Knihy
Poezie
Česká poezie
Julius Zeyer
Z letopisů lásky

Julius Zeyer
Z letopisů lásky, 1. - 2. svazek (I. - IV. řada)

1906 | Nakladatelství Unie

Sedm příběhů je ohlasem látek, které ať už jsou původu východního nebo západního, zdomácněly ve světové literatuře. Sedm příběhů je ohlasem látek, které ať už jsou původu východního nebo západního, zdomácněly ve světové literatuře.

Obsažené svazky:

Z letopisů lásky 1906 Řada I. a II (219 s., 3. vyd.)
Z letopisů lásky 1906 Řada III. a IV (240 s., 3. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

polokožená, zlacená horní ořízka

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

Další varianty

Stav Dobrý polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~169 Kč~~ LETO26: 48 Kč
Stav Dobrý desky s oděrkami, poškozený hřbet, zašlá ořízka, razítko	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, polokožená, zlacená horní ořízka
Počet stran:	219 + 240
Jazyk:	česky
Vydání:	Třetí vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 6. 2026 14:46
Číslo položky:	1806105

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora