Všichni Autoři a témata

Josef Šmíd (2)

Narozen 26.3.1862 v Chrasti u Chrudimi, zemřel 31.12.1930 tamtéž.Učitel, tělovýchovný a muzejní pracovník, učebnice, vlastivědné publikace z Chrastecka.

Josef Slezák (2)

Ekonomické práce.

Josef Šlejhar, (2)

Josef Slanina (1)

Narozen 6. 10. 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, zemřel 8. 3. 2017. Odborný pedagog, člen Českosloveské národně socialistické strany a Sokola, ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení, pracoval v Konfederaci politických vězňů.

Josef Šlancar (1)

Narozen 13. 7. 1930, zemřel 17. 2. 1998. Spoluautor publikace o Břeclavsku.

Josef Skulina (2)

Narozen 2.3.1920 v Ostravě, 1991. PhDr. CSc., docent dialektologie, práce z oboru.

Josef Skuhrovec (1)

Autor průvodce po Plzni.

Josef Škába (2)

Narozen 24.2.1870 v Dobřejovicích u Říčan, zemřel 10.2.1933 v Praze. Publicista, redaktor, politické práce.

Josef Šimůnek (2)

Rudolf Kalčík byl prozaik, filmový scenárista, autor ideově a tematicky vyhraněných děl, situovaných především na Šumavu. Rudolf Kalčík pocházel z rodiny státního zaměstnance. V šesti letech ztratil matku, proto pobýval u příbuzných v jižních Čechách. Jeho otec se přestěhoval do Nového Bohumína, kde Rudolf Kalčík začal studovat gymnázium. Ve studiu pak pokračoval v Českém Krumlově a v roce 1943 dokončil studia v Českých Budějovicích, kde byl také další dva roky totálně nasazen. Po 2. světové válce, v roce 1945 se Rudolf Kalčík stal členem KSČ a začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština, filozofie. Studia ukončil v roce 1950. Po studiích absolvoval dva roky základní vojenskou službu u pohraniční stráže, což mělo vliv na jeho literární tvorbu. V začátcích své spisovatelské dráhy psal pod několika pseudonymy a ve spolupráci s jinými autory. V letech 1952 - 54 působil Rudolf Kalčík jako učitel ve Veltrusích nad Vltavou. V roce 1954 nastoupil jako redaktor časopisu Československý voják, kde pracoval dvacet let. Zároveň byl externím nakladatelským lektorem a předsedou redakční rady nakladatelství Naše vojsko. Od počátku 70. let 20. století se Rudolf Kalčík aktivně podílel na činnosti Svazu českých spisovatelů. Redigoval Literární měsíčník, vykonával funkci tajemníka literárního odboru Svazu českých spisovatelů a předsedy Českého literárního fondu. Díky svým funkcím mohl hodně cestovat do zahraničí. Vedle vlastní novinářské a beletristické tvorby se Rudolf Kalčík soustřeďoval především na péči o mladé začínající autory. V roce 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Josef Šimon (2)

Narozen 15. 6. 1862 v Horních Stakorách u Mladé Boleslavi, zemřel 4. 10. 1937 v Praze. Kněz církve československé, redaktor, náboženské práce.

Josef Šimek-Doubravský (2)

Narozen 8.12.1905 ve Větrově u Tábora. Romány a hra.

Josef Šimek (2)

Narozen 8.3.1855 v Litomyšli, zemřel 22.12.1943 v Praze. Středoškolský profesor, práce z oboru dějin.

Josef Šimandl (2)

Josef Šimandl byl český violoncellista. V letech 1921–23 studoval violoncello na hudební škole v Plzni u Eduarda Bílka. Absolvoval v r. 1932 na bratislavské Hudební a dramatické akademii u profesora Tomáše Svobody. Ve studiích pokračoval v letech 1935–37 u prof. Buxbauma ve Vídni a od r. 1939 na mistrovské škole Pražské konzervatoře u prof. Ladislava Zelenky . V letech 1929–43 působil jako koncertní mistr v rozhlasových orchestrech v Bratislavě, Brně a Praze. V období 1946–51 byl koncertním mistrem Filmového symfonického orchestru a od roku 1956 Symfonického orchestru FOK. Významně se také uplatňoval jako komorní hráč. V letech 1939–42 byl členem Smetanova tria, 1941–51 Pražského kvarteta, 1951–55 Českého noneta a současně komorního souboru Ars rediviva. S těmito ansámbly uskutečnil řadu nahrávek a koncertoval v mnoha zemích Evropy.

Josef Šiman (2)

Narozen 5. 9. 1948 v Teplicích. Ing., ekonom, působí ve finančním managementu průmyslových podniků, vysokoškolský pedagog, práce z oboru finančnictví, též autor turistického průvodce.

Josef Šíma (1)

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Josef Šícha (2)

Nar. 18.10.1810 v Záboří, zemř. 12.1.1894 v Nových Dvorech. Praktický lékař.

Josef Setnička (2)

Josef Sekyra (1)

Josef Sekyra byl český geolog, horolezec, cestovatel, dobrodruh a polárník, který se 26. prosince 1969 stal prvním Čechoslovákem, který stanul na jižním pólu. V mládí vystudoval gymnázium v Náchodě a v Novém Městě. Během druhé světové války se začal zajímat o horolezectví na Broumovsku a v Krkonoších. V roce 1947 začal studovat zeměpis a geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích od roku 1952 působil jako geolog v Českém geologickém ústavu. V roce 1963 pracoval při speleologické expedici do Apuánských Alp v Itálii v druhé nejhlubší jeskyni světa Antro di Gorchia. V roce 1968 byl na Přírodovědecké fakultě habilitován docentem geomorfologie. Vystoupil na vrchol Pik Lenina čímž tehdy vytvořil československý výškový rekord. V letech 1966-1967 poprvé pobýval v Antarktidě. Účastnil se sovětské výpravy v zemi královny Maud a Enderbyho zemi. Podruhé se do Antarktidy vydal v letech 1969-1970 s americkou expedicí Deep Freeze v Transantarktickém pohoří, během niž se dostal i na Jižní pól. O několik dnů později se na pól vrátil přibít zde k dalším podobným alespoň symbolický ukazatel s nápisem Geologický ústav Praha 15 560 km. Byl spoluautorem objevu antarktického zkamenělého plaza rodu Lystrosaurus v lokalitě Coalsack Bluff v Transantarktickém pohoří. V době normalizace musel opustit vysokou školu a tak v následujících letech se věnoval geologii v extrémních klimatických podmínkách horkých pouští v alžírské části Sahary a později v Irácké západní poušti, v Libyi, v Maroku a v Sýrii. Zemřel 10. listopadu 2008 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Josef Šek (2)

Josef Sedláček (2)

Narozen 1921. Ing., autor prací z oboru stomatologie.

Josef Sedláček (1)

Zemřel 7.11.1933. Učitel, osvětový pracovník, prozaik.

Josef Šedivý (1)

Narozen 25.5.1941 v Praze. MUDr. Farmakolog.

Josef Šebek (2)

Narozen 1980. Literární vědec působící v Ústavu české literatury a komparatistiky, zaměřen na zprostředkování mezi textem a sociálním kontextem.

Josef Šebek (2)

JUDr., autor loutkových her.

Josef Sebastian Schall (1)

Německy píšící spisovatel.

Josef Scheu (2)

Rakouský skladatel a hudební pedagog, sociálně demokratický politik, složil sociálně demokratickou hymnu Píseň práce.

Josef Schenk (1)

Josef von Schenk, též Josef Wilhelm Freiherr von Schenk , byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1916–1917 ministr spravedlnosti Předlitavska. V roce 1878 studoval Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, pak v letech 1879–1880 na Vídeňské univerzitě a Lvovské univerzitě. V roce 1882 získal titul doktora práv. Od roku 1880 pracoval ve státních službách, nejprve jako úředník na finanční prokuratuře v Dolních Rakousích, od roku 1883 na finanční prokuratuře ve Lvově a od roku 1884 v Černovicích v Bukovině. Roku 1885 nastoupil na ministerstvo financí jako ministerský koncipient. V roce 1888 zde byl jmenován ministerským vicetajemníkem a dále postupoval až se roku 1894 stal sekčním radou ministerstva. V roce 1906 nastoupil na pozici předsedy senátu správního soudního dvora. Za vlády Heinricha Clam-Martinice se stal ministrem spravedlnosti. Funkci zastával od 20. prosince 1916 do 22. června 1917. Od roku 1918 pracoval jako prezident kanceláře pro správu zahraničních aktiv Rakouska. V období let 1920–1935 zastával funkci prezidenta nástupnické organizace Abrechnungsamt.

Josef Sanitrák (2)

Narozen 1960. Hudebník a spisovatel.

Josef Šamánek (2)

Narozen roku 1884 v Koryčanech na Moravě. Středoškolský profesor, práce z oboru paleomykologie.

Josef Šabacký (1)

Josef Šabacký byl český botanik a ředitel muzea. Josef Šabacký se narodil v roce 1913 v Třebíči, v roce 1932 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a následně nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně na studium moderní filologie, ale obratem přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kde se věnoval studiu zeměpisu, francouzštiny a tělesné výchovy. Studoval také praktické cvičení pro učitele kreslení a výtvarné umění na Vysoké škole technické pod vedením Františka Hlavici. Studia ukončil v roce 1939 a nastoupil na pozici pedagoga na gymnázium v Hranicích na Moravě. Po začátku druhé světové války se vrátil do Třebíče, kde se věnoval výtvarnému umění a prodával obrazy a v roce 1942 uspořádal první výstavu. Po skončení druhé světové války odešel do Znojma, kde se začal plně věnovat Sdružení výtvarných umělců pro jižní Moravu a Bloku výtvarných umělců moravskoslezských, pracoval i v lokálním tisku a pořádal výstavy výtvarného umění. V roce 1947 nastoupil do muzea v Trutnově, kde se stal ředitelem muzea a věnoval se také psaní městské kroniky . V Trutnově pracoval až do roku 1959. V tomto roce odešel zpět do Třebíče a do roku 1961 působil jako ředitel muzea ve Velkém Meziříčí. Od roku 1961 působil na pozici ředitele muzea v Třebíči, v roce 1968 byl donucen odejít a přešel do tehdejší Okresní knihovny v Třebíči, kde do odchodu do důchodu v roce 1973 vedl jedno z oddělení. Publikoval ve Sborníku Přírodovědeckého klubu v Třebíči, časopisu Živa a třebíčském městském zpravodaji. Věnoval se primárně klimatologii a ochraně přírody. Celý život se věnoval také perokresbě, malbě a grafice. Jeho díla jsou vystavena v Městské knihovně v Třebíči v pobočce Borovina a Galerii města Trutnov. Byl zakladatelem městské galerie v Trutnově....

Josef S Touc (2)

Narozen 18. 2. 1878 v Dobrušce, zemřel 14. 3. 1954 v Dašicích u Pardubic. Učitel, autor historických spisů, časopiseckých statí.

Josef Růžek (1)

Narozen 2.3.1925. Chemik.

Josef Ruszelák (1)

Narozen 16. 6. 1938 v Nětčicích u Kroměříže. Malíř, grafik, scénograf, grafický designér, fotograf a kostýmní výtvarník.

Josef Rupert Maria Přecechtěl (2)

Narozen 22.1.1821 v Lobodicích u Kojetína, zemřel 17.5.1897 tamtéž. ThDr., katolický kněz, dějepisec, práce z českých dějin a české literatury.

Josef Rublič (2)

Josef Rublič byl český hokejista. Hrál v klubu Česká sportovní společnost a nastupoval na pozici útočníka. V roce 1911 se s českou reprezentací zúčastnil mistrovství Evropy v německém Berlíně, které český tým vyhrál. Josef Rublič nastoupil v zápase hraném 17. února odpoledne proti Belgii, ve kterém český výběr zvítězil v poměru 3:0. Byl i členem reprezentačního kádru na domácím šampionátu, který se uskutečnil v Praze o rok později. Na tomto turnaji byl ale pouze náhradníkem a do hry nezasáhl. Jeho bratr František Rublič byl rovněž úspěšným hokejovým reprezentantem.

Josef Rotter (2)

Fotograf.

Josef Rotnágl (1)

Josef Rotnágl ,byl český a československý slovakofil, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění. Angažoval se jako komunální politik v Praze. Vystudoval technickou vysokou školu. Byl předsedou Klubu akademiků brněnských a předsedal sjezdům moravského studentstva. Už koncem 19. století působil v řadách slovakofilské české inteligence. Byl stoupencem teorie jednotného československého národa. Podílel se na tzv. luhačovických poradách a předsedal jim. Zasedal v Revolučním národním shromáždění. Ač Čech, zasedal v parlamentu v klubu slovenských poslanců. Profesí byl vrchním zemským inženýrem. Byl členem České státoprávní demokracie, respektive z ní vzniklé Československé národní demokracie. Když v roce 1922 vznikla Velká Praha, prosadili národní demokraté zachování částečné samosprávy pro obvod původní Prahy v podobě Místního výboru pro Prahu I-VII. Rotnágl byl starostou tohoto výboru takřka po celou dobu první republiky, když po volbách v květnu 1938 jej nahradil národní socialista František Červinka. V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Josef Roček (1)

Narozen 13.10.1887 v Praze, zemřel 30.8.1946 v Brně. MUDr., profesor hygieny, publikace z oboru.

Josef Robert Lehnert (1)

Narozen 1891, zemřel 1968. Hudební skladatel.

Josef Richter (1)

Narozen 8.2.1935 v Trnavčicích na Litoměřicku. MUDr., CSc., imunolog, středoškolský pedagog.

Josef Řičánek (2)

Narozen 14. 10. 1947 v obci Rousínov , zemřel 29. 12. 1989. Básník, autor knih pro děti a mládež.

Josef Repka (2)

Výtvarník; autor knižních obálek.

Josef Řepka (1)

Narozen 6.2.1892 v Železnici. Ředitel nemocenské pojišťovny, národně socialistický politik, legionářský a politický spis.

Josef Řemínek (1)

Josef Řemínek je autorem dvou próz, muzikantem a již několik let také kronikářem obce Brandýsek, v níž trvale žije. Ve svých dvou knihách čerpá ze svého bohatého a ne vždy veselého života. Jeho radosti a úspěchy na jedné straně, smutky a prohry na straně druhé, se odrážejí v tragikomických motivech obou próz: Chlapi nepláčou aneb Kladno to je to město a Záporna z Kladna . Jak napovídají názvy obou knih, děje jsou zasazeny do Kladna a blízkého okolí. I přes výrazné osobní nasazení při psaní obou knih, nejde o autobiografie; spíše je to výsledek dobrých pozorovacích schopností a také talent dát jim literární věrohodnost.

Josef Remeš (2)

Stavební inženýr, vyučuje na VUT Brno. Specializuje se na zastřešení budov, izolace a navrhování pozemních staveb.

Josef Rejzek (1)

Josef Rauvolf (1)

Josef Rauvolf je český překladatel a publicista. Vystudoval FF UK, poté pracoval jako domovník a překládal texty pro samizdat. Za svůj život přeložil již řadu knih zejména z okruhu beatnické literatury, např. Nahý oběd W. S. Burroughse, knihy Jacka Kerouaca či Charlese Bukowského. Podílel se na natáčení řady televizních pořadů, například cyklu Alternativní kultura , spolupracuje s rozhlasem. Byl šéfredaktorem české mutace časopisu Rolling Stone, redaktorem časopisu Instinkt, publikoval v řadě jiných médií. Vydal monografii s názvem Hledání Jaromíra Nohavici. Za překlad Kerouacovy knihy Vize Codyho z angličtiny obdržel Cenu Josefa Jungmanna za rok 2011.

Josef Rampula (1)

Narozen 17.4.1884 v Malhostovicích u Brna, zemřel 20.3.1962 v Telči. Katolický kněz, středoškolský profesor náboženství, archivář města Telče. Práce v oboru místní vlastivědy.

Josef Racek (2)

Výkresy zdravotních instalací, učebnice pro instalatéry.

Josef Pýcha (2)

Narozen 23.5.1914 ve Strakách u Nymburka, zemřel 9.3.1988 v Mladé Boleslavi. Středoškolský profesor, akademický malíř, autor monografií o výtvarnících Humpolecka a vlastivědných sborníků.

Josef Pužman (1)

Práce z oboru výpočetní techniky.

Josef Ptáček (1)

Narozen 19. 7. 1973 v Praze. Římskokatolický duchovní, kanovník sv. Palmácia, člen Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně, farář ve farnosti u kostela svatého Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy, metodik informačních technologií Arcibiskupství pražského a okrskový vikář Druhého pražského vikariátu.

Josef Ptáček (2)

Narozen 7. 2. 1945. Fotograf, zaměřený na přírodní témata a ekologii, autor povídek o přírodě.

Josef Ptáček (2)

Narozen 25. 1. 1945 v Opočně, zemřel 25. 11. 2021. PaedDr. Dr., historik, pedagog, vydavatel , zabývá se regionální historií Dobrušky a Podorlicka. Autor historických a vlastivědných knih z Východočeského kraje, především z Dobrušky.

Josef Psutka (2)

Narozen 20. 2. 1951. Prof., Ing., CSc., autor publikací z oboru kybernetiky, zaměřen na analýzu mluvené řeči.

Josef Provazník (2)

Narozen 1979 v Praze. Publicista.

Josef Pros (1)

Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.)

Josef Prokš (2)

Narozen 20.3.1892 v Praze. Ing., RTDr., DrSc., profesor mlékařství, práce z oboru.

Josef Procházka (1)

Narozen 2.2.1946 v Ústí nad Labem. Autor povídek.

Josef Procházka (2)

Josef Procházka 1874 Slaný – 8. prosince 1956 Praha) byl český klavírista a hudební skladatel. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Josefa Jiránka a skladbu u Antonína Dvořáka. S Antonínem Dvořákem jej pojilo celoživotní přátelství. Po absolvování školy odešel do Slovinska a stal se po Karlu Hoffmeisterovi profesorem klavíru na hudební škole Glasbena Matica v Lublani. Kromě pedagogické činnosti působil i jako klavírní virtuóz. Vrátil se do Prahy v roce 1908 a stal se profesorem na varhaním oddělení konzervatoře. Později přešel na klavírní oddělení a vyučoval tam až do odchodu do důchodu v roce 1938. Jako klavírista vystupoval sólově, ale věnoval se i komorní hře. Spolupracoval s Českou filharmonií, Českým kvartetem, Ševčíkovým kvartetem i Ondříčkovým kvartetem. Jeho skladatelské dílo bylo úspěšné. Zasáhl do téměř všech hudebních oborů. Nejvíce však komponoval pro klavír. Získal řadu cen a uznání České akademie věd a umění i rakouská stipendia. Zkomponoval rovněž řadu písní, písňových cyklů a sborů na české i slovinské motivy.