebo Laco Novomeský, kteří akcentovali slovenskou svébytnost, oproti jiným funkcionářům KSČ, kteří byli orientováni centralisticky a zcela odmítali slovenské autonomistické aspirace. Mnohem později, v 50. letech, se tento rozdíl v názorech na státoprávní uspořádání projevil i ve vnitrostranickém boji v KSČ, jehož obětí se stal. Byl aktivní jako literární kritik, publicista a básník. V roce 1932 vydal sbírku proletářské poezie Ozvena krvi a zápasov. V roce 1932 odešel z okruhu davistů a po zbytek éry před rokem 1945 působil jako advokátní koncipient v Nových Zámcích a Bratislavě, pak jako advokát v Skalici. V roce 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1945–1946 pracoval na postu prezidiálního šéfa Slovenské národní rady pro vnitřní otázky. Následné dva roky zastával pozici vládního zplnomocněnce pro výměnu obyvatelstva s Maďarskem a předseda Československé přesídlovací komise. Byl tehdy aktivní i při slovakizaci regionů na jihu Slovenska, kde prosazoval masivní přejmenovávání ...

Josefina Regálová (1)

Narozena 17.3.1854 v Domažlicích, zemřela 23.10.1933 tamtéž. Kulturní pracovnice, autorka publikace Rodinná kronika.

Joanna Makepeace (1)

Anglická spisovatelka historických romancí. Píše pod různými pseudonymy.

Janeane Jordan (1)

Autorka romantických novel.

Prokop Vráž-Borský (1)

Prozaik.

Christopher Hale (1)

Anglický spisovatel a filmový režisér, žije střídavě v Anglii a Americe.

Vladimir Fédorovski (1)

Francouzský spisovatel, novinář a diplomat ruského původu.

Šárka Adámková (1)

Šárka Adámková se narodila v Ostravě. Po střední škole vystřídala nejedno zaměstnání, pracovala například jako instruktorka plavání kojenců a batolat nebo manažerka provozu, posledních devět let se živí volnou novinářskou tvorbou. V současné době působí jako stálá redaktorka v časopise pro ženy a vedle toho intenzivně pěstuje fejetonistický žánr. Vystudovala také soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého, Literární akademii, kde úspěšně absolvovala v roce 2005. Novela Svítání zde vznikla jako její diplomová práce. Autorka vášnivě ráda fotografuje a mezi místa jejímu srdci nejbližší patří kromě Moravy také jižní Čechy. Se svými dvěma syny, Mirkem a Oliverem, žije v Praze.

Romain Garnier (1)

Francouzský spisovatel a lingvista, odborník na indo-evropské jazyky, profesor na University of Limoges.

Darcie Chan (1)

DARCIE CHAN pochází z wisconsinského Fond du Lacu, v dětství se pak s rodiči často stěhovala a vyrůstala povětšinou v menších městech ve Wisconsinu, Indianě a Coloradu. Odtud také plyne její inspirace, zalíbení v rodinném prostředí malých měst a schopnost zachytit místní poměry a složitost rozvětvených vztahů. Ač byla vždy zapálená do přírodních věd, nakonec vystudovala práva. Obě oblasti zájmu později zúročila v rámci své práce v Senátu Spojených států amerických, kdy se věnovala právu a legislativě spjatých s životním prostředím. Debutová kniha Samotářka z Mill River , kterou v roce 2011 vydala v elektronické verzi na vlastní náklady, záhy zaznamenala neuvěřitelný ohlas a držela se více než půl roku na bestsellerových žebříčcích New York Times a USA Today.

Zdeněk Merta (1)

Zdenek Merta je český hudební skladatel, klavírista a producent. V současné době pracuje pro Městské divadlo Brno. Má za manželku Zoru Jandovou. Vystudoval Státní konzervatoř v Praze – v té době v oblasti showbyznysu dlouhodobě spolupracoval s Petrou Černockou. Po absolvování katedry skladby na pražské HAMU se věnoval vlastním hudebním projektům s různými partnery. V pražské Redutě prezentoval dva autorské programy –„Trochu jinak“ a „Premiéra“ . V té době spolupracoval také s Hanou Hegerovou a uváděl publicistický program  o hudbě v Československé televizi. Napsal několik desítek filmových a televizních partitur, mnoho písní, dva balety a několik komorních i symfonických skladeb. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno – „Sny svatojánských nocí“ , „Bastard“ , „Babylon“, „Svět plný andělů“ , „Zahrada divů“, „Peklo“ a „Očistec“. Za partitury muzikálů „Babylon“ a „Svět plný andělů“ byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál „Nahá múza“, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie „Ptákoviny“ . Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení „Casanova“ , ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu „Ferdinand“ a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu „La Roulette“. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení „Mše“ Leonarda Bernsteina na Pražském hradě - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě fil...

Nina Nikolajevna Berberova (1)

Nina Nikolajevna Berberova, rusky: Нина Николаевна Берберова byla ruská prozaička a básnířka, jedna z žen básníka Vladislava Chodaseviče . V letech 1919-1920 studovala v Rostově na Donu. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila s manželem sovětské Rusko netuše, že to to navždy. Žila v různých zemích - Německu, Československu, Itálii, až zakotvila v Paříži, kde byla 15 let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká próza Billancourtovské sváteční dny . Další tři romány Poslední a první , Velitelka a Bez západu byly přijaty zdrženlivě. Ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu . Velký úspěch měla kniha Čajkovskij , která byla přeložena do několika jazyků, a Borodin . Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Kromě literární kritiky publikovala básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie z roku 1969 Psáno kurzivou , která v emigrantských kruzích vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše . Koncem osmdesátých a začátkem 90. let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. V románě Lidé a lóže líčí zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Žila v Princetonu .

Suki Cunningham (1)

Autorka erotických románů pro ženy.

Jim Smith (1)

Britský spisovatel, specialista na televizní seriály, též filmový a televizní kritik.

Soňa Dorotíková (1)

Doc. PhDr. Soňa Dorotíková DRSC. je povoláním vysokoškolská učitelka. Vystudovala filosofii a historii na FF UK v Praze. Vedle monografii Filozofia a problémové hodnoty , Filosofie hodnot , etika publikova četné odborné a vědecké statě k axiologické tématice, která je její základní specializací. Je rovněž autorkou několika učebních textů. V současné době působí na VŠKV.

Jacques Henri Bernardin de Saint-Pierre (1)

Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre byl francouzský spisovatel, cestovatel a přírodovědec, představitel preromantismu. Jeho nejznámějším dílem je román Paul a Virginie. Už ve dvanácti letech navštívil Martinik se svým strýcem, který byl námořním kapitánem. Absolvoval jezuitskou školu v Caen a pak získal titul inženýra na pařížské École nationale des ponts et chaussées. Nastoupil k armádě a zúčastnil se sedmileté války, nedokázal se však přizpůsobit vojenské disciplíně a dal přednost dobrodružnému životu; procestoval většinu Evropy, v Rusku se pokoušel založit utopickou komunu, v letech 1768–1771 působil jako projektant na ostrově Mauricius, odkud byl vypovězen jak pro konflikty s nadřízenými, tak proto, že kvůli studiu exotické vegetace zanedbával služební povinnosti. Po návratu z cest se usadil ve Francii a snažil se uživit psaním, navštěvoval salón madame Julie de Lespinasse. Ačkoli byl původně věřícím katolíkem, stal se obdivovatelem Jeana-Jacquese Rousseaua a vyznavačem kultu Nejvyšší bytosti. V duchu osvícenství a romantismu vznikla i jeho kniha Paul a Virginie, inspirovaná Robinsonem Crusoe i autorovou nešťastnou láskou k manželce botanika a politika Pierra Poivrea a popisující zrod milostného vztahu mezi chlapcem a dívkou, vyrůstajícími na opuštěném tropickém ostrově. Sentimentálně laděný román rezonoval s dobovými náladami hlásajícími návrat k přírodě a stal se bestsellerem, byl překládán do řady světových jazyků. Jean-François Le Sueur a po něm Victor Massé podle něj napsal stejnojmennou operu, Prosper d’Epinay vytvořil sousoší obou milenců, známý je také obraz Pharamonda Blancharda. Také Honoré de Balzac nebo Gustave Flaubert ve svých knihách zmiňují Pavla a Virginii jako symbol nezkažené lásky. Dalšími významnými díly Saint-Pierra jsou cestopis Voyage à l’Île de France, obraz ideální společnosti v knize L'Arcadie a rozsáhlý spis Etudes de la Nature, kde podává svoji představu přírodního řádu. ...

Luigi Da Porto (1)

Jeden z menších italských vypravěčů 16. století, který má ale největší význam. Narodil se ve Vicenzi a byl v rodném městě velitelem setniny benátské jízdy, s níž bojoval ve Furlandsku a jinde a byv zraněn, byl nucen vystoupit z vojska a věnovat se literatuře. Proslul dlouhou milostnou novelou La Historia novellamente ritrovata di due nobili amanti nebo Giulietta e Romeo, jež vyšla v Benátkách ve dvou verzích nepatrně odlišných v r. 1524 a 1535.

Josef Šorm (1)

Josef Šorm je český volejbalový hráč, reprezentant Československa. Člen stříbrného týmu na olympijských hrách v Tokiu roku 1964 a dvojnásobný vicemistr světa.

Josef Hříbek (2)

Narozen 8.3.1885 v Praze, zemřel 27.5.1972 v Praze. Středoškolský profesor, autor cestopisu z Íránu a studie o krajanech v Srbsku a Rumunsku.

Edgar K Geffroy (1)

Úspěšný německý autor a odborník - pracoval v posledních 20 letech jako osobní poradce mnoha firem, z nichž většina dosáhla mimořádných zvýšení obratu. Například v letech 1996-1999 zvýšil obrat firmy Rothmann & Cie AG, kde působí jako člen dozorčí rady, z 18 na 180 milionů DM - a to díky své koncepci clientingu, založené na zkušenosti, že o zákazníky není třeba jen pečovat, je nutné se snažit je nadchnout či ohromit např. novými nápady a co nejvíce je k sobě přitáhnout. Je autorem mnoha úspěšných knih o prodeji, které vyšly ve 25 zemích světa, mimo jiné např. "Klíč k prodejním úspěchům" a "Zákazník - náš protivník, nebo partner?".

Oldřich Lhotský (1)

Narozen 20. 3. 1927 v Praze, zemřel 25. 6. 2021. RNDr., pracovník Československé akademie věd, práce v oboru hydrologie a hydrobiologie.

Josef Gočár (3)

Josef Ludvík Gočár byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára a manželky Anny, rozené Hüttlové. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců. V období 1916–1919 sloužil v armádě. Byl ženat s Marií Chladovou , dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta. V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939. Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie, v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění. Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně. Od roku 1905 začal s prvními projekty . Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku . V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je ro...

Jaromíra Trunečková (1)

Básnířka a publicistka.

Josef Věnceslav Soukup (1)

Josef Věnceslav Soukup byl český učitel, hudební skladatel, malíř a odborný publicista. Absolvoval učitelský kurs v Táboře a po dva roky byl učitelským pomocníkem v Jistebnici a v Sedlčanech. V roce 1836 odešel do Prahy a studoval na technice a současně na Varhanické škole. Jako učitel působil pak v Praze a od roku 1844 v Kolíně. V roce 1852 učil krátce na nižší reálce v Táboře. Poté odešel do Písku, kde již setrval až do své smrti. Nejprve byl učitelem hlavní školy. V roce 1860 se podílel na založení Vyšší měšťanské dívčí školy a v roce 1874 se stal jejím ředitelem. Byl všestranně nadaný. Kromě pedagogického působení byl malířem a hudebním skladatelem. Napsal řadu článků do denního i pedagogického tisku a několik učebnic přírodopisu, matematiky a kreslení.

Franco Cardini (1)

Franco Cardini je italský historik a profesor středověkých dějin na univerzitě ve Florencii. Po studiu historie na univerzitách ve Florencii, Poitiers a Moskvě, pracoval a učil v Paříži, Göttingenu, Vídni, Madridu, Bostonu, Turku, Sao Paulu, Jeruzalému, Damašku a Bari. Od roku 1989 působí na univerzitě ve Florencii. Je autorem velkého množství knih věnovaných středověkým dějinám, vztahu křesťanství a islámu, Jeruzalému a křížovým výpravám, které byly přeloženy do mnoha jazyků Pracoval také pro různé noviny a televizi RAI a je také autorem několika historických románů z prostředí křížových výprav. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franco Cardini na německé Wikipedii.

Bohumil Hnízdo (1)

Autor publikace o válce, míru a křesťanství.

Michal Reiman (1)

Michal Reiman je český historik, specializující se na komunistický totalitarismus a politické dějiny SSSR. Po obsazení Československa Hitlerovými jednotkami emigroval se svou matkou do Sovětského svazu, kde setrval po celou válku. Po studiu historie na univerzitě v Moskvě se vrátil do Československa, kam jej následovala i jeho pozdější žena Tamara. Jako docent československých dějin působil na Vysoké škole politické v Praze. Jeho kniha o ruské revoluci, vydaná v roce 1967, vyvolala vlnu tvrdé kritiky v Československu i v SSSR. Za své proreformní politické aktivity v době pražského jara jej postihl zákaz povolání. V roce 1976 emigroval do SRN, kde se angažoval ve skupině Listy, podporující československé opoziční hnutí. Jako profesor působil na Svobodné univerzitě v Berlíně a v letech 1995–2010 na FSV UK v Praze.

Zdeněk Zelinka (1)

RNDr. Zdeněk Zelinka, hydrogeolog, zabývá se hlavně problematikou budování studní a jímání podzemní vody. Provádí hydrogeologické posudky všeho druhu, projektování, řízení a vyhodnocování hg. průzkumů, projekty studní pro územní řízení, vodoprávní řízení a povolení k nakládání s podzemními vodami a práce související.

Greg Cheetham (1)

Praktické příručky pro kutily.

Jocelyn Murray (1)

Misionářka, edtitorka, spisovatelka.

Aleksandr Michajlovič Dunajevskij (1)

Ruský spisovatel, novinář a literární vědec, haškolog.

Tomáš Pačes (2)

Narozen 9. 9. 1937 v Praze. Prof., RNDr., DrSc., geolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru geochemie a hydrogeologie.

Peter Gudermuth (1)

Autor publikací z oboru kybernetiky.

Otakar Mrázek (1)

Narozen 20.4.1916 v Českém Krumlově. JUDr., ekonom, profesor katedry ekonomiky průmyslu Vysoké školy ekonomické. Práce v oboru.

Alois Hlavatý (1)

Narozen 6.7.1906 v Miletíně, zemřel 4.7.2001 v Hořicích. Básník a spisovatel, vydavatel ilegálních novin za okupace, politický vězeň.

B Jones (1)

Václav Kvapil (1)

Narozen 13. 4. 1976. Učitel, s manželkou provozuje penzion, chová kozy, se synem Jáchymem vymýšlí svět pišliků, je autorem pišlických příběhů, obchodně zastupuje pišlické hračky, žije ve Staré Červené Vodě, s manželkou mají 4 děti.

G. I Revzin (1)

Václav Klein (1)

Václav Klein, původně inženýr chemie, emigroval s rodinou v roce 1969 na Západ. Po aktivní činnosti v průmyslu a po politických změnách se vrátil do Čech a žije střídavě v Porůří ve Spolkové republice a v Praze. Píše poezii a prózu. Pod pseudonymem Crazy je členem literárního portálu Pište.Povídky. cz a jako V.A.Nielk členem Mamtalent.cz Jeho dosavadní díla - Moravian Trail, Cesta na konec světa, Svět začíná za vraty- jsou k obdržení v nakladatelství Nová Forma jako knihy, ebooks, na Databook.cz a Kosmas.cz

Jake Horsley (1)

Spisovatel a scenárista.

Jean Malaurie (1)

Francouzský geograf, cestovatel a etnolog, specializuje se na oblast Arktidy.

Otakar Dvořák (1)

Narozen 9.2.1885 v Praze, zemřel 15.9.1961 v Příbrami. Autor biografie o Antonínu Dvořákovi.

José María Merino (1)

Španělský spisovatel.

Jean Gaberell (1)

Nina Čampulková (2)

Nina Čampulková je kladenská výtvarnice, ilustrátorka, režisérka a scenáristka animovaných filmů. Narodila se jako jediná dcera akademického malíře a grafika Vladimíra Kováře, který byl žákem Maxe Švabinského a Vratislava Nechleby. Její matka Marie, rozená Čechurová, profesorka českého jazyka, později novinářka Československé tiskové kanceláře, záhy ovdověla a o své malé děti, pětiletou Ninu a tříletého Ivana, se musela sama postarat. Mladá Nina byla přijata na Střední umělecko-průmyslovou školu na obor Výstavnictví a aranžérství. Ninina matka v té době získala práci v tehdejší NDR a své děti si vzala s sebou. Nina v Německu pobyla jeden rok. Studovala zde housle, ruštinu a němčinu, navštěvovala výtvarné kurzy. Po návratu konečně nastoupila ke studiu SUPŠ na dnešním Olšanském náměstí. Po dokončení studia získala Nina umístěnku do Tábora jako aranžérka výkladních skříní a měla v úmyslu se dostat na UMPRUM obor Koberce a gobelíny. Okolnosti ji však přivedly ke studiu filmové a televizní grafiky u profesora Adolfa Hoffemeistera a jeho asistenta Miloslava Jágra. Ve čtvrtém ročníku se jí narodila dcera Terezie a s manželem se přestěhovali na Kladno. Oporou jí zde byly kladenské rodačky a světové malířky sestry Válovy. V pátém ročníku se jí narodil syn Filip. Mezi lety 1979-89 pracovala pro Krátký film Praha, kde působila jako výtvarnice, scenáristka i režisérka a kde vznikaly její filmy jako Auccasin a Nicoletta, Páv není jediný, Kolik je na světě věcí, O rybáři, který nikdy nic nechytil, Dům u pěti set básníků. Syn Filip záhy emigroval do Německa. K tomu ještě po roce 1989 zanikl Krátký film. Zdravotní stav ji brání v tvorbě. Většinu času věnuje péči o svou domácnost a čtyřnohé přátele. Její zatím poslední práce je ilustrace k písni Panna vejpůl pro obec Sedlec, vystavená na náměstí....

Jarmila Dicová (1)

Bohuslav Švadlenka (1)

Autor publikací z oblasti výtvarnictví.