Emanuel Rádl
Západ a Východ : filosofické úvahy z cest

1925 | Nakladatelství Jan Laichter

Emanuel Rádl vyrazil na důkladnou studijní cestu po Asii ve snaze poznat a porozumět tamním tzv. filosofiím. Výsledkem je jeho spis s podtitulem „Filosofické úvahy z cest“, kriticky reflektující a porovnávající vztah mezi západním a východním typem myšlení. Emanuel Rádl vyrazil na důkladnou studijní cestu po Asii ve snaze poznat a porozumět tamním tzv. filosofiím. Výsledkem je jeho spis s podtitulem „Filosofické úvahy z cest“, kriticky reflektující a por…ovnávající vztah mezi západním a východním typem myšlení.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~269 Kč~~ 249 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~249 Kč~~ 199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba, vevázaná obálka
Počet stran:	402 s., 16 obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	50. svazek ed. 50. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 1. 2025 13:27
Číslo položky:	1104633

O autorovi

Emanuel Rádl

Emanuel Rádl byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu. Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky . Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků. Na Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné . Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie. V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy , dále anglicky a španělsky ; úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám. Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, ...

Více od autora