Všichni Autoři a témata

Jean-Marie Élie Setbon (1)

Jean-Marie Élie Setbon se narodil roku 1964 v židovské rodině v Paříži. Už v dětství chodil tajně do baziliky Sacre Coeur, protože byl fascinován Kristem na kříži. V sedmnácti letech se blíží konverzi, ale nakonec se rozhodne hlouběji poznat židovství. Odjíždí do Izraele, aby tam studoval a stal se ortodoxním rabínem. Po návratu do Francie zakládá rodinu. Když jeho žena v roce 2004 umírá na rakovinu, Jean-Marie znovu pocítí výzvu kříže a začíná směřovat ke křesťanství…

Raul Pompéia (1)

Brazilský romanopisec a povídkář.

Borisav Stankovič (1)

Borisav "Bora" Stanković byl srbský realistický spisovatel. Jeho díla se zabývala především problematikou života v jižním Srbsku, odkud sám pocházel. Stanković dokončil základní školu ve Vranje, dále pak studoval na právnické fakultě Bělehradské univerzity. Rok života strávil také v Paříži. Pracoval jako úředník v Bělehradě. Během první světové války přesídlil do Niše, později do Černé Hory. Tam byl však zajat a převezen do zajateckého tábora do Derventy. Po válce pracoval v uměleckém oddělení jugoslávského ministerstva spravedlnosti. Zemřel v Bělehradě roku 1927. Mezi jeho významná díla patří drama Koštana, tedy divadelní hra, ve které Stanković divákům ukazuje lidové obyčeje a zvyky jižního Srbska a román Nečista krv. Zatímco Srbsko počátku 20. století měnilo svoji orientaci a nová generace viděla svůj vzor ve Francii a Anglii, než Rakousku, nebo patriarchálním světě srbského venkova, Stanković se rozhodl zpracovávat témata právě z tohoto okruhu. Zážitky z válečného Bělehradu v dobách útoků Rakousko-Uherska na Srbsko shrnul v díle Pod Okupacijom. Ve svých dílech používal Stanković často torlacké nářečí, kterým se mluví v jižním Srbsku.

Oton Župančič (1)

Slovinský básník a dramatik, překládal z angličtiny.

Nigel Hinton (1)

Uznávaný spisovatel, učitel, herec i plavčík Tento anglický spisovatel se narodil v Londýně roku 1941 uprostřed náletů. Škola ho příliš nezajímala, spíše četl, chodil do kina a běhal venku s kamarády. Po jejím dokončení pracoval dva roky v reklamní agentuře. Ačkoli ho práce bavila, rozhodl se studovat anglistiku na univerzitě. Dal tedy výpověď a začal se připravovat na zkoušky. Mezitím se živil půl roku jako metař a dalšího půl roku jako plavčík. V rámci studia musel na praxi do školy. Ačkoli nikdy nechtěl učit, jakmile stanul před třídou, zamiloval si to. Pak vyučoval deset let angličtinu na škole v Tonbridge, kde roku 1974 vznikla jeho první kniha Collision Course. Na poloviční úvazek učil během psaní ještě dalších šest let. Chtěl se však více zaměřit na svou knižní tvorbu, a tak se musel práce učitele vzdát. Při učení se živil jeden rok také jako profesionální herec. Ale od té doby se plně věnuje psaní. Je ženatý a v současnosti žije se svou manželkou v Jižním Sussexu. Napsal dvanáct románů včetně trilogie Buddy a příběhů Bobřích věží pro mladší čtenáře. Ty byly schváleny ministerstvem školství jako doporučená školní četba pro děti. Román The Finders získal cenu the Federation of Children's Book Groups a jeho literární debut Collision Course získal cenu Dutch Silver Pen. Romány jako Buddy a Buddy's Song byly zfilmovány. Nigel Hinton píše také scénáře, a to nejen filmové, ale i divadelní. Zájmy: fotbal , hudba , film, knihy, pěší turistika, plavání, tenis, víno Tři věci, které mu nejdou: ranní vstávání, fotbal, hra na kytaru

Josef Kiesewetter (1)

Josef Kiesewetter byl český malíř, kreslíř a grafik. Zabýval se grafickou úpravou knih, knižní ilustrací, scénickou a propagační tvorbou, volnou grafikou a malbou. Dětství prožil na Valašsku, ale téměř celý jeho život byl spojen s Uherskohradišťskem, kde byl po vyučení v roce 1954 přijat na uměleckou průmyslovku. V Uherském Hradišti strávil studentská léta a později také založil rodinu. V šedesátých a první polovině sedmdesátých let pracoval jako výtvarník v kulturních institucích. Volné kreslířské, grafické a malířské tvorbě se začal plně věnovat v době normalizace po vynuceném odchodu ze Slováckého muzea v polovině sedmdesátých let 20. století. V jeho výtvarné tvorbě se hojně projevoval jeho silný vztah k přírodě, motivy jsou figurální i krajinné, typické jsou snové výjevy a postavy.

Józef Barecki (1)

František Nekolný (1)

Narozen 26. 11. 1907 v Rakovníku, zemřel 4. 10. 1990 v Praze. Boxer ve velterové váze .

Rudolf Váca (1)

Narozen 9.3.1879 v Těšeticích u Olomouce. Učitel, přírodovědné práce.

Nicholas Patrick Wiseman (1)

Anglický kardinál, arcibiskup ve Westminsteru, narodil se ve Španělsku v anglo-irské rodině, po smrti otce se s matkou vrátil do Anglie a stal se katolickým knězem. Byl mj. profesorem orientálních jazyků.

Just Johan Bing (1)

Norský literární historik.

Antonín Malach (1)

Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.

Carl Jonas Love Almqvist (1)

Carl Jonas Love Almqvist byl švédský romantický básník, feminista, realista, skladatel, sociální kritik a cestovatel. Některé jeho názory mohou být považovány za překvapivě moderní, např. jeho myšlenky o rovnosti žen a mužů se mohou považovat za radikální i podle současných měřítek. Ve svém literárním díle Almqvist zpočátku vystupoval jako typický romantický revolucionář, později se stal liberálem a jedním z průkopníku realismu ve švédské literatuře. Na konci života se pro své nesmiřitelné názory dostal do finanční tísně a byl nucen psát pro peníze dobrodružné a strašidelné romány. Roku 1851 uprchl do USA pro podezření z úkladné vraždy. Návratu do vlasti se již nedočkal. Zemřel na zpáteční cestě pod nepravým jménem v Brémách.

Ba Jin (1)

Pa Ťin byl čínský spisovatel. Ve 30. a 40. letech 20. století se proslavil svými romány, jež popisovaly a vzývaly rozklad tradičního konfuciánského patriarchálního společenského systému . Vyrostl v bohaté, tradiční čínské rodině, s velmi despotickými muži v čele. Unikl z ní odchodem do Francie v roce 1927. Již v Číně četl díla Pjotra Kropotkina a v Paříži se připojil k anarchistickému hnutí. V roce 1929 přijal jméno Pa Ťin, které odkazovalo jednak na Kropotkina a také na dalšího anarchistu Michaila Bakunina. Toho roku se také vrátil do Číny a zde vydal svou první knihu Zánik. Průlomovým byl však až román Rodina z roku 1931. Román měl autobiografické rysy a byl inspirován autorových dětstvím v bohaté rodině v S'-čchuanu. Tradiční čínská rodina je v románu líčena dosti neiluzivně a jako rozpadající se instituce. Kniha měla ještě dvě pokračování a trilogie byla nazvána Dravý proud. I další trilogie Láska měla úspěch. Roku 1934 byl zakázán jeho román Výhonek, načež musel načas odejít do exilu v Japonsku. Brzy se ale vrátil. Za války napsal další, burcující, trilogii Oheň. Před válkou s komunisty polemizoval z anarchistických pozic, po jejich vítězství v roce 1949 však základní pravidla nového režimu přijal a v roce 1958 byl dokonce zvolen předsedou oficiálního Svazu spisovatelů. Nevyzpytatelné represe Kulturní revoluce na konci 60. let si ho však nakonec našly: Bylo mu zakázáno psát a byl poslán čistit kanály. Jeho ženě byla z politických důvodů odepřena v roce 1973 lékařská péče, načež zemřela. Když se na konci 70. let uvolnily ledy v důsledku Tengových reforem, mohl se vrátit do literárního života, v roce 1985 i do čela Svazu spisovatelů. Stal se velkým kritikem Kulturní revoluce, přičemž však přiznal – zejména ve slavné knize Náhodné myšlenky – míru spoluviny na této mravní a myšlenkové tragédii, neboť sám se na konci 50. l...

Henry Hazlitt (1)

Henry Hazlitt byl americký libertarianistický filosof, ekonom, a novinář pro The Wall Street Journal, The New York Times, Newsweek a The American Mercury. Vyrůstal ve skromných poměrech. Jeho otec zemřel, když Hazlitt byl ještě dítě. Navštěvoval zdarma New York City's City College, ale po roce a půl skončil, aby se stal novinářem. Hazlitt začal svou kariéru v Wall Street Journal a ve věku 21 let napsal svou první knihu Thinking as a Science. Pracoval jako novinář pro New York Sun, The Nation, New York Times, a Newsweek. Byl vybrán nástupcem H. L. Menckena jako editor v The American Mercury, psal rubriku pod svým jménem pro Newsweek, a s Johnem Chamberlainem pracoval jako editor časopisu The Freeman. Přisuzuje se mu za zásluhy, že zprostředkoval Rakouskou školu anglicky mluvící veřejnosti. Spolu s úsilím jeho přátel, například Johna Chamberlaina a Maxe Eastmana, je oceňován za popularizaci díla F. A. Hayeka Cesta do otroctví pro americkou veřejnost prostřednictvím jeho recenze v The New York Times. Hazlitt byl plodný spisovatel. Během svého života napsal 25 knih. Hazlitt byl rovněž zakládající vicepresident Foundation for Economic Education. V letech 1997 až 2002 existovala společnost nazývaná The Henry Hazlitt Foundation, která aktivně podporovala libertariánský networking, hlavně prostřednictvím webové stránky Free-Market.Net. Tato společnost byla pojmenována na jeho počest, protože byl znám svou popularizací celého spektra libertariáských myšlenek široké veřejnosti skrze svá díla a pro napomáhání vzájemného propojování obhájců volného trhu. Hazlitt například zajistil pozici na New York University pro Ludwiga von Misese a seznámil ho se spisovatelkou Ayn Rand, která ho obdivovala. Společnost zahájila svou činnost až po Hazlittově smrti a nebyla oficiálně spojená s jeho dědictvím. Hazlitt je proslulý svou knihou Ekonomie v jedné lekci, napsal však i další knihy, mezi nimiž bylo mnoho o etice. Například ve svých knihác...

Geraldine Sherman (1)

Dita Stejskalová (1)

Dita Stejskalová je reditelkou Ogilvy Public Relations, kde pracuje již od roku 1994. Vystudovala VŠE Praha, Fakultu mezinárodních vztahů se specializací na mezinárodní obchod, politiku a diplomacii. Přednáší a je spoluautorkou knih „Strategie firemní komunikace“ a „Marketing zdravotnických zařízení“ . Je aktivní mentorkou v programu Odyssey a stála u zrodu Prague Leadership Institute.

James Isambard Packer (1)

Přední anglikánský theolog.

Claudio Freidzon (1)

Claudio Freidzon z Argentiny je pastorem letniční církve Král králů v Buenos Aires.

Barbara Radcliffe Rogers (1)

Clinton E Arnold (1)

Reinhold Ulonska (1)

Reinhold Ulonska byl předsedou Svazu svobodných letničních sborů v Německu. Po mnoho let pracoval jako vedoucí sboru a dnes je známým evangelistou a biblickým učitelem. Působení duchovních darů tedy zná ze sborové praxe i z vlastní služby evangelisty. Zabývá se však tímto tématem důkladně na základě Bible.

John Wimber (1)

John Richard Wimber byl hudebník, charismatický kazatel a jedním ze zakládajících vůdců Vineyard hnutí , s neocharismatic Evangelický křesťanské denominace , která začala ve Spojených státech a nyní rozšířil do mnoha zemí světově široký.

Markéta Sodomková (1)

Pracovnice Regionálního muzea v Chrudimi, působí jako pedagog volnočasových aktivit.

Robert L Forward (1)

Co říci o tomto vědci, který trochu píše i sci-fi? Robert Lull Forward je držitelem doktorátu z fyziky a také mnoha patentů.

Danica Kozlová (1)

PhDr. Danica Kozlová , literární a televizní kritička, redaktorka, překlady ze slovenštiny.

Nina Schindler (1)

Nina Schindler se narodila v roce 1946, žije se svou rodinou v Brémách. Uplynulo mnoho let, učila na škole a nyní pracuje jako nezávislá spisovatelka, překladatelka a technická poradkyně pro děti a mládež médií.

V. K (1)

Vladimír Krásný se narodil 8. října 1946 ve Zlíně-Kudlově. V Rousíně se vyučil truhlářem a v Bystřici pod Hostýnem absolvoval Střední průmyslovou školu dřevařskou. V letech 1973 - 1987 žil v západočeském Stodě a potom v Rokycanech. Později se vrátil do rodného kraje. I Krásného vztah k literatuře se projevil již v dětství. Jako patnáctiletý chlapec se pokoušel o tvorbu veršů a písňových textů. V roce 1966 mu vycházejí v Mladé frontě první povídky a verše. Ukázky z jeho tvorby se objevují i v kroměřížském almanachu Modré obzory . V době výkonu základní vojenské služby Krásný oslovuje Františka Hrubína, jenž mu vyjádřil sympatie: "Vaše verše se mi velmi líbí: jsou prosté a úsporné ve výrazu..." Zanedlouho se v časopise Československý voják objevují Krásného básně i povídky a následuje dvacetiletá spolupráce s časopisem. Krásný publikuje také v Tvorbě, Literárním měsíčníku, plzeňské Pravdě, Mladém světě, Zemědělských novinách, Práci a pro děti v Ohníčku a Mateřídoušce. Krásného básnické sbírky Prstýnky z pouti a Prosté nazývání vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni. Spisovatel publikoval také pod pseudonymy Skand Rayla a Naka Lardys . Od roku 1997 spolupracuje s vydavatelstvím Ivo Železný pravidelně. V edici Rodokaps tak vyšly tituly: Muž proti muži, Neznámý přítel, Dlouhé cesty mužů, Útěk z oprátky, Údolí mrtvých, Žádný důvod pro návrat. V edici Stopy hrůzy nakladatelství Signet vyšly Krásnému prózy Tajemný přízrak a I duchové se mohou mýlit, obě pod pseudonymem V. K. Fair. Není bez zajímavosti Krásného dílčí zásluha na objevení bulharského básníka Ljubomira Christova pro českého čtenáře. Krásný přeložil několik Christovových básní. Vladimír Krásný je znám také jako autor textů populární a dechové hudby. V Československém rozhlase v Plzni se podílel na natáčení přibližně dvou desítek nahrávek a polka Celý kraj zpívá byla znělkou rozhlasového pořad...

J. M Houston (1)

Autor publikací z oboru psychologie, křesťanství, sociologie.

Murray Newton Rothbard (1)

Murray Newton Rothbard byl americký ekonom Rakouské školy, který pomohl definovat moderní libertarianismus a založil proud tržního anarchismu, který nazýval "anarchokapitalismus". Rothbard kladl důraz na spontánní řád a prosazování individuálního anarchismu a odsuzoval centrální plánování. Rothbard se narodil Davidu a Rae Rothbardovým, kteří ho vychovávali v židovské rodině v Bronxu. "Vyrůstal jsem v komunistické kultuře," vzpomínal později. Studoval Columbia University, kde získal titul bakalář v matematice a ekonomii v roce 1945 a titul magistr v roce 1946. Titul doktor filosofie za ekonomii obdržel v roce 1956 pod vedením Arthura Burnse, pozdějším předsedou Fedu. Počátkem 50. let studoval u Ludwiga von Misese na jeho seminářích na New York University a byl velmi ovlivněn Misesovou knihou Human Action. V 50. a 60. letech pracoval pro klasicky liberální William Volker Fund na knižním projektu, který byl završen v knize Man, Economy, and State, publikováno v roce 1962. V letech 1963 až 1985 vyučoval na Polytechnic Institute of New York University v Brooklynu, New York. Od roku 1986 do své smrti byl emeritním profesorem na University of Nevada, Las Vegas. Rothbard založil Center for Libertarian Studies v roce 1976 a Journal of Libertarian Studies v roce 1977. Byl spojen se vznikem Ludwig von Mises Institute v roce 1982 a později se stal jeho akademickým vicepresidentem. V roce 1987 zahájil vydávání "Review of Austrian Economics," nyní nazývaný Quarterly Journal of Austrian Economics. V roce 1953 se oženil s JoAnn Schumacher v New York City kterou nazýval “nepostradatelným rámcem” pro jeho život a dílo. Zemřel v roce 1995 na Manhattanu na srdeční infarkt. Nekrolog v New York Times nazval Rothbarda "ekonomem a sociálním filosofem, který ostře hájil individuální svobodu proti vládním intervencím."...

France-Marie Chauvelot (1)

Francouzská novinářka.

David Hoffmann (1)

Profesor historie na The Ohio State University.

Elmer Kelton (1)

Americký novinár a spisovateľ, známy najmä pre jeho westernové romány. Autor viac ako 40 románov, ktoré publikoval viac ako 50 rokov. Tri z Keltonových románov sa objavili v edícií Reader Digest. Štyri knihy získali ocenenie Western Heritage Award od National Cowboy Hall of Fame, Oklahoma City: THE TIME IT NEVER RAINED, THE GOOD OLD BOYS, THE MAN WHO RODE MIDNIGHT, THE ART OF HOWARD TERPNING. Osem románov vyhralo ocenenie Spur Award od asociácie Western Writers of America: BUFFALO WAGONS, THE DAY THE COWBOYS QUIT, THE TIME IT NEVER RAINED, EYES OF THE HAWK, SLAUGHTER, THE FAR CANYON, THE WAY OF THE COYOTE, a MANY A RIVER.

Antonín Kubeš (1)

Kubeš Antonín 12. 6.1950, "KUBA", 14699, televizní komentátor Televizní redaktor, publikace o Kambodže.

Vladimír Rada (1)

PhDr., knihovník, práce v oboru.

Johann Amos Comenius (1)

Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata a Orbis sensualium pictus . Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“. Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie , objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná . Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. Rodinné příjmení bylo jméno Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský. Místo narození Jana Amose Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod nebo Nivnice . Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského ...

Miloslav Matas (1)

Miloslav Matas byl český spisovatel, právník, vězeň komunistického režimu. Narodil se v rodině pokladníka státní dráhy Vojtěcha Matase a jeho manželky Marie, rozené Peikerové. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Plzni studoval v letech 1929–1936 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Zdroje uvádějí, že studium úspěšně ukončil v roce 1935. Po studiích se stal v Plzni notářským koncipientem; od počátku roku 1944 byl internován v Terezíně a v internačním táboře pro mužské partnery z tzv. smíšených manželství Kalek, protože jeho manželka byla židovského původu. Po 2. světové válce byl do roku 1953 v Chomutově notářem a poté, do zatčení, v advokátní kanceláři. V roce 1954 byl odsouzen na 11 let odnětí svobody, propadnutí majetku a ke ztrátě občanských práv. Důvodem byla jeho činnost v odbojové skupině Legie svobody. Vězněn byl Litoměřicích, v Praze-Pankráci a Leopoldově. Po propuštění na amnestii pracoval v letech 1960–1964 jako ekonom na státním statku Ahníkov . Poté se stal kastelánem na zámku v Častolovicích, kterým zůstal do konce života. Zemřel v Rychnově nad Kněžnou, pochován je v Častolovicích. Miloslav Matas byl dvakrát ženat. První manželka byla židovského původu, v době, kdy byl Miloslav Matas komunistickým režimem vězněn, se s ním rozvedla. Jeho druhou manželkou byla Olga Moravcová, rozená Knolová. Olga Knolová byla za svobodna mladistvou láskou básníka Jiřího Ortena , za německé okupace se provdala za Jana Moravce, bratra generála Františka Moravce; v tomto manželství se narodily dvě děti. Po rozvodu se v roce 1960 za Miloslava Matase provdala. Ve 30. letech 20. století přispíval do Národních listů referáty o plzeňských divadelních představeních i vlastní prozaickou tvorbou a verši. Jeho verše zveřejnilo i České slovo. Zatímco o Matasových verších se kritika...

John G Jones (1)

Miroslav Tmé (1)

Narozen 10.5.1909 v brně-Líšni, zemřel 10.11.1998. Pedagog a kulturní pracovník, divadelní a literární kritik, básník, tvorba pro děti.

Marie Peigerová (1)

Narozena 31.8.1877 v Praze, zemřela 29.10.1967 tamtéž. MUDr., internistka, práce v oboru, překlad z němčiny.

Marian Kennedy (1)

Jenny Sharkey (1)

Novozélandská autorka křesťanské literatury.

Otakar Söhnel (1)

Narozen 14.5.1941 v Brně. Prof., Ing., DrSc., chemik, odborné zaměření: fyzikální chemie, chemické inženýrství. Publikace z oboru, práce zejména o krystalech a ochraně životního prostředí.

František Šabata (1)

Mgr., regionální publicista, autor publikace o dějinách Liběšic.

Sylviane Gangloff (1)

Francouzská výtvarnice, malířka, knižní ilustrátorka zejména dětské literatury.

Hans Staden (1)

Hans Staden byl německý voják a námořník, který se dostal až do Jižní Ameriky. Při jedné ze svých cest byl zajat indiánským kmenem Tupinambů sídlícím při ústí řeky Paraná v oblasti dnešních států Brazílie a Argentina a který praktikoval kanibalismus. Po dobrodružném útěku a návratu do Evropy napsal cestopis, který se díky atraktivnímu tématu rychle rozšířil po celé Evropě. Brzy po narození se jeho rodina přestěhovala do města Homberg, kde malý Hans navštěvoval městskou školu a kde se též prostřednictvím svého učitele Leonharta Crispina seznámil s reformací. Jako přesvědčený luterán se později pravděpodobně zúčastnil šmalkaldské války, možná i bojů proti Turkům. Po bitvě u Mühlberka, po níž následovala v Říši násilná rekatolizace, odešel mladý Staden ze své vlasti a vydal se přes Brémy a Holandsko do Lisabonu, kde byl rozhodnut plavit se do Indie. Portugalské královské loďstvo však nedávno odplulo, a tak nakonec přijal v dubnu r. 1548 místo jako dělostřelec na portugalské lodi mířící do Nového světa. Do Nového světa, přesněji na území dnešního brazilského státu Pernambuco, přijel Hans Staden pravděpodobně na začátku roku 1549. Loď, která sem Stadena dopravila, měla za úkol jednak přivážet do kolonií odsouzence, kteří by v koloniích pracovali, a zároveň naložit vzácné brazilské dřevo , které na oplátku odvážely do Evropy. Guvernér Pernambuca, Duarte da Costa, však v té době čelil vzpouře domorodého obyvatelstva, a tak požádal členy posádky, mezi nimi též Hanse Stadena, o pomoc při potlačení rebelie. Loď proto zamířila k pevnosti Igaraçu, ležící nedaleko sídelního města Olinda, a tam se těchto asi 40 námořníků přidali ke zhruba sto dvaceti obráncům. Po zuřivém boji, ve kterém čelili asi osmi tisícové přesile Indiánů, se obráncům podařilo Indiány porazit. Pár dní nato nastoupil Staden na francouzskou loď a 8. října 1549 přistál v Lisabonu. Příštího roku se Staden opět vydal k brazilským b...

Taylor Barbara Bradfordová (1)

Martin Kašpar (1)

Amy Wallace (1)

Americká spisovatelka.

Petr Šandera (1)

ThDr. Petr Šandera je duchovní, v letech 1999–2013 biskup brněnský Církve československé husitské. Biskupem brněnské diecéze byl zvolen 29. května 1999, po dvou funkčních obdobích se jeho nástupcem v této funkci dne 27. dubna 2013 stal Mgr. Juraj Jordán Dovala. Zůstává farářem Církve československé husitské v Kuřimi, jímž je od roku 1988. Jeho biskupským heslem bylo: Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé… .

Rudolf Jung (1)

Rudolf Jung byl sudetoněmecký a československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Německou národně socialistickou stranu dělnickou. Byl evangelického vyznání. Vychodil národní a reálnou školu v Jihlavě a Vysokou školu technickou ve Vídni. Už během vídeňských studií byl aktivní ve studentské organizaci. Sloužil jako jednoroční dobrovolník u Rakousko-uherského námořnictva. Potom pracoval jako strojní inženýr u rakouských státních drah ve Floridsdorfu, Liberci a Jihlavě. Po roce 1918 byl technickým radou u Československých státních drah. Předčasně pak byl penzionován. Zasedal v obecním zastupitelstvu v Jihlavě. Už počátkem 20. století se angažoval v okruhu tehdejší Německé dělnické strany, předchůdkyně pozdější DNSAP. V programové revizi na stranickém sjezdu roku 1913 v Jihlavě se Jung osobně podílel vypracování ostře antisemitského a mírně antislovanského programu. Právě v oblasti německého jazykového ostrova na Jihlavsku si Jung získal značný vliv na voličstvo a v politice se angažoval i po vzniku Československa. Ve 20. letech již byl mezi stranickými špičkami DNSAP a předsedal této straně. V roce 1929 jeho vliv vzrostl poté, co ho podpořila skupina mladých nacionálně socialistických aktivistů, která se postavila proti politice starších funkcionářů. V rámci DNSAP byl rovněž předsedou její moravsko-slezské zemské organizace. Zastával funkci člena vedení Říšského svazu německých železničářů. V zemských volbách roku 1913 byl zvolen na Moravský zemský sněm za všeobecnou německou kurii, obvod Nový Jičín, Moravská Ostrava, Valašské Meziříčí atd. Poslancem byl do roku 1914. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1930 byl povoláním radou státních drah ve výslužbě v Opavě. V roce 1932 probíhal soudní proces s členy spolku ...

E Polak (1)

Jerzy Giżycki (1)

Polský filmový kritik a šachista.

Renée de Saussine (1)

Zdenka Uhlířová (1)

Lenka Drápalová (1)

Narozena 3. 10. 1976 v Kroměříži. Mgr., historička, etnoložka a muzeoložka, autorka prací o historii textilu a textilních technologií a o proměnách tradičního oděvu v 18. – 20. století .

Nelly Grosjean (1)

Britská publicistka, práce o aromaterapii.

Jaromír Balák (1)

Autor publikací z oboru propagace a reklamy, učebnice aranžování, publikoval v 50. a 60. letech 20. století.

Dita Dvořáková (1)

Narozena 1969. Věnuje se teorii meziválečné architektury, především funkcionalismu.

Miroslav Nesvarba (1)

Amatérský fotograf a sběratel Miroslav Nesvarba se narodil 28. září 1934 v Mirotíně v SSSR . Do Lovosic přišel s rodiči jako repatriant z tzv. Volyňských Čech v roce 1947. Absolvoval chemické učiliště a průmyslovou školu v Lovosicích, působil jako laborant vláken, později na poloprovoze kordů v národním podniku Severočeské chemické závody . Fotografií a sběratelstvím všeho o Lovosicích se zabýval od 50. let. Brzy po příchodu do našeho města se stal lovosickým patriotem v tom nejvlastnějším slova smyslu. Jeho doménou byla dokumentační fotografie. Z počátku fotografoval často bourání, protože v regionu probíhala velká výstavba. Měl také několik výstav v rámci regionu a jeho fotografie Lovosic vidělo v r. 1998 i družební město Coswig. Pilně přispíval do všech tří lovosických měsíčníků , a to nejen fotografiemi, ale také články o historii Lovosic. Každoročně prováděl výstřižkovou službu o změnách v naší obci a fotografoval změny k lepšímu, ale i demolice. Sbíral také různé předměty s historií města spojené. Část jeho fotografií a sbírek byla vystavena v roce 2000 při oslavách 400 let povýšení Lovosic na město. Za činnost v Klubu filatelistů byl u příležitosti 70. narozenin oceněn stříbrným stupněm Čestného odznaku Svazu Českých filatelistů. V posledním období zpracovával přehled všech používaných příležitostných razítek podniků a závodů na území našeho města. V popředí jeho zájmu byl v první řadě vývoj lovosického průmyslu, ať už to je bývalé „České hedvábí“, „Sechezy“, „Fruta“, „Cukrovar“, „Olejna“ a „Deli“ nebo dnešní „Lovochemie“, „Glanzstoff Bohemia“, „Opavia“ a „Aniveg“. V jeho sbírce se najdou kromě starých pohlednic a od padesátých let i nových fotografií, rovněž staré firemní tiskoviny, reklamy, faktury, akcie a zajímavé novinové výstřižky. V případě Deli to však jsou i obaly, krabičky od jejich výrobků a zajímavá určit...