Všichni Autoři a témata

Jindřich Skopec (1)

Narozen 12.6.1873 v Sadské, zemřel 3.5.1942 v Praze. Katolický kněz, středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru.

Aplhonse de Lamartine (1)

Wassily Kandinsky (1)

Vasilij Vasiljevič Kandinskij také Wassily Kandinsky nebo Kandinský, rusky Василий Васильевич Кандинский byl ruský malíř, grafik a teoretik umění, který později žil a pracoval v Německu a ve Francii. Spolu s Františkem Kupkou, Kazimirem Malevičem, Mikolajusem Čiurlionisem a Pietem Mondrianem patří k průkopníkům abstraktního malířství. Kandinský se narodil v zámožné rodině obchodníka s čajem, která se v roce 1871 odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Rodiče se rozvedli a o Vasilije pečovala teta. Po maturitě na gymnáziu v Oděse studoval v letech 1886–1892 na univerzitě v Moskvě právo, národohospodářství a etnologii. Roku 1889 podnikl v rámci výzkumného programu Společnosti pro přírodní vědy výpravu do Vologdské oblasti, kde studoval právní systém syrjanských kmenů, jejich náboženství a kulturu. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech. Ještě během studií se oženil: V roce 1892 si vzal svou sestřenici Annu Šemjakinovou. Žil s ní ale jen do roku 1902, kdy poznal malířku Gabriele Münterovou. Manželství s Šemjakinovou bylo rozvedeno teprve roku 1911. Poté, co obhájil dizertaci na téma O zákonnosti dělnické mzdy, začal od roku 1893 učit jako asistent právo na moskevské univerzitě. Pro jeho rozhodnutí ukončit akademickou dráhu a zcela se věnovat malířství byly určující dva zážitky: zhlédnutí Wagnerovy opery Lohengrin a moskevská výstava francouzských impresionistů, kde ho uchvátil Monetův obraz Kupky sena. V roce 1896 odešel do Mnichova, který byl v té době po Paříži druhým uměleckým centrem v Evropě. Začal studovat v soukromé škole malíře Antona Ažbe, kde poznal krajany Alexeje Javlenského a Marianne Werefkinovou. V roce 1900 byl na druhý pokus přijat na tamní akademii do třídy renomovaného malíře Franze von Stucka. Po roce ale školu opustil a založil s přáteli skupinu Phalanx, zaměřenou proti akademickému způsobu malb...

Rosa Musílková (1)

Narozena 10.1.1928 v Kumanovu, zemřela 2.10.1972. Docentka na katedře obrábění Strojní fakulty ČVUT, práce v oboru.

Albert Thibaudet (1)

Francouzský literární kritik a historik, profesor filozofie.

Jan Průžek (1)

Práce o lokomotivách.

Martin Hajný (1)

Narozen 30. 7. 1963 v Praze. PhDr., Ph.D., psychoterapeut, speciální pedagog. Publikuje a překládá v oboru.

Marie Řepková (1)

Narozena 9.8.1923 v Praze, zemřela 7.4.1990 v Praze. PhDr., pracovnice Ústavu české literatury, publikace z oboru.

Ladislav Zich (1)

Publikace o lokomotivách.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Milíč Čapek (1)

Filosof. Gymnázium navštěvoval v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Na FF a PřF UK vystudoval filozofii, matematiku a fyziku; 1935 PhDr. V r. 1948 se habilitoval na Carleton College , profesorem byl jmenován na Boston University 1962. Působil na Iowa University a University of Nebraska , UP v Olomouci , Carleton College a Boston University . Byl členem International Society for Logic, Methodology and Philosophy of Science aj.; zúčastnil se několika světových filozofických kongresů.

Otakar Bartoš (1)

Narozen 26.8.1928 v Lounech, zemřel 23.8.1995 v Praze. PhDr., CSc., docent polonistiky na Filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru, překládal.

Rudolf Komínek (1)

Rudolf Komínek byl český akademický malíř, restaurátor a ilustrátor. V letech 1902-1906 studoval na pražské Malířské akademii u profesora Hanuše Schwaigera. Maloval portréty a ženské akty. Ilustroval zejména knihy pro mládež, pro nakladatelství v Praze. Zabýval se restaurováním starých obrazů ve šlechtických palácích a zámcích, Restauroval rovněž obrazy v několika pražských kostelech a dalších místech. Vystavoval svá díla opakovaně v Rubešově a v Součkově galerii v Praze.

Antonín Košťál (2)

Narozen 12. 6. 1906, zemřel 12. 10. 1969 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy zeměměřičské, učebnice geodézie.

Zinovij Masinovskij (1)

RNDr., CSc., biolog, ředitel společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o.

Antonín Waleczek (1)

Narozen 27. 7. 1917 v Mostech u Jablunkova, zemřel 19. 11. 1991. Doc. RNDr., práce z geologie, mineralogie a petrografie.

Lýdia Kyseľová (1)

Autorka čítanek a knih pro děti.

Richard Dreyfuss (1)

Richard Stephen Dreyfuss je americký herec, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Děvče pro zábavu z roku 1977. Narodil se v židovské rodině v Brooklynu, od devíti let žil v Kalifornii a absolvoval Beverly Hills High School. Herectví se začal věnovat v komunitním centru a v sedmnácti letech debutoval v televizním seriálu Karen. Jeho prvním filmem byl Absolvent a první hlavní rolí mořský biolog Matt Hooper ve filmu Čelisti . Hrál také ve filmech Americké grafitti, Blízká setkání třetího druhu, Čí je to vlastně život?, Somrák z Beverly Hills, Opus pana Hollanda, Akce Pelikán a Dámský klub. Působí v občanském hnutí Common Cause a založil organizaci podporující občanskou výchovu na veřejných školách. Spolu s Harrym Turtledovem napsal román The Two Georges, zabývající se alternativní historií USA. Byl třikrát ženatý: poprvé se scenáristkou Jeramie Rainovou, podruhé s Janelle Laceyovou a potřetí se Světlanou Jerochinovou. Má dceru a dva syny. Od dětství trpí bipolární afektivní poruchou, bojoval také se závislostí na drogách.

Helga Eisele (1)

Německá lékařka, autorka publikací z oboru přírodní medicíny a péče o zdraví.

Augustin Tschinkel (1)

Narozen 3. 8. 1905 v Praze, zemřel 1. 5. 1983 v Kolíně nad Rýnem. Avantgardní umělec, výtvarník, představitel figurálního konstruktivismu, též knižní grafik.

Jiří Kořínek (1)

Jiří Kořínek byl esperantista a překladatel. Překládal především operní árie a písně , českou poezii do esperanta. Narodil se v rodině libereckého krejčovského pomocníka Rudolfa Kořínka a matky Anny, rozené Prokopové . Vyrůstal v těžkých poměrech, protože otec padl v první světové válce. Byl obchodním příručím v Liberci, od roku 1931 v textilním závodě v Brně. Za války byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce se vrátil ke své původní profesi, nejdříve opět v Brně, v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval až do důchodu jako kontrolor kvality v závodě Textil Liberec. Jako student v roce 1922 se seznámil s esperantem, od roku 1949 začal překládat do esperanta prózu i poezii, vynikl v překladech operních árií. Jeho bibliografie zachycuje kolem 500 překladů básní a 300 původních prací, které se zachovaly rozsety po esperantských časopisech celého světa nebo v rukopisech v esperantských archívech . S manželkou Hildou, rozenou Urbanovou, měl dceru Věru. Její manžel Vlastimil Novobilský je také aktivním esperantistou. Na kongresu esperantistů Sofii v roce 1963 byly dva jeho překlady odměněny druhou cenou. Na kongresu v Tokiu v roce 1965 získal první cenu za překlad poezie. Dva týdny před smrtí byl vyznamenán titulem Zasloužilý pracovník kultury, který tehdejší stát uděloval amatérským umělcům.

Oto Košta (1)

Oto Košta je český lékař a vysokoškolský pedagog, od listopadu 2016 do února 2017 hejtman Olomouckého kraje, v letech 2016 až 2020 zastupitel Olomouckého kraje, bývalý člen hnutí ANO 2011. V letech 1976 až 1982 vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V 90. letech 20. století absolvoval odborné stáže ve Švýcarsku, Německu a Izraeli. Ve studiu pak pokračoval v letech 2005 až 2010, tentokrát doktorským oborem sociální lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity . Pracovní kariéru začínal v letech 1982 až 1984 jako lékař Ústavu patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 1984 přešel do Fakultní nemocnice Olomouc. Stal se vedoucím lékařem Závodního zdravotního střediska a oddělení zdravotní výchovy a také externím lékařem II. interní kliniky. Od roku 1992 vede soukromou lékařskou praxi jako praktický lékař pro dospělé, od roku 1995 k tomu soukromě podniká. V letech 2004 až 2005 byl předsedou představenstva akciové společnosti NAD BOTIČEM a od roku 2013 je jednatelem a společníkem se 100% majetkovou účastí ve společnosti MUDr. Oto Košta, Ph.D., praktický lékař. Za svou lékařskou kariéru napsal několik publikací a účastnil se zahraničních kurzů. Přednáší na Lékařské fakultě UP v Olomouci a na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Několik let byl lékařem dálkových plavců a tenistů, později ligových fotbalistů Sigmy Olomouc a 1. HFK Olomouc. Od roku 2014 je také poradcem Mezinárodního centra klinického výzkumu , které spadá pod Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Oto Košta je ženatý a má jednoho syna, žije ve městě Olomouc. Je členem Židovské obce Olomouc. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2000 kandidoval jako nestraník za ČSNS v obvodu č. 62 – Prostějov. Se ziskem 2,28 % hlasů však skončil na posledním 6. místě. Od roku 2015 spolupracoval s hnutím ANO 2011, na počátku roku 2016 do něj pak vstoupil. V krajských v...

B. Engels (1)

František Hliněnský (1)

Narozen 28. 11. 1904 ve Skutči, zemřel 19. 1. 1975 v Praze. Novinář, redaktor, knihovník.

Pavel Adam (1)

Nar. 5. 12. 1960 v Příbrami. MUDr., CSc., doc. neurologie. Zabývá se cytologií a likvorologií.

Josef Uher (1)

Josef Uher byl český učitel a spisovatel. Byl výrazným představitelem bosácké literatury. Narodil se jako nejstarší syn v rodině chudého domkáře - tkalce. Jediným rodinným majetkem byla kráva, kterou Josef chodil pást; doma též vypomáhal s prací otci. Od roku 1893 chodil pěšky do měšťanky v Tišnově. Po ukončení školy se rozhodl stát se učitelem, aby mohl uniknout z neradostných domácích poměrů. Byl přijat na Učitelský ústav v Brně. Hudbě jej tu učil Leoš Janáček, literaturu bratři Mrštíkové, výtvarnou tvorbu Max Švabinský. Během studií trpěl hladem a nedostatkem, i když si přivydělával básničkami posílaných do moravských časopisů. Po studiích, v jeho 19 letech, se u něj při vojenském cvičení poprvé projevily první příznaky tuberkulózy, chrlení krve. Začal učit na různých místech Brněnska, v říjnu 1900 Židenice, 1901-1903 Babice u Rosic, 1903 Ostrovačice, 1904 Padochov u Oslavan, 1905 Vranov u Brna. Pak onemocněl, na vlastní žádost byl dán na roční dočasný odpočinek. Byl živ jen z honorářů a malé státní podpory. Předčasně ve svých 28 letech, i přes snahu se léčit, zemřel. Pochován je v Brně. Nestačil tak rozvinout své nadání, které se projevilo v povídkové tvorbě. Povídky o vyděděncích společnosti byly ovlivněny steskem nad životem zmařeným chorobou a bídou .

Karel R Polák (1)

Narozen 30.6.1895 v Semilech. Odborný učitel, pedagogický publicista, prozaik a dramatik.

Petr Raichl (3)

Beletrista, pořadatel pověstí z Jiráskova kraje.

Frederick M White (1)

Václav Klimánek (1)

Narozen 18.10.1892 v Praze. Malíř, ilustrátor, knižní grafik.

Vladislav Zíka (1)

Narozen 21. 7. 1900 v Praze, zemřel 6. 10. 1971 v Žatci. Autor knih pro mládež a dospělé. Pod různými pseudonymy psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky.

Georges Dimoš (1)

Isabel Losada (1)

Anglická spisovatelka, působí v divadle a v televizi.

Jiří Václavík (1)

Narozen 24. 10. 1973 v Opočně. Vyšetřovatel hasičského záchranného sboru v Rychnově nad Kněžnou, též regionální publicista, autor prací o historii a současnosti městyse Častolovice, příběhů z hasičského prostředí a včelařského almanachu ke 120. výročí organizace v Kostelci nad Orlicí.

Chan-Šan (1)

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života. Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze. Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény...

Hana Hradecká (1)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Corentin Queffélec (1)

Pierre Bichet (1)

Vladimír Provazník (1)

Časopisecky Provazník začal publikovat až po uveřejnění své knižní prvotiny; povídky, úvahy a fejetony otiskoval v Mladé frontě, Literárním měsíčníku, Vlastě, Československém vojáku, Tvorbě, Severočeském deníku , Rudém právu, Iniciálách a Literární revui. Po 1991 se odmlčel.

Leonhard Goffine (1)

Německý katolický kněz, teolog, farář a člen řádu premonstrátů. Autor náboženských spisů.

Jan Žbánek (1)

Jan Žbánek je český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Josefa Nováka a Emila Filly nastoupil v polovině 50. let do výtvarné redakce Státního nakladatelství dětské knihy , kterou nakonec i řídil. Je autorem mnoha obálek, grafických úprav ilustrací dětských knih a vystřihovánek. Upravoval také téměř dvacet pět let časopis Mateřídouška. Po odchodu do důchodu se věnuje volné tvorbě.

Karel Vojáček (1)

Karel Vojáček byl moravský lékárník, politik a starosta města Prostějova. Navštěvoval gymnázium v Olomouci, poté studoval v Praze lékárnictví. Studia si doplnil v Mnichově, Paříži a Curychu. Pracoval v prostějovské lékárně U černého orla. Zasloužil se o české národní, hospodářské a kulturní vzkříšení. Roku 1884 byl zvolen poslancem do zemského sněmu. Po volbách 1892, kdy volby vyhrála česká strana, se stal starostou města. Za jeho úřadu město vzkvétalo, byla zřízena vyšší škola a gymnázium, první obecná dívčí škola v Rejskově ulici, městská elektrárna, nový hřbitov a zvýšila se úroveň zdravotnictví. Ve své poslední vůli odkázal městu 80 000 zlatých a 1 dům. Krátce po něm zemřela i jeho manželka Karla Vojáčková, která své jmění též odkázala městu. Z jejich společného odkazu se stal základ pro financování výstavby Národního domu . Jeho jménem je nazváno náměstí před Národním domem v Prostějově, kde je jemu a jeho manželce věnován také pomník. Navrhl jej, stejně jako Národní dům, Jan Kotěra s použitím reliéfů Bohumila Kafky.

Jiří Antalovský (1)

Fotograf a grafický designér.

Jitka Plachá (1)

Narozena 2. 4. 1908 v Praze, zemřela 30. 4. 1972 tamtéž. PhDr., televizní pracovnice, autorka kulturně historické publikace.

Jaromír Měšťan (1)

Jaromír Měšťan se narodil 27.5.1916 v Plzni. Po matčině úmrtí se jako půlroční dítě dostal do Českých Budějovic. Po absolvování zdejšího gymnázia studoval na právnické fakultě UK Praha, kde promoval krátce před svojí emigrací v roce 1948. Již v době maturitních studií psal básnické příspěvky do studentského časopisu Sdružení, tento tisk také redigoval a aktivně se také zapojil do zdejšího studentského hnutí. V maturitním roce 1935 vydal svojí první básnickou sbírku Hoch ve smutku. O rok později následovala druhá kniha veršů Smlouvání s časem. V roce 1938 zahájil vydávání zamýšlené Malé jihočeské trilogie. První kniha lyricko – literárních esejů z tohoto projektu nesla název Země, kterou miluji. Druhá kniha vyšla až za války v roce 1942 a jmenovala se Tudy šel pán. V roce 1939 Jaromír Měšťan vydal sbírku milostné poezie pod názvem Zvěrokruh.Tento název také přijala i nově vzniklá básnická skupina vydávající za války ve stejnojmenné edici asi dvacet básnických sbírek. S psaním poezie nepřestával ani v době emigrace v roce 1948, kdy se usadil v Mnichově.Jeho verše byly otištěny v antologii Neviditelný domov s podtitulem Verše exulantů 1948 – 1953. V pařížské edici Rencontres vydal v roce 1953 knihu Zima v Alpách. V Mnichově také pokračoval i v činnosti edice Zvěrokruh, kdy zde vydal své knihy básní Malá noční hudba , Sladká jako med , Útěk do Egypta a Potměchuť svoboda . Byl také dopisovatelem týdenníku ,,Čechoslovák“ vydávaného v Londýně a aktivním členem exilového Pen-Klubu a dalších exilových organizací. V roce 1964 byla Měšťanova báseň Böhmische Landschaft otištěna v souboru překladů české poezie v německé antologii Linde und Mohn. Bylo to rok před básníkovou smrtí. Jaromír Měšťan zemřel 22.7.1965 v Mnichově.

Aleksander Grobicki (1)

Polský autor populárně naučné literatury pro mládež.

Josef Kroupa (3)

Narozen 25. 12. 1917 v Hošticích u Kroměříže, zemřel roku 1997. Doc. MUDr., DrSc., chirurg, publikace z oboru traumatologie. .

Sonja Henie (1)

Sonja Henie byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Třikrát vyhrála olympijské hry, desetkrát světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy. Kromě úspěšné sportovní kariéry se později uplatnila jako americká filmová herečka v Hollywoodu, později též působila jako majitelka a provozovatelka bruslařského souboru v oboru lední revue. Dodnes je mnohými příznivci krasobruslení považována za nejpůvabnější a nejelegantnější krasobruslařku všech dob vůbec. Sonja Henie se narodila 8. dubna 1912 v Oslo, měla staršího bratra Leifa. Otec byl bohatý kožešník a sportovec, který své děti vedl ke sportu. Sonja projevovala už v raném věku talent pro bruslení, tanec a hudbu. Otec ji materiálně podporoval na začátku kariéry, najal nejlepší trenéry a taneční mistry včetně ruské primabaleriny Tamary Karsavinové. Stal se jejím manažerem a měl významný podíl na její popularitě. Sonja byla cílevědomá a pilná, trénovala až 8 hodin denně a její vzdělávání zajišťovali soukromí učitelé. V roce 1923 získala v jedenácti letech titul mistryně Norska v krasobruslení. O rok později startovala na zimní olympiádě v Chamonix, i když některé závodnice měly výhrady kvůli jejímu nízkému věku. Byl to její první mezinárodní start, a přestože skončila jako poslední z osmi účastnic, získala si diváky svou bezprostředností a odvahou. V roce 1927 vyhrála mistrovství světa v Oslo a to jí zajistilo účast na ZOH 1928 ve Svatém Mořici. Pod dohledem otce se pečlivě připravovala, trénovala, vystupovala na různých závodech a exhibicích. Výrazně jí pomohla spolupráce s ruskou tanečnicí Annou Pavlovou, která ovlivnila její celkový projev na ledě. Na olympiádě předvedla nejen vynikající povinné cviky, ale zaujala uměleckým projevem ve volné jízdě, spojením tanečních a krasobruslařských prvků. Pozornost vzbudilo i její na tehdejší dobu odvážné oblečení: bílé boty, krátká sukénka nad kolena, tenké punčochy a přiléhavý dres. Po vítězství se o ni začali zajímat i ...

Steve Davies (1)

Americký autor, zabývá se problematikou vojenských letounů.

Karel Husička (1)

Spoluautor publikace o magnetofonech.

Josef Vogt (1)

Janice Harper (1)

Autorka publikace o aranžování květin.

Jan Kubeš (1)

Narozen 23. 10. 1961. Doc. RNDr., CSc., geograf. Publikace z oblastí územního a regionálního plánování venkova a krajinného plánovaní.

Josef Říha (1)

Josef Říha byl český právník a politik z Kutnohorska. Studoval na pražském akademickém gymnáziu a právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Titul doktora práv získal 30. prosince 1858. Po dvou letech státní služby v Kouřimi a v Kutné Hoře pracoval určitou dobu v advokacii a po roce 1862 v notářské kanceláři. Roku 1868 si založil vlastní advokátní praxi. Účastnil se veřejného a politického života. Už v roce 1867 byl zvolen do Českého zemského sněmu za venkovské obce kutnohorského okresu, o pět let později pak za město Kutná Hora. Zemský sněm ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady . Patřil ale do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Ještě předtím, v srpnu 1868, patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Byl i členem městského zastupitelstva a v letech 1877-86 purkmistrem Kutné Hory. Mimo toho působil jako starosta kutnohorské Měšťanské besedy a ve sboru Tylova divadla. Spoluzakládal bruslařský spolek a místní organizace Ústřední matice školské a Sokola. Organizoval i sbírku na obnovu Národního divadla po požáru. V nekrologu v časopise Světozor je uváděno, že současníci si ho vážili pro nezištnost a obětavost ve prospěch města i národa. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....

Ivo Knoflíček (1)

Ivo Knoflíček je český, potažmo československý bývalý fotbalový útočník a trenér. Jeho mladší bratr Luboš Knoflíček je bývalý ligový fotbalista. Začínal v domovských Šardicích , v žákovském věku přestoupil do Zbrojovky Brno, kde působil až do dorostu . Po jednom ročníku v Sigmě Olomouc zamířil do Slavie Praha, kde začal v roce 1981 hrát Československou ligu. Po vojně v RH Cheb se vrátil a v roce 1985 se stal nejlepším střelcem ligy. V roce 1988 spolu s Lubošem Kubíkem emigrovali ze soustředění Slavie v NSR do Anglie. Následoval zákaz startu, Knoflíček rok a půl absentoval, dočkal se až v německém FC St. Pauli. Po působení ve VfL Bochum a SK Vorwärts Steyr se v roce 1994 vrátil na chvíli do Slavie Praha, pak postoupil s Benešovem do ligy. Končil v druholigové Příbrami, kde zažil postup a sloučení s Duklou. Za československou reprezentaci nastoupil v letech 1983–1992 ke 38 utkáním , v nichž vstřelil 7 gólů. V těchto 7 zápasech, v nichž skóroval, nikdy neprohrál, šestkrát s týmem zvítězil a jednou utkání skončilo remízou. V současnosti je asistentem trenéra Michala Petrouše v juniorském týmu Slavie Praha.

Beatrix Stoepel (1)

Německá bioložka, novinářka, televizní redaktorka.

Susanne Harthoorn (1)

Ingrid Selberg (1)