Všichni Autoři a témata

Josef Procházka (1)

Narozen 2.2.1946 v Ústí nad Labem. Autor povídek.

Josef Procházka (2)

Josef Procházka 1874 Slaný – 8. prosince 1956 Praha) byl český klavírista a hudební skladatel. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Josefa Jiránka a skladbu u Antonína Dvořáka. S Antonínem Dvořákem jej pojilo celoživotní přátelství. Po absolvování školy odešel do Slovinska a stal se po Karlu Hoffmeisterovi profesorem klavíru na hudební škole Glasbena Matica v Lublani. Kromě pedagogické činnosti působil i jako klavírní virtuóz. Vrátil se do Prahy v roce 1908 a stal se profesorem na varhaním oddělení konzervatoře. Později přešel na klavírní oddělení a vyučoval tam až do odchodu do důchodu v roce 1938. Jako klavírista vystupoval sólově, ale věnoval se i komorní hře. Spolupracoval s Českou filharmonií, Českým kvartetem, Ševčíkovým kvartetem i Ondříčkovým kvartetem. Jeho skladatelské dílo bylo úspěšné. Zasáhl do téměř všech hudebních oborů. Nejvíce však komponoval pro klavír. Získal řadu cen a uznání České akademie věd a umění i rakouská stipendia. Zkomponoval rovněž řadu písní, písňových cyklů a sborů na české i slovinské motivy.

Josef Priller (1)

Josef " Pips " Priller byl německý vojenský letec a velitel křídla v Luftwaffe během druhé světové války . Jako stíhací eso mu bylo připsáno 101 nepřátelských letadel sestřelených ve 307 bojových misích. Všechna jeho vítězství byla nárokována na západní frontě , včetně 11 čtyřmotorových bombardérů a nejméně 68 stíhaček Supermarine Spitfire. Priller nastoupil základní vojenskou službu ve Wehrmachtu, v r. 1936 přešel k Luftwaffe. V návaznosti leteckého výcviku, byl vyslán do Jagdgeschwader 334 a poté 1. května 1939 k Jagdgeschwader 51 . 1. září 1939, v den, kdy Německo napadlo Polsko, byl jmenován velitelem perutě 6. perutě JG 51. V bitvě o Francii a získal své první letecké vítězství 28. května 1940. V říjnu 1940 obdržel Rytířský kříž Železného kříže v souvislosti s 20. leteckým vítězstvím, které dosáhl během bitvy o Británii. V listopadu 1940 byl Priller převelen do Jagdgeschwader 26 "Schlageter" a dostal velení 1. squadrony. V červnu a červenci 1941 připsal dalších 20 vítězství a 19. října 1941 mu byl udělen Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí . Priller byl jmenován velitelem skupiny III. Skupina JG 26 „Schlageter“ 6. prosince 1941. Dne 5. května 1942 oznámil své 70. vítězství. Priller se stal 11. ledna 1943 velitelem křídla JG 26 „Schlageter“. Během spojenecké invaze do Normandie 6. června 1944 letěl jako jeden z mála pilotů Luftwaffe proti spojeneckému předmostí. Priller prohlásil své 100. vítězství 15. června 1944. Za tento úspěch mu byl udělen Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí a meči . Během operace Bodenplatte 1. ledna 1945 vedl Priller útok na spojenecká letiště v Bruselu - Evere a Bruselu - Grimbergen . 31. ledna 1945 byl Priller jmenován Inspekteur der Jagdflieger West a přestal provozovat létání. Tuto pozici zastával až do konce války v květnu 1945. Po válce ří...

Josef Přibyl (2)

Narozen 12.10.1947 v Praze. Šachista, práce z oboru.

Josef Přibyl (1)

Narozen 9. 5. 1892 v Zásmukách, zemřel 16.7.1958 v Praze. MUDr., ředitel Výzkumného ústavu stomatologického. Práce v oboru.

Josef Prchala (2)

Josef Postránecký (1)

Narozen 26. 6. 1961 v Mladé Boleslavi. RNDr., odborné práce z regionální politiky a veřejné správy.

Josef Pospíšil (1)

Narozen 19.3.1876 ve Zbyslavi u Čáslavi. Katolický kněz, básník.

Josef Polišemský (1)

Josef Pokštefl (2)

Narozen 2. 11. 1927, zemřel 3. 6. 2013. Doc., JUDr., CSc., právník, politolog a novinář, vysokoškolský pedagog, specializace na mezinárodní právo, publikace z oboru. Od roku 1968 žil v emigraci v Německu.

Josef Pokorný (1)

Narozen 18.3.1933 v Brně. Regionální publicista, práce z historie Moravského krasu

Josef Pokorný (2)

Josef Pokorný byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Po volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Slaný. Mandát nabyl až dodatečně v říjnu 1955 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Václav Nosek. V parlamentu setrval do své smrti roku 1957, pak ho nahradil František Meixner. V roku 1955 se uvádí jako strojvedoucí v závodě Spojené ocelárny národní podnik Kladno .

Josef Pok (2)

Ing. Josef Pokorný,CSc . Rybářský odborník. Publikace z oboru.

Josef Pohanka (2)

Narozen 10.3.1919 ve Žďáru n.S., zemřel 3.9.2001 tamtéž. Stavební ing., regionální historik Žďárských dějin.

Josef Podpěra (2)

Josef Podpěra byl ve své době uznávaným československým botanikem a po převážnou část své aktivní činnosti byl vysokoškolským pedagogem na Masarykově univerzitě v Brně. Po dokončení studií na gymnáziu v Praze a Mladé Boleslavi počal roku 1897 studovat na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1903 byl jmenován doktorem filozofie . Následně vyučoval na gymnáziích v Novém Bydžově, Olomouci a v Brně. Roku 1909 byl jmenován konzervátorem Moravského zemského muzea a o tři roky později se stal ředitelem jeho botanického oddělení. Na počátku 1. světové války byl povolán jako důstojník do rakousko-uherské armády a v roce 1915 padl do ruského zajetí. Za dva roky vstoupil do československých legií a do vlasti se vrátil až v roce 1920. Na nově založené Masarykově univerzitě v Brně se roku 1921 stal profesorem všeobecné a systematické botaniky na přírodovědecké fakultě, kde začal s budováním botanického ústavu, botanické zahrady i herbáře. V rámci svého univerzitního působení vystřídal profesor Podpěra mnoho pozic, byl ředitel jejího botanického ústavu, v letech 1925 až 1926 a 1934 až 1935 byl děkanem přírodovědecké fakulty a mezi lety 1937 až 1938 dokonce rektorem. Jeho zásluhou vznikla při univerzitě rozsáhlá botanická zahrada, byla založena jedna z největších botanických knihoven v České republice a zpracován rozsáhlý herbář čítající dnes více než 600 000 položek. Mimo své vysokoškolské povinnosti plnil úkoly, které plynuly z jeho dobrovolných funkcí v mnoha přírodovědných spolcích. Byl dlouholetým členem České akademie věd a umění , Královské české společnosti nauk a Československé národní rady badatelské , které všechny po roce 1952 přešly pod Československou akademií věd . Také byl od roku 1936 po mnoho let místopředsedou Československé botanické společnosti . Dále byl účasten v přírodovědných i muzejních klubech a společnostech mnoha českých měst, kde...

Josef Poch (2)

Narozen 20.7.1899 v Berouně, zemřel 26.7.1964 v Praze. PhDr., knihovník, publikace z oboru knihovnictví, kulturně historické spisy z Podbrdska.

Josef Pleva (1)

Autor příruček pro vojenské zásobovatele a kuchaře.

Josef Pleskot (1)

Narozen 3.12.1952 v Písku. Architekt. Práce z oboru architektury, stavby oceněny na přehlídkách Grand Prix obce českých architektů.

Josef Plašil (1)

Spoluautor knihy o volejbalistovi K. Paulusovi.

Josef Pitra (1)

Narozen 23.1.1921. Ing., chemik, práce v oboru.

Josef Pithardt (2)

Narozen 2.3.1874 v Sezemicích, zemřel v srpnu 1955 v Praze. Středoškolský profesor, pedagogické práce a učebnice aritmetiky a deskriptivy.

Josef Písecký (1)

Narozen 25.7.1844 v Srlíně, zemřel 31.1.1908 v Rokycanech. Varhaník, skladatel chrámových skladeb.

Josef Píša (2)

Narozen 14.9.1926. PhDr., CSc., filolog, vedoucí katedry jazyků, učebnice a cvičebnice ruštiny a angličtiny.

Josef Pinkava (2)

Josef Pinkava byl český režisér hraných filmů, zejména filmů pro děti a mládež. Josef Pinkava pocházel z východních Čech, narodil se v Dobrošově u Náchoda, studoval na gymnáziu v Náchodě. Od mládí se zajímal o fotografii a film. V roce 1946 nastoupil do filmových ateliérů ve Zlíně, začínal pracovat jako asistent režie u krátkých dokumentárních filmů. V roce 1948 vstoupil do KSČ. V letech 1949- 1959 byl podepsán jako asistent režie, režisér či scenárista pod mnoha krátkými dokumenty pro potřeby škol či průmyslu. Na sklonku padesátých let spolupracoval s režisérkou Hermínou Týrlovou na animovaných filmech pro děti. V roce 1959 vytvořil svůj první samostatný krátkometrážní hraný film pro děti . Na začátku šedesátých let následoval první celovečerní film Prázdniny s Minkou . V roce 1969 byl vyloučen z KSČ. Věnoval se však hlavně apolitické tvorbě pro děti a mládež, a tak mohl točit i nadále. Za svou práci obdržel Josef Pinkava mnoho ocenění na domácích a zahraničních filmových přehlídkách, symbolickým završením pak byla Cena města Zlína, kterou dostal v roce 1999 za celoživotní práci ve zdejším filmovém studiu. Josef Pinkava zemřel ve Zlíně 5. dubna 2006. S manželkou vychoval dvě děti. Jeho dcera, Hana Pinkavová, se také věnuje filmu, především dokumentu.

Josef Pilmann (1)

Josef Pilmann je český fotograf a fotožurnalista. Na přání otce studoval v letech 1948–1952 teologii na bohoslovecké fakultě University Karlovy. Na kněze ale nebyl vysvěcen. Pak absolvoval dvouleté mistrovské studium na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Po ukončení studia dostal umístěnku do Státní památkové správy, kde pracoval jako fotolaborant a fotograf. Ve volném čase se věnoval fotografování sportu. Nejprve externě spolupracoval s týdeníkem Stadión. V roce 1955 se stal jeho fotoreportérem. Od roku 1965 fotografoval pro deník Československý sport. V roce 1969 emigroval do Švýcarska.

Josef Pezinek (1)

Spoluautor publikace o bezpečnosti práce.

Josef Petzold (1)

Práce o základech bezpečnosti práce ve strojírenství.

Josef Petráň (1)

Narozen 23. 9. 1901 v Hostomicích , zemřel 10. 1. 1982 v Praze. Beletrista, fejetonista.

Josef Petr Stern (1)

Josef Petr (1)

Autor loutkové hry.

Josef Pěnčík (2)

Narozen 11. 12. 1925 v Uhřicích u Morkovic, zemřel 26. 6. 2016. Pedagog, regionální publicista, autor publikací o Jakubu Demlovi a Otokaru Březinovi.

Josef Pejška (1)

Josef Pejška byl český redemptorista a profesor kanonického práva na řádovém teologickém ústavu ve středočeském Obořišti. Vystudoval příbramské gymnázium a teologii na redemptoristickém semináři ve štýrském Mautern, vysvěcen na kněze byl roku 1895. Poté studoval práva na Papežské akademii obojího práva u sv. Apolináře v Římě, získal doktorát kanonického práva a po krátkém vyučování v Mautern byl v roce 1902 poslán na nově založený redemptoristický teologický ústav v bývalém paulínském klášteře v Obořišti u Příbrami. Zde pak téměř čtyřicet let působil jako profesor kanonického práva. Profesor Pejška napsal několik kratších prací a přispíval také do Časopisu katolického duchovenstva nebo Českého slovníku bohovědného. Důležitou publikací o obecném řeholním právu, která se užívala i po válce, bylo Ius canonicum religiosum . Hlavním jeho dílem ale byla třísvazková učebnice Církevní právo se zřetelem k partikulárnímu právu československému , jejíž úroveň značně převyšovala tehdejší českou literaturu o kanonickém právu. Vzhledem ke své srozumitelnosti je stále používána. Připravovaný čtvrtý svazek však již kvůli mozkové příhodě nestihl dokončit, odešel do kláštera redemptoristů na Svaté Hoře, kde také zemřel.

Josef Pejřimovský (2)

Mgr., Ing., Ph.D., předseda Muzikoterapeutického institut ČR.

Josef Pejřimovský (2)

Autor studií o náboženství.

Josef Pehr (2)

Josef Pehr byl český herec, režisér, loutkář, loutkoherec, autor divadelních loutkových her, divadelní pedagog, otec herečky a výtvarnice Jany Krausové, děd herce a zpěváka Davida Krause. V roce 1942 ukončil čtyřleté studium na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Během studií působil jako herec v Nezávislém divadle a v letech 1943 až 1945 v Divadle na Vinohradech . V roce 1944 bylo divadlo nacisty uzavřeno, proto společně se svojí první manželkou Lubou Skořepovou a se svým dlouholetým hereckým kolegou Milošem Nesvadbou založili vlastní loutkářskou skupinu. Po ukončení 2. světové války se stal členem Honzlova Studia Národního divadla a současně členem souboru Činohry Národního divadla, kde pak působil až do konce června roku 1985. Na scénách Národního divadla vytvořil přes 120 rolí. Současně se však věnoval nadále i loutkoherectví. Od roku 1953 učil externě na katedře loutkářství pražské DAMU, v roce 1965 se zde stal docentem a v roce 1978 profesorem. Zahrál si i v řadě českých filmů, zejména na konci 40. let a v 50. letech 20. století, vystupoval jako loutkoherec po různých estrádách pořádaných pro děti, působil též při začátcích Československé televize, kde vodil populárního jak maňáska Pepíčka, také loutku pejska, a postavičky Kuťáska a Kutilky. Jeho druhou manželkou byla herečka Jiřina Genzerová . Je pochován na hřbitově v Praze-Modřanech.

Josef Pavlík (1)

Narozen 27. 12. 1929 ve Višňové, zemřel 9. 12. 2019 v Novém Městě na Moravě. Mgr., učitel, působil nejdříve na Hlučínsku, později na Českomoravské vysočině. Regionální autor, amatérský básník a malíř, kulturní pracovník a organizátor. Autor trilogie o Boženě Němcové, prací o regionu Hlučínska, Bystřicka a Novoměstska, o jeho osobnostech, malířích, výtvarnících a kultuře. Také autor odborných článků v učitelských novinách.

Josef Pavelka (2)

Autor učebnic českého a ruského jazyka pro zemědělské obory.

Josef Paul Hodin (2)

Narozen 17.8.1905 v Praze, zemřel 6.12.1995 v Londýně. Výtvarný kritik, básník a prozaik.

Josef Paukert (1)

Josef Paukert byl český malíř a grafik. Narodil se v Praze jako jediné dítě Johany Hájkové. V letech 1934–1939 absolvoval na Českém vysokém učení technickém ateliér prof. Oldřicha Blažíčka . Po studiích se věnoval výuce kresby na gymnáziu a později už výhradně ilustraci . Dlouhodobě pak působil jako redakční grafik časopisu Čtyřlístek. Byl členem skupiny Českého fondu výtvarných umění . Jeho manželkou se stala spisovatelka Ludmila Vaňková. Dílo je ve své oficiální rovině očividně zatíženo dobovými ideologickými konotacemi, které vyplývají z dobové oficiální tvorby. Jeho soukromé dílo není příliš známo. V rámci knižních ilustrací převažují náměty pro děti, poměrně vysoce je zastoupena portrétní tvorba a krajinomalba. Výrazovým prostředkem je výhradně tuš a akvarel, přičemž kresba nese dva základní výrazy; jedná se buď o velmi precizní jemnou šrafuru nebo o expresivní tvoření tvaru pomocí lavírování a ostrých kontrastů světla a stínu . Kromě knižních ilustrací se věnoval plakátové tvorbě, také je autorem poštovních známek, nebo např. loga někdejšího Svazu spisovatelů.

Josef Patočka (2)

Působí jako reportér pro klima a energetiku v Deníku Referendum, dříve pracoval jako redaktor rubrik domov a svět se zaměřením na změny klimatu a další ekologické problémy. Je dlouhodobě aktivní v sociálních a ekologických hnutích, podílel se na kampaních proti těžbě uhlí či za udržitelnou dopravu. V rámci skupiny Limity jsme my dnes ve volném čase pomáhá organizovat klimatické hnutí. Vystudoval sociologii a politologii v Brně a Praze. Odborně se zabývá politickou ekologií.

Josef Otruba (2)

Narozen 10.3.1889 v Náměšti na Hané, zemřel 23.11.1952 v Olomouci. Poštovní úředník, botanik, publikace z oboru botaniky.

Josef Otava (2)

Narozen 10.5.1876, zemřel 30.12.1931 v Českých Budějovicích. Učitel, sokolský pracovník, sokolské publikace.

Josef Otáhal (1)

Překladatel z němčiny.

Josef Osička (2)

Narozen 19. 12. 1975 ve Valticích. Bc., trenér bojových umění Jiu Jitsu, též příslušník Policie ČR - Služba pořádkové policie.

Josef Oplt (1)

Czech vocalist.

Josef Opletal (2)

Narozen 20.11.1863 ve Studenci u Prostějova, zemřel 18.12.1953 v Brně. Ing., profesor lesní těžby, publikace z oboru.

Josef Ondráš (1)

Josef Ondráček (1)

Narozen 1907 v Radomilově. Ing., učebnice železniční dopravy.

Josef Ondráček (2)

Učebnice chemie a fyziky.

Josef Olehla (2)

Prof., Ing., CSc., vysokoškolský pedagog. Práce z oboru termomechaniky, mechaniky tekutin a technických měření.

Josef Ogoun (1)

Narozen 25.8.1889 v Počenicích na Moravě, zemřel 1.1.1952 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, spis o R. Heydrichovi, zpráva o konferenci Školou k míru.

Josef Odložil (1)

Josef Odložil byl český atlet – běžec, držitel stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her 1964 v Tokiu v běhu na 1 500 m. Jednalo se o desetinásobného československého rekordmana na středních tratích, mnohonásobného atletického mistra republiky, držitele jednoho světového rekordu, který reprezentoval Československo v 26 mezistátních utkáních. Jeho manželkou byla česká sportovkyně a několikanásobná olympijská vítězka, sportovní gymnastka Věra Čáslavská. Dětství strávil v Bělé pod Pradědem a tady také při každodenních 8 km túrách do školy získal kondici a pozdější návyky. Po základní škole se dostal ke studiu na vojenskou Žižkovu školu do Bratislavy a zde se začal věnovat lehké atletice. Už v 18 letech dokázal zaběhnout 1500 metrů za 4:20 minuty. Po úspěšném absolvování školy nastoupil roku 1957 v Olomouci, kde začal běhat za sportovní klub Slovan a brzy se dostal mezi čs. atletickou špičku. Z Olomouce odešel do Košic a tady závodil za Slávii Košice. Po návratu do Olomouce o tři roky později začal běhat za atletickou II. ligu. V roce 1961 přestoupil do atletického oddílu Dukly Praha, kde jej začal trénovat Alexandr Zvolenský. Stále si vylepšoval své osobní rekordy na olympijských tratích 800 a 1500 metrů. V roce 1962 byl nominován na ME v Bělehradě. Dostal se do semifinálových běhů, pro zranění předčasně účinkování skončil. Rok poté se jeho novým trenérem stal Aleš Poděbrad. V roce 1964 se dostal na Olympijské hry v Tokiu a zde se probojoval sítem rozběhů až do finále, v němž získal stříbro časem 3:39,6. Prvenství v tomto běhu získal světový rekordman Peter Snell z Nového Zélandu, jeho pozdější přítel. V roce 1965 dokázal vylepšit čs. rekordy na tratích 1000, 2000 a 2500 metrů a vrcholný výkon se mu podařil 8. září 1965 u Staré Boleslavi , kde překonal světový rekord na 2000 metrů časem 5:01,2. I v roce následujícím si udržel vynikající formu. Dokázal překonat ...

Josef Obr (1)

Narozen 31.3.1896 v Ohrozimi, zemřel 27.1.1970 v Praze. Středoškolský profesor, novinář, publikace o Estonsku, překlad z estonštiny.

Josef Obr (1)

Josef Obr byl český estonista, novinář a středoškolský učitel. Narodil se do katolické selské rodiny. Mnozí její členové působili jako kněží. Přispíval především do Lidových listů a Národní politiky články o Estonsku, baltských zemích a tematice ze školství. Používal také autorskou šifru J. S. Van. V roce 1930 spoluzakládal Československo-estonskou společnost v Praze, byl jejím dlouholetým předsedou a účastnil se i aktivit obdobného spolku v Brně. Většina jeho delších prací o estonštině a estonské kultuře nevyšla. Jde především o výbor z estonských pohádek a pověstí a estonsko-český a česko-estonský slovník. Tiskem vyšel Obrův překlad dramatu Eduarda Vildeho Skřítek . Jako učitel a ředitel působil na gymnasiích v Roudnici nad Labem, Hradci Králové a v Praze. Držitel Řádu estonského Kříže II. třídy.

Josef Nožička (2)

Dr. Josef Nožička byl československý historik a archivář. Působil v československém státním archivu zemědělském. Svou neúnavnou činností vytvořil dnes již klasická díla o lesní půdě ve vztahu panského a poddanského života, obchodu a řemesla.

Josef Novotný (1)

Narozen 21. 2. 1924 v Loukově u Semil. Vědecký pracovník, historik, člen Komunistické strany Československa.

Josef Novotný (1)

Spoluautor publikace o letadlech.

Josef Novotný (2)

Narozen 11.9.1919 v Želeči, okr. Tábor, zemřel 12.12.1989. Pedagog, prozaik, překladatel. Publikace z oboru historie, vojenství.

Josef Novotný (1)

Autor knih o vaření.

Josef Novák (2)

Narozen 1875 v Litomyšli, zemřel 31.3.1919 tamtéž. Středoškolský profesor, učebnice fyziky.