Fedor Michajlovič Dostojevskij
Zápisky z Mrtvého domu

1930 | Nakladatelství Rodinná knihovna

Tragický zlom v osudu autora, který tak úspěšně vstoupil na literární dráhu - jeho zatčení pro účast v revolučním kroužku, odsouzení k smrti a po udělení milosti uvěznění na Sibiři -, byl sice přerušením jeho tvůrčí činnosti, zato mu však dal nahlédnout do takových nepřístupných zákoutí života, že kniha, kterou z této …zkušenosti vytěžil, se stala mezníkem v literatuře vůbec. Vstoupili s ní totiž do literatury zcela jiní hrdinové, než jací ji zabydlovali dosud. Prostí lidé, ať už zločinci nebo carským režimem za zločince označení, kteří defilují v tomto líčení "trestancova roku", jsou vyhraněnými prototypy charakterů i představiteli různých společenských vrstev. Proto skládají svými osudy obraz poměrů mnohem širší, než by se zdálo. Vnesli totiž s sebou do bran věznice všechny své minulé starosti, minulá utrpení, motivaci svých "zločinů", všechnu svou bídu, ujařmění, bezmocnost i marnou vzpouru. A vnesli tam také i drobné projevy svého lidství, které geniální umělec dovedl postihnout v mnoha dojemných i otřesných scénách, u příslušníků i té největší lidské spodiny. Tragický zlom v osudu autora, který tak úspěšně vstoupil na literární dráhu - jeho zatčení pro účast v revolučním kroužku, odsouzení k smrti a po udělení milosti uvěznění na Sibiři -, byl sice přeruše…ním jeho tvůrčí činnosti, zato mu však dal nahlédnout do takových nepřístupných zákoutí života, že kniha, kterou z této zkušenosti vytěžil, se stala mezníkem v literatuře vůbec. Vstoupili s ní totiž do literatury zcela jiní hrdinové, než jací ji zabydlovali dosud. Prostí lidé, ať už zločinci nebo carským režimem za zločince označení, kteří defilují v tomto líčení "trestancova roku", jsou vyhraněnými prototypy charakterů i představiteli různých společenských vrstev. Proto skládají svými osudy obraz poměrů mnohem širší, než by se zdálo. Vnesli totiž s sebou do bran věznice všechny své minulé starosti, minulá utrpení, motivaci svých "zločinů", všechnu svou bídu, ujařmění, bezmocnost i marnou vzpouru. A vnesli tam také i drobné projevy svého lidství, které geniální umělec dovedl postihnout v mnoha dojemných i otřesných scénách, u příslušníků i té největší lidské spodiny.

Stav

Dobrý

desky s polepkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, desky s polepkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	2 svazky (335 )
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Koliha
Překladatel:	Lída Durdíková
Edice:	2930. svazek ed. 2930. svazek ed. Rodinná knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 6. 2025 12:4
Číslo položky:	1262311

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora