Knihy
Vzácné knihy
Vazby
Josef Pekař
Z duchovních dějin českých

Josef Pekař
Z duchovních dějin českých, PŘEVAZBA J. RAJMAN

1941 | Nakladatelství Melantrich

Kratší práce významného českého historika se zabývají hodnocením českého duchovního vývoje a charakteristikou jednotlivých historických období. Kratší práce významného českého historika se zabývají hodnocením českého duchovního vývoje a charakteristikou jednotlivých historických období.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

pouze lehké oděrky na hřbetu, bez obálky

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Velmi dobrý pouze lehké oděrky na hřbetu, bez obálky	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý známky po polití, V textu podtrháno tužkou, bez obálky	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý opotřebená obálka, natrhnutá obálka, bez obálky	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, pouze lehké oděrky na hřbetu
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	369 , 16 obrázkových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Dílo Josefa Pekaře
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 8. 2026 19:0
Číslo položky:	1894361

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora

Komentáře ke knize