Knihy
Vzácné knihy
19. století
Julius Zeyer
Dům "U tonoucí hvězdy"

Julius Zeyer
Dům "U tonoucí hvězdy" : z pamětí neznámého

1897 | Nakladatelství F. Šimáček

Příběh ze staré Paříže, jedno z vrcholných děl českého novoromantismu. Jsou zde prvky autobiografie , romantické prvky , filozofické pasáže a rozpravy o budoucnosti lidstva. První knižní vydání, předcházela mu publikace v časopise Květy . Příběh ze staré Paříže, jedno z vrcholných děl českého novoromantismu. Jsou zde prvky autobiografie , romantické prvky , filozofické pasáže a rozpravy o budoucnosti lidstva. První knižní vydání, předc…házela mu publikace v časopise Květy .

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	170
Jazyk:	česky
Edice:	92. svazek ed. 92. svazek ed. Kabinetní knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 3. 2025 12:55
Číslo položky:	1169440

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora