František Kovárna
Živí a mrtví : [příběh několika lidí]

1926 | Nakladatelství Sfinx

Knižnice Nové cíle sv. 186, 1. sv. knihovny Čeští beletristé II. řada. Knižnice Nové cíle sv. 186, 1. sv. knihovny Čeští beletristé II. řada.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý hřbet lepený páskou, podpis autora	Skladem pro e-shop	349 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~159 Kč~~ 139 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba, vevázaná obálka
Počet stran:	156
Jazyk:	česky
Edice:	186. svazek ed. 186. svazek ed. Nové cíle, 1. svazek ed. 1. svazek ed. Čeští beletristé. Ř. 2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 1. 2025 10:40
Číslo položky:	1097560

O autorovi

František Kovárna

František Kovárna byl významný český výtvarný teoretik, kritik a prozaik. Překládal také z italštiny a němčiny. Soustavně se zabýval především problematikou moderního českého malířství. Jako čelný představitel České strany národně sociální po Únoru 1948 raději emigroval – nejprve do Německa a Francie, poté do Spojených států. V komunistickém Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Choc a spol. Rozsudek byl v roce 1993 zrušen v celkovém rozsahu a v roce 1992 byl Kovárnovi udělen Řád TGM in memoriam. Jeho otec byl mlynářem, bratr Václav Kovárna se stal akademickým malířem. Studoval nejprve na gymnáziu v Mladé Boleslavi , studium dokončil v roce 1924 maturitou na pražském Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Po maturitě nastoupil František Kovárna roku 1924 ke studiu románských jazyků, literatury a estetiky na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Kde se nejen pod vlivem profesora Binda Chiurla zajímal o současnou italskou literaturu, z níž později i překládal. Nejvýrazněji jej však tehdy ovlivnili jeho učitelé F. X. Šalda a Otakar Zich. Vedle vlastní tvorby publikoval Kovárna během univerzitních studií množství novinových a časopiseckých výtvarných kritik, což mu v roce 1928 vyneslo místo šéfredaktora Volných směrů, v nichž si zájem o výtvarné umění prohloubil. Na podzim 1929 proto začal studovat dějiny umění u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka. Dizertační práci – monografii o Antonínu Slavíčkovi obhájil v roce 1931. Rok tehdy působil jako tajemník Klubu Za starou Prahu, než na podzim 1932 přijal nabídku profesora Birnbauma a stal se jeho asistentem v Ústavu a Semináři dějin umění. Svou habilitační práci Malířství ornamentální a obrazové publikoval v roce 1934. Přednášky z estetiky a výtvarného umění na univerzitě vedl až do uzavření vysokých škol. S přítelem Václavem Černým spoluzaložil K...

Více od autora