Všichni Autoři a témata

L. A. Čarská (1)

Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

Boris Anisimovič Rubin (1)

Ruský biochemik.

Milena Černohorská (1)

Narozena 4. 7. 1933 v Opavě, zemřela 11. 1. 2009. Promovaná historička, hudební teoretička, publicistka, práce z oboru.

Heinz Schimmelbusch (1)

Folke Bernadotte af Wisborg (1)

Švédský politik, diplomat a představitel Červeného kříže.

Jana Komárková (1)

Nar. v r. 1965. Dietní sestra. Publ. z oboru.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

Frantz Funck-Brentano (1)

Francouzský knihovník, historik a spisovatel. Po mnoho let byl kurátorem a výzkumným pracovníkem pařížské Bibliothèque de l'Arsenal, kde se jeho zájem soustřeďoval na období tzv. Ancien régime , tedy na období francouzských dějin od středověku do Velké francouzské revoluce. Přístup do rozsáhlých archivů zúročil v propracovaných a odborně ceněných historických publikací. O francouzské historii a kultuře přednášel v Evropě i Spojených státech.

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Emil Flégl (1)

Narozen 6. 2. 1902 Studenec u Jilemnice , zemřel 6. 7. 1977 Vrchlabí . Archivář, muzejní pracovník, vlastivědný pracovník Krkonošska, literatura z oboru.

Felix Riemkasten (1)

Václav Levý (1)

Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...

Henri Rousseau (1)

Henri Julien Félix Rousseau, přezdívaný Celník , byl francouzský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů naivního umění. Maloval exotické fantaskní krajiny , portréty i výjevy z obyčejného života . Ve své tvorbě využíval ostré obrysové linie a barevné plochy. Jako výrazový prvek používal především karikaturu. Zvláštní styl malby a opravdovost obrazů zaujaly a byly inspirací pro mnoho umělců, jako Robert Delaunay, Guillaume Apollinaire nebo Pablo Picasso. Henri Rousseau se narodil 21. května 1844 ve francouzském Lavalu v údolí řeky Loiry do rodiny klempíře. V Lavalu také chodil do školy, jeho otec se však zadlužil a poté, co byl rodině zabaven dům, museli s rodinou město opustit. Ve škole měl Henri průměrné výsledky, ovšem ve výtvarné a hudební výchově získával nejrůznější ocenění. Rousseau se dal na studium práv a začal pracovat pro jistého právníka. V roce 1863 nastoupil čtyřletou vojenskou službu. Když jeho otec v roce 1868 zemřel, Rousseau se přestěhoval do Paříže, aby byl jako vládní zaměstnanec oporou své ovdovělé matce. Ve stejném roce se oženil s patnáctiletou dcerou svého bytného Clémence Boitardovou, se kterou měl šest dětí . V roce 1871 byl jmenován mýtným pověřeným výběrem daní uvalených na zboží, které se dopravovalo do Paříže. Jeho žena zemřela v roce 1888 a o deset let později si vzal Josephine Nouryovou. Teprve po čtyřicátém roku života se začal vážněji věnovat malbě, a když mu bylo 49, odešel ze svého zaměstnání a malování se začal věnovat naplno. Rousseau prohlašoval, že jeho jediným učitelem je příroda, i když připustil, že se mu dostalo „několika rad“ od dvou zavedených akademických malířů, Félixe Augusta Clémenta a Jean-Léon Gérôma. V zásadě byl však samoukem a je považován za naivního či primitivního malíře. Je...

Kuneš (1)

Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....

Alois Kalvoda (5)

Alois Kalvoda , byl český malíř-krajinář, grafik, publicista, redaktor a pedagog . Alois Kalvoda pocházel z chudé rodiny. Byl žákem prof. Julia Mařáka na pražské Akademii v letech 1892 až 1899. V roce 1899 obdržel Hlávkovo studijní stipendium. V letech 1900 a 1901 získal prestižní Hlávkovo absolventské cestovní stipendium. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Josef Váchal, František E. Prokeš, nebo slovenský malíř Martin Benka. Do roku 1905 byl členem SVU Mánes. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných a redigoval umělecký časopis Dílo. V červenci 1905 kupuje chalupu houslisty Ferdinanda Laubeho pod Křivoklátem a často maluje v okolí Berounky. Roku 1918 zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře. Po smrti Jaroslava Špillara kupuje jeho věhlasný pojízdný ateliér, který využívá při malování zimních motivů. V roce 1929 Jednota umělců výtvarných vydala jeho knihu Přátelé výtvarníci , která zahrnuje i články dříve publikované v umělecké revue Dílo. V roce 1932 vydává vlastním nákladem autobiografickou knihu Vzpomínky. Již jako student se odchyloval od směřování první generace žáků Mařákovy školy, která ještě tvořila pod vlivem lyrického romantismu. Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho, krajinu ale zachycoval živějšími a pestřejšími barvami. Jeho přístup dobře reprezentuje absolventská práce Osiky u Velkých Němčic . Vliv J. Mařáka je však patrný v dalších raných obarazech Chýše u strže a Olše u potoka . Již krátce po studiu se uvolněným štětcovým rukopisem přiblížil k impresionismu, např. Na Marně a Senoseč na Slovácku . Typický je však pro jeho pojetí kraj...

Richard Blunck (1)

Německý spisovatel, autor životopisů.

Doris Kittlová (1)

Oracio Pedrazzi (1)

Josef Friedrich Perkonig (1)

autor je básníkem vysokých hor a modrých jezer, kterými oplývá rodný Karnten.Jeho literární díla s pojednávala o životě horalů, i historických postavách kraje. Psal romány i povídky

Jurij Serafimovič Melent'jev (1)

Ruský ministr kultury SSSR v letech 1974-1990, autor knih o kultuře a politice země.

Otto Frank Heinrich (1)

Zdeněk Matějka (1)

Zdeněk Matějka byl český chemik a vysokoškolský pedagog, který se zabýval iontovou výměnou. Narodil se v Teplicích a po vystudování gymnázia začal v roce 1955 studovat chemii na VŠCHT Praha. Studium dokončil v roce 1960 a začal pracovat ve výzkumném ústavu ČKD Dukla. Později započal externí kandidaturu na Ústavu tepelné techniky , VŠCHT Praha pod vedením profesora Františka Karase, zakladatele ústavu. Kandidátskou práci, která se zabývala elektrodeionizací, obhájil v roce 1967. V letech 1972 až 1990 pracoval jako odborný asistent na Ústavu energetiky VŠCHT Praha. Zabýval se jak teoretickými základy iontové výměny, tak i jejími praktickými aplikacemi. V roce 1990 se habilitoval na docenta. Jeho pracovní skupina v tu dobu pracovala hlavně na selektivním odstraňování iontů toxických kovů z vodných roztoků a odstraňování dusičnanů pomocí ionexů. V roce 1997 se stal vedoucím Ústavu energetiky. V tu dobu se již jeho hlavní zájem začal přesouvat od sorpce toxických kationtů k oxoaniontům. 16. května 2000 byl za svoji celoživotní práci v oblasti výzkumu a pedagogiky jmenován profesorem. V roce 2002 musel po dosažení věku 65 let odejít do důchodu, zůstal však na ústavu na poloviční úvazek. Stále vedl s plným nasazením svou skupinu. V roce 2006 po dlouhotrvající nemocí zemřel. Během své práce na VŠCHT vychoval Matějka asi 60 studentů inženýrského studia a 20 doktorandů. Navázal spolupráci s mnoha pracovišti zejména v Japonsku, Německu, USA, Spojeném království a Turecku. Zemřel roku 2006. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdeněk Matějka na anglické Wikipedii.

Lev Aleksandrovič Lipin (1)

Ruský autor publikace o objevení a vysvětlení klínového písma.

Jaroslav Bala (1)

Narozen v r. 1925 v Mutěnicích. Ing., věnuje se potravinářským technologiím a výživě člověka. Autor prací o konzervování a vaření. Autor vystudoval zemědělskou vysokou školu a stal se předním představitelem zahrádkářského sdružení ve své době. Napsal knihu "Konzervování potravin v domácnostech", která vyšla v Československu v několika vydáních.

Jaroslav Volejník (1)

Jiří Klikorka (5)

Prof. Ing. Dr. Jiří Klikorka, DrSc. byl český anorganický chemik. Stál u zrodu Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích v roce 1950 a dlouhá léta vedl Katedru obecné a anorganické chemie. V roce 1953 se stal prvním rektorem VŠCHT, v této funkci působil ve dvou obdobích, 1953–1969 a 1980–1988. Významně ovlivnil rozvoj vysoké školy , vznik jejích odborných pracovišť, kateder a vědecko-výzkumných směrů.

Otakar Hejnic (1)

Narozen 29.5.1851 v Praze, zemřel 11.9.1925 tamtéž. Středoškolský profesor, uměleckohistorická literatura o Kutné Hoře.

Nadeije Laneyrie-Dagen (4)

Francouzská historička umění se specializací se na modernu. Pedagožka.

Josef Balcar (2)

Josef Balcar byl český pedagog. Po absolvování hlavní školy v Litomyšli nastoupil do učitelského ústavu v Hradci Králové. Pak navštěvoval přípravný kurz na pražské polytechnice a kurz pro kandidáty učitelství pro nižší reálky. Byl pak ustanoven učitelem na reálné škole v Mostě. Později působil jako soukromý učitel a učitel na řadě pražských škol. Od roku 1876 byl ředitelem novoměstské školy dívčí. Je autorem knih Všeobecný počtář pro školu a dům a Příprava k perspektivě. Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Denisa Wagnerová (1)

Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.

Leslie Kark (1)

Vladimír Kosil (1)

Narozen 16.6.1898 v Praze, zemřel 16.8.1977 tamtéž. Ing., Dr.techn., DrSc., literatura z oboru meteorologie, klimatologie a půdoznalství.

Jaromír Knotek (1)

Narozen 18.2.1949 v Rozdělově u Kladna. Akademický malíř, ilustrátor.

Václav Peklík (1)

Spoluautor odborných publikací o ochraně dřevěných staveb.

Zdeněk Týn (1)

Narozen 1934. Stavební ing., odborné práce o sanaci houbami a plísněmi napadených staveb.

Jan Konzal (1)

Jan Konzal je tajně vysvěceným ženatým biskupem působícím ve skryté církvi, nekonformním teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kursů a spisovatelem. Publikoval též pod pseudonymy Karel Malý, Karl Klein , Hans H., v konspirační síti skryté církve měl přezdívku 99. V současné době spolupracuje zejména s časopisem Getsemany a nakladatelstvím Síť. Jan Konzal se narodil 5. května 1935 jako páté ze šesti dětí v rodině úředníka. . Otec mu zemřel v 11 letech. Od osmi let vyrůstal, podobně jako tři z jeho starších bratrů, v redemptoristickém internátním institutu pro ministranty na Svaté Hoře. Klášter přepadli v dubnu 1950 představitelé komunistického režimu a obyvatele včetně starších Janových bratrů internovali například v koncentračním táboře v Králíkách. Jan tehdy uvězněn nebyl. Podle vlastních slov byl v dětství a mládí, až do zážitku uvěznění v šedesátých letech, vyloženě bigotní. V dětství a mládí nenavázal žádná hlubší kamarádství, protože je vedení internátu ani nepřipouštělo, v mládí nepěstoval ani osobnější vztahy se ženami a plně se věnoval svým zájmům a náboženskému aktivismu. Od dětství chtěl být redemptoristickým knězem, vážně uvažoval také o studiu hudby na konzervatoři i o studiu matematiky a fyziky. Studoval nejprve v soukromém gymnáziu v Libějovicích u Vodňan. V roce 1953 maturoval v Praze na Vančurově gymnáziu. Protože teologická fakulta byla pod vlivem komunistického režimu, studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, kterou absolvoval roku 1958. V roce 1976 dokončil studium na Vysoké škole dopravy a spojů. Po roce 1963 pracoval jako dělník v podnicích Tatra a Armabeton, jako projektant ve scénografickém ústavu a jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu spojů. Poté, co usoudil, že již nemá šanci stát se knězem, se 4. května 1968 oženil s Magdalenou Mazancovou. Je bezdětný. Společně se snažili adoptovat dít...

Václav Vrba (1)

Učebnice pro oděvní školy.

Olga Ticháčková (1)

Gerald Fraineau (1)

Alexander Werth (1)

Narodil sa v Sankt Peterburgu. Po boľševickom prevrate celá židovská rodina emigrovala na Západ. Werth získal občianstvo Spojeného kráľovstva. Stal sa z neho profesionálny novinár, ktorý po vypuknutí druhej svetovej vojny začal pracovať, ako vojnový spravodajca. Písal o Francúzsku v predvojnovom období a o Rusku počas druhej svetovej vojny.Prielomom v jeho vojnových reportážach sa stala bitka pri Stalingrade a obliehanie Leningradu. Ruštinu aj angličtinu ovládal dokonale a dokázal v oboch jazykoch písať ako profesionál. Jeho najznámejším dielom je: Rusko vo vojne 1941-1945, pohľad na život v Sovietskom zväze počas vojny. Takmer celú druhú svetovú vojnu strávil ako korešpondent BBC v ZSSR. Mal bezkonkurenčný prístup k informáciám vďaka kombinácii svojho novinárskeho preukazu a schopnosti fungovať ako rodený Rus. Werth bol medzi skupinou novinárov, ktorí ako prví navštívili koncentračný a vyhladzovací tábor Majdanek bezprostredne po oslobodení Červenou armádou. Podal správu o zverstvách, ktoré tam boli spáchané. BBC spočiatku odmietla odvysielať jeho reportáž, pretože nacistami spáchané zverstvá boli natoľko neuveriteľné, že ich považovali za sovietsku propagandu. Od roku 1946 do roku 1949 pracoval v Moskve, ako korešpondent pre Guardian. Jeho syn, Nicolas Werth je známym francúzskym historikom, ktorý sa špecializuje na históriu Sovietskeho zväzu .

Miroslav Vorel (1)

Ing., publikace z oboru stavitelství.

Adelheid Dahimène (1)

Rakouská spisovatelka.

Shaun Custis (1)

Britský sportovní novinář.

Stanislava Mouchová (1)

Narozena 28.4.1921. Knihovnice.

G. B Harrison (1)

Britský literární historik a kritik, univerzitní profesor, editor edice děl W. Shakespeara.

Oldřich Gottwald (1)

Ivan Krejčí (1)

Ivan Krejčí je český politik a divadelní režisér, stínový ministr kultury v ČSSD, od roku 2009 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání , člen ČSSD. V letech 1980 až 1983 se vyučil důlním elektromontérem, v roce 1985 složil maturitu na SPŠ stavební. Po absolvování základní vojenské služby se na začátku 90. let postupně živil jako umyvač oken, posunovač a redaktor TV 19 Plzeň. Zároveň v letech 1992 až 1997 vystudoval režii na DAMU v Praze. Následně působil jako režisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a jako režisér a umělecký šéf v Městském divadle v Karlových Varech . Krátce působil jako pedagog na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Od roku 2005 je divadelním režisérem a uměleckým šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě. V květnu 2009 byl zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dne 5. března 2014 byl zvolen předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání . V dubnu 2015 jej ČSSD opět nominovala do RRTV, ale v prvním kole nebyl zvolen. Do druhého kola postoupil s bývalým šéfem Českého rozhlasu Radiožurnálu Miroslavem Konvalinou, kterého nominovala hnutí ANO 2011. Ve druhém kole nakonec vyhrál a zůstává tak členem RRTV. Na začátku června 2015 byl navíc opět zvolen předsedou RRTV. Je členem ČSSD, pracoval jako oblastní volební manažer této strany a asistent poslance Lubomíra Zaorálka. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako člen ČSSD do Zastupitelstva Městského obvodu Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, ale neuspěl. Po 37. sjezdu ČSSD vystřídal v dubnu 2013 na postu ministra kultury ve stínové vládě ČSSD poslance Vítězslava Jandáka. Při sestavování kandidátek pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 usiloval o místo v Moravskoslezském kraji, ale na kandidátku se nedostal....

Jiří Čížek (1)

Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů.

A. E Ellis (1)

Autor anglicky psaného románu.

Libor Melkus (2)

Narozen 6.7.1921 v Brně. CSc., asistent katedry hudební výchovy, publikace a překlad z oboru.

Blake Clark (1)

Americký spisovatel, editor, autor publikací a povídek z oblasti anglického dramatu a historie Anglie 18. století, historie Havaje a druhé světové války.

Jan Mimra (1)

Ing., autor publikací o kosmetickém průmyslu.

Peter Fuchs (1)

Rakouský antropolog a folklorista.

Karel Čulík (2)

Narozen 10. 7. 1926 ve Skalici , zemřel 21. 6. 2002 ve Farmington Hills , prof., PhDr., DrSc., matematik, informatik, učitel matematiky v Liberci a Jablonci nad Nisou , aspirant, odborný asistent na Přírodovědecké fakultě MU, vědecký pracovník Matematického ústavu ČSAV ; v roce 1976 emigroval do USA, vysokoškolský učitel na University of Massachusetts at Amherst, Pennsylvania State University a Wayne State University; věnoval se teorii grafů a stromů, teorii algoritmů, formálním jazykům a gramatikám, booleovským rovnicím, asynchronním automatům, algoritmizaci algeber a algoritmickým algebrám počítačů, paralelním počítačům, Petriho sítím, programovacímu jazyku ALGOL.