Tereza Nováková
Ze ženského hnutí

1912 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

PŘEDMLUVA.

Téměř od počátku mé literární činnosti zájem o ženské hnutí a práce v jeho prospěch šla parallelně s prací mojí belletristickou, uměleckou. Z projevů písemných byly to nejprve články z hospodyňské podstaty ženiny, stati životopisně-historické, literární, jež podávala jsem čtenářkám. Leč čím více žens…ká otázka u nás rostla a se vyhraňovala, tím určitěji i já zabočovala jsem v oblast čistě feministickou, což pak přirozeně neslo v sobě již moje dlouholeté redaktorství „Ženského Světa" 1896—1907. Nejvlastnější můj ráz spisovatelský, belletrie, zaváděla mne při tom i do oblasti poesie, — odtud na př. „Ženské postavy v moderním dramatě" a stati podobné.

Tak povstala velmi dlouhá řada článků nejrůznějšího druhu; z nich sotva třetina v souboru zde podána, vynechány jsou, ač přesně k programům knihy se přimykají, na př. všecky stati psané jazykem německým pro „Čechische Revue", nepojaty stati z domácího hospodářství, životopisy žen, stati pouze referující. Přes to články zde podané jsou druhu velmi rozmanitého a to v nejedné příčině: některé mají již význam pouze historický, poněvadž toho, čeho se domáhají, bylo zatím dosaženo, jiné jsou posud palčivě aktuelní; jedny jsou projevem mé vlastni osobnosti, jiné, čistě objektivně, upozorňují na to, co cizinou hýbe, co v ní vykonáno pronikavého, a snaží se applikovati to na naše poměry.

Myslím, že sbírka mých statí i ve výběru podává obraz, jak ženské hnutí u nás i jinde za poslední tři desetiletí se vyvíjelo. Máme u nás málo, pramálo knih, které by k přemýšlení o ženské otázce nabádaly. Snad tento soubor k tomu poněkud přispěje.

Teréza Nováková. PŘEDMLUVA.

Téměř od počátku mé literární činnosti zájem o ženské hnutí a práce v jeho prospěch šla parallelně s prací mojí belletristickou, uměleckou. Z projevů písemných byly to nejprve článk…y z hospodyňské podstaty ženiny, stati životopisně-historické, literární, jež podávala jsem čtenářkám. Leč čím více ženská otázka u nás rostla a se vyhraňovala, tím určitěji i já zabočovala jsem v oblast čistě feministickou, což pak přirozeně neslo v sobě již moje dlouholeté redaktorství „Ženského Světa" 1896—1907. Nejvlastnější můj ráz spisovatelský, belletrie, zaváděla mne při tom i do oblasti poesie, — odtud na př. „Ženské postavy v moderním dramatě" a stati podobné.

Tak povstala velmi dlouhá řada článků nejrůznějšího druhu; z nich sotva třetina v souboru zde podána, vynechány jsou, ač přesně k programům knihy se přimykají, na př. všecky stati psané jazykem německým pro „Čechische Revue", nepojaty stati z domácího hospodářství, životopisy žen, stati pouze referující. Přes to články zde podané jsou druhu velmi rozmanitého a to v nejedné příčině: některé mají již význam pouze historický, poněvadž toho, čeho se domáhají, bylo zatím dosaženo, jiné jsou posud palčivě aktuelní; jedny jsou projevem mé vlastni osobnosti, jiné, čistě objektivně, upozorňují na to, co cizinou hýbe, co v ní vykonáno pronikavého, a snaží se applikovati to na naše poměry.

Myslím, že sbírka mých statí i ve výběru podává obraz, jak ženské hnutí u nás i jinde za poslední tři desetiletí se vyvíjelo. Máme u nás málo, pramálo knih, které by k přemýšlení o ženské otázce nabádaly. Snad tento soubor k tomu poněkud přispěje.

Teréza Nováková.

Stav

Dobrý, razítka z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	364, 2
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 10. 2022 13:22
Číslo položky:	421358

O autorovi

Tereza Nováková

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Více od autora