901–960 z 152516 Autoři
Elán (30)
Elán je slovenská poprocková skupina, která vznikla koncem 60. let v Bratislavě, tehdy součásti Československa. V čele skupiny stojí od počátku Jožo Ráž, který je baskytaristou a zpěvákem, spolu s kytaristou Jano Balážem a klávesistou Vašo Patejdlem. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších kapel v Československu a později na Slovensku. Jejich hudba oslovila několik generací, mísí se v ní rock, pop a v pozdějších letech i současný materiál pro dospělé a balady.
Více od autora
Edita Plicková (34)
Narozena 1940 v Praze. Edita Plicková je výtvarnice - malířka, ilustrátorka, graička, obrázkové práce pro děti, na jejíchž ilustracích vyrostlo už několik generací dětí. Je autorkou mnoha ilustrací ke knihám pro děti, k edukativním materiálům. Ilustrace připravila mimojiné např. i k večerníčku. Mnozí z nás dostali při odchodu od lékaře například didaktické kartičky, jiní vyrůstali na omalovánkách či knížkách plné jejích ilustrací. Má zkrátka široký umělecký záběr. Získala Cenu Noci s Andersenem za ilustrace ke knize Dagmar Lhotová a Zdeněk K. Slabý: Pohádky, které přinesl vítr. Spolupracovala na více než 45 knížkách a 25 leporel. Má dvě dcery.
Více od autora
Boris Vian (34)
Boris Vian , pseudonym Vernon Sullivan , byl francouzský prozaik, novinář a kritik, jazzový hudební skladatel, trumpetista, dramatik, písničkář, herec, malíř, překladatel, scenárista a člen kolegia patafyziky. Jeho nejznámějším románem je Pěna dní z roku 1947. Vian trpěl vrozenou srdeční chorobou, která pravděpodobně ovlivnila jeho hektický způsob života a práce. Narodil se v rodině vzdělaného obchodníka jako druhé ze čtyř dětí. Studoval jazyky, literaturu a studia zakončil na technice. Roku 1942 se seznámil Claudem Abadiem, a poté se Vian stal hudebníkem v jeho jazzovém orchestru. Druhá světová válka se Viana nijak nedotkla, neboť ji prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl Vian v roce 1945 nucen hledat práci, kterou nalezl ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která však byla vydána až později. Jeho první román Naplivu na vaše hroby se stal ve Francii bestsellerem a umožnil Vianovi stát se finančně nezávislým. Vian román prezentoval jako dílo Vernona Sullivana, Američana černé pleti, sám sebe uváděl pouze jako překladatele. Přestože mystifikace vyšla brzy najevo, Vian pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Příběh vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy. Nakladatel tohoto díla byl obžalován pro nemravnost a Vian odsouzen k 15 dnům vězení. O rok později vyšel Vianův nejslavnější román Pěna dní, který se stal populárním až po Vianově smrti. Vian zemřel při promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání. V jeho dílech se objevuje více témat, která by šlo označit jako stěžejní . Tato témata se mísí s jakousi idealizací lásky. Dále u něj lze najít prvky existencialismu jako je pocit strachu z nepřátelské společnosti a út...
Více od autora
Zdeněk Volný (34)
Zdeněk Volný je český spisovatel a překladatel. V letech 1964–1967 studoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě a v letech 1968–1973 obor tisk a rozhlas na tehdejší Fakultě sociálních věd a publicistiky resp. Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. V letech 1974–1977 byl redaktorem časopisu Tvorba a v letech 1977–1987 šéfredaktorem revue Světová literatura . V letech 1987–1992 měl svobodné povolání, v letech 1992–2003 působil jako ředitel nakladatelství Bonus Press a od roku 2003 má opět svobodné povolání. Do literatury vstoupil na počátku osmdesátých let 20. století jednak jako autor novel ze současnosti , jednak jako autor sbírek sci-fi povídek . Dnes patří k ústředním postavám české science fiction.
Více od autora
Vlasta Burian (20)
Vlasta Burian byl český herec, komik, zpěvák a filmový režisér, proslulý svým komediálním talentem a ve své vlasti často označovaný jako "král komiků". Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, který byl tehdy součástí Rakouska-Uherska, a stal se významnou osobností české kultury v období mezi dvěma světovými válkami. Jeho kariéra zahrnovala různé formy zábavy včetně divadla, filmu a hudby. Burianův jedinečný styl humoru a jeho schopnost navázat kontakt s publikem z něj učinily oblíbenou osobnost. Ve 30. a 40. letech 20. století hrál v mnoha filmech, které jsou dodnes považovány za klasiku české kinematografie.
Více od autora
Vladimír Prokop (27)
Mgr. Vladimír Prokop je předním odborníkem na ilustrátory české dobrodružné literatury a autory rekonstrukcí pravěku, především pak na dílo Zdeňka Buriana.Je rovněž autorem středoškolských skrip z dějin literatury a výtvarného umění a publikuje práce týkající se uměleckých osobností Sokolovska. V současné době učí na sokolovském gymnáziu.
Více od autora
Václav Lacina (34)
Václav Lacina byl český prozaik, básník a humorista. V roce 1954 obdržel státní cenu a v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem. Dětství prožil ve Volyni. Gymnázium vystudoval v Praze, maturoval roku 1925. Poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy . V letech studií již spolupracoval s pražským Divadlem DADA. V letech 1934–1945 pracoval jako soudce, a to v Chebu , v Kašperských Horách a v Praze . V letech 1945–1947 působil na ministerstvu informací, poté byl krátce okresním soudcem v Praze, v letech 1948–1952 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase. Od roku 1953 se věnoval výhradně spisovatelské tvorbě. Roku 1973 šel do důchodu. Žil v Příbrami, v posledních letech v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem. Lacina se nejvíce proslavil literárními parodiemi. Soustředil je zejména v souboru textů Čtení o psaní, kde zpracovává jedno téma ve stylu různých spisovatelů. Parodický charakter mají i soubory Dódekamerón juristický a Rumpendanti . Typické pro něj byly satirické texty, psané z levicových pozic. Za první republiky tepal zejména do národních socialistů, agrárníků, sociálních demokratů a fašistů, po válce pak do kolaborantů a spekulantů. Jeho terčem bylo též maloměšťáctví, zejména v jeho románové tetralogii Panstvo se baví .
Více od autora
Spirituál Kvintet (21)
Spirituál Kvintet je známá česká folková a country hudební skupina, široce uznávaná pro svůj vliv na československou hudební scénu, zejména v žánrech folk a duchovní hudba. Skupinu založil v roce 1960 Jiří Tichota a brzy se stala jedním z vůdčích hlasů československé folkové hudby. Jejich repertoár zahrnuje směs tradičních českých písní, původních skladeb a úprav zahraniční lidové hudby, často se zaměřením na duchovní a protestní témata.
Více od autora
Šimek & Grossmann (33)
Šimek & Grossmann byla česká komediální dvojice Jiří Šimek a Miloslav Šimek, která působila především ve druhé polovině 20. století. V Československu byli známí svým humorem a satirou, často prezentovanou prostřednictvím skečů a písní, které si utahovaly z různých aspektů života za železnou oponou. Jejich tvorba se vyznačovala břitkým vtipem a schopností pobavit publikum a zároveň jemně kritizovat společenské a politické prostředí své doby.
Více od autora
Petra Adámková (26)
Narozena 17. 7. 1979 v Brně. Mgr., filoložka, bohemistka, pedagožka se specializací na češtinu a němčinu. Získala též titul Bc. na Ekonomicko-správní fakultě MU, obor Podniková ekonomika a management.
Více od autora
Petr Skarlant (25)
Petr Skarlant byl český básník, spisovatel, dramatik a překladatel. Petr Skarlant se vyučil chemikem . Poté pracoval v několika dělnických profesích. Roku 1959 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako knihovník a vystudoval knihovnickou školu, poté studoval filosofickou fakultu. V roce 1968 byl jedním ze zakládající členů KANu. Roku 1969 se stal spisovatelem z povolání, roku 1971 nastoupil na místo redaktora poezie, kde pracoval až do r. 1974. Poté byl opět spisovatelem na „volné noze“ a to až do roku 1988, kdy opět pracoval jako redaktor poezie. Od roku 1990 se živil jako spisovatel. Při vzniku ODS se stal jejím členem, ale později vystoupil. Byl členem PEN klubu a Obce spisovatelů. Roku 2001 obdržel od EU cenu za literaturu. Ve svém díle se zabývá milostnou tematikou. Cyklus Věku slasti: Milostné dějiny české buržoazie, rodinná sága rodiny Skotáků vyprávějící osudy členů této rodiny od 40. let do konce 20. století.
Více od autora
Pavel Bělina (40)
Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil obhajobou diplomové a rigorózní práce Hradec Králové v době předhusitské a ziskem titulu PhDr. Poté krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historickém ústavu Armády ČR. Mezi léty 2002–2006 byl osobou samostatně výdělečně činnou. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.
Více od autora
Napoleon Hill (32)
Napoleon Hill byl americký spisovatel, který byl jedním z prvních producentů moderního žánru literatury věnované osobnímu úspěchu. Jeho nejznámější kniha, Myšlením k bohatství , je jednou z nejprodávanějších knih všech dob. V Americe podle Hilla lidé mohou věřit, čemu chtějí věřit, a to je to, co odlišuje Spojené státy od všech ostatních zemí na světě. Hillova práce zkoumala sílu osobních přesvědčení a to, jakou roli hrají v osobním úspěchu. Hillovým charakteristickým vyjádřením je: „Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout“. Hillovy knihy se věnují tomu, jak vzniká úspěch, a vzorci, který jej umožní dosáhnout průměrnému člověku. Hill nazval své učení „filozofie úspěchu“. Tajemství úspěchu bylo ve svůdné formě nabídnuto čtenářům knihy Myšlením k bohatství a nebylo vysloveno přímo, neboť Hill cítil, že jeho postupné poodhalování čtenářem samotným tomuto čtenáři přinese největší užitek. Hillových knih byly prodány miliony výtisků. Dle jeho oficiálního životopisce se Hill narodil do chudoby dvoupokojového srubu v městě Pound okresu Wise County ve Virginii. Jeho matka zemřela, když mu bylo 10 let. Začal psát ve věku 13 let jako reportér místních novin. Svou reportérskou výplatu použil pro vstup na právnickou školu, avšak byl brzy nucen odejít z finančních důvodů. Za bod zlomu jeho kariéry je považováno, když dostal nařízeno v rámci série článků o slavných mužích provést rozhovor s Andrewem Carnegie, toho času jedním z nejmocnějších mužů na světě. Jak Hill zjistil, Carnegie věřil, že proces úspěchu může být vyjádřen jednoduchým vzorcem, který by mohl být zopakován průměrnou osobou. Díky tomu, jaký Hill budil dojem, jej Carnegie pověřil provést rozhovory s více než 500 úspěšnými muži a ženami, mnoho z nich milionářů, za účelem odhalit a publikovat vzorec na úspěch...
Více od autora
Mór Jókai (46)
Mór Jókai byl maďarský spisovatel, publicista a politik. Patřil k nejpopulárnějším autorům historicko romantických románů ve 2. polovině 19. století. Byl jedním z aktérů maďarské revoluce v roce 1848 a politice se věnoval až do pozdního věku. Narodil se v Komárně, kde měl jeho otec, maďarský šlechtic Jozsef Jókay de Ásva rodinný majetek. Poté, co byl nucen prodat své pozemky, stal se právníkem a soudcem správní rady. Matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Pulayů. Móricz byl jejich pátým dítětem, dva bratři však zemřeli v dětském věku. Zhruba od roku 1848 začal používat zkrácené jméno Mór a pod jménem Mór Jókai publikoval své nejznámější romány. Oba rodiče byli vzdělaní, otec miloval literaturu, psal poezii a vyprávěl o svých životních zážitcích, rád maloval. Vnímavý Moricz po svých rodičích zdědil umělecké sklony. Měl výtvarný talent a již v devíti letech mu byly v tisku vydány dvě krátké básně. V roce 1831 začal v Komárně chodit do základní školy a po čtyřech letech byl poslán na studia do Bratislavy. Byl vynikající student, naučil se německy a latinsky, základy řečtiny. V roce 1837 mu zemřel otec a Moricz se vrátil do Komárna, kde další tři roky studoval na střední škole. Ve školním roce 1841–1842 se připravoval k maturitě na škole ve městě Pápa, kde se seznámil s Sándorem Petöfim, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Maturitu složil s vynikajícím prospěchem a současně se věnoval literární činnosti. Napsal několik drobných črt a lyrických básní. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo. Na matčino přání začal studovat právo v Kecskemétu. Ve volném čase maloval, hrál divadlo, režíroval. V roce 1842 zde napsal hru Židovský chlapec. Po skončení studií pracoval jako advokátní koncipient v Pešti. Petöfi, který byl v té době již slavným básníkem, ho uvedl mezi další literáty. Jókai se zde představil se svou novelou Ostrov nepean. V létě 1845 pobýval v Kom...
Více od autora
Miranda Lee (47)
Miranda Lee je australská spisovatelka. Narodila se jako nejmladší ze 4 dětí v Port Macquarie v prostředí australské buše, kde i vyrostla a vzdělání získala na venkovské škole. Krátce se věnovala hudební dráze, pak se ale odstěhovala do Sydney a vrhla se do světa počítačů. Je šťastně vdaná a má tři dcery a žije poblíž Sydney. S psaním romancí začala, když musela kvůli závazkům vůči rodině zůstat doma a mimořádné pochopení pro své psaní vždy nalézala u svého manžela. Když začal psát, měla za úkol napsat sérii šesti knih za pouhých devět měsíců. Její manžel přerušil své zaměstnání, aby mohl vést domácnost a naučil se dokonce i vařit a vykonávat všechny domácí práce, aby ji podpořil v její kariéře spisovatelky. Miranda ráda vytváří příběhy uvěřitelné, moderní, svižné a sexy. Mezi její koníčky patří čtení plnokrevných rodinných ság, řešení slovních hříček, hazardní hry a filmová představení. Mezi českými čtenářkami je velmi oblíbená a u nás jí vyšly na dvě desítky titulů.
Více od autora
Lída Holá (56)
Narozena 15. 8. 1959 v Dačicích. PhDr., překladatelka z angličtiny a ruštiny, teoreticky i prakticky se zabývá výukou češtiny pro cizince.
Více od autora
Libuše Bubeníková (32)
Narozena 18. července 1920 jako Libuše Žižková v Zadaru . Manžel Josef Bubeník byl spisovatel a překladatel z angličtiny a ruštiny. Studium Francouzské gymnázium v Praze FF UK, obor angličtina a anglická literatura Povolání středoškolská profesorka angličtiny a překladatelka z angličtiny Zaměstnání učitelka angličtiny na SŠ učitelka angličtiny a vědecká pracovnice na Katedře jazyků ČSAV Profesní životopis Po maturitě na Francouzském gymnáziu v Praze studovala obor angličtina a anglická literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; po studijním pobytu na univerzitě v Oxfordu obhájila roku 1950 disertační práci a ukončila studia s titulem PhDr. Několik let potom vyučovala angličtinu na středních školách, později přešla jako učitelka angličtiny na Katedru jazyků Československé akademie věd, kde působila i jako vědecká pracovnice až do odchodu do důchodu v polovině 80. let. Je spoluautorkou úspěšných, od počátku 60. let opakovaně vydávaných učebnic angličtiny . S manželem JUDr. Josefem Bubeníkem spolupracovala na překladech angloamerické prózy. Po jeho smrti svou překladatelskou činnost ukončila.
Více od autora
Leontina Mašínová (34)
Leontina Mašínová byla česká spisovatelka, autorka historických a historicko-biografických románů, sbírek pověstí a legend a dětské literatury. Narodila se v Plzni jako dcera lékárníka, dětství prožila v Plzni, Praze, Zbraslavicích a v Kutné Hoře, kam se rodina přestěhovala po smrti otce. Absolvovala kutnohorský učitelský ústav voršilek a až do předčasného odchodu do penze ze zdravotních důvodů v roce 1930 působila jako učitelka na měšťanských školách: nejprve v obcích Hrubý Jeseník, Loučeň a Pečky, od roku 1923 v Lázních Bělohrad. Krátce, ve školním roce 1920/21, učila na Slovensku v Liptovském Mikuláši. V Lázní Bělohrad žila až do konce svého života, po penzionování se plně věnovala literární tvorbě. Na všech svých působištích se zapojovala i do místního kulturního a veřejného života. Počátky jejího mimoškolního působení jsou spojeny s loutkovým divadlem, pro něž napsala několik her. Od počátku 20. let pracovala ve Společnosti přátel literatury pro mládež a přispívala do časopisů pro děti nebo dětských příloh novin . Později publikovala také v Časopise učitelském a Učitelských novinách nebo regionálním tisku. Významnou úlohu v jejím životě hrála víra: jako aktivní členka Českobratrské církve přispívala od 30. let do časopisů Český bratr, Jednota bratrská, Kostnické jiskry a Růžový palouček. Též redigovala Bratrský zpěvník . V Lázních Bělohrad spolupracovala s městským muzeem a kulturní a propagační komisí města, sbírala národopisné materiály. Město jí v roce 1945 udělilo čestné občanství, je zde i pohřbena na hřbitově na Byšičkách. Dílo Leontiny Mašínové zahrnuje více než 50 knih. Začínala jako autorka pohádkových her pro loutkové divadlo, nejmenším dětem byly určeny i její první práce, knížky veršů . Tvorba pro děti představuje podstatnou část jejího díla, později jsou to též pohádky, historické povídky a sbírky převyprávěných pověstí a l...
Více od autora
Klára Smolíková (42)
Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež. Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci . Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...
Více od autora
Karel Vlach Orchestra (32)
Karel Vlach Orchestra byl významný český taneční orchestr, který sehrál významnou roli ve vývoji české populární hudby, zejména v polovině 20. století. Orchestr, který v roce 1939 založil Karel Vlach, se proslavil svým swingovým stylem a později se přizpůsobil i dalším populárním žánrům. Během své existence se v souboru vystřídala řada talentovaných hudebníků a aranžérů, kteří přispěli k jeho osobitému zvuku.
Více od autora
Karel Hieke (25)
Karel Hieke byl přední český dendrolog a zahradník, autor desítek publikací o zahradnictví a dendrologii. Vyučil se zahradníkem v Městském zahradnictví ve Znojmě, poté přijat na Vyšší ovocnicko-vinařskou zahradnickou školu v Lednici na Moravě, kterou dokončil v roce 1952, načež začal studovat obor zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně. Od třetího ročníku VŠZ studoval v Lednici. V roce 1957 se stal zahradnickým inženýrem. Po studiích pracoval ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, kde byl koordinátorem mnoha výzkumných úkolů, členem redakčních rad a odborných časopisů, edičních komisí a domácích i zahraničních odborných společností. Byl odborníkem v oboru pěstování stálezelených pěnišníků. Napsal řadu vědeckých i populárních článků pro domácí a zahraniční časopisy. V roce 1974 se stal spoluzakladatelem Dendrologické zahrady ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Jako zahradní architekt byl výhradním autorem projektů sadových úprav města Krásné Lípy. Šlo především o úpravy intravilánu města. V roce 2005 byla provedena úprava zeleně na městském hřbitově podle jeho projektu.
Více od autora
Josef Klíma (24)
Narozen 19. 3. 1951. Novinář, spisovatel a televizní reportér. Bývalý redaktor časopisu Československý voják.
Více od autora
John Updike (30)
John Hoyer Updike byl americký spisovatel, básník, literární a umělecký kritik a držitel Pulitzerovy ceny. Osu Updikeova díla dnes nepopiratelně tvoří romány o „Králíkovi“ , které zachycují život střední vrstvy na postavě obyčejného člověka Harryho „Králíka“ Angstroma v průběhu několika desetiletí, od rané dospělosti až po jeho smrt. Románům Králík je bohatý a Králík odpočívá se dostalo uznání v podobě Pulitzerovy ceny. Updike patří do trojice autorů , kteří získali Pulitzerovu cenu za beletrii více než jednou. Vydal přes dvacet románů a více než deset sbírek povídek, vedle toho poezii, recenze výtvarného umění, literární kritiku a knížky pro děti. Stovky jeho povídek, recenzí a básní vyšly od roku 1954 v časopise New Yorker. Psal též pravidelně pro New York Review of Books. „Americké maloměsto a protestantská střední vrstva“, tak Updike popisoval svoje základní téma. Byl uznáván především pro autorskou preciznost, jedinečný prozaický styl a pro své tvůrčí nasazení. Psal průměrně jednu knihu ročně. V jeho příbězích se běžně vyskytují postavy, které často prožívají hluboký zmatek a jejich vnitřní krize mají původ v náboženství, rodinných závazcích a v manželské nevěře. Jeho romány a povídky si získávají čtenáře svým zaměřením na zájmy, vášně a utrpení průměrných Američanů; svým důrazem na křesťanskou teologii; a svým zaměřením na sexualitu a smyslové prožitky. Jeho dílo vyvolalo značnou pozornost a chválu kritiky a Updike je převážně považován za jednoho z největších amerických spisovatelů své doby. Updikeův vysoce propracovaný prozaický styl je postavený na bohatém, neotřelém, někdy až obskurním výrazu zprostředkovaném lekce ironickým, inteligentním autorským hlasem, který fyzický svět popisuje extravagant...
Více od autora
Jeffrey Archer (39)
Známý britský autor Jeffrey Archer, celým jménem Jeffrey Howard Archer, Baron Archer of Weston-super-Mare, se narodil 15. dubna 1940, v mládí dosáhl řady sportovních úspěchů, jako sprinter patřil ke světové špičce a reprezentoval Velkou Británii na mezinárodních závodech. Vysokoškolské vzdělání dokončil v Oxfordu. Už v roce 1969 se stal nejmladším členem Sněmovny reprezentantů. Zde působil do roku 1974. Později jako člen Sněmovny lordů upadl v nemilost, a dokonce byl v roce 2001 odsouzen do vězení za křivou přísahu. Archerovy privátní osudy jsou stejně vzrušující jako jeho barvité bestsellery, jeho život vypadá jako vystřižený z románů. Napsal jich dosud přes třicet. Jeffrey Archer je ženatý, je otcem dvou dětí, s rodinou střídavě žije v Cambridgi a v Londýně.
Více od autora
Jaroslav Kmenta (23)
Jaroslav Kmenta je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér. Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES. Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě. Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů. Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích. V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto. Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci. V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance. V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice. V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse , který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4...
Více od autora
Jan Keller (43)
Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...
Více od autora
Eliška Horelová (28)
Eliška Horelová, rozená Nováková byla česká prozaička věnující se literatuře pro mládež. Absolvovala učitelský ústav a učila na školách. Studovala filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze a v roce 1952 zde získala doktorát. Později na této škole také vyučovala. Od poloviny 50. let publikovala v novinách a časopisech. Skutečným literárním počinem v oblasti literatury pro mládež se stala její historická románová trilogie Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa. Děj se odehrává těsně před druhou světovou válkou. Podobně je tomu v knize Kluci ze zabraného, věnované událostem let 1942 na Neveklovsku, nebo v románě Čas ohně, čas šeříků, v němž zachytila vzrušené dění posledních dnů války v Českých Budějovicích. V knihách ze života současných dětí uplatňovala znalost psychologie dětského myšlení, s úsměvem a ironií líčila trápení svých hrdinů a hrdinek.
Více od autora
Eduard Škoda (32)
Narozen 1933. Publicista, rozhlasový autor a moderátor, věnuje se uměleckým památkám Prahy, knihy a učebnice pro děti, dětské encyklopedie.
Více od autora
David Weiss (11)
David Weiss se narodil se v roce 1909, již v útlém věku projevoval zájem o umění. Jeho otec byl malíř. Od čtyř let, kdy Weiss osiřel, se o něj starala jeho teta z Philadelphie. V roce 1933 vystudoval Temple University a přestěhoval se do New Yorku, kde se stal osobním tajemníkem Erwina Piscatora, a poté vedoucím dramatických seminářů na New School for Social Research. Po neúspěšné herecké kariéře Weiss pracoval na více než 50 pracovních místech , než se obrátil k psaní. David Weiss byl ženatý 53 let s výtvarnicí Stymean Karlen, až do své smrti v roce 1998. Karlen často přispěla poezií jeho románů. Pár žil v New Yorku, Londýně a Kalifornii. Po její smrti Weiss napsal biografii své manželky. David Weiss zemřel 29. listopadu 2002. Příčinou byla tromboflebitida způsobená komplikací z pádu. Bylo mu 93 let.
Více od autora
David Burnie (36)
David Burnie, BSC, studoval zoologii a pracoval jako biolog, než se stal na plný úvazek vědeckým spisovatelem.. Je autorem nebo se podílel na více než 75 knihách a multimediálních titulů, včetně opic a chyby v DK tajné světy série, Stručná Encyklopedie lidského těla, která byla zveřejněna v DK, a milníky medicíny. Jeho kniha, jak příroda funguje vyhrála cenu Kniha vědy. Pracoval také jako konzultant pro programy BBC TV přírodě.
Více od autora
Dagmar Lhotová (32)
Dagmar Lhotová byla česká spisovatelka, redaktorka časopisů pro děti a mládež. Dagmar Lhotová se narodila do rodiny středoškolského profesora, architekta a divadelního výtvarníka Karla Lhoty, její matkou byla česká filmová a divadelní herečka Marie Brožová, později vystupující pod jménem Lhotová. Dagmar Lhotová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a hned po studiu nastoupila jako redaktorka v Státním nakladatelství dětské knihy, působila později v Mladé frontě a Mateřídoušce. V období normalizace mohla psát knížky pro děti, někdy ve spolupráci s manželem Zdeňkem Karlem Slabým. Získala různé nakladatelské ceny, ale i Zlatou stuhu, cenu Muriel a na svém kontě má i tvůrčí prémii Českého literárního fondu. Spolu se svým manželem je autorkou postavy kocoura Vavřince. Užívala i jméno Dagmar Lhotová-Slabá. jen první vyd. z Národní knihovny ČR
Více od autora
Cat Stevens (53)
Cat Stevens , narozený jako Steven Demetre Georgiou a později známý jako Yusuf Islam, je britský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Poprvé se proslavil v 60. a 70. letech 20. století řadou hitových alb a singlů. Jeho tvorba v tomto období se vyznačovala introspektivními texty a směsí folku, rocku a popu. Mezi pozoruhodná alba z počátků jeho kariéry patří "Tea for the Tillerman" a "Teaser and the Firecat" , která obsahovala trvalé hity jako "Wild World", "Morning Has Broken" a "Peace Train".
Více od autora
August Strindberg (36)
Johan August Strindberg byl švédský spisovatel, umělec a novinář. Dnes je považován za nejvýznamnějšího moderního švédského spisovatele, ve své době však nebyl příliš doceněn. Přestože se v některých zemích těšil jisté přízni již koncem 19. století , skutečně doceněným se stal až po druhé světové válce, především díky svým dramatům. Strindbergově próze i poezii mimo Švédsko tolik pozornosti věnováno nebylo, avšak nové impulzy vnesl bezpochyby do všech literárních žánrů. Přestože za jeho života Švédsko nemělo spisovatele většího formátu, nikdy nezískal Nobelovu cenu. Dodnes ovšem představuje jednu z nejkontroverznějších ikon švédské literární historie. Ve veřejném i soukromém životě byl v mnoha ohledech jen obtížně snesitelná osobnost. Jako nemilosrdný kritik soudobé švédské společnosti nikoho nešetřil. Byl psychicky labilní, v několika životních obdobích trpěl paranoiou a silnou úzkostí. Lze nicméně říci, že právě některé chorobné rysy Strindbergovy osobnosti způsobily, že jeho dílo bylo ve své době tak novátorské, především po stránce ztvárnění lidské psychiky. V autorově tvorbě hraje klíčovou roli autopsie – puzení vypsat se ze všech osobních problémů. Mnoho jeho děl má ráz hluboce intimní, krutě otevřené výpovědi, ať už jde o sexuální problémy, či třeba nenávist k partnerce. Mimo to, že psal ve všech literárních žánrech, usiloval Strindberg o úspěch i v jiných oblastech umění a také na poli humanitních i nehumanitních věd. Zajímal se o alchymii, okultismus, buddhismus a mnohé další oblasti lidského poznání, z nichž čerpal nové podněty. Byl univerzální osobností, jež do sebe chtěla vstřebat vše a snažila se také na vše reagovat. August Strindberg se narodil 22. ledna 1849 ve Stockholmu. Otec Carl Oscar Strindberg byl komisionářem, matka Ulrika Eleonora Norlingová pracovala jako pokojská. Tato skutečnost v synovi vyvolávala po celý život pocity méněcennosti, které po...
Více od autora
Zdeňka Jordánová (33)
Ing. Zdeňka Jordánová je česká spisovatelka knih o osobnostním růstu, pořádá kurzy a semináře a poskytuje individuální poradenství. Je první českou představitelkou New Age. Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a získala titul Ing. Je rozvedená. S přítelem žije Hostivici.
Více od autora
Vladimír Miltner (14)
Vladimír Miltner byl jedním z předních českých indologů. Navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Již v té době studoval hindštinu a urdštinu. Po maturitě nastoupil na Karlovu univerzitu do oboru indická filologie a indologie. Nejdříve pracoval v jazykové škole, později nastoupil jako pracovník ČSAV. V roce 1967 začal své tříleté působení na univerzitě v Paříži. Když byl nucen odejít z politických důvodů z ČSAV, pracoval chvíli jako kuchař a poté se uplatnil jako redaktor časopisu 100+1 ZZ a překladatel. Po pádu komunistického režimu se vrátil na akademickou půdu ČSAV. Zemřel za nevyjasněných okolností v Indii na cestě po řece Ganze. Zabýval se především indologií se zřetelem na hindštinu, staroindickou erotiku, medicínu a jídlo. Publikoval anglicky i česky. Překládal ze sanskrtu, páli, hindštiny, maráthštiny, bradžštiny, hindaví, urdštiny, bengálštiny a angličtiny.
Více od autora
Vi Keeland (40)
Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.
Více od autora
Slávka Kopecká (29)
Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.
Více od autora
R. L Stine (45)
Robert Lawrence Stine se narodil 8. října roku 1943 ve státě Ohio. Dnes žije R. L. Stine v americkém státě New York.
Více od autora
Pyotr Ilyich Tchaikovsky (45)
Pyotr Ilyich Tchaikovsky byl ruský skladatel období romantismu, jehož díla patří k nejoblíbenějším skladbám klasického repertoáru. Narodil se 7. května 1840 v ruském Votkinsku a již v raném věku projevoval široké hudební zájmy. Čajkovského vzdělání na petrohradské konzervatoři dále zdokonalilo jeho schopnosti, což ho přivedlo na místo profesora moskevské konzervatoře. Během své kariéry složil řadu děl, která prošla zkouškou času, včetně symfonií, oper, baletů, instrumentální a komorní hudby.
Více od autora
Petr Klínský (51)
Inženýr ekonomie, učitel, autor učebnic ekonomiky a finanční gramotnosti, jednatel a společník nakladatelství EDUKO. Působí jako expert při Národním ústavu pro vzdělávání a jako člen pracovní skupiny Ministerstva financí při tvorbě Standardu finanční gramotnosti a rámcových vzdělávacích programů. 7 let působil jako místopředseda Asociace obchodních akademií. V roce 2010 byl oceněn medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za zásluhy ve školství.
Více od autora
Paul Brunton (31)
Paul Brunton byl britský filosof, mystik, a cestovatel. Je autorem třinácti knih , z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1934, a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Paul Brunton předložil Západu jógu a meditaci, a pracoval na způsobu, jak vyjádřit jejich filozofické pozadí běžně srozumitelnou, vědeckou řečí Západu, která by nekladla na čtenáře požadavek studovat originální zdrojové termíny v orientálních jazycích, které podle Paula Bruntona nejsou pro běžného člověka na Západě tak důležité, jako jejich podstata. Pokud to bylo možné, hledal slova stejného významu v moderních jazycích Západu, případně hledal jejich vhodné řecké, nebo latinské deriváty. Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily. Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona . PhDr. Paul Brunton se narodil v Londýně v roce 1898 a jeho původní jméno bylo R. Raphael Hurst. Jeho matka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Vzdělání se mu dostalo v chlapecké Central Foundation Boys' School a posléze na Saint George Colleage . Poté pracoval jako knihkupec a novinář. Brunton psal pod různými pseudonymy, jako Raphael Meriden a Raphael Delmonte, později si zvolil pseudonym Brunton Paul, ale z nějakého důvodu, možná chybou v tiskárně, byla slova obrácena v "Paul Brunton", v jméno, které přijal. Během 1. světové války sloužil u tankové divize a později se věnoval mysticismu a přišel do kontaktu s Teosofickou společností. Jako podílník e...
Více od autora
Milena Brůhová (18)
Milena Brůhová byla autorka detektivek, románů pro ženy, filmových a divadelních scénářů. Přezdívalo se jí „jihočeská Agatha Christie“. Autorka prožila své dětství ve svém rodišti Miroticích u Písku. Od roku 1945 studovala gymnázium v Písku. Protože nebyla přijata na vysokou školu, začala pracovat jako farmaceutická laborantka. V letech 1973–1975 dálkově vystudovala dvouleté pomaturitní farmaceutické studium a roku 1981 se stala vedoucí laborantkou v písecké lékárně. Vdaná byla za Jiřího Brůhu, se kterým měla syna Jiřího Brůhu , architekta. Od 70. let přispívala do různých časopisů: Vlasta, Literární měsíčník, Rudé právo, Jihočeská pravda, Jihočeská revue. Česká televize vysílala adaptace jejích próz. V roce 1988 získala „Prémii českého literárního fondu“ za knihu Zkouška kvality. Jako první žena dostala cenu „Číše Petra Voka“, kterou uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů za celoživotní dílo. V roce 1997 získala Cenu Jiřího Marka za knihu Tak ona spí s vrahem. Její oblíbení spisovatelé byli Karel Čapek, Daphne de Maurier a Dick Francis.
Více od autora
Lars Kepler (29)
Lars Kepler je pseudonym autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry Coelho Ahndorilové , kteří se jako švédští spisovatelé zaměřují na kriminální románovou tvorbu. Křestní jméno pseudonymu odkazuje ke švédskému spisovateli Stiegu Larssonovi, autoru trilogie Millennium, jemuž se dvojice chtěla přiblížit žánrově i kvalitou děl. Příjmení Kepler je odkazem na astronoma Jana Keplera, s nímž je spojeno nové objevování. Stejně tak měli spisovatelé v plánu použít netradiční zápletky a nechat se ovlivnit filmovou tvorbou. Pod uměleckým pseudonymem Lars Kepler se manželé Ahndorilovi rozhodli uvést detektivní román, aby je čtenáři skrze známá jména nespojovali s jejich předchozí tvorbou. Přesto byla identita autorů odhalena po vydání první knihy. Pro náklonnost obou spisovatelů k napětí a kriminálním příběhům píší pod pseudonymem díla s detektivní zápletkou. Žijí ve Stockholmu a mají tři dcery. Jejich autorská prvotina Hypnotisören , která se stala bestsellerem, vyšla roku 2009. Práva na knihu byla prodána do více než třiceti zemí. Poprvé se v ní objevila hlavní postava švédského vyšetřovatele s finskými předky Joony Linny, která prochází i dalšími příběhy. Záhadnou osobou je samotný kriminalista. Rodné jméno Joona je upravené biblické jméno Jonáš. Všechna díla byla vydána také jako audioknihy v nakladatelství OneHotBook. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alexander Ahndoril na anglické Wikipedii a Lars Kepler na německé Wikipedii.
Více od autora
Knut Hamsun (35)
Knut Hamsun, vlastním jménem Knud Pedersen, byl norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1920 Hamsun se narodil v chudé rodině krejčího. Neveselé mládí prožil na severu Norska. Již v deseti letech byl rodiči poslán za prací ke strýci, od kterého záhy utekl. Následně pracoval coby učeň v obchodě. Spisovatelské ambice měl od mládí. Roku 1878 vydal svou první povídku Bjørger a roku 1879 odešel do Kodaně, kde ale u vydavatele neuspěl. Vrátil se tedy do Norska a v letech 1882–1885 a 1886–1888 žil jako vystěhovalec v USA, kde pracoval jako rybář a průvodčí. Zde také začal hluboce nesouhlasit s „anglickým a americkým tržním a nemorálním pohledem na společnost“, který podrobil ostré kritice ve své eseji Fra det moderne Amerikas andsliv . V tomto díle odsoudil Anglosasy jako hlavní iniciátory průmyslového kapitalismu, který ničí odvěké morální hodnoty. V těchto jeho názorech je možno vystopovat prvotní příčiny jeho pozdějšího příklonu k německému nacismu. V roce 1888 se Knut navrátil do Kodaně, roku 1893 odešel do Paříže. V letech 1898–1899 cestoval se svou manželkou po Evropě a Asii. Dále žil opět v Dánsku a od roku 1918 v Norsku poblíž Narviku. Prvního uznání se Hamsunovi dostalo za částečně autobiografický román Sult , vydaný roku 1890, ve kterém popisuje šílenství mladého spisovatele způsobené hladem a chudobou. Využívá přitom propracovaných psychologických monologů. V mnohém tento román, který se stal mezním dílem celé moderní skandinávské literatury, předpovídá dílo Franze Kafky a dalších spisovatelů ze začátku 20. století, kteří se ve svých dílech rovněž řešili problematiku života jedince v moderní společnosti. V 90. letech 19. století vytvořil pak Hamsun v opozici k předchozí generaci naturalistů pomocí rafinované vypravěčské techniky s vnitřními monology sérii dušezpytných románů o rozervaných jedincích, nezvládajících komunikaci s okol...
Více od autora
Ken McClure (29)
Ken McClure, vlastním jménem Ken Begg , lékař, vědec a tvůrce bestsellerů, opakovaně vyznamenaný za významné objevy v oblasti medicíny, připomíná svým dobrodružným životem románového hrdinu. Narodil se v Edinburghu, kde v 50. letech 20. století strávil šťastné dětství. \"Ruka osudu\" zasáhla už na základní škole, kde se jeho učitelem stal Norman MacCaig, později slavný velikán na poli literatury. Když se Ken dostal na střední školu, jeho profesor angličtiny byl další z významných skotských autorů Sorley Maclean, na kterého dodnes vzpomíná s láskou. Po škole nastoupil jako kadet na obchodní flotilu, ale už po roce zjistil, že to není ta pravá kariéra pro něj. Zřejmě jej odradil i povinný pobyt s velrybářskou flotilou na Antarktidě. Mladík se pak nějakou dobu živil jako popový a jazzový kytarista. Vědeckou kariéru zahájil jako laboratorní technik v Edinburghské nemocnici. Ve správný čas se opět setkal s tím pravým člověkem - bakteriologem Archie Wallacem, v němž získal nejen věrného přítele, ale hlavně dobrého rádce, který jej přiměl ke studiu. Ken ve dne pracoval a noci trávil v hromadě skript. Po letech dřiny konečně získal doktorát v mikrobiologii. Později, již jako renomovaný vědec, pracoval pro Britskou radu pro lékařský výzkum a byla mu udělena řada prestižních ocenění. Hostoval a působil na univerzitách, lékařských fakultách a nemocnicích po celém světě. Jeho specializací byla genetika. Objevil nový gen buněčného dělení, který nese jeho jméno. V 80. letech začal psát. Časem se z koníčku stala vášeň, a když od čtenářů přišla nadšená odezva, rozhodl se skloubit kariéru vědce i spisovatele. Od roku 2000 se výhradně věnuje literární činnosti. Ken McClure je autorem několika desítek strhujících románů z lékařského prostředí, které vyšly ve více než 20 jazycích. K úspěchu u čtenářů ho předurčuje nejen brilantní vypravěčský talent, ale také dlouholeté zkušenosti z vlastní lékařské praxe a klinického výzkumu. Se svou ženou žije ve Skotsku, ale před nepřízní p...
Více od autora
Karel Svolinský (39)
Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...
Více od autora
John Wyndham (17)
John Wyndham, vlastním jménem John Wyndham Parkes Lucas Benyon Harris byl britský spisovatel, autor především postapokalyptické science fiction. Je řazen mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Znám je zejména díky svému románu Den trifidů. Narodil se roku 1903 v anglické obci Knowle jako syn advokáta. Rané dětství prožil v birminghamské čtvrti Edgbaston. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli a on a jeho bratr Vivian Beynon Harris strávili zbytek svého dětství v řadě internátních škol, ze kterých nejdéle pobyl v Bedales poblíž Petersfieldu v Hampshire. Školu opustil v osmnácti letech a následně zkoušel studovat právo. Prošel pak řadou různých profesí , většinou se však spoléhal na finanční příspěvky od své rodiny. Roku 1925 se začal živit psaním a prodal své první krátké povídky. Během třicátých let napsal pod různými pseudonymy množství povídek pro americké pulpové magazíny. Kromě sci-fi psal i detektivní příběhy. Jeho práce se však nevymykaly z průměru tehdejší produkce. V letech 1940 až 1943 pracoval jako civilní zaměstnanec pro britskou vládu v oblasti cenzury, poté narukoval do armády, sloužil v Royal Corps of Signals a zúčastnil se vylodění v Normandii. Po skončení války pokračoval v psaní, své povídky i romány vydával opět převážně na americkém trhu. Inspirován úspěchem svého bratra, který měl vydané již čtyři knihy, změnil počátkem padesátých let styl a začal psát postapokalyptické romány. Hned první z nich, Den trifidů , vydaný pod jménem John Wyndham, mu přinesl obrovský úspěch, kterého ve svých dalších dílech již nedosáhl. Během svého života napsal jako John Wyndham šest dalších sci-fi románů. Roku 1963 se ve svých šedesáti letech oženil s Grace Wilsonovou, se kterou žil v Pet...
Více od autora
Joe Cocker (45)
Joe Cocker byl anglický rockový/bluesový zpěvák, který se proslavil svým drsným hlasem a vášnivým projevem. Narodil se 20. května 1944 v anglickém Sheffieldu a jeho kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Poprvé se proslavil v 60. letech 20. století přelomovou coververzí písně "With a Little Help from My Friends" skupiny The Beatles, kterou předvedl na historickém festivalu Woodstock v roce 1969. Toto vystoupení upevnilo jeho status jedinečného a silného interpreta populárních písní.
Více od autora
Jiří Mařánek (33)
Jiří Mařánek byl český spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Jiří Mařánek se narodil v Milevsku jako čtvrté ze šesti dětí; jeho otec Antonín Mařánek byl v té době komisařem na okresním hejtmanství v Benešově. V devíti letech se s celou rodinou odstěhoval do Prahy. Krátce studoval medicínu, práva, hudební vědu a estetiku. Studia však nedokončil. Ve dvacátých letech žil ve Zlaté uličce na Pražském hradě; z této doby pochází přátelství s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem a dalšími literáty té doby. Byl rovněž členem Devětsilu. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali. 5. července 1933 se v Hradci Králové oženil se s Annou Novotnou. Sestra Jiřího Mařánka Julie se provdala za hudebního skladatele Otakara Ostrčila. Od roku 1917 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu; pro onemocnění byl v roce 1941 penzionován.V letech 1945-1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací; od září 1945 vedl oddělení státní filmové dramaturgie tohoto ministerstva. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Poté přešel Jiří Mařánek do Československého filmu. Část svého života přebýval Jiří Mařánek v Českém Krumlově v domě na Parkánu č. p. 112, zemřel v Praze ve věku 68 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Jiří Mařánek začal psát ve 20.letech groteskní, satirické prózy, ve stylu poetizmu. Od 30.let psal především historické romány z jihočeského kraje; napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky.. Jiří Mařánek byl autorem námětů filmů: Byl scenáristou filmů: Jiří Mařánek napsal pro svého švagra Otakara Ostrčila libreto k opeře Honzovo království, podle pohádky L. N. Tolstoje. Napsal také libreto k opeře Otakara Jeremiáše Enšpígl a pro skl...
Více od autora
Jiří Janoušek (16)
Jiří Janoušek je bývalý novinář a publicista, manažer reklamních agentur, jejichž asociaci vede. Otec byl úředník, matka, rozena Plešingerová, byla dcerou generálního ředitele Fantových závodů, rafinerie minerálních olejů . Roku 1960 odmaturoval na jedenáctiletce v Praze 5. Nebyl přijat na lékařskou fakultu UK, následující rok tedy pracoval jako pomocný dělník u Armabetonu. Roku 1961 začal studovat Institut tělesné výchovy a sportu UK, ale toto studium nedokončil, protože v roce 1963 po složení přijímacích zkoušek přestoupil na FAMU, kde vystudoval obor filmové historie, teorie a kritiky. V letech 1968–69 byl na stipendijním pobytu v Paříži, psal diplomovou práci o psychologických aspektech hrůzostrašného žánru ve filmu a studoval na tamním Institutu politických věd. 1967-82 působil v Mladém světě, zprvu jako kulturní redaktor, po návratu z Paříže a následné vojenské službě jako reportér. Roku 1983 se stal vedoucím zakázkové výroby ve Filmovém studiu Barrandov, o rok později ředitelem Československého Filmexportu. V reklamě působí od roku 1991, kdy po několikaměsíční praxi v zahraničních agenturách Euro RSCG založil a vedl zastoupení této sítě v Praze. Roku 1994 odešel do Mark BBDO, vedoucí agentury na českém trhu, kde řídil klientský servis, 2000-02 ve vedení PR agentury Impact , od ledna 2003 zástupce generálního ředitele v Euro RSCG, kde zároveň řídil dceřinou společnost Dream Studios. 2005 byl zvolen výkonným ředitelem Asociace komunikačních agentur . V roce 1977 se oženil s Evou Štrougalovou , která spoluvlastní módní ateliér E.daniely s Danielou Flejšarovou. Necenzurované noviny uvedly, že v registru StB je jeho jméno a datum narození uvedeno jako agent StB s krycím jménem „SORRÉ“. J. Janoušek k tomu později uvedl, že je to příliš lichotivá kvalifikace jeho osmi schůzek od jara 1972 do zimy 1973 s pracovníkem 1. správ...
Více od autora
Jan Klecanda (47)
Jan Klecanda byl český učitel, spisovatel a novinář. V letech 1883-1887 působil jako ředitel české matiční školy v Teplicích. Po návratu do Prahy založil časopis Vyšehrad s přílohou Svatvečer , zaměřený na poučení a zábavu venkovských čtenářů, a otiskoval v něm své literární práce. Pořádal poučné a agitační přednášky, angažoval se v mladočeské straně, pomáhal organizovat spolky na podporu české menšiny v pohraničí. Jeho tvorba, převážně zachycující mezilidské vztahy na vesnici, sociální a národnostní boje dělníků a život vojáků základní služby se vyznačuje silnou výchovnou a vlasteneckou tendencí a má charakter lidové četby bez vyšších uměleckých ambicí; oceňovaná byla ale také např. jeho kronika rusko-japonské války z r. 1905. Současníci si ho vážili pro obětavou drobnou práci ve prospěch národa; za zásluhy byl pohřben na vyšehradském Slavíně. Narodil se 5. března 1855 v Praze jako syn rukavičkáře Antonína Klecandy původem z Jistebnice a jeho manželky Antonie rozené Pichlerové . Chodil do obecné školy u sv. Jindřicha a pak na hlavní školu Budeč. Vyšší reálku absolvoval v 15 letech, poté studoval čtyři roky na polytechnice. Ještě během studia pracoval u stavitele Martina, kdysi rovněž literárně činného . Roku 1875 byl odveden do armády, kde ho brzy zaměstnali jako učitele češtiny, krasopisu a kreslení na kadetní škole v Linci. Po zrušení této školy pak pro armádu pracoval jako kreslič ve Vídni a Klosterneuburgu a spolupracoval při vydávání Technického reglementu pro c. k. technické sbory. Roku 1878 nebo 1879 se vrátil do Prahy a stal se prozatímním učitelem na Smíchově. Složil zkoušky pro školy obecné a měšťanské. V březnu 1882 získal místo na škole u sv. Jiljí. Roku 1883 byl jmenován řídícím učitelem obecné školy Ústřední matice školské v Teplicích. Ve volném čase se věnoval organizaci české menšiny. Neúnavně obj...
Více od autora
Heinrich Heine (36)
Christian Johann Heinrich Heine , vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Mladé Německo v období romantismu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka s látkami v Düsseldorfu Samsona Heineho a jeho manželky Betty van Geldern. Harry Heine byl nejstarší ze čtyř dětí a údajně se narodil ještě před svatbou, proto jeho datum narození bylo posunováno do roku 1799 nebo 1800. Prokazatelné záznamy se nedochovaly a historikové uvádějí jako nejpravděpodobnější datum 13. prosinec 1797. Rodiče své děti vychovávali v duchu osvícenských zásad a Harry navštěvoval křesťanské školy. V té době byl Düsseldorf pod francouzským vlivem a Heine se stal obdivovatelem císaře Napoleona. Vystudoval lyceum a na přání rodičů se měl stát obchodníkem. V roce 1815 nastoupil na praxi v bance ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později ke svému strýci Solomonu Heinemu, bohatému bankéři v Hamburku. Ten se svého synovce ujal a podporoval ho finančně až do své smrti v roce 1844, i když pro jeho literární aktivity neměl příliš pochopení. Harry psal pravidelně od roku 1815 a v roce 1817 byly jeho básně poprvé publikovány v časopise Hamburgs Wächter. Podnětem k básnické tvorbě byla neopětovaná láska k sestřenici Amálii a posléze k její mladší sestře Tereze. Strýc viděl, že Harry nemá vlohy pro podnikání a proto ho v roce 1819 poslal studovat právo na univerzitu v Bonnu. Tam vydržel jen jeden semestr, stejně jako na univerzitě v Göttingenu. V letech 1821–1823 studoval v Berlíně, kde navštěvoval přednášky filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Navázal kontakt s místními literárními kruhy, Počátkem roku 1822 debutoval na veřejnosti jako autor knihy Básně, obsahující 58 vlastních básní a čtyři překlady básní lorda Byrona. Napsal zde své první tragédie Almansor, Lyrické intermezzo a William Ratcliff, které však nebyly uvedeny. Několik týdnů strávil putováním po polské části Prus...
Více od autora
František Neužil (28)
František Neužil, známý také pod řadou pseudonymů jako Franta Pozořický nebo Fráňa Jezer, – 22. listopadu 1995 Brno) byl český básník, romanopisec, autor knih pro mládež, učitel, archivář a redaktor. Narodil se v Jezerech u Brna . V Brně navštěvoval učitelský ústav, na kterém maturoval v roce 1926. Později studoval při zaměstnání pedagogickou fakultu brněnské univerzity . Učil v Šumvaldě u Uničova, v Novém Jičíně, Pozořicích, Rybníčku u Uničova a Olomouci. V letech 1937–1939 působil jako redaktor Českého slova v Praze. Od roku 1939 učil ve Středoklukách a Kojeticích u Prahy, v Ústí nad Labem , v Orlovicích u Vyškova a v Želči u Prostějova . Před odchodem do důchodu byl několik let ředitelem okresního archivu ve Vyškově. V roce 1967 odešel do penze. Je pochován na hřbitově v Brně-Řečkovicích. Po básnických začátcích, v nichž jednoduše vyjadřoval dojmy a idylické nálady, se soustředil na vesnickou a historickou prózu. Vyšel z ruralismu, od jehož politického zaměření se však distancoval. Romány, jejichž hrdinové jsou sedláci a venkovští dělníci, situoval do rodného kraje a ladil do chmurné tóniny. V padesátých letech 20. století uvedly Literární noviny o jeho tvorbě, že „...Neužilovo poctivé úsilí o dobrou lidovou tvorbu naráželo na nepřesné vidění společenské situace...“
Více od autora
Ennio Morricone (49)
Ennio Morricone byl italský skladatel, orchestrátor, dirigent a bývalý trumpetista, který psal hudbu v široké škále hudebních stylů. Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v Římě a je považován za jednoho z nejplodnějších a nejvlivnějších filmových skladatelů své doby. Zkomponoval více než 400 hudebních skladeb pro film a televizi a přes 100 klasických děl. Jeho hudba k filmu Hodný, zlý a ošklivý je považována za jeden z nejvlivnějších soundtracků v historii a je ikonická díky použití pískání a výstřelů.
Více od autora
Dana Hlavatá (51)
Slovenská spisovatelka, televizní dramaturgyně, věnuje se rozhlasové tvorbě a televizní scenáristice. Narozena v Zábřehu nad Ostravicí , žije v Bratislavě. Svou prvotinu napsala pod pseudonymem Kristína Lumiská.
Více od autora
Dana Čermáková (37)
Narozena v r. 1960 v Praze, česká publicistka. Absolventka fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy.
Více od autora
Zdeněk Kalista (31)
Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik . Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovník...
Více od autora